500

„Z celé řady skladeb napsaných v posledních letech pro FOK byla ta Brouskova rozhodně jedna z nejlepších.“

„Radek Baborák v dlouhém hornovém sólu ve druhé větě prokázal, že není nadarmo považován za jednoho z nejlepších světových hornistů.“

„Tomáš Brauner vystavěl dílo na širokých plochách s jemnou dynamikou, a přitom dostatečně pompézně.“

Současná doba přímo volá po duševním povzbuzení. Skoro dva roky žijeme v permanentním stresu, negativních zpráv jsou plné sdělovací prostředky, mnohým navždy odešli členové rodin, známí a přátelé. Možnou útěchou může být hudba. A pokud je to hudba, jakou nabídl koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK 24. a 25. listopadu ve Smetanově síni Obecního domu, pak není co řešit. Večer patřil ke koncertům, na které se dlouho vzpomíná.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 25 listopad 2021 09:31

Mladí plní elánu rozezněli Svátky hudby

99

„Noční serenádu napsal Mozart pro salcburský karneval, a tak si v ní až neskutečně zahýřil.“

„Marek Pavlica měl letos úspěšný rok. Zvítězil nejen v Luhačovicích, ale získal i první cenu a titul absolutního vítěze na mezinárodní soutěži Concorso Musicale Internazionale Città di Palmanova.“

„Přestože Holst během svého života složil přes dvě stě děl, slávu mu přinesla pouze orchestrální suita Planety.“

Při každých Svátcích hudby, které organizuje Václav Hudeček, se můžeme těšit na koncert, na kterém vystupují mladí umělci. Je to benefit pro špičkové absolventy Hudečkovy Akademie v Luhačovicích, která letos oslavila pětadvacet let a vychovala za tu dobu přes čtyři stovky vynikajících houslistů, kteří jsou dnes uznávanými sólisty nebo koncertními mistry v celé řadě filharmonií. Tradičně se koná v koncertním sále Pražské konzervatoře. Loni koncert zrušila covidová opatření, letos se jej podařilo uskutečnit 23. listopadu pod názvem Můj vzor.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
99

„Anthem jako forma se vyvinula z antifony.“

„Největší část programu byla věnována nejznámějšímu skladateli této epochy – Henrymu Purcellovi.“

„John Blow je považovaný za druhého největšího skladatele této epochy, hned po Purcellovi.“

Už jsme si zvykli, že Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 mají dramaturgii, která nás stále obohacuje. Je založená na výběru skladatelů, jejichž díla slýcháme zřídka, a na provedení, které je co nejvíce autentické. Není divu, že s ní slaví úspěchy nejen v České republice, ale v celém světě. Jedním z podobných koncertů byl i ten 4. listopadu v kulturním domě Vzlet v Praze, věnovaný anglické duchovní hudbě 17. století.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pondělí, 01 listopad 2021 09:47

Díky kavárníku Zimmermannovi a Davidu Frayovi

99

„Koncertování v Zimmermannově kavárně dalo Bachovi možnost psát kromě liturgické hudby i hudbu ryze světskou.“

„Výsledkem skvělé party bylo natočení Bachových koncertů pro dva, tři a čtyři klavíry s doprovodem smyčců v roce 2018.“

„Co říci k interpretaci? Fantastická.“

Nestává se často, aby pražské, mnoha festivaly a koncerty zmlsané publikum klasické hudby zažilo koncert, který se dává zřídka. V České republice výjimečně zazněl po letech v PETROF Gallery v Hradci Králové v roce 2019, jinak se na našich koncertních pódiích prakticky neobjevuje. Sobotní večer 30. října a zahájení Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného takovým koncertem byl. Však také Rudolfinum bylo naplněno k prasknutí. Nebylo divu. Kdo by si nechal ujít příležitost slyšet koncert pro čtyři klavíry a smyčcový orchestr živě?

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Z6P3869c-Petr-Dyrc

„Před orchestr si stoupl mladý, teprve jedenatřicetiletý dirigent Robert Kružík.“

„Dirigent pracoval s výraznou dynamikou, od až téměř naprosté neslyšitelnosti pianissim k mohutným tónům žesťů a gradujícímu závěru.“

