středa, 05 srpen 2020 09:22

Concerto Aventino k radosti a veselosti

1

„Kydlíček program koncipoval jako malou instrumentální operu, ve které se vystřídá mnoho nálad.“

„V Rossiho sonátě osvědčili své mistrovství dva sóloví houslisté Josef Žák a Jiří Sycha, kteří tu ukázali svou bravuru technickou, stylovou i smysl pro dokonalou souhru.“

„Jakub Kydlíček jako by byl se svým nástrojem srostlý, bylo obdivuhodné, jaké nuance dokáže zobcová flétna vyjádřit, když na ni hraje muzikant, který zná její možnosti a dokonale ji ovládá.“

Pořadatelé 21. ročníku Letních slavností staré hudby pozvali v pondělí 3. srpna návštěvníky do krásného prostředí Trojského zámku. Díla italských skladatelů 17. století přednesl soubor Concerto Aventino v čele s flétnistou Jakubem Kydlíčkem. Vzhledem k nepříznivému počasí bylo původně ohlášené zahradní provedení přesunuto do Císařského sálu oslňujícího svou velkolepou výzdobou stropními a nástěnnými freskami. Celkovému zážitku to velmi prospělo, protože díky uzavřenému prostoru dokonale vynikly jemné zvukové odstíny.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pondělí, 13 červenec 2020 14:40

Akademie komorní hudby v kolínské synagoze

4

„Je svátkem, když ticho zní a hraje. Podobně jako bylo svátkem celé vystoupení stipendistů Akademie komorní hudby v kolínské synagoze.“

„Klarinetisté Anna Sysová a Marek Švejkar zaujali v Kramářově koncertu krásnou tvorbou tónu, přirozeně vyzpívanými melodiemi, jistou technikou, dynamickými proměnami a perfektní souhrou.“

„Kultivovaná hra všech muzikantů se projevila v přesném přebírání jednotlivých témat, všichni spolupracovali dokonale, hráli s vervou, ale maximálně pozorně a hlavně – s viditelnou i slyšitelnou pokorou.“

Do páté sezony vstoupila Akademie komorní hudby, která vznikla s cílem poskytnout mladým talentovaným muzikantům hlubší vzdělání v oboru komorní hry. Na závěrečných koncertech letošního soustředění, které se uskutečnily od středy 8. července na hradě Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou, v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře, v synagoze v Kolíně a na nádvoří zámku v Nelahozevsi, vystoupilo dvanáct stipendistů akademie. Píšeme o koncertě v kolínské synagoze v sobotu 11. července, kde byl – podobně jako den předtím v Kutné Hoře – komorně orchestrální program doplněn intimním nokturnem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
neděle, 12 červenec 2020 15:43

Otevřené srdce Ludmily Pavlové

1

„To, co učitelé, porotci, hudební partneři i posluchači na Ludmilině hře oceňují, je nejen její technická vybavenost, hloubka intelektu a přemýšlivost, ale i značná míra neotřelosti a tvůrčí odvahy.“

„Alena Grešlová byla pozornou a inspirující partnerkou, během večera několikrát zaznělo až „třesknutí mečů o sebe“, což jen podpořilo jadrnost až syrovost výrazu.“

„Druhá věta Griega Allegretto vyzněla v podání obou mladých muzikantek jako orosená pavučinka, na které jsou zavěšeny pizzicata a klavírní tóny plné něhy a citové vřelosti.“

Už delší dobu jé zřejmé, že opomíjet absolventské koncerty či jiná vystoupení mladých muzikantů znamená dobrovolně se ochuzovat o špičková a zajímavá provedení, jež nejsou jen vyvrcholením učňovských let, ale interpretací se svébytným uměleckým názorem. Bylo tomu tak i na absolventském koncertě na pražské HAMU v pátek 10. července, kde svůj počet z let studentských předložila houslistka Ludmila Pavlová.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2

„Souhra a dialog dvou sólistů, kteří na sebe slyší, byly jedním z atributů mimořádného odpoledne, naplněného oboustrannou vděčností za sdílení živé hudby.“

„Líbezně naléhavý zvuk houslí plný překypujícího citu a oproštěný od sentimentu, tak zněl Suk v podání Jiřího Vodičky.“

