„Jako ukázka z právě křtěného CD zazněla v první polovině koncertu Rachmaninovova Rapsodie na Paganiniho téma a potvrdila, že spojení Vondráček, Brauner a FOK je mimořádně šťastné.“ 

„Lukáš Vondráček předvedl u klavíru fenomenální výkon.“

„Při závěrečné děkovačce si pak Zuzana Rzounková mohla užít skutečně bouřlivý a obdivný aplaus.“

Ve středu a ve čtvrtek 29. a 30. března zazněl v Obecním domě koncert k poctě jednoho z největších hudebních velikánů Sergeje Rachmaninova. Takřka na den přesně vyšlo 80. výročí skladatelova úmrtí, proto bylo víc než příznačné využít tyto koncerty jako příležitost pro křest kompletních Rachmaninovových děl pro klavír a orchestr, která během covidové pandemie natočil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s dirigentem Tomášem Braunerem a sólistou světového renomé Lukášem Vondráčkem. Namísto avizovaného čtvrtého koncertu nakonec zazněla Rapsodie na Paganiniho téma op. 43, tedy jedna z Rachmaninovových nejpopulárnějších a nejhranějších skladeb. Ve druhé polovině pak posluchači mohli vyslechnout monumentální 5. symfonii Gustava Mahlera, která skvěle završila slavnostní večer.

Klavírista Lukáš Vondráček se drží v povědomí široké veřejnosti od útlého dětství. Již tehdy měl pověst „zázračného dítěte“. S Českou filharmonií debutoval v pouhých patnácti letech s Klavírním koncertem b moll P. I. Čajkovského, poté následovalo jeho první velké turné po Americe. Po studiích v Katovicích a ve Vídni odjel Lukáš Vondráček do Bostonu, kde získal diplom „koncertního umělce“ s vyznamenáním, a to na prestižní New England Conservatory. Diplom, který se uděluje velmi zřídka, přičemž jej získá v průměru jeden umělec za pět let. Mimořádný úspěch zaznamenal v roce 2016 na jedné z největších a nejnáročnějších světových soutěží Queen Elisabeth Competition v Bruselu. Drtivého vítězství dosáhl svým nepřekonatelným provedením 3. klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova. Vondráčkův mimořádný cit a vášeň pro Rachmaninovovu hudbu zúročila nahrávka kompletních klavírních koncertů, včetně Rapsodie na Paganiniho téma. Pořídil ji právě v Obecním domě společně s FOK a dirigentem Tomášem Braunerem ve zvláštní době covidové pandemie. Jako ukázka z právě křtěného CD zazněla nyní v první polovině večera Rachmaninovova Rapsodie na Paganiniho téma a potvrdila tak, že spojení Vondráček, Brauner a FOK je mimořádně šťastné. Tomáš Brauner řídil orchestr s velkým nasazením, snažil se o dokonalé souznění orchestru se sólistou a prokázal vynikající schopnost vedení citlivého doprovodu.

Lukáš Vondráček předvedl u klavíru fenomenální výkon. Jeho provedení Rachmaninovovy Rapsodie pro klavír a orchestr byla jedna velká smršť neskutečné energie a emocí. Jeho klavírní zvuk byla neuvěřitelná škála dynamiky i barev. Technická samozřejmost v hraničních tempech ohromovala stejně, jako vroucná lyričnost ve volných variacích. Zejména nejkrásnější část z celé rapsodie, variace s příznačným označením Andante cantabile, rozezpívala Smetanovu síň v téměř nadpozemských sférách. Typicky „rachmaninovovské“ harmonie v emocemi nabitém dialogu mezi klavírem a orchestrem nenechaly jedno oko suché. Fantasticky strhujícím závěrem Vondráček už jen potvrdil, že pozice mezi světovou klavírní špičkou mu náleží plným právem. Po nadšených, bouřlivých ovacích se publikum dočkalo i přídavku. Jak jinak, než z děl Rachmaninova, konkrétně jeho slavného Preludia cis moll. Rafinované provedení notoricky známé skladby s netradičně vynesenými melodiemi ve spodních hlasech bylo třešinkou na dortu luxusního menu.

Při následujícím představení nového CD Vondráčka a FOK nebylo pro nikoho v sále překvapením, když sólista skromně přiznal, že Rachmaninovova hudba patří mezi jeho nejoblíbenější.

Ve druhé polovině koncertu dostal prostor orchestr v čele s Tomášem Braunerem v Symfonii č. 5 Gustava Mahlera. Monumentální, hodinu a čtvrt trvající dílo je náročným soustem pro interprety i posluchače. O to hodnotnější je fakt, že se ho interpreti zhostili nadmíru úspěšně. Tomáš Brauner je zkušený a vyhledávaný dirigent, spolupracující pravidelně s nejvýznamnějšími českými orchestry. V Mahlerovi potvrdil své mimořádné dirigentské kvality. Zejména udržením maximální celistvosti celé kompozice, v rámci které ale nezapomínal na detailní vnitřní propracování jednotlivých vět. Úvodní zádumčivý smuteční pochod vystřídala burácivě dramatická druhá věta, ve které se Braunerovi podařilo vyburcovat orchestr k maximální bouřlivé energii, přesně podle požadavků skladatele.

Pomyslným vrcholem druhé poloviny koncertu byla třetí věta Scherzo a jemu dominující velké hornové sólo. Nádherně klenuté okouzlující fráze hornistky Zuzany Rzounkové se nesly nad orchestrem v dokonalém zvukovém oblouku a její bezchybné a dynamicky odvážné provedení bylo skutečným balzámem pro duši. Není divu, že po skončení této věty se část diváků nechala strhnout ke spontánnímu potlesku. Při závěrečné děkovačce si pak Zuzana Rzounková mohla užít skutečně bouřlivý a obdivný aplaus.

Ve čtvrté větě udržel orchestr atmosféru absolutního klidu, která zároveň neztrácela vnitřní napětí a tah.

Závěrečné finále s milým, až pastorálním nádechem bylo příjemně optimistickým a jásavým zakončením celého večera. Koncert patřil k těm mimořádným večerům, kdy přes jeho délku a poslechovou náročnost odcházel divák nabitý energií. Velké bravo a děkuji.

*******

Foto:Petr Dyrc