„Třebaže celý cyklus psal Smetana postupně, považoval ho za jednotný celek.“

Jsou hudební díla, která jsou nejen nesmrtelná, ale zná je i ten, kdo v životě prakticky nevkročil do koncertní síně a klasická hudba mu nic neříká. Jedním z těchto děl je i Smetanova Má vlast. Léta byly úvodní tóny Vyšehradu znělkou Československého rozhlasu, úvodní tóny Vltavy vítají cestující linkami ČSA při přistávání na Letišti Václava Havla, téma Tábora zní při slavnostních aktech. Není českého symfonického orchestru, který by Mou vlast někdy nehrál. A nejen symfonické orchestry. Má vlast tradičně zahajuje nejprestižnější festival klasické hudby u nás – Pražské jaro. Letos v provedení orchestru, od něhož by to nikdo nečekal – Collegia 1704. Má vlast je symfonickým protějškem jiného Smetanova díla, opery Libuše. Obojí patří k tomu nejdůstojnějšímu a nejoslavnějšímu. I proto si Mou vlast Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK vybral ke slavnostnímu Koncertu pro republiku v den státního svátku 28. října. Pozornost se ten podvečer ovšem upřela i na dirigenta – Roberta Kružíka. 

 
Zveřejněno v ReflexePlus
100

„Snažím se u každého orchestru zůstat delší dobu, protože hudební ředitel by měl orchestr rozvíjet, měl by pracovat na jeho identitě.“

„PKF má vysokou kvalitu, kterou mu vdechl Jiří Bělohlávek.“

„V každém případě je třeba soudobou hudbu hrát, filharmonie není muzeum.“

Emmanuel Villaume se narodil v roce 1964 ve Štrasburku. Po studiích na místní konzervatoři odešel studovat na Sorbonnu. V jednadvaceti letech se stal dramaturgem Rýnské národní opery ve Štrasburku, aby se velmi brzy začal věnovat dirigování. V současnosti je hudební ředitel Opery v americkém Dallasu a od sezóny 2015/2016 i hudebním ředitelem a šéfdirigentem PKF – Prague Philharmonia. Patří k velmi úspěšným dirigentům – pravidelně účinkuje v Metropolitní opeře v New Yorku (v prosinci tam bude dirigovat Popelku Julesa Masseneta) i v Covent Garden (naposledy těsně před covidem Pucciniho La bohème). Deset let byl šéfem festivalu Spoleto v Charlestonu. V letech 2008 až 2013 řídil Slovinský národní orchestr a zároveň i Slovenskou filharmonii v Bratislavě, a to v době mezi lety 2009 a 2016.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
středa, 22 září 2021 11:03

Sladká Francie v Břevnovském klášteře

11

„Jacques Ibert byl velmi plodným skladatelem, dnes na jeho dílo narazíme zřídka.“

„Heitor Villa-Lobos je jedním z prvních skladatelů vycházejících z etnomuziky.“

„Manuel la Falla strávil v Paříži sedm let. Seznámil se s Claudem Debussym, Mauricem Ravelem a Isaacem Albénizem a navázal celoživotní přátelství s Paulem Dukasem.“

Je těžko vysvětlitelné, proč Češi tak milují právě francouzskou kulturu. Už od dob první republiky se řada našich umělců ve francouzské kultuře zhlížela. Matiné v Břevnovském klášteře 19. 9. ukázalo, že milovníků francouzské kultury je u nás stále dost.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
101

„Ildikó Rozsonits je zvyklá na první místa.“

„Ryan byl skoro na všech soutěžích, jichž se zúčastnil nejmladším účastníkem. A skoro ve všech zvítězil.“

„Jan Schulmeister si svým provedením získal publikum, které mu udělilo svou cenu.“

Soutěž Concertino Praga ukončila v sobotu 18. září svůj pětapadesátý ročník. Od loňského roku je tato soutěž, založená Československým rozhlasem, spojena s Akademií klasické hudby, která zároveň pořádá mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha. To umožnilo i novou podobu finálového kola. Od roku 2020 se o vítězi rozhoduje v rámci veřejného vystoupení na Dvořákově Praze nejen před porotou, ale i před diváky, navíc v Dvořákově síni Rudolfina.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
97

„Gioacchino Rossini chrlil dvě opery ročně, v jednom roce jich dokonce složil pět.“

„Jakub Hliněnský, ač příslušník mladé generace, Rossiniho operu režijně pojal velmi realisticky, ba přímo klasicky.“

„Jana Piorecká jako Isabella předvedla herecký výkon hodný špičkové činoherní herečky.“