„V druhé větě Franckovy sonáty upoutal Miroslav Sekera jakoby mimochodem kladenými akordy, které však měly velikou vnitřní sílu a účinek na posluchače.“

Natěšení a usměvaví hráči na jedné straně, vstřícní a silných hudebních zážitků dychtiví posluchači na straně druhé. Taková byla atmosféra prvního vystoupení koncertního mistra České filharmonie houslisty Jiřího Vodičky a klavíristy Miroslava Sekery před publikem po čase zrušených koncertů. V rámci Letních koncertů České filharmonie, tentokrát ve spolupráci s Českým spolkem pro komorní hudbu, vystoupili ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v neděli 14. června.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
neděle, 07 červen 2020 14:00

Princezna českého klarinetu

0

„Zvolenou dramaturgií dala Anna Paulová najevo, že nechce zdůraznit své ego, ale svým uměním hodlá zprostředkovat sdělení skladatele.“

„Vzájemná inspirace, souznění, souhra na setiny taktu dělají ze společné hry Anny Paulové a Daniela Wiesnera zvukově i umělecky silný zážitek.“

„Bez rušivé přítomnosti kamer vykreslila klarinetistka spolu s violoncellistou Michalem Kaňkou přednosti Hindemithovy hříčky.“

Jedním z prvních „regulérních“ koncertů, které se uskutečnily po době koronavirové, byl absolventský koncert Anny Paulové. Čtrnáct dnů od svého pražskojarního streamovaného debutu se šestadvacetiletá klarinetistka v pátek 5. června znovu postavila na pódium Sálu Martinů, aby publiku předvedla, co se naučila pod vedením svých profesorů na Akademii múzických umění v Praze.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
neděle, 24 květen 2020 12:10

Mladí hudebníci patří k Pražskému jaru

0

„Ladislav Bilan, jr. elegantně a zaujatě rozprostíral barvy a melodie v širokém spektru, jeho hra zněla až impresionisticky.“

„Jan Čmejla hrál velmi soustředěně, neokázale, ponořený do sebe dokázal předat posluchači veškeré emoce.“

„Být klarinetistkou ve městě Hammeln, jistě by za Annou Paulovou kráčel početný průvod.“

Původně to měly být čtyři samostatné pražskojarní debuty. Vlivem známých okolností se však organizátoři rozhodli představit na prestižní festivalové scéně pozoruhodné mladé interprety alespoň v jednom večeru. Klavírista Jan Čmejla, bicista Ladislav Bilan, jr., klarinetistka Anna Paulová a houslista Eduard Kollert vystoupili v pátek 22. května na pražské HAMU. Vzhledem k vládním opatřením byl koncert streamován – jeho záznam je ke zhlédnutí na stránkách Pražského jara.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 09 duben 2020 10:50

Hudebníci neskládají ruce do klína

4

„Živá interakce s publikem je pro mě podmínkou.“

„Orchestr bez možnosti koncertovat je něco, na co ani nechci pomyslet...“

„Mně má práce a můj orchestr už teď velmi chybí, ale vůbec si nedokážu představit, jak se cítí muzikanti na volné noze, kteří najednou přišli o vše.“

Kulturní život, a to nejen v Česku, doznal v současnosti i v blíže neurčené budoucnosti radikálních změn. Netýká se to jen divadel, kin, galerií či vydávání knih a CD, ale i klasické hudby. Tak jako v jiných oblastech se i aktivity muzikantů přesouvají na internetové platformy, ať už jsou to domácí videa, či streamované plnohodnotné koncerty. Nejde ovšem nevidět, do jakých existenčních problémů se dnes hudebníci – a zejména ti na volné noze – dostávají. KlasikaPlus některé z nich oslovila a zeptala se, jak se se současnou situací vyrovnávají.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
1

„Hráčky upoutaly svou vysokou zvukovou kulturou a vynikající technikou s citem pro frázování a nenásilné dynamické oblouky.“

„Panovala tu jednotící souhra tří individualit – emocionální houslistky, vřelé violoncellistky a stylové klavíristky.“

„Mladé muzikantky potvrdily, že Smetana hloubkou svých děl oslovuje každou generaci interpretů bez ohledu na životní zkušenosti.“

