KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Inaugurační varhanní koncert na Barrandově english

„V Praze na Barrandově byl postaven do nového kostela nový nástroj varhanní dílny Kánský-Brachtl.“

„Varhany jsou unikátní tím, že se rejstříkovou dispozicí a provedením jako první u nás inspirovaly francouzským romantickým varhanářstvím 19. století.“

„Pedagog hudební fakulty AMU a známý koncertní varhaník Pavel Černý spolupracoval při stavbě nástroje. Proto byl vyzván jako interpret pro inaugurační koncert.“

Nový nástroj z renomované varhanářské dílny Jaromír Kánský – Josef Brachtl v nedávno postaveném katolickém kostele Krista Spasitele na pražském Barrandově byl inauguračním koncertem představen četným zájemcům a milovníkům varhanní hudby v naprosto naplněném chrámu. Jako sólista se představil pedagog AMU Pavel Černý. Zvukově a výběrem rejstříků jsou těmto varhanám vzorem a inspirací francouzské romantické nástroje 19. století, především nejvýznamnějšího francouzského varhanáře té doby Aristida Cavaillé-Colla.

Collovy nástroje stojí ovšem většinou v katedrálách s odpovídajícím dozvukem a neopakovatelnou chrámovou atmosférou. Jedná se o třímanuálové nebo ještě větší varhany. Na Barrandově stojí zcela nový kostel střední velikosti s krátkým dozvukem ve střízlivé moderní architektuře. Francouzská rejstříková dispozice byla dodržena, ale vzhledem k prostoru kostela mají varhany dva manuály a 40 rejstříků s výrazným žaluziovým II. manuálem s názvem Récit, který ve Francii bývá až jako III. manuál. Jemnější a jasnější intonace píšťal spolu se zřetelnou akustikou byla velmi vhodně přizpůsobena chrámovému prostoru a nikde ho jejich 2253 píšťal zvukově nepřehlušilo. Zřetelností a srozumitelností při vedení hlasů zvuk varhan připomínal mnohdy spíš pozitiv. Francouzská zvuková orientace zdejších varhan je u nás unikát a prvním nástrojem tohoto druhu. Rejstříkovou dispozici navrhli varhanáři KánskýBrachtl při konzultacích s organologem pražské arcidiecéze Štěpánem Svobodou a pedagogem varhanního oddělení hudební fakulty AMU Pavlem Černým. Proto byl Pavel Černý pozván jako sólista na 23. května k zahajovacímu koncertu.

Pavel Černý je temperamentním hráčem s výbornou technikou manuálovou i pedálovou. Zvolil logicky program z francouzské varhanní hudby, doplněný skladbou Josefa Kličky. Úvod patřil Sinfonii z kantáty „Wir danken dir“ Johanna Sebastiana Bacha ve varhanním přepisu Alexandra Guilmanta. Velmi virtuózní rychlé tempo a jásavý charakter hudby při využití labiálních rejstříků nenapověděl příliš o francouzském zvukovém charakteru nástroje, ale vytvořil příznivou posluchačskou atmosféru. Widorova Parafráze na Preludium e mollTemperovaného klavíru z cyklu Bach´s Memento předvedla jemné barvy a velmi účinné využití žaluzií, u nás málokdy slýchané. Pierre Cochereau byl varhaníkem pařížské katedrály Notre Dame a významným improvizátorem. Jeho skladba Bolero na téma Charlese Raqueta pro varhany a bicí nástroje začíná v pianissimu, mohutně graduje do středního fortissima, aby postupně zeslabovala do počátečního ticha. Stále se opakující rytmus bolera byl svěřen malému bubínku, kombinovanému s dalšími bicími nástroji, obstarávanými dalším hráčem. Přes veškerou snahu interpretů skladba působila poněkud zdlouhavě. Na bicí nástroje přesně hráli Lukáš Brabec a Vít Rafael Matyska.

Jedinou rozsáhlou a závažnou skladbou koncertu byl Chorál E dur Césara Francka. Zde konečně nový nástroj mohl ukázat svou „francouzskou“ tvář a dodržet skladatelovy návrhy rejstříkování. Pavel Černý pojal Chorál E dur velkoryse v mohutném oblouku a vystupňoval ho do překvapivě rychlého závěru, který trochu postrádal monumentalitu. Sólový hlas na II. manuálu během skladby při zcela zavřených žaluziích ztrácel slyšitelnost a zřetelnost a doprovodné hlasy ho místy přehlušovaly.

Vrstevníkem francouzských skladatelů varhanní hudby v období romantismu byl u nás Josef Klička. Z jeho varhanního díla Pavel Černý uvedl volnou větu z jeho Sonáty fis moll. Snad to byla zamýšlená připomínka, že Klička byl prvním českým varhaníkem, který jako interpret uváděl skladatele francouzského „symfonického stylu“ Guilmanta a Widora. Závěr koncertu patřil virtuózní a technicky neobyčejně obtížné Toccatě ze Suity op. 5 Maurice Duruflého. Zde sólista rozpoutal pravý ohňostroj virtuozity. Vystihl adekvátně všechny rytmické nepravidelnosti a záludnosti a dovedl Toccatu do velmi energického zakončení. Nadšenému obecenstvu se odvděčil sólista ještě dvěma přídavky – Guilmantovou Invokací B durPreludiem a fugou g moll Marcela Duprého.

O barrandovských varhanách čtěte v SeriáluPlus..

Foto: Člověk a víra / Jakub Šerých

Jan Hora

Varhaník a hudební pedagog

Vystudoval Pražskou konzervatoř, hudební fakultu AMU ve třídě Jiřího Reinbergera a vzdělání si rozšířil ještě na Franz-Liszt-Hochschule ve Výmaru. Je laureátem bachovských soutěží v Gentu (1958) a v Lipsku (1964). Koncertoval ve všech zemích Evropy, v USA a Japonsku, spolupracoval s mnoha špičkovými orchestry, podílel se mimo jiné na řadě nahrávek Janáčkovy Glagolské mše. Vyučoval v letech 1965 – 2016 na Pražské konzervatoři, v letech 1977-2014 zároveň na AMU, od 1995 jako profesor varhanní hry. V současné době působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Často je zván do porot mezinárodních varhanních soutěží. Jeho repertoár zasahuje do všech stylových epoch se zvláštním zaměřením na českou varhanní tvorbu. Pro firmu Vixem nahrál varhanní skladby A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka, B. Martinů, M. Kabeláče a A. Háby a staré české mistry J. Zacha, K. B. Kopřivu a J. K. Kuchaře.



Příspěvky od Jan Hora



Více z této rubriky