Covid nám přináší situace takřka kafkovské. Po staletí byla premiéra prvním uvedením díla. Ne tak v době covidové. Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni zkoušelo a připravovalo inscenace i v době, kdy byla divadla zavřená. Nazkoušené inscenace se hromadily, vše bylo připravené, jen představení v nedohlednu. A tak když restrikce umožnily hrát aspoň před částečně naplněným hledištěm, divadlo toho využilo a odehrálo pár představení jako takzvaná první uvedení. Na Italku v Alžíru se dostalo 5. 6. v prvním obsazení a 11. 6. v druhém obsazení. S novou sezónou a s novým uvolněním došlo i na Týden premiér. V něm konečně i na oficiální premiéru Italky v Alžíru ve Velkém divadle 10. září 2021.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pátek, 10 září 2021 16:20

PKF – Prague Philharmonia prolomila ticho

201

„Novou sezónu chce věnovat šéfdirigent PKF – Prague Philharmonia Emmanuel Villaume francouzské hudbě.“

„Éric Tanguy byl ovlivněn serialismem, především Henrim Dutileuxem, aby se následně pod vlivem svého učitele Gérarda Griseye přiklonil ke spektralismu.“

„Jedno z nejlepších provedení Rachmaninovova koncertu, které jsem kdy slyšel.“

Smetanova síň Obecního domu byla naplněna k prasknutí. Ani jedno místečko nebylo volné. Po covidovém půstu začala osmadvacátá koncertní sezóna PKF – Prague Philharmonia. A začala ve velkolepém stylu. Za dirigentský pult si stoupl její šéfdirigent Emmanuel Villaume, ke koncertnímu křídlu zasedl jeden z nejpozoruhodnějších pianistů své generace, Američan německo-nizozemského původu, Andrew von Oeyen. Přičteme-li k tomu vynikající dramaturgii, pak to bylo zahájení sezóny více než šťastné.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
úterý, 31 srpen 2021 09:33

Don Giovanni trochu jinak

101

„Januschke celou operu dirigoval zpaměti, nepoužíval dirigentskou taktovku, ale oběma rukama přímo modeloval dobře vypracovanou dynamiku, jen by to chtělo občas trochu větší plasticitu.“

„Alexander Mørk-Eidem pro uvedení v Praze vybral vídeňskou verzi.“

„Výteční byli všichni sólisté.“

Don Giovanni je opera, kterou jsme si zvykli považovat tak trochu „za naši“. Mozart ji napsal pro pražskou divadelní společnost Pasquala Bondiniho, významná část byla napsána přímo v Praze a světovou premiéru zažilo Nosticovo (dnes Stavovské) divadlo. Od roku 1787 zůstala trvale na jeho repertoáru. Kvůli covidu několikrát odloženou premiéru mělo po televizní premiéře nové nastudování 28. srpna, druhá premiéra se konala hned o den později. Jak to dopadlo s operou, která je pro nás srdeční záležitostí?

 
Zveřejněno v ReflexePlus
118

„Ta radost, že se opět hraje živá hudba před publikem, z obou umělců jen čišela.“

„Většina skladeb byla díla, která Händel a Leclair napsali pro princeznu Annu Hannoverskou, provdanou Oranžsko-Nasavskou.“

„Krásné prostředí, krásná hudba, krásné provedení. To by se Anně Oranžsko-Nasavské jistě líbilo.“

Na to, že Letní slavnosti staré hudby hýří dramaturgickými nápady, jsme si už zvykli. V poslední době nás ale překvapují i širokým výběrem míst, kde se koncerty konají. Objevujeme tak nejen krásu staré hudby, ale i krásu mnoha kostelů a památek, kde jsme třeba mnoho let nebyli. Někdy proto, že to není zrovna na naší cestě, jindy proto, že památka nebyla léta přístupná. K těm patří i „Šlechtovka“, která léta chátrala a pak se léta opravovala. Letní slavnosti staré hudby pro nás objevily 24. 7. její nádherný barokní sál.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
středa, 23 červen 2021 09:59

Žádoucí Musica non grata

499

„Viktor Ullmann byl jediný z uvedených skladatelů, který měl přímý vztah k Novému německému divadlu.“

„Weinbergerova opera Švanda dudák byla přeložena do sedmnácti jazyků, hrála se ve více než stovce operních domů a za čtyři roky od premiéry byla uvedena více než 2000krát.“

„Erich Wolfgang Korngold se stal vyhledávaným autorem filmové hudby, získal dva Oscary a na tři byl nominován.“