Absolventské koncerty posluchačů HAMU mají vysokou úroveň a snesou ta nejvyšší měřítka hodnocení. Nejinak tomu bylo v úterý 3. března v Sále Martinů, kde vystoupilo Quasi Trio ve složení Marie Hasoňová (housle), Judita Škodová (violoncello) a Kateřina Ochmanová (klavír). V programu složeném z děl žijících a nežijících autorů hráčky zaujaly svou technickou úrovní i hlubokým vhledem do interpretovaných skladeb.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
55

„Vedle nezpochybnitelné technické jistoty a virtuozity patří k umění Josefa Špačka hluboká vnitřní přesvědčivost a citovost, doprovázená neokázalostí, až jakousi plachostí.“

„Komorní filharmonikové dali Suitě pro smyčce vše, co Janáčkova hudba žádá: zahloubanost i veselost, melancholii i tanečnost.“

„Mendelssohnův Oktet byl příležitostí uvědomit si, jak bohaté je těleso, které má ve svém středu vynikající sólisty se zkušeností a pokorou orchestrálních hráčů.“

Kdo se rozhodl strávit nedělní odpoledne s hudbou, neprohloupil, když ho 23. února kroky zavedly do pražského Rudolfina, kde v rámci abonentní komorní řady vystoupili sólisté Sebastian Bru a Josef Špaček a Komorní orchestr České filharmonie. I program složený z děl Leoše Janáčka, Josefa Rejchy a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho odpovídal sváteční siestě – ideální pro tento den. A zahraný v té nejvyšší kvalitě.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 22 únor 2020 11:20

ANSemble Duettino v Praze. Konečně

3

„Dva lahodné hlasy – kovovější s uhrančivými jistými výškami Nicoly Proksch a temněji zabarvený, sametovější soprán Simony Mrázové – se k radosti posluchačů krásně pojí.“

„K lyricky procítěné interpretaci Die Meere zazněla v opačné poloze veselá a energická Die Schwestern, v níž zpěvačky prokázaly svůj smysl pro humor a nadsázku.“

„V La Nuit Ernesta Chaussona zaujal svým doprovodem Alexandr Starý, který vytvořil snovou až impresionistickou atmosféru, do níž vplynuly vysoké rejstříky Nicol Proksch a ohebný a tvárný hlas Simony Mrázové.“

Dvě zpěvačky a klavírista. Sopranistky Nicola Proksch a Simona Mrázová a s nimi Alexandr Starý vystupují společně jako ANSemble Duettino od roku 2015. Vedle svých sólových kariér si pěvkyně cílevědomě budují nepřehlédnutelné postavení v oboru vokálních duetů. Že dospěly na své cestě daleko, o tom spolu s klavíristou přesvědčily ve čtvrtek 20. února v Rakouském kulturním fóru v Praze.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
12

„Své vrcholné umění odevzdali filharmonici ve čtvrtek večer Bartókovi.“

„Hráčská technika a muzikalita Antoina Tamestita a vroucný sametový zvuk jeho violy zapůsobily na posluchače jako roznětka.“

„Klasicistní symfonie si žádá soustředěnější a v detailech propracovanější interpretaci, než tomu bylo během čtvrtečního koncertu.“

Večer s Českou filharmonií v rámci cyklu C2 vyvolal nadšení i otázky. Přínosem koncertů konaných ve dnech 6. až 8. února bylo uvedení skladby Stevea Reicha Hudba pro ansámbl a orchestr (2018) a velkým objevem se stalo vystoupení francouzského violisty Antoina Tamestita v Bartókově Koncertu pro violu a orchestr. Otázky vzbudila dramaturgie koncertu. Po Bartókovi bezprostředně následovala Beethovenova První symfonie, jejíž zařazení mohlo zdánlivě tvořit klasicistní protějšek minimalistickému Reichovi, ale po nespoutaném Bartókovi měly orchestr i obecenstvo co dělat, aby se do vod této uměřenosti vrátily.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
110

„Možná v leckterých výkonech dosud chybí více jistoty a zralosti, ale není fér porovnávat studenty se zkušenějšími kolegy.“

„Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě?“

„V podání Anny Gaálové to byl Beethoven křehký a něžný, zadumaný a přemýšlivý, ale i hravý a jiskřivý.“

