„Umělecké vzdělávání se propisuje do celé společnosti, přispívá k její kultivaci.“
„Festival má vracet populaci, zejména děti, které mohou na chvíli odložit mobilní telefony, k prapůvodnímu lidství.“
„Na programu se podílejí profesionální umělci, aby podpořili nejmladší generaci.“
Sedmý ročník celostátního festivalu ZUŠ Open připravuje 439 z pěti stovek českých základních uměleckých škol. Během dvou týdnů od neděle 21. května do neděle 4. června se uskuteční na pět set koncertů, divadelních a tanečních představení, výstav, happeningů a dalších akcí. Vrcholem má být 3. června ve Valdštejnské zahradě, v historickém areálu sídla Senátu, gala program s osmi stovkami účinkujících ze všech krajů republiky.
Na festivalu DANCE Life! na brněnském Výstavišti zatančí v sobotu 5. listopadu Konzervatoř Taneční centrum Praha. Největší festival tance ve střední Evropě se letos koná už podeváté a přinese to nejlepší z české a zahraniční taneční scény, desítky workshopů a masterclasses, soutěže pro mladé talentované tanečníky a celou řadu tanečních vystoupení.
Herecká asociace ve čtvrtek 8. září vyhlásila v Praze nominace na prestižní divadelní Ceny Thálie. Přinášíme přehled nominovaných umělců v oborech Opera, Balet, tanec a pohybové divadlo a Muzikál, opereta a jiné hudebnědramatické žánry. V nominacích si úspěšně vedlo pražské Národní divadlo, Národní divadlo moravskoslezské, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Národní divadlo Brno či Jihočeské divadlo České Budějovice. Vyhlášení se bude konat v živém přenosu z Národního divadla v Praze 8. října ve 20 hodin na ČT1.
„V areálu je vybudován amfiteátr, který není zastřešený a obecenstvo sedí na dřevěných lavicích pod žhavým sluncem nebo náhlým deštěm.“
„Režisérka Linda Hejlová Keprtová podtrhla charakter příběhu jako bajky a akcentovala živočišnost a dramatičnost scén. Vznikaly tak mimoděk komické situace, které měly nadhled a moudrý humor.“
„Orchestr měl podle programu dirigovat Martin Doubravský, který inscenaci nastudoval, ale pro náhlé onemocnění za něho pohotově zaskočil Ondrej Olos.“
Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka se ke konci svého trvání přestěhoval na Hukvaldy, kde se Leoš Janáček narodil. Nádherné prostředí hukvaldské obory hostilo v sobotu 25. června představení Příhody lišky Bystroušky v podání operního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci.
Svou pětačtyřicátou koncertní sezónu zahájí Filharmonie Hradec Králové v září. Šéfdirigent Kaspar Zehnder slibuje představit publiku v sále orchestru pestrý program od klasicismu po současnost s vyváženým zastoupením českého i zahraničního repertoáru. Ke spolupráci přizval jak naše, tak i zahraniční umělecké osobnosti. Ve dvou hlavních abonentních řadách, Bílé a Žluté, je pro posluchače připraveno dvanáct koncertů klasické hudby. Zazní díla jak méně známých, tak především i těch nejznámějších skladatelů, například symfonie Beethovena, Schuberta, Berlioze, Čajkovského, Dvořáka, Mahlera, Šostakoviče, sólové koncerty Mozarta, Mendelssohna, Saint-Saënse, Rachmaninova, Jana Kubelíka nebo Martinů.
Verdiho mistrovské dílo o tragické lásce, žárlivosti a intrikách Otello se v libereckém Divadle F. X. Šaldy dočká nového zpracování. Premiéry se tam budou konat zítra a v neděli od 19 hodin. V hlavních rolích se alternují pěvci Titusz Tóbisz a Michal Lehotský, Lívia Obručník Vénosová a Věra Poláchová, Martin Bárta a Andrij Shkurhan. V menších rolích se představí Sergey Kostov, Dušan Růžička, Josef Kovačič, Hynek Grania, Petra Vondrová nebo Martin Bělohlávek. Inscenační tým tvoří režisér Oldřich Kříž, scénograf Daniel Dvořák a kostýmní výtvarník Roman Šolc. Sbory nastudoval Lukáš Kozubík a celé dílo pak Martin Doubravský. Giuseppe Verdi má za sebou v době vzniku Otella dlouhou kompoziční pauzu, od jeho poslední opery Aidy uplynulo šestnáct let. Premiéra se konala roku 1887, pod libretem je podepsán básník Arrigo Boito. „Operní drama Otello stojí právem na piedestalu světové operní literatury. Je to drama plné pravdivých momentů, drama lámající lidské charaktery. A v neposlední řadě dílo ohromně cenné, protože je samo sebou usvědčeno z faktu, jak může být operní umění strhující a krásné,“ zve na novou inscenaci DFXŠ.
