1

Houslista Josef Špaček a člen Vídeňských filharmoniků, violoncellista Sebastian Bru budou hosty Komorního orchestru České filharmonie v neděli 23. února. Hned v pondělí naváže scénické čtení, které připomene osobnost P. Josefa Toufara, v podání herců Dismanova rozhlasového dětského souboru a akademiků České filharmonie. Trojici vystoupení mladých interpretů uzavře v úterý 25. února vítěz Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2019 v oboru hoboj Martin Daněk a klavírista Miroslav Sekera.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

Na bohatý únorový program České filharmonie navazuje svými koncerty i Český spolek pro komorní hudbu. Do konce února zazní ve Dvořákově i Sukově síni pražského Rudolfina komorní hudba v podání Klavírního kvarteta Josefa Suka, houslisty Ivana Ženatého, klavíristy Martina Kasíka a vítěze Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2019 v oboru hoboj, Martina Daňka, kterého doprovodí klavírista Miroslav Sekera.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
12

„Své vrcholné umění odevzdali filharmonici ve čtvrtek večer Bartókovi.“

„Hráčská technika a muzikalita Antoina Tamestita a vroucný sametový zvuk jeho violy zapůsobily na posluchače jako roznětka.“

„Klasicistní symfonie si žádá soustředěnější a v detailech propracovanější interpretaci, než tomu bylo během čtvrtečního koncertu.“

Večer s Českou filharmonií v rámci cyklu C2 vyvolal nadšení i otázky. Přínosem koncertů konaných ve dnech 6. až 8. února bylo uvedení skladby Stevea Reicha Hudba pro ansámbl a orchestr (2018) a velkým objevem se stalo vystoupení francouzského violisty Antoina Tamestita v Bartókově Koncertu pro violu a orchestr. Otázky vzbudila dramaturgie koncertu. Po Bartókovi bezprostředně následovala Beethovenova První symfonie, jejíž zařazení mohlo zdánlivě tvořit klasicistní protějšek minimalistickému Reichovi, ale po nespoutaném Bartókovi měly orchestr i obecenstvo co dělat, aby se do vod této uměřenosti vrátily.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
11

Francouzský violista Antoine Tamestit naváže na konci tohoto týdne na svůj pondělní recitál čtyřmi koncerty s Českou filharmonií. Přednese Koncert pro violu a orchestr, jedno z posledních děl Bély Bartóka. O víkendu pak legendární klavírista Alfred Brendel osobně nechá diváky nahlédnout do svého hudebního života a představí pozdní klavírní sonáty Ludwiga van Beethovena.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
40

„Česká filharmónia dobre predviedla, ako sa jej darí zvládať charakter neskorého romantizmu, neoklasicizmu a neofolklorizmu.“

„Poľský klavirista Piotr Anderszewski sa s Bartókovým opusom vysporiadal kvalitne, bez klišé.“

„Jakub Hrůša ukázal, že Janáčkovi rozumie, Českú filharmóniu podnietil k ohromnému zvuku, nasadeniu a sugestívnosti.“

Prevažne skladby českých autorov zneli 29. januára v Dvořákovej sieni, v rámci štvrtého koncertu abonentnej rady A Českej filharmónie. Popri dielach Suka, Haasa a Janáčka bol jediným zahraničným kontrapunktom Koncert pre klavír a orchester č. 3 od Bélu Bartóka v podaní renomovaného Piotra Anderszewského. Dirigoval jeden z momentálne najvýraznejších Čechov v hudobnej sfére, hlavný hosťujúci dirigent Jakub Hrůša.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2

Josef Špaček poprvé hrál v berlínském sále Philharmonie. Účinkoval tam během nedělního odpoledního programu berlínských rozhlasových symfoniků jako sólista Dvořákova Houslového koncertu. Čtyřiatřicetiletý houslista, který se v roce 2011 stal na celé desetiletí historicky nejmladším koncertním mistrem České filharmonie, vystoupil v proslulé síni pod taktovkou Jakuba Hrůši.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
3

„Kdo je mým vzorem? Opravdu pravdivá odpověď je, že vedle Jiřího pro sebe dodnes objevují i mnoho dalších českých osobností.“

„Zájem o českou hudbu ve světě je obrovský“

„Pokud interpret má jméno, tak myslím, že je jeho zodpovědností, aby program nezapadal do rutinních kolejí.“