Slyšet přehlídku talentovaných mladých pianistů – posluchačů Pražské konzervatoře – je zajímavý zážitek. Nejen kvůli velmi dobrým interpretačním výkonům, ale přináší to i jednu otázku k zamyšlení. Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě, otevře se před nimi úspěšná koncertní a nahrávací kariéra? O tom, zda se tak stane, někdy nerozhoduje jen píle a talent. Uvidíme, nechme se překvapit. Jména mladých konzervatoristů je ale dobré si zapamatovat. Ostatně, některá z nich jsou již v hudebním světě známá.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Roman Patočka se blýskl svým charakteristickým líbezným, vroucným krásným tónem.“

„Schubertovo Čtyřvěté Grand Duo A dur poskytlo hráčům příležitost ukázat, jak široké dynamické i výrazové rozpětí mají ve svém rejstříku.“

„Posluchač Kreutzerovy sonáty očekává rovnocennost obou partů, jejich dialog, vzájemné doplňování, celistvost.“

V řadě Hudební podvečery Českého spolku pro komorní hudbu se v úterý 14. ledna představili český houslista Roman Patočka a francouzský klavírista Ingmar Lazar v náročném repertoáru. Těžištěm programu byla Sonáta pro klavír a housle č. 9 A dur op. 47 „Kreutzerova“, v první půlce jí předcházely dvě skladby Franze Schuberta: Sonatina pro housle a klavír D dur op. 137 č. 1 D 384 a Grand Duo A dur pro housle a klavír D 574.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
17

„Výjimeční hráči vytvořili soubor s nezaměnitelným zvukem a hráčským mistrovstvím. Ať hrají sólo, nebo tutti, je vždy co poslouchat.“

„Posluchači vnímali v Mozartově serenádě dokonalé souzvuky, barvy jednotlivých nástrojů, způsob hry, který dává vyznít klasicistní hebkosti a sametovosti.“

„Peter Schöne upoutal měkkým, ale sytým barytonem, uvolněně se pohybujícím v melodiích, rovným tónem bez náznaku forze.“

S novým programem se na abonentním koncertu Českého spolku pro komorní hudbu představil v pondělí 13. ledna v pražském Rudolfinu dechový soubor PhilHarmonia Octet Prague. V první polovině zahrál Serenádu c moll K 388/384a Wolfganga Amadea Mozarta, druhá – s hosty barytonistou Peterem Schönem a kontrabasistou Pavlem Nejtkem – byla věnována dílům Gustava Mahlera – osmi písním z Chlapcova kouzelného rohu v transkripci Tomáše Illeho pro dechový ansámbl a druhé větě z První symfonie v úpravě Václava Vonáška.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
100

„Daniel Barenboim a Kirill Petrenko s Berlínskými filharmoniky vyprávěli ten večer příběh krásy, smíření a vyrovnanosti, na který se nedá zapomenout.“

„Závažnost, hloubka a nedostižná instrumentace děl Josefa Suka jsou srovnatelné s často uváděnými autory, například s partiturami Gustava Mahlera.“

„Symfonii plnou ran osudu gradující v katarzi ztvárnili Berlínští filharmonikové s Kirillem Petrenkem tak, že závěrečné akordy vehnaly slzy do očí.“

Na abonentních koncertech v druhém lednovém týdnu (v Berlíně je dávají od čtvrtka do soboty) hráli Berlínští filharmonikové dvě velká díla symfonického repertoáru: Klavírní koncert č. 3 c moll op. 37 Ludwiga van Beethovena a Symfonii c moll Asrael op. 27 Josefa Suka. Ve vyprodaném sále Filharmonie v pátek 10. ledna vystoupili šéfdirigent Kirill Petrenko a Daniel Barenboim, pro tento večer v roli klavíristy.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
4

„Rozdíly mezi národními školami se stírají, protože se stírají rozdíly i v našich životech, kultury se vzájemně ovlivňují, nejsme již tak jedineční. Ale jsme autentičtí.“

„Vídeň vnímám jako směs německé preciznosti a italské uvolněnosti.“

„Když jsme však na turné a chlapci mají nějaké problémy, jsem první člověk, který jim je nablízku.“