„Děj nese ušlechtile vznícená, líbezná, něžná i náruživá, podmanivá Čajkovského hudba, nijak bolestná, ale ani idylická.“
„David Janošek vytvořil barvité kostýmy a jednoduchou scénu, prostředí pro pohádku, která je trochu naivním, ale přesto milým příběhem.“
„Se zkušeností činoherce a s napojením na příběh a jeho poselství se Petr Jeništa intuitivně ve svém operním režijním debutu dobral správného klíče.“
Liberecké Divadlo F. X. Šaldy předkládá publiku Čajkovského operu Jolanta. Inscenace, kterou musel soubor na jaře kvůli bezprecedentním celostátním omezením nedlouho před premiérou zmrazit, je režijním operním debutem Petra Jeništy. Jednoaktovka o slepé princezně, o moudrosti, síle lásky a touhy a o vděčnosti Stvořiteli je hudebním skvostem, stupňovaným až k extatické citovosti, dílem se zápletkou oproštěnou až k podstatě, inscenací s pozitivním vyzněním dovedeným až k upřímnému duchovnímu patosu.
„Jan Malík patří svým datem narození do takzvané zlaté generace české opery, která vstupovala do praxe operních divadel v letech poválečných.“
„Jan Malík vynikl ve světovém repertoáru v obrovské šíři románského, ruského i německého repertoáru.“
„S Janem Malíkem odchází poslední ze zlaté generace pěvců, narozených ve dvacátých letech minulého století.“
Dne 18. června zemřel tenorista Jan Malík, jeden z nejlepších českých tenoristů hrdinného oboru druhé poloviny minulého století, narozen roku 1924. V loňském roce mohl ještě „v hodině dvanácté“ převzít Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Podstatu dlouhé pěvecké kariéry prožil v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1953–1985. Často hostoval v Národním divadle v Praze, byl minimálně dvakrát jen krůček od angažmá ve zlaté kapličce, kam patřil svojí interpretační úrovní a vzácnou stabilitou svých výkonů. Řadě jeho výkonů jsem byl svědkem, tudíž se vůbec nejedná o zdvořilostní fráze. Viděl jsem Jana Malíka v Liberci, Plzni, i na scéně Národního divadla v Praze, vždy jsem byl nadšen mimořádnými pěveckými kvalitami i jevištní přesvědčivostí všech sledovaných výkonů. Naposledy vystoupil Jan Malík v Liberci roku 1987, již ve věku penzijním, nadšenému publiku se naposledy příznačně představil svým úspěšným Lukášem ze Smetanovy Hubičky.
Divadlo F. X. Šaldy v Liberci přichystalo na pátek 28. května od 19 hodin premiéru Donizettiho komické opery Dcera pluku. Věnuje ji památce československých legionářů, zejména příslušníkům 21. střeleckého pluku Čs. legií ve Francii. Inscenace se ujali režisér Tomáš Studený, dirigent Miloslav Oswald, scénograf Michal Syrový a kostýmní výtvarník Tomáš Kypta. V roli Marie vystoupí Jana Sibera, Sulpice ztvární Jan Hnyk, Markýzu Marii Vilemínu z Bergenschwarzu Lenka Šmídová, slavnou Toniovu árii s devíti vysokými „c“ ve své roli zazpívá Ondřej Koplík, Hortensia představí Josef Kovačič, Kaprála Pavel Kobrle a vystoupí i další členové operního souboru. Sborové scény hudebně nastudoval Martin Buchta, který zároveň doslovně přeložil libreto jako podklad pro režiséra. „Dcera pluku je slavným mistrovským dílem italského belcanta, a to jistě nejen kvůli populární tenorové árii s devíti vysokými cé. Donizetti premiéroval svou komickou operu podle francouzského střihu v Paříži roku 1840 a krátce na to už se hrála v mnoha operních domech po celém světě. V Liberci ji uvádíme vůbec poprvé,“ uvádí divadlo a upozorňuje, že v představení budou kouřové a stroboskopické efekty a zazní jeden výstřel. Druhá premiéra se uskuteční v neděli 30. května.