Praha byla koncem předminulého a necelou polovinu minulého století zcela mimořádným jevem na kulturní mapě světa. Existovaly zde tři osobité kultury, česká, německá a židovská, které se vyvíjely samostatně, ale také se navzájem ovlivňovaly. Těžko bychom hledali obdobu. Ano, byl zde New York, který však vše přetavil na americkou notu, Paříž s individualistickými umělci z celého světa, ale pouze v Praze se stýkaly tři komunity, každá se svou specifickou kulturou. Vše ukončil nacistický vpád. Nápad Národního divadla představit na scéně Státní opery, v dřívějším Novém německém divadle, skladatele, kteří ovlivňovali mezi dvěma válkami německou a židovskou kulturu nejen u nás, ale i ve světě, vyústil v kulturně hudební projekt Opery Národního divadla a Státní opery ve spolupráci s velvyslanectvím Spolkové republiky Německo, nazvaný Musica non grata. Během čtyř divadelních sezón v něm má zaznívat hudba, která měla být navždy nežádoucí.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
114

„Premiérové uvádění skladeb mladých českých autorů patří mezi jednu z důležitých aktivit zlínské filharmonie.“

„Tomáš Brauner za sebou ve Zlíně zanechává bezpochyby velmi výraznou stopu.“

„V každé sezóně se snažíme posluchačům představit skladatele, jejichž tvorba není zlínskému publiku příliš známá, či zajímavá díla, jež ve Zlíně doposud nezazněla.“

Když v roce 1946 zakládal národní podnik Baťa symfonický orchestr, asi nikdo netušil, že se z něj stane jedna z nejprogresivnějších filharmonií v naší zemi. Ať už je to šance, kterou dává mladým dirigentům formou stálého úvazku nebo hostováním, tak šance mladým hudebníkům při festivalu Talentinum. Nebo uvádění málo známých skladatelů 20. století či spolupráce s našimi současnými skladateli a uvádění jejich děl nejen v premiéře, ale i v reprízách. O tom všem jsme si povídali s dramaturgem Filharmonie Bohuslava Martinů Tomášem Koutným.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
středa, 02 červen 2021 11:50

Netopýr konečně živě

999

„Johann Strauss napsal za svého života patnáct operet. Ne všechny patřily k nejpodařenějším.“

„Na českých a moravských jevištích patří Netopýr k základnímu repertoáru většiny divadel.“

„Na konci, i přes spuštěnou oponu, byl slyšet výbuch radosti a nadšení všech účinkujících, že se první uvedení povedlo a že se konečně opět hraje.“

Deset dlouhých měsíců měla kultura covidovou pauzu. Každý soubor ji využil jinak. Ke slovu přišlo znovu domácí divadlo nebo obývákové koncerty. Někdo streamoval, jiný vydal CD. Všem ale chyběl kontakt s živým publikem. Chyběla ona alchymie mezi jevištěm a hledištěm, mezi umělci a posluchači. Soubory Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni patřily k těm, které pilně zkoušely a připravovaly premiéry podle dramaturgického plánu, i když je nemohly poté uskutečnit. A tak není divu, že v okamžiku, kdy došlo i k minimálnímu rozvolnění, Plzeňané byli hned připraveni. Jen místo premiéry to bylo – první uvedení. Vracíme se k němu po včerejší glose Jiřího Fuchse ještě jednou. Oba pohledy mají jedno společné: zdůrazňují radost z návratu publika do divadel.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
100

„Je to doopravdy neuvěřitelné, ale náš orchestr působí na kulturní scéně již dvě staletí.“

„Máme v podstatě beethovenské obsazení orchestru, z toho tedy vychází základní repertoár.“

„Věřím a doufám, že příznivce novým jménem v čele orchestru ohromíme.“

Kdo by hledal třináctitisícové město, které si vydržuje svůj vlastní symfonický orchestr, moc šancí ve světě by neměl. Přesto jedno takové město existuje – Mariánské Lázně. A navíc orchestr byl založen v roce 1821 a od té doby nepřestal existovat. Tohle si zaslouží zcela jistě zápis do Guinnessovy knihy rekordů. Orchestr přežil všechna úskalí, včetně covidu. Roky měl a má existenční starosti, přesto stále rozdává lázeňským hostům i obyvatelům Mariánských Lázní radost a pohodu. Už dvě stě let. O jeho minulosti, současnosti i budoucnosti jsme si povídali s jeho ředitelem Milanem Muzikářem.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pondělí, 29 březen 2021 13:21

Martin Glaser: Oněgin je splněným snem

09OLB0561

„V době covidové se mi paradoxně pracovalo tak dobře jako snad ještě nikdy. Práce všech byla nesmírně soustředěná.“

„Ve 21. století je podle mne už opravdu směšné řešit, jestli je ‚prima la musica‘ nebo zda má navrch ‚režisérské divadlo‘.“