Hudební festival České doteky hudby, který se koná tradičně na přelomu roku, přivítal 18. prosince proslulé vokální těleso Wiener Sängerknaben. V Praze společně poprvé vystoupili se svým sbormistrem narozeným v Hongkongu, Jimmym Chiangem. KlasicePlus.cz poskytl rozhovor, v němž přibližuje svou hudební dráhu, zamýšlí se nad oblibou západní klasické hudby v Asii a objasňuje, v čem spočívá jedinečnost Vídeňského chlapeckého sboru.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
3

„V úvodu třetí věty se blýskl violoncellista Ivan Vokáč sólem, kterým upoutal pozornost již na prvním koncertu.“

„Po zcela odzbrojujícím výkonu jak klavíristy, tak orchestru, přidal Francesco Piemontesi Brahmsovo Intermezzo.“

„Filharmonici ani dirigent se nebáli kontrastních až mezních dynamických extrémů, mohutná forte se vzápětí lomila do pianissim smíření.“

Pro své abonentní koncerty 4. až 6. prosince Česká filharmonie zvolila sice náročnou, ale pro posluchače i vděčnou dramaturgii, v níž dostala příležitost předvést se v tom nejlepším světle. Na programu byl Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83 Johannesa Brahmse a Symfonie č. 4 Es dur Romantická Antona Brucknera. Klavírního partu se ujal Francesco Piemontesi, řídil španělský dirigent Pablo Heras-Casado, pro něhož byla tato vystoupení pražským debutem, spojeným s mnohými očekáváními. A dlužno konstatovat, že Heras-Casado v Praze rozhodně nezklamal. O tom jsem se mohla přesvědčit na dvou koncertech – ve středu 4. prosince a v pátek 6. prosince.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3

„Pro vychutnání zvuku a všech hráčských fines PKS je třeba většího prostoru, než je sál Novoměstské radnice.“

„Tak stylově čistou hru bylo radost poslouchat.“

„Inaugurační koncert Pražských komorních sólistů byl jednoznačně úspěchem.“

Snad mi Radek Baborák odpustí, že jsem si vypůjčila jeho hodnocení ansámblu, který sice v roce 2021 oslaví šedesát let existence, ale v posledních letech jsme ho příliš neslýchali. Inaugurační koncert Pražských komorních sólistů v novém složení se konal v úterý 26. listopadu v sále Novoměstské radnice a zazněly na něm skladby od Griega, Mozarta, Bacha, Mendelssohna-Bartholdyho a Beethovena. Dirigoval a vtipného průvodního slova se ujal Radek Baborák.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 23 listopad 2019 10:15

Mužný klavír Jana Bartoše

2

„V preludiích klavírista prokázal, že nezná technické hranice.“

„Způsob úhozu Jana Bartoše by vydal na celou studii – natolik je jedinečný.“

„Po přídavcích se publikum jednohlasně rozhodlo poděkovat interpretovi potleskem vestoje.“

Klavírní festival Rudolfa Firkušného pokračoval ve čtvrtek 21. listopadu třetím večerem – tentokrát v podání Jana Bartoše. Dlužno podotknout, že přivést v průběhu jednoho týdne na pódium tak odlišné osobnosti, jako jsou Beatrice Rana, Marc-André Hamelin, Jan Bartoš, Aaron Diehl a Jevgenij Kissin, je jedinečnou příležitostí poznat a porovnat současné špičkové hráče a zamyslet se nad tím, co každý z nich klavírní interpretaci přináší.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2

„Všichni – včetně orchestru – ze sebe vydali to nejlepší, co umějí.“

„Nastudování Zdeňkem Klaudou bylo jisté, přehledné, s respektem ke skladateli a současně interpretované a řízené s velkou chutí a radostí.“

„Markéta Cukrová zazpívala tak vřele a něžně, že se jí dostalo vděčného přijetí dojatými posluchači.“

Koncerty Českého spolku pro komorní hudbu se vyplatí sledovat. Jeho dosavadní dramaturg Ludvík Kašpárek má cit pro originální program a spojení účinkujících umělců. Právě to ukázal středeční koncert v pražském Rudolfinu. Vystoupili na něm mezzosopranistka Markéta Cukrová a L’Armonia Terrena řízená Zdeňkem Klaudou. Na programu byla díla Bohuslava Martinů, Antonína Dvořáka a Jana Václava Huga Voříška.

 
Zveřejněno v ReflexePlus