„Koncert byl přímo apoteózou varhan.“

„Petr Kolař a Martin Opršál důsledně a zřetelně oddělovali jednotlivé obrazy krajin. Nic nezůstali dlužni symbolickému náboji novozákonního biblického dramatu ani jeho prameni z hluboce zakořeněných starozákonních textů.“

„Zahájil sérii melodií a variací na narozeninové téma a pak, s mohutným sborovým „Hodně štěstí, zdraví, milá Alenko,“ rozezněl zcela zaplněný sál Besedního domu.“

Dne 16. května letošního roku završil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno 25 let svého trvání. První a dlouhodobou předsedkyní Spolku, který navázal na čtyřicetiletou tradici Kruhu přátel hudby, se stala před oněmi 25 lety paní profesorka, varhanice Alena Veselá. Také na její počest a k jejímu nadcházejícímu významnému osobnímu jubileu, letošním 100. narozeninám, zněl tento koncert v brněnském Besedním domě na Komenského náměstí.

Od prvních okamžiků jí patřil první potlesk vestoje i obdiv k její svěžesti a nezdolnosti. „Nebojte se, já se nedám“, slíbila hned na pódiu při zmínce o novém, dosud nedostavěném brněnském koncertním sále. A pak už měl hlavní slovo královský hudební nástroj – varhany. Celého večera se ujal žák paní profesorky Petr Kolař, varhaník a regenschori chrámu sv. Petra a Pavla v Brně, sbormistr Brněnského filharmonického sboru Beseda brněnská a sboru Magnificat, držitel Medaile sv. Cyrila a Metoděje, Medaile sv. Petra a Pavla a Ceny Jana Václava Stamice od Uměleckého sdružení Esslingen za rozsáhlou uměleckou činnost.

Koncert byl přímo apoteózou varhan. První tóny Preludia a fugy Es dur BWV 552 Johanna Sebastiana Bacha, v podání Petra Kolaře, vyzařovaly hluboký respekt k Bachovu dílu i k neopakovatelně slavnostnímu okamžiku. Poněkud rychlejší tempo dodávalo napětí a svěží proud. Jako druhá skladba večera zazněly Krajiny patmoské pro varhany a bicí nástroje od Petra Ebena z roku 1984. Její českou premiéru uvedla tehdy právě paní profesorka Alena Veselá. Jde o pětidílnou skladbu na velmi vážné biblické téma, jímž je Zjevení sv. Jana, napsané patrně za Janova exilu na ostrově Patmos. Odmyslíme-li, že jde o hluboký až tragický námět, mohla nám zpočátku skladba ve skvělém podání Petra Kolaře a bicisty Martina Opršála znít jako rozhovor varhanních píšťal a bicích nástrojů s ostentativně se opakujícími krátkými a důraznými melodiemi. Skvělý výkon Martina Opršála, s bicí aparaturou zaplňující celé pódium, nenechal nikoho na pochybách, kdo je tady strašným, ale i laskavým hromovládcem a kdo věčně brblajícím, protestujícím lidstvem. Postupně se obraz měnil v biblicky nám známé, a můžeme jen doufat, surrealistické obrazy a vize. Z Krajiny s orlem, snad pouštní a pusté, přešel v symbolizující Krajinu se starci, se sugestivním zvukem stařeckých holí do Krajiny s katedrálou, s opakovanou a varovnou melodií zvonů k výrazné Krajině s duhou, až vygradoval v poslední krajině, Krajině s koňmi, a to s bílým, ohnivým, černým a nakonec sivým, do zhroucení v dramatickém posledním akordu. Petr Kolař a Martin Opršál důsledně a zřetelně oddělovali jednotlivé obrazy krajin. Nic nezůstali dlužni symbolickému náboji novozákonního biblického dramatu ani jeho prameni z hluboce zakořeněných starozákonních textů.

Po přestávce zařazená Sonáta č. 2 Paula Hindemitha měla téměř uklidňující ráz. Petr Kolař ji hrál přesvědčivě, ale s jistou rezervou, snad i přípravou na skutečně velkolepý závěr koncertu. Skladba v jeho podání měla živost i půvab a důsledné prodlevy mezi jednotlivými částmi.

Závěrečné Preludium a fuga na téma B-A-C-H od Ference Liszta je samo o sobě uctěním jména velkého Johanna Sebastiana Bacha, které dostalo se znovuobjevením jeho díla v období romantismu nový, obrozující náboj. Lákalo mnohé skladatele a Ferenc Liszt byl jedním z nich. V podání Petra Kolaře měly proměny hlavního motivu zřetelný a téměř hravý ráz.

Pro první přídavek Petr Kolař vybral varhanní sólo z Janáčkovy Glagolské mše jako poctu Brnu. Před druhým vyzval posluchače, aby po jeho jemném vyzvání začali zpívat. Zahájil sérii melodií a variací na narozeninové téma a pak, s mohutným sborovým „Hodně štěstí, zdraví, milá Alenko,“ rozezněl zcela zaplněný sál Besedního domu. V salonku byly již připraveny číše vína ke společnému přípitku, narozeninový dort s číslicí „100“ s přáním svěžesti a zdraví do další stovky a Spolku přátel hudby věrné posluchače do dalších, nejen pětadvaceti nadcházejících let.

Z koncertu měly užitek i samotné varhany, které byly před koncertem kvalitně seřízeny jedním z nejmladších, ale již proslulých našich varhanářů, Tomášem Jeřábkem. Petr Kolař jim vzdal po každé skladbě hold a jen jednou trošičku pohrozil. To prý jednomu rejstříku, který se ozval slabě ve chvíli, když měl znít silně, jak se prozradilo zcela tiše v zákulisí. Inu i varhany potřebují stálou láskyplnou péči a servis.

Tak odezněl koncert k pětadvacátému výročí Spolku přátel hudby a k nadcházejícím stým narozeninám paní profesorky Aleny Veselé. Její vlastní narozeninový koncert je tradičně od jejích jednadevadesátých narozenin jako vždy také letos na programu 7. července o sedmé hodině večerní v Kostele Nanebevzetí Panny Marie, u nejnovějších brněnských varhan, na Jezuitské ulici.

Foto: Jozef Makarovič