Liberecké Divadlo F. X. Šaldy přichází tradičně v těchto dnech s nabídkou programu na příští rok. Pro diváky je připraveno celkem třináct premiérových inscenací – šest činoherních, z toho jedna světová, tři baletní, rovněž včetně jedné světové, a čtyři operní. Divadlo naplánovalo pět velkých symfonických koncertů i drobné koncerty komorní. Program všech tří souborů dramaturgicky kombinuje klasická díla světového i domácího repertoáru s díly současnými, velkolepé projekty pro velké jeviště i díla svým charakterem komorní, dramata, komedie a další žánry. Diváci si mohou vybrat celkem z osmnácti skupin předplatného rozdělených do pěti kategorií. Kromě finanční úspory a především jistoty „svého“ místa získají také bonusové představení zdarma, u vybraných skupin při zakoupení dospělé abonentky druhou zdarma pro dítě do patnácti let. Navíc prvních sto předplatitelů dostane k předplatnému exklusivní dárek v podobě tašky ušité v divadelní krejčovně z látky, která byla zachráněna při rekonstrukci divadla.
Mezinárodní festival Pardubické hudební jaro příští rok vstoupí do své třiačtyřicáté sezóny. V termínu od 7. března do 9. května ho pořádá obecně prospěšná společnost Barocco sempre giovane, což je zároveň komorní soubor, který v rámci řady dvaceti koncertů vystoupí hned dvakrát. Na koncertech, operních představeních a crossoverových projektech v Pardubicích, Chrudimi, Vysokém Mýtě, Přelouči, Sezemicích, Heřmanově Městci a Hlinsku se představí Komorní filharmonie Pardubice s dirigentem Janem Talichem, operní soubor Divadla F. X. Šaldy v Liberci, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s dirigentem Tomášem Braunerem, Czech Brass Ensemble, Hudba Hradní stráže a Policie České republiky, Lobkowicz trio, Dvořákovo klavírní kvarteto, Cappella Mariana, Escualo Quintet, sólisté Jan Mráček – housle, Lukáš Vondráček – klavír, Jiří Bárta – violoncello, Hana Blažíková – soprán, Ladislav Horák – akordeon, Otto Sauter z Německa – trubka, italský varhaník Enrico Zanovello a další. Celý festival bude slovem provázet Jiří Vejvoda.
Jihočeské divadlo letos z důvodu epidemiologických opatření nebude pořádat v Den boje za svobodu a demokracii tradiční průvod s názvem Rozsviťme demokracii, k němuž se v posledních letech přidávala přibližně tisícovka účastníků. Divadlo se tedy rozhodlo pro netradiční formu oslavy tohoto dne, a tak v úterý, symbolicky přesně v 17:11 hodin, členové orchestru opery rozsvítí demokracii českou státní hymnou živě ze střechy českobudějovické radnice.
Liberecká opera bude mít od listopadu nové vedení. Současného šéfa, dirigenta Martina Doubravského, vystřídá režisérka a dosavadní dramaturgyně operního souboru Linda Keprtová. Výměna vedení souboru byla v plánu už déle, včera ale rozhodnutí urychlila ředitelka Divadla F. X. Šaldy Jarmila Levko. Důvodem je údajné selhání komunikace v divadle během pandemie koronaviru.
„Co je zakázáno, je pouze zpěv. Jako v pohádce o Pyšné princezně…“
„Důrazně varovali před dalším šířením strachu z kulturních akcí, ze zpěvu a podobně, které poškozuje už tak koronavirovými opatřením zdecimovanou kulturní obec.“
„Držme si všichni z branže navzájem palce!“
Orchestry a festivaly mění programy, případně ruší nebo přesouvají koncerty, aby na jejich akcích mezi 5. a 18. říjnem nevystupovali sóloví pěvci nebo pěvecké sbory. Jsou za tím vládní opatření proti šíření druhé vlny pandemie, k nimž patří i zákaz zpěvu v operách, muzikálech a v kostelích, protože jde údajně o příliš rizikovou činnost. V tom, jak to může být se zpíváním na koncertech, nemají organizátoři zřejmě úplně jasno. Z vyjádření řady pořadatelů, která si KlasikaPlus.cz vyžádala, vyplývá nicméně přesvědčení, že alespoň koncertních programů, v nichž se nezpívá, se zákazy nedotýkají; nařízení se týkají jen počtu maximálního počtu pěti set posluchačů v sále a nemožnosti podávat občerstvení o přestávkách.
