„Soubor hraje Sukův první smyčcový kvartet dobrých několik desetiletí a v provedení to bylo zcela evidentně znát. Lyrické momenty skladby byly elegantní i citově vyzrálé a s gustem přednášené.“

„Trojnásobná nositelka ceny Thalie se Dvořákova písňového cyklu zmocnila s porozuměním k textu a náladám jednotlivých milostných příběhů se vší mocností svého hlasu.“

„Kontrabasový hlas, hrál Michal Novák, měl tendenci k nesdílnosti s prostorem, nicméně v dalším průběhu skladby zdobil harmonii pěknými pizzicaty a bravurně hranou hbitou melodií ve škále.“

Zemlinsky Quartet hraje na koncertních pódiích doma a v zahraničí skoro tři desetiletí, příští rok to bude 30 let. Na repertoáru mají více než 200 děl skladeb renomovaných světových a českých komponistů, včetně nových skladeb soudobých autorů. Natočili samozřejmě kompletní kvartetní odkaz rakouského skladatele Alexandera Zemlinského, činného v Praze v letech 1911 až 1927. Velkou událostí je komplet smyčcových kvartet Antonína Dvořáka, který realizovali jako čtvrtý soubor v historii. Nahráli také kvartety Josefa Suka, a to hned na svůj první i druhý kompaktní disk. Ten druhý byl recenzován v časopise The Strad. Skladby obou jmenovaných autorů byly na programu koncertu v cyklu Komorní koncerty Koncertního jednatelství FOK v úterý 21. března. A je na místě připomenout hudebního režiséra a skladatele Jiřího Gemrota. Je podepsán mezi tvůrci prvního CD Zemlinského kvarteta a pro úterní koncert pořídil úpravu Dvořákova cyklu Cypřiše pro hlas a smyčcové kvarteto, v němž měla sólo sopranistka Jana Šrejma Kačírková.

Program koncertu v Kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě pražském zahájilo Zemlinského kvarteto Smyčcovým kvartetem č. 1 B dur op. 11 Josefa Suka. Tedy opusem jednoho z kmenových autorů svého repertoáru, s kterým vstoupilo do povědomí veřejnosti hned na svém první kompaktním disku u vydavatelství Bohemia Music. Soubor hraje Sukův první smyčcový kvartet dobrých několik desetiletí a v provedení to bylo zcela evidentně znát. Lyrické momenty skladby byly elegantní i citově vyzrálé a s gustem přednášené. Rovněž tak charakterizace a náladové obraty, které symfonik Suk, jeden z tvůrců nové české hudby, nepsal romanticky nápadné, ale spíše uměřené, vyhrálo kvarteto bravurně. První větu zdobila vkusná pizzicata violoncella Vladimíra Fortina, v druhé svižně ubíhající větě bylo sólo violy trochu dynamicky skromné, třebaže Petr Holman vědomě vykláněl svůj nástroj ozvučnou deskou do publika. Nicméně v následující větě byl tón violy už náležitě nosný. Nejspíše pod dojmem kadence kolegy sekundisty Petra Střížka, jehož dynamicky vévodící part violovému sólu předcházel. Ve třetí větě vystihl soubor nostalgické až tristní polohy v psychologicky výstižném tempu, pěkně propracované byly závěry jednotlivých vět. Stejně dobře zvýraznil soubor intimní povahu humoru v hudbě a dal ji zřetelně na vědomí. Primarius František Souček nehýřil bravurními sóly bohatého sólistického tónu, přesto byl jeho nástroj příjemně kantabilní. Následující číslo programu slibovalo nevšední zážitek. Skladatel Jiří Gemrot, který měl hudební režii při natáčení prvního kompaktního disku Zemlinského kvarteta, tehdy ještě pod názvem Penguin, pořídil výběr a úpravu částí z cyklu Cypřiše Antonína Dvořáka na texty Gustava Pflegra – Moravského.

Ten byl v původním znění poprvé veřejně proveden teprve roku 1983 v anglickém překladu muzikologa Johna Claphama a v provedení se švédskou sopranistkou Evou Serningovou a pianistou Radoslavem Kvapilem. Z osmnácti čísel cyklu mladistvého díla skladatele vybral Gemrot jedenáct písní a v roce 2016 je upravil pro zpěv a smyčcové kvarteto. Existující kvartetní úpravu vybraných písní od samotného autora tak rozšířil o tři kusy a pěvecký part svěřil sopránu. Rozhlasovou nahrávku Zemlinského kvarteta této úpravy s Michaelou Štikovou znásobilo nastudování s Janou Šrejmou Kačírkovou a skladba našla i jiné interprety.

Trojnásobná nositelka ceny Thalie se Dvořákova písňového cyklu zmocnila s porozuměním k textu a náladám jednotlivých milostných příběhů se vší mocností svého hlasu. Obdařila je okamžiky smírné výpovědi i dramatického vzepětí, kterého využívala tak často, jak bylo v miniaturních scénkách možno. A to v souladu s dvořákovským stylem agogických proměn vystavěných i v krátkých útvarech. Její hlas střídmého vibrata a přitažlivé barvy dominoval v prostoru původně určeném pro dokonalý přenos deklamace povětšinou ve fortissimu, v Kačírkové rozhodně oblíbené dynamické hladině. Alespoň onoho večera a v chrámové akustice, která sama o sobě k exhibici přímo sváděla. Nabídla tak originální podobu emocionálního ztotožnění s milostným neklidem a zpovědí mladého autora, který v sice v kompozici zmírnil sentiment básníkových veršů, ale zdá se, že ho zůstalo v náladách písní tolik, aby mohl být do světa slyšitelně vyzpíván.

Obdivuhodný, objemný a ohebný hlas Šrejmy Kačírkové Dvořákovu ranou poezii dramaticky zmodernizoval. Zemlinského kvarteto samozřejmě provedení náležitě citlivě harmonizovalo, navzdory nepřející akustice sálu. Ta se projevila i v závěrečné skladbě programu. Smyčcový kvintet č. 2 G dur op 77 Antonína Dvořáka je rozhodně častějším hostem na koncertních pódiích než písňový cyklus Cypřiše, ale stále je považován za opus solitérní. Úvodní takty hlubokých smyčců zněly chmurně, byť se hlasy obou nástrojů staly nositeli radostného muzicírování. Kontrabasový hlas, hrál Michal Novák, který měl tendenci k nesdílnosti s prostorem, nicméně v dalším průběhu skladby zdobil harmonii pěknými pizzicaty a bravurně hranou hbitou melodií ve škále. Jeho účelový part na druhé straně, podle kompozičního záměru, skutečně vynesl na světlo ramp zpěvné violoncellové exhibice. Spolu s violou stvořily hluboké smyčce nádherné vzrušení v Poco andante a kontrabas pak bezpečně přispěl k pohodové hudbě finale. Primarius František Souček nastudoval s ansámblem toho večera tři skladby, které se dramaturgicky nejspíše málokdy setkají. Nicméně může být tento program vyzdvižen jako objevný, který může vyhovět zvídavosti veřejnosti. Dvě skladby z mládí matadorů české hudby a unikátní nástrojová kombinace kvartetu s kontrabasem. Zemlinskému kvartetu patřil velký potlesk a přidával tedy Valčík D dur op. 54, č. 4 Antonína Dvořáka.

Foto: Petr Dyrc