„Dokonale připravený vokálně instrumentální aparát představil již v první větě mnohé z výrazových fines, které v dalších částech oratoria splynuly do široké palety, s níž dovedl dirigent své pojetí Dvořákova díla k dokonalému ztvárnění.“

„Sopranistka Eva Hornyaková, proslulá nevšední barvou hlasu, neměla sice příležitost zpívat speciální sólo, ale v rámci kvartetu vystihla neomylně věrnou míru prožitku a význam textu.“

„Výtečně znějící Kühnův smíšený sbor byl přesvědčivý v dynamice, v lyrických pasážích a inspirativním partnerství se sólisty a orchestrem.“

Antonín Dvořák napsal v roce 1878 první řadu svých Slovanských tanců pro vydavatele Fritze Simrocka a přestoupil tak hranice své vlasti, aby se následně proslavil v Londýně i Americe. Londýnské publikum o síle dvanácti tisíc diváků aplaudovalo v Royal Albert Hall jeho oratoriu Stabat Mater roku 1884. Začal je komponovat roku 1876, kdy už měl za sebou celou řadu skladeb včetně smyčcové Serenády E dur, Páté symfonie F dur nebo opery Vanda. Stabat Mater, první velké vokálně-instrumentální dílo, začal psát v reakci na úmrtí své dvoudenní dcerky Josefy v srpnu roku 1875. Práci dokončil v roce 1977, když původní koncepci rozšířily další tragická úmrtí dětí, konkrétně dcerky Růženky a synka Otakara. Premiéru mělo oratorium 23. prosince 1880 v Praze, o dva rok později bylo uvedeno v Budapešti a poté v Londýně. Letošní provedení zařadil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK do svého Velikonočního festivalu, který zahájil 1. dubna recitál vídeňské varhanice, profesorky salcburského Mozartea, Elisabeth Ullmannové.

Třetí koncert v řadě představení Velikonočního koncertu, který se konal ve středu 5. dubna ve Smetanově síni Obecního domu, měl na programu Oratorium pro sóla, sbor a orchestr Stabat Mater opus 58 Antonína Dvořáka. Sólisty vokálně-instrumentálního díla na text starého církevního hymnu Stabat Mater, za jehož autora je považován Jacopone da Todi, italský františkánský mnich, činný ve 13. století, byli: Eva Hornyaková (soprán), Michaela Zajmi (alt), Richard Samek (tenor) a basista Gustáv Beláček. Vokální sborovou složku oratoria nastudoval sbormistr Jakub Pikla s Kühnovým smíšeným sborem, hrál Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pod vedením Tomáše Braunera. Dokonale připravený vokálně-instrumentální aparát představil již v první větě mnohé z výrazových fines, které v dalších částech oratoria splynuly do široké palety, s níž dovedl dirigent své pojetí Dvořákova díla k dokonalému ztvárnění. Násobné vzrůstání orchestrálního a následně sborového zvuku z úvodního piana do dynamického vrcholu a jeho zklidnění k přípravě nástupu sólového hlasu, bylo předobrazem následných proměn v celém průběhu skladby. Dvořák uvedl v úvodním Andante con moto na scénu vokální kvartet, počínaje nástupem znělého tenoru Richarda Samka, jehož hlas s jistou výslovností se dobře nesl zejména v sólu šesté části Fac me vere tecum flere. Vokální kvarteto, které náladově, emocionálně a výrazově důstojně vystihovalo niterné sdělení autora, mělo své mimořádné působivé vystoupení, jak v následující druhé části, tak i v závěrečném Andante con moto s verši Quando corpus morietur.

Sopranistka Eva Hornyaková, proslulá nevšední barvou hlasu, neměla sice příležitost zpívat speciální sólo, ale v rámci kvartetu vystihla neomylně věrnou míru prožitku a význam textu. Stejně emočně svrchovaně zpívala v duetu se Samkem v osmé části Larghettu a s altem Michaely Zajmi, kterému ovšem autor věnoval působivé sólo v předposlední části oratoria s textem Inflammatus et accensus. Zajmi, spolehlivá v přednesu a dikci, souzněla barevně a dynamicky s orchestrem, v sólovém zpěvu ji instrumentální doprovod povzbudivě podporoval. Basista Gustáv Beláček s jistotou doplňoval kvartetní sazbu a v sólovém zpěvu se slušně uvedl v Largu, tedy ve čtvrté části díla, kde se také našel v dobrém partnerství se sborem. Výtečně znějící Kühnův smíšený sbor byl přesvědčivý v dynamice, v lyrických pasážích a inspirativním partnerství se sólisty a orchestrem. Mimořádně působivá byla andělská pasáž s ženskou částí sboru v sousedství Beláčkova basového sóla a celý sbor ve finale.

Symfonický orchestr hlavního města Prahy hrál skvěle a bylo radostné sledovat mistrovské vedení dirigenta Tomáše Braunera, který motivoval ansámbl k nádhernému výkonu. Tedy i k finále, korunovanému pompézním zvukem s andělskou mezihrou, fugou na slovo Amen a smírným závěrem. Stabat Mater Antonína Dvořáka vešlo do velikonočního týdne symbolicky, konkrétně dva dny před Velkým pátkem.

Foto: Petr Dyrc