„Posluchačům dychtivým výjimečných výkonů tohoto interpreta zřejmě nezbývá, než si je v plné kráse vychutnat v některém ze světových operních domů.“
„Pozornost si v její interpretaci zaslouží především skvělá práce se zvukovou barvou a dynamikou, které jsou v případě Šrejmy Kačírkové ve velké organické symbióze.“
„V doprovodech se občas projevovala nepřesnost souhry se sólisty a bohužel i intonační nedotaženosti.“
Vyhledávaný český tenorista Pavel Černoch se od svých debutů na počátku milénia v brněnské Janáčkově opeře a v pražském Národním divadle vyskytuje na tuzemských pódiích poměrně sporadicky. I proto si řada zájemců nenechala ujít koncert nazvaný Pavel Černoch gala pod hlavičkou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, kde dostal uznávaný pěvec prostor představit se v áriích z řady rolí, v nichž exceluje na předních světových scénách. Pavel Černoch si do pražského Obecního domu odskočil z Londýna, kde právě v Královské opeře v Covent Garden zpívá roli Borise v inscenaci Janáčkovy opery Káťa Kabanová.
Pražský koncert, který se měl původně uskutečnit v adventním čase, byl z důvodu nemoci sólisty přesunut na 14. února, tedy na svátek sv. Valentýna. A přestože nebo možná protože program zůstal beze změny, mimořádně zapadl právě do atmosféry večera svátku zamilovaných.
Dramaturgie se, jak už bylo patrné z názvu, zaměřila především na populární operní čísla s přesahem do operetního repertoáru. Vedle árií Lenského, Dona Josého, Prince či Cavaradossiho zazněly též duety Rodolfa a Mimi, Prince a Rusalky nebo Danila a Hanny (Lehár: Veselá vdova), v nichž hlavního protagonistu večera skvěle doplnila sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Ta se představila i ve třech sólových áriích, konkrétně jako Armida, Alžběta (Donizetti: Roberto Devereux) a Wally (Catalani: La Wally). Orchestr pak pěvecká čísla proložil instrumentálními vstupy, zazněla Polonéza ze 3. dějství Čajkovského Evžena Oněgina, Předehra k Verdiho Sicilským nešporám, Intermezzo z Pucciniho Manon Lescaut, předehra k Bizetově Carmen a Skočná Bedřicha Smetany. O efektní závěr se pak postaraly dva přídavky: píseň Non ti scordar di me Ernesta de Curtise a slavné Brindisi z Verdiho Traviaty.
Pavel Černoch působí na pódiu velmi mladě, civilně a v jistém ohledu až nesměle, což ovšem nemusí být na škodu. Právě to mu možná částečně získává velké sympatie obecenstva, které v jeho případě upřednostňuje skromnost projevu před okázalostí. Všechna čísla provedl s profesionální samozřejmostí, ale jeho výkonu jakoby chyběla jiskra. Místy jej bohužel ovlivnila i souhra s orchestrem, který poměrně často sólistu zvukově zakrýval. Jeho hlas působil trochu úzce a zpěvák nepředvedl ani velkou paletu barev. Přesto Černochův výkon vyzněl sympaticky a byl nezřídka oceněn výkřiky bravo. Posluchačům dychtivým výjimečných výkonů tohoto interpreta však zřejmě nezbývá, než si je v plné kráse vychutnat v některém ze světových operních domů.
Jana Šrejma Kačírková naopak potvrdila svou reputaci držitelky dvou Cen Thálie a publikum oslovila nejen svým lehce a zároveň plně znějícím sopránem, který se bez problému prosadil ve všech polohách, ale upoutala také svými přirozenými hereckými schopnostmi. Mimořádný herecký talent z ní vyzařuje už při příchodu na pódium a k zaujetí obecenstva zpěvačka nepotřebuje velká gesta, stačí jí její srdečný úsměv. Pozornost si v její interpretaci zaslouží především skvělá práce se zvukovou barvou a dynamikou, které jsou v případě Šrejmy Kačírkové ve velké organické symbióze. Sólistka v průběhu koncertu vystřídala tři róby, které částečně dokreslovaly repertoár a dodaly večeru dotyk výjimečnosti.
Orchestr pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka předvedl standardní výkon, ovšem od tělesa, které má operu přímo ve svém názvu, by snad bylo možné očekávat více. Hráčům přirozeně lépe sedla orchestrální čísla, v doprovodech se občas projevovala nepřesnost souhry se sólisty a bohužel i intonační nedotaženosti, zejména u dřev. Celý koncert měl ale slavnostní atmosféru a publikum všechny výkony ocenilo potleskem vstoje.
Foto: Jan Slavík