Jakub Hrůša dnes patří mezi přední světové dirigenty. Působil u mnoha světových orchestrů včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků, je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, stálým dirigentem České filharmonie a hostem významných operních domů. Zároveň je ale nadšeným a neutuchajícím propagátorem české hudby. A ta je také hlavním tématem druhé části RozhovoruPlus. Tu první si můžete přečíst ZDE.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

„Vůči Pavarottiho hlasu nemám vůbec žádnou imunitu, roztaju a jsem v sedmém nebi.“

„Chtěl bych zůstat v některých odvětvích a žánrech jen nadšeným posluchačem.“

„Cílem a posláním dirigenta by mělo být spíš inspirovat než korigovat a opravovat.“

Významná kariéra u Bamberských symfoniků, kde je šéfdirigentem, hostování u proslulých Berlínských a Vídeňských filharmoniků, stálé působení u České filharmonie, vynikající operní inscenace... Jakub Hrůša pomalu ale jistě naplňuje odhad britského časopisu Gramophone, který ho už v roce 2011 označil za jednoho z deseti mladých světových dirigentů, kteří mají před sebou hvězdnou budoucnost. V RozhovoruPlus se mimo jiné svěřil, že při práci s orchestry je spíš pedantský, rozumový a analytický, ale při koncertech ho pak těší být spontánní a intuitivní.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
13

„S charakterom skladateľovej reči sa najlepšie vysporiadal Ivo Kahánek.“

„Sestry Labèque sú pre mňa absolútnym stelesnením šarmu a pôvabu.“

„Tucet hráčov v malom orchestri podal skvelé výkony.“

Česká filharmonie si na abonentný koncert B3 vybrala diela, ktorých dôležitým prvkom je „dvojitosť“: či už v rámci orchestru alebo sólistov. Ťažiskom programu, ktorý 24. januára naživo odvysiela aj známy hudobný kanál Mezzo, tak bola hudba Bohuslava Martinů, konkrétne Dvojkoncert pre dva sláčikové orchestre, klavír a tympany H 271 a Koncert pre dva klavíry a orchester H 292. Doplnila ich Symfónia č. 2 „Le Double“ Henriho Dutilleuxa, ktorý by, mimochodom, celkom príznačne práve v deň prvého koncertu 22. januára oslávil 104. narodeniny.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3

Prestižní francouzský televizní kanál Mezzo Live HD bude v pátek 24. ledna od půl osmé živě vysílat koncert České filharmonie. Díla Bohuslava Martinů a Henriho Dutilleuxe bude řídit šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov. (Víc o programu jsme psali ZDE) Přenos umožní technologie, která byla ve Dvořákově síni Rudolfina instalována v minulé sezoně. Živé vysílání se uskuteční pod značkou Czech Philharmonic Media. Ta bude do budoucna zastřešovat všechny audiovizuální nahrávací projekty České filharmonie.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
veb-DSC2029

„Jsme rádi, že můžeme dělat komorní hudbu, baví nás… a jsme rádi, že to baví i vás.“

„Když děkoval, neopomenul zdůraznit úlohu rodin členů, které umožňují sboru jeho časté a dlouhé zahraniční cesty.“

„Na pódium se vrátili ještě jednou, když došlo na vyhlašování nositele Ceny České televize pro ´klasiku roku´.“

Cena za celoživotní přínos dirigentu Vladimíru Válkovi, dvě ocenění multižánrovému souboru Epoque Quartet, ceny pro Pavel Haas Quartet, Jana Mráčka, Zdeňka Krále, Belfiato Quintet, Českou filharmonii a Český filharmonický sbor Brno, Garrick Ohlsson jako „ambassador“ české hudby a Marek Kozák jako Talent roku. To jsou výsledky čtvrtého ročníku Classic Prague Awards, ocenění věnovaných tuzemské klasické hudbě. Křišťálové trofeje s grafikou Janáčkovy partitury se za rok 2019 předávaly v neděli večer v Obecním domě.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
4

Šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov vybral na program abonentních koncertů 22. -24. ledna skladby, ke kterým má silný osobní vztah. Jejich společným tématem jsou hudební dvojice. Na konci ledna se pak k orchestru vrátí po Silvestrovském a Novoročním koncertu hlavní hostující dirigent Jakub Hrůša. Program sestavený z českých autorů doplní klavírní koncert Bély Bartóka. Jako sólisté vystoupí Marielle Labèque, Katia Labèque, Ivo Kahánek, Michael Kroutil a poprvé v Praze s orchestrem i Piotr Anderszewski.

 

 

Zveřejněno v VýhledPlus
8

„Jenže přišel Semjon Byčkov a s Českou filharmonií předvedl úplně jiného Franze Schuberta.“

„Berio dokomponováním spojení vlastně vytvořil zcela novou symfonii.“

„Byl to Beethoven jásavý, triumfální, famózní.“

Dramaturgie České filharmonie se ve svých abonentních koncertech zaměřuje tematicky. Někdy je to spojení tak trochu násilné, od středy 15. do pátku 17. ledna to však neplatilo. Na programu byli dva velikáni, které spojovala Vídeň: Ludwig van Beethoven a jeho celoživotní obdivovatel Franz Schubert. U obou skladatelů to dokonce byly symfonie číslo sedm! Nevím, zda to byl úmysl, ale obecenstvo tak dostalo možnost porovnat skladební styl obou umělců. Stejně tak interpretaci.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2

„Mou vlast bude letos řídit Semjon Byčkov, v roce 2024 Jakub Hrůša.“

„Česká filharmonie chce mít Smetanovu Litomyšl jako svou letní scénu.“

„Do operní části festivalu patří osm titulů, mimo jiné Libuše, Rusalka, Figarova svatba, Aida a Porgy a Bess.“

Národní festival Smetanova Litomyšl nabídne letos v dvaašedesátém ročníku celkem 44 koncertů a operních představení. Uskuteční se od čtvrtka 11. června do pondělí 6. července 2020 a mimo jiné už otevře „smetanovskou pětiletku“ směřující v programech k roku 2024, kdy uplyne 200 let od narození skladatele. Mimořádným projektem proto letos bude dvojí uvedení opery Libuše v brněnské inscenaci Jiřího Heřmana.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Beethoven-2020-b

„Máme před sebou řadu měsíců, během nichž nás bude provázet víc než předtím a potom Beethovenova hudba.“

„Osobnosti jako Jakub Hrůša, a určitě i další podobní, dávají příslib, že nic nekončí, naopak.“

„Ani dvacátá léta by nám neměla odebrat radost z hudby a nějaký ten kousek idealismu.“

Ve dvacátém století přinesla dvacátá léta mnoho nového. Po skončení Velké války přišla reakce v podobě bezstarostného uvolňování – hranic, kulturní výměny a uměleckých pravidel i morálky. Přišla moderní doba a prosperita a s nimi nejen jazz a nové tance, ale také sport, emancipace žen, auta, černé desky… a rozhlas. Co přinesou dvacátá léta jedenadvacátého století, krom další a další kulturní rozmanitosti, teď asi neodhadneme. Možná se ani neshodneme, jestli už začala rokem 2020, což říká selský rozum, nebo začnou až s rokem následujícím, což tvrdí někteří vědci. Tak si aspoň přejme, ať nám přinejmenším v hudbě neodnesou příliš mnoho z toho podstatného, co by mělo raději co nejdéle zůstat.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
pátek, 03 leden 2020 07:50

Praha v rytmu karnevalů

22

„V závěrečné kodě Dvořákova Karnevalu zněl orchestr nádherně celistvě, jak kdyby to nebylo stočlenné těleso, ale jeden jednolitý organismus.“

„Hrůša Suka uvádí na německá a anglosaská pódia, kde není až tak známý, a Praga patří k opusům, které objevuje pro zahraniční publikum.“

„V Sinfoniettě nejen žestě Hradní stráže, ale i žestě České filharmonie, to byla valící se bouře tónů, vyvažovaná lyričností dřevěných nástrojů i dynamickou hrou smyčců.“

Na silvestrovské odpoledne i na novoroční večer byla Praha plná turistů. Na Karlově mostě nebylo k hnutí a i na náměstí Jana Palacha se střídaly skupiny rychlostí japonského šinkanzenu. Zvláště o silvestru mnozí měli legrační čepičky nebo byli jinak vymaškaráděni. Jako na karneval. Většina z nich netušila, že kousek od nich, v Rudolfinu, hraje Česká filharmonie svůj odpolední silvestrovský koncert, kde na programu byla dvě díla pro ten čas s příznačným názvem – Karneval.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Dodnes nás nepřestává fascinovat, kolika revolučními kroky rozšířil a proměnil formy a obsahy.“

„Projekt odstartovaný v Bonnu 16. prosince je pro příštích 365 dní napěchovaný událostmi.“

„Pražské jaro eviduje největší zájem o zahajovací koncert s Berlínskými filharmoniky, o Smetanovu Mou vlast… a o závěrečný koncert, na kterém po letech zazní Devátá.“

Shluk písmen a číslic BTHVN2020 dává lidem kolem hudby jasný smysl. V roce 2020 uplyne celá čtvrtina tisíciletí od narození skladatele, kterého málokdo neoznačí za velkého. Možná byl za svého života kontroverzní osobou – ostatně, který génius, snad vyjma Bacha, nebyl a není… Jeho odkaz nicméně žije nezpochybnitelně, víc než dostatečně: hrají ho děti v ZUŠ i světoví mistři a Óda na radost z Deváté symfonie se stala hymnou Evropské unie. Dnes uplynulo 249 let ode dne, kdy byl Beethoven v Bonnu pokřtěn. Dá se předpokládat, že se narodil o den dřív, ale datum doloženo není.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
6

„Aj súčasná hudba by u prvého orchestra mala mať svoje miesto.“

„Tamás Pálfalvi sa podľa mňa postaral o jeden z najpozoruhodnejších výkonov sezóny.“

„Bolo pouť istú rezervovanosť orchestra, predsa len, zďaleka nejde o ich kmeňový repertoár. Napriek tomu si však, najmä po zvukovej stránke, poradili naozaj kvalitne.“

Skladateľská legenda, Péter Eötvös, tento týždeň opäť vystúpila v Prahe. Na troch koncertoch 11.‒13.12. sa Eötvös postavil pred Českú filharmóniu. Na programe boli okrem jeho diela aj skladby Miroslava Srnku a Igora Stravinského. Fungujúcu kombináciu zvučného mena dirigenta a pútavej dramaturgie pritom podporil ešte jeden článok – vynikajúci sólista trubkár Tamás Pálfalvi.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Kabeláč, kterého v Berlíně na jeho návrh přijali okamžitě, bude zcela určitě objevem.“

„Bartók je jedním z jeho nejoblíbenějších skladatelů dvacátého století, velmi blízko Leoše Janáčka.“

„Pochopitelně jsem skákal radostí a nesmírně si toho vážím, prohlásil poté, co dostal nečekaně rychlé nové pozvání.“

Jakub Hrůša diriguje v tomto týdnu Berlínské filharmoniky. Druhé pozvání přišlo brzy po jeho loňském podzimním debutu u tělesa považovaného mnohými za nejlepší na světě. Do německé metropole veze Hrůša Dvořáka, Berlioze, Bartóka a jako skrytý trumf Mysterium času Miloslava Kabeláče. Osmatřicetiletý český dirigent má za sebou čerstvě koncertní debut s Vídeňskými filharmoniky. Dá se proto asi říci, že už řídil v Evropě, Americe a Japonsku opravdu všechny slavné orchestry.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
3

„V úvodu třetí věty se blýskl violoncellista Ivan Vokáč sólem, kterým upoutal pozornost již na prvním koncertu.“

„Po zcela odzbrojujícím výkonu jak klavíristy, tak orchestru, přidal Francesco Piemontesi Brahmsovo Intermezzo.“

„Filharmonici ani dirigent se nebáli kontrastních až mezních dynamických extrémů, mohutná forte se vzápětí lomila do pianissim smíření.“

Pro své abonentní koncerty 4. až 6. prosince Česká filharmonie zvolila sice náročnou, ale pro posluchače i vděčnou dramaturgii, v níž dostala příležitost předvést se v tom nejlepším světle. Na programu byl Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83 Johannesa Brahmse a Symfonie č. 4 Es dur Romantická Antona Brucknera. Klavírního partu se ujal Francesco Piemontesi, řídil španělský dirigent Pablo Heras-Casado, pro něhož byla tato vystoupení pražským debutem, spojeným s mnohými očekáváními. A dlužno konstatovat, že Heras-Casado v Praze rozhodně nezklamal. O tom jsem se mohla přesvědčit na dvou koncertech – ve středu 4. prosince a v pátek 6. prosince.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 7