„Opera je zřetelným pomníkem Dvořákovu někdejšímu zlonickému učiteli, všestrannému kantorovi Antonínu Liehmannovi.“
„Učitel Benda je v nové liberecké inscenaci – přinejmenším díky Jaroslavu Březinovi, jeho představiteli při první premiéře – výraznou, možná i klíčovou postavou.“
„Martin Doubravský vedl premiérový páteční večer v příjemných tempech a náladě k pocitu, že se teď hraje ta pravá, důvěrně známá česká klasika.“
Liberecké divadlo není velké a i opravdová opera jako Dvořákův Jakobín na jeho jevišti vyznívá jako milá pohádka, ve které závažnější okamžiky snad ani nejsou. Požadovat zrovna zde nové pohledy, existenciální výklady, překvapivá spojení, nevídané souvislosti, odlišné nasvícení a nacházení odpovědí na všelidské problémy není nutné, pro ty se chodí spíše do velkých prostor, na ambiciózní produkce zařazující se do mezinárodního kontextu. A na jiná díla. Režisérka Kateřina Dušková přistoupila v Liberci k idylickému maloměstskému výjevu z 25. září 1793 jako k příběhu, který chce v podobně kontaktním prostředí především potěšit a který se vypráví vlastně sám.
Sedmý ročník mezinárodního operního a hudebního bienále Janáček Brno se navzdory komplikacím, které způsobila jarní pandemie, bude konat, a to v termínu 28. 9. až 16. 10. 2020. Původně plánovaný program přitom doznal jen minima změn. Na festivalu, jehož pořadatelem je Národní divadlo Brno, se představí řada významných hostů: Jakub Hrůša s Bamberskými symfoniky, Karita Mattila, Pavel Haas Quartet, Arnold Schoenberg Chor, Pražský filharmonický sbor, Brno Contemporary Orchestra, Jan Jiraský a další. Návštěvníci se tak mohou jako obvykle těšit na operní představení včetně několika premiér, stejně jako na komorní i symfonické koncerty.
„Nejlepší inscenací jsou Francesca da Rimini a Lakomý rytíř.“
„Cenu ředitelky festivalu má Brno za Příhody lišky Bystroušky.“
„Libušky získali také Ensemble Damian, Martin Šrejma a Lívia Obručník Vénosová.“
Čtrnáctý ročník Festivalu hudebního divadla Opera, na kterém se v Praze od 4. ledna do 2. března během devatenácti představení vystřídaly operní soubory z České republiky a Slovenska, zaznamenal letos na 8500 diváků. Za výjimečné festivalové výkony pořadatelé udělili tradiční ocenění, takzvané Libušky. V podobě skleněných artefaktů je slavnostně předají na jevištích oceněných divadel.
Celkem jedenáct baletních souborů přihlásilo své reprezentativní inscenace do soutěžní přehlídky současné taneční tvorby BALET 2019, která se konala v Plzni. Hlavní cenu devátého ročníku a jednu z dalších získalo tamní Divadlo J. K. Tyla. Dvojici cen si odnese ještě Národní divadlo moravskoslezské. Uspěli také Pražský komorní balet s inscenací Kytice a její autor Petr Zuska, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci a Národního divadlo Praha. Čestná uznání získali skladatelé Jan Kučera a Ondřej Brousek a výtvarníci Jan Dušek, Jan Hladil, František Pecháček a Pavel Knoll.
„Je zřetelné, že režisérka vnímá Janáčkovu hudbu a pracuje v souladu s ní.“
„Příhody lišky Bystroušky končí nesmrtelnou, bezedně krásnou scénou.“
„Není to kontroverzní. Janáčkova hudba i takový výklad umožňuje.“
V Liberci jsou od pátku na repertoáru Příhody lišky Bystroušky. Inscenace je kaleidoskopická. Stejně jako Janáčkova hudba, stejně jako obrázky v novinách, které byly skladateli