„Aby divadlo žilo, tak se v něm musí tvořit – tedy zkoušet!“

Už skoro rok žijeme bez živé kultury. Divadla jsou zavřená. Přesto soubory pracují. Jen Národní divadlo Brno má nastudováno osm inscenací, které nikdo neviděl. K tomu se musí přidat ještě šest dalších inscenací z loňského roku, které během krátkého uvolnění viděla pouhá hrstka diváků. Není to věru moc radostné konstatování. Ještě že máme ČT art. Tato stanice uvede 29. 3. 2021 ve 20:15 televizní premiéru nové brněnské inscenace opery Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovského. V režii Martina Glasera a pod taktovkou Roberta Kružíka roli Taťány bude zpívat Linda Ballová, Oněgina Svatopluk Sem, Lenského Ondřej Koplík a Olgu Václava Krejčí Housková. To byla příležitost promluvit si s ředitelem Národního divadla Brno Martinem Glaserem.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Roman-Dietz-editel-Severoeske-filharmonie-Teplice

„Máme štěstí, že nás zřizovatel v této nelehké době podporuje velmi dobře.“

„Každá sezóna by měla obsahovat něco výjimečného, neotřelého, něco, co se vidí či slyší málokdy.“

„Kultura může pomoci se vypořádat se všemi negativními skutečnostmi, kterými jsme si museli nyní všichni projít. Pomůže vrátit lidi do reality a vnést optimismus do jejich života.“

Všichni máme tak nějak zafixovaný souboj mezi Karlovarským symfonickým orchestrem a Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně o to, kdo je nejstarším orchestrem u nás. Přitom zapomínáme, že existuje ještě jeden, který může směle o tento predikát usilovat – Severočeská filharmonie Teplice. Ta má kořeny ve dvou sezónních lázeňských orchestrech, které působily v Teplicích a Šanově (dnes spojených v jedno město) na samém počátku 19. století; kolem roku 1811 už nacházíme zmínky o koncertech v tisku. V roce 1838 se orchestry spojily a vzniklo jedno velké profesionální těleso, čítající čtyřicet hudebníků, které působilo celoročně, hudebníci pobírali stálý plat, v létě se hrály kolonádní koncerty a ve zbylém období abonentní koncerty. O současnosti filharmonie jsme hovořili s jejím ředitelem Romanem Dietzem.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Viktor-Mracek-Vychytilova-soutez-2020

„Vychytilova soutěž byla první, které jsem se kdy zúčastnil, a to ve svých šesti a půl letech. Až na jeden ročník soutěže tam účinkuji pravidelně.“

„Nikdy jsem si neuvědomoval, že bychom měli být slavná rodina. Vnímal jsem úspěchy rodičů a sourozenců nějak ‚normálně‘.“

„Mými vzory jsou ze současných violoncellistů určitě Kian Soltani, Michal Kaňka, Mischa Maisky, z minulosti Mstislav Rostropovič či Jacqueline du Pré.“

O Janu Mráčkovi jr. se lze dočíst na portálu KlasikaPlus.cz velmi často. Psali jsme i o jeho mladším bratru Kristianovi, který vystoupil na Svátcích hudby spolu s Václavem Hudečkem. Zbýval benjamínek – violoncellista Viktor, který shodou okolností nedávno získal druhé místo na mezinárodní soutěži. Co si myslí čtrnáctiletý mladík? Je to normální kluk, nebo nezná nic jiného než hodiny a hodiny cvičení? I proto jsme se rozhodli požádat ho o rozhovor.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
polivka-kso778

„Petru Polívkovi, zkušenému manažerovi, se podařilo skoro nemožné – situaci v rozhádaném orchestru uklidnil. Orchestr personálně stabilizoval, omladil, dal mu jasnou koncepci.“

„Člověk by si řekl, že se představitelům města dmou prsa pýchou, jaký to mají skvělý prostředek k propagaci Karlových Varů. Nedmou.“

„Pokud by měl ředitel Polívka splnit zadání vedení města, musel by část hudebníků propustit. Zbyl by nám lázeňský orchestr.“

Když Otto Nicolai v roce 1842 založil Vídeňské filharmoniky, v Karlových Varech už sedm let existovalo sezónní hudební těleso, které obšťastňovalo hudbou lázeňské hosty. Od roku 1875 se proměnilo ve stálý orchestr s rozsáhlým symfonickým repertoárem – Karlovarský symfonický orchestr. Kromě Západočeského symfonického orchestru v Mariánských Lázních se mu žádný jiný tuzemský orchestr nepřetržitou délkou trvání nemůže rovnat. Vždyť i náš nejslavnější orchestr, Česká filharmonie, byl založen teprve o dvacet let později.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
Strana 1 z 4