„Harmonie brněnských filharmoniků je oktet, který je sestavený z dechových nástrojů a jeho duší je soloklarinetista Emil Drápela. Toto uskupení bývalo v minulosti velmi oblíbeným a mnozí skladatelé pro něho psali hudbu, na kterou jsme dnes již postupně zapomněli.“

„Soubor se vyznačuje zejména dokonalou souhrou a perfektní profesionální interpretací, vystupuje od roku 1993 a věnuje se především nahrávání. Za vznikem souboru stojí CD projekt „Arcibiskupský zámek v Kroměříži – poklady hudebního archivu.“

„Skladba Viktora Kalabise Jarní píšťalky, op. 50 pro dechový oktet je svěží a razantní hudba, disonantní a přesto sdělná, s pozitivním nábojem, překvapila a navodila otázku, proč je skladatel tak málo na českých i moravských pódiích uváděn.“

Večery komorních koncertů zaznívají v brněnském Besedním domě pravidelně díky Spolku přátel hudby, který působí při Filharmonii Brno. V letošní jubilejní 25. sezóně byl večer, který se konal 28. března 2023, věnován souboru Harmonie brněnských filharmoniků. Ti ve svém programu vzpomněli českého skladatele Viktora Kalabise a jeho 100. výročí narození, uvedením dechového oktetu Jarní píšťalky. Dalším vzpomenutým oslavencem byl Antonio Casimir Cartellieri, od jehož narození uplynulo letos 250 let a soubor zahrál českou premiéru Divertimenta F dur č. 2, „Alla casacca“. Koncert uvedla Pathia in Es Karla Dietterse z Diettersdorfu a uzavřela Serenáda č. 11 Es dur KV 375 Wolfganga Amadea Mozarta.

Harmonie brněnských filharmoniků je oktet, který je sestavený z dechových nástrojů. Toto uskupení bývalo v minulosti velmi oblíbeným a mnozí skladatelé pro něho psali hudbu, na kterou jsme dnes již postupně zapomněli. V současnosti jsou objevovány skladby v hudebních archivech, které hudebníci uvádějí v život, aby mohli posluchači objevovat jejich hudební svěžest. Obsazení dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty a dva lesní rohy bývají ještě rozšiřovány o další nástroje, v tomto případě byla instrumentace rozšířena ještě o kontrafagot.

Duší souboru je sóloklarinetista brněnské filharmonie Emil Drápela, který hledá skladby v archivech, spartuje je a připravuje k realizaci. Jeho nadšení jako vedoucího souboru je nakažlivé a neúnavné. Jeho klarinetovým partnerem je Stanislav Pavlíček, hobojů se ujímají Anikó Kovarikné Hegedüss a Zdeněk Nádeníček, lesních rohů se chopili Milan Mrazík a David Ryšánek a fagoty obstarali Jozef Makarovič a Jiří Jakubec. K nim se připojila na kontrafagot Jana Košnářová.

Soubor se vyznačuje především dokonalou souhrou a perfektním profesionální interpretací. Zvuk nástrojů je vyvážený a barevně spolu nástroje ladí, odpovídají si a navazují na sebe v niterném propojení. Soubor spolu vystupuje od roku 1993 a věnuje se především nahrávání. Za vznikem souboru stojí CD projekt „Arcibiskupský zámek v Kroměříži – poklady hudebního archivu“, který soubor realizoval a od té doby nahrávají díla klasicistních, především českých skladatelů, zejména pro Český rozhlas a vystupují na hudebních festivalech.

Parthia in Es Karla Ditterse z Dietersdorfu je čtyřvětá (Allegro, Andante, Menuetto a Rondo Allegretto) se vyznačuje především perlivou a svižnou melodičností s razantním závěrečným Rondo s tanečním charakterem. Divertimento F dur č. 2 „Alla cosacca“ (jako kozáček) byla ukázka z díla Antonia Casimira Cartellieriho, kosmopolitního skladatele, působícího zejména ve službách Lobkoviců ve 2. polovině 18. století. Zemřel jako mladý ve 35 letech a jeho dílo bylo zapomenuto. Nyní je objevováno právě péčí klarinetisty Emila Drápely. Jde o radostnou a perlivou hudbu o klasicistních čtyřech větách (Adagio, Allegro agitato, Adagio, Menuetto a Alla cosacca), která těšila publikum 18. století a soubor dechové harmonie ji podal s radostným nábojem a muzikantkou erudicí.

Po přestávce zazněla skladba Viktora Kalabise Jarní píšťalky, op. 50 pro dechový oktet. Allegro bylo dravé a barevné, ne nepodobné hudbě Stravinského, Largo s primem hoboje zpěvné, přestože disonantní, Vivo střídalo jednotlivé nástroje a evokovalo ptačí konverzaci a zobání, připomínající klevetění a poslední Allegro e gioiosamente bylo rytmizované a vylehčené, s radostným závěrem nad přemožením zimy. Svěží a razantní hudba, disonantní a přesto sdělná, s pozitivním nábojem, překvapila a navodila otázku, proč je skladatel tak málo na českých i moravských pódiích uváděn.

Poslední skladbou byla Serenáda č. 11 Es dur KV 375 Wolfganga Amadea Mozarta. Allegro maestoso v sonátové formě je uvedeno klarinetovou melodií, kterou postupně přebírá horna a něžný hoboj. Pohodové Menuetto I je melodickou příležitostí opět pro hornu a následné trio. 3. věta Adagio je pastorální a přináší krásnou melodii a 4. věta Menuetto II je laškovná a půvabná. Závěrečné Allegro je razantní a virtuózní a přináší malé vylehčené fugato do brilantního závěru. Příležitost prokázat virtuozitu jednotlivých nástrojů a schopnost perfektní souhry využili hudebníci na maximum.

Nadšené publikum vycítilo, že bylo přítomno výjimečnému hudebnímu zážitku a odměňovalo hudebníky nadšeným potleskem. Za to dostalo ještě přídavek na dobrou noc, kterým byla 2. věta z Divertimenta-Feldpartity B dur Hob.II:46, Chorale sancti Antoni (svatoantonínský chorál) od Josepha Haydna. Její téma zpracoval Johannes Brahms v orchestrálních Variacích na Haydnovo téma op. 56. Tímto půvabným závěrem se soubor rozloučil s publikem a uzavřel tak jarní koncert pro Spolek přátel komorní hudby.

Foto: Petr Hlavatý