„Čtyřvětou skladbu hrálo kvarteto s uvědomělým ohledem na dobu, kdy dílo vzniklo, a zahájilo ji velkolepým nástupem úvodního akordu. Takto demonstrovaná verva a nasazení doprovázely dílo do poslední noty, třebaže se mocnost zvuku stala vzápětí už jen vzpomínkou a první věta kvartetu se pohroužila do vlídné hravosti.“

„Finale v živém pohybu přidalo kvartetu punc spolehlivého výkonu ověřené repertoárové skladby.“

„Mimořádného účinku dosáhla skladba při využití hry con sordino a následném umocnění zvukové masy sejmutím dusítek v další části skladby. Obsahu skladby se tím dostalo nevšedního a výmluvného zvýraznění.“

Doležalovo kvarteto, které nese jméno violisty Karla Doležala, oslavilo v roce 2022 padesát let svého trvání. V průběhu let se stalo podivuhodnou tvůrčí dílnou, kterou prošla řada instrumentalistů, mezi nimi Jan Opšitoš, Bohuslav Matoušek, Vlastimil Holek, Josef Kekula, Vladimír Leixner, Jan Fišer, Bohuslav Pavlas, Petr Hejný a další. Proměny, kterými těleso prošlo, se ale interpretačních kvalit nijak nedotkly, jak svědčí řada domácích i zahraničních ocenění. Před pár lety představil soubor veřejnosti atraktivní programovou řadu s titulem Qu@rtet+.

Třetí ročník festivalu komorní hudby Qu@rtet+ 2023 pokračoval druhým koncertem v úterý 23. května večer v Sále Martinů Hudební akademie múzických umění v Praze. Soubor vystoupil v sestavě Václav Dvořák (první housle), Alexej Rosík, nový člen souboru, koncertní mistr orchestru Opery Národního divadla a Českého národního symfonického orchestru (druhé housle), Martin Adamovič (viola) a Vojtěch Urban (violoncello). Jako host na koncertě vystoupil klavírista Martin Kasík, který se souborem hrál už na prvním koncertě festivalu 16. února 2023. Tehdy spoluúčinkoval v Klavírním kvintetu a moll op. 12 Vítězslava Nováka.

Program koncertu zahájil Smyčcový kvartet Es dur op. 71, č. 3, Hoboken III:71 Apponyi Josepha Haydna. Tento podtitul dostal podle adresáta autorovy dedikace, kterým byl uherský hrabě Anton Georg Apponyi, mecenáš umění. Čtyřvětou skladbu hrálo kvarteto s uvědomělým ohledem na dobu, kdy dílo vzniklo (roku 1793), a zahájilo ji velkolepým nástupem úvodního akordu. Takto demonstrovaná verva a nasazení doprovázely dílo do poslední noty, třebaže se mocnost zvuku stala vzápětí už jen vzpomínkou a první věta kvartetu se pohroužila do vlídné hravosti. Něco z tohoto nasazení se do hudby vrátilo v závěru pomalé věty a poznamenalo i elegantně přednesený Menuet. Finale v živém pohybu přidalo kvartetu punc spolehlivého výkonu ověřené repertoárové skladby. Hrabě Apponyi stál i za vznikem druhé skladby programu, kterou byl Smyčcový kvartet c moll op. 18, č. 4 Ludwiga van Beethovena, když komponistu v roce 1795 vyzval, aby se do tohoto žánru také pustil. Pro úplnost pohledu na mecenášskou osobnost hrabětě Apponyiho stojí za zmínku, že pro něj zkomponoval řadu skladeb i Wolfgang Amadeus Mozart. Celou šestici kvartetů 18. opusu psal ale Beethoven v letech 1798 až 1800 na zakázku knížete Josefa Františka Maxmiliána Lobkowitze. Partitury skladeb jsou uloženy v muzeu Lobkowitzkého paláce v Praze. Nálada a mistrovská kompoziční práce čtvrtého smyčcového kvartetu dala příležitost předvést Doležalovu kvartetu hráčskou vyspělost a jeho specifický prožitek z provedení, který se sdílně přenesl na přítomné publikum. Obdivuhodné tlumočení kompoziční dokonalosti a krásy partitury v první větě přešlo v podání Doležalova kvarteta umělecky obratně do elegantního Andante scherzoso, které se neslo po celou větu v notách menších hodnot. Ty ústrojně zdůraznily dojem kvapného a půvabného pohybu. Po této oddechové větě vyzpívalo kvarteto melodický obsah Menuetu a uzavřelo Beethovenův kvartet c moll allegrovým pohybem se zvláštním ohledem na vtipné hudební momenty.

Po přestávce koncertu nastoupilo Doležalovo kvarteto s proměnou na pozici primu a sekundu a hrálo Meditaci na staročeský chorál „Svatý Václave“ Josefa Suka. Mimořádného účinku dosáhla skladba při využití hry con sordino a následném umocnění zvukové masy sejmutím dusítek v další části skladby. Obsahu skladby se tím dostalo nevšedního a výmluvného zvýraznění. Ve finále programu se ke kvartetu ve zúženém obsazení, u primu zůstal sekundista Alexej Rosík, přidružil klavírista Martin Kasík. S jistou dramaturgickou odvahou zařadil soubor na závěr svého koncertu Klavírní kvartet c moll op. 7 Vítězslava Nováka, mladistvé dílo skladatele. Autor ho dokončil 19. dubna roku 1894, kdy mu bylo 24 let. Třívětá skladba, poplatná autorovu obdivu ke kompozičnímu stylu Brahmse či technice rozvíjejících se variací, zobrazuje v hutném zvuku první věty melancholii, věrně vykreslenou smyčci a zahuštěnou klavírním partem. Vracející se úvodní motiv nahrazuje v proměnách fluktuující téma a činí hudbu otevřenou, uzavírá ji až pauza před větou následující. Hybné Scherzino přináší očekávanou změnu nálady, kterou navozuje už vstup sólového klavíru, následován smyčci, spolu s proměnou motivů. Finální rondo osvěžuje perfektně vedený klavírní part a motivickou práci rozjasňují názvuky folklórní provenience. Druhý koncert Doležalova kvarteta v rámci festivalu komorní hudby s titulem Qu@rtet+ 2023 měl napětí, hráčskou suverenitu a nepopiratelnou atraktivitu ve vystoupení pianisty Martina Kasíka.

Foto: Richard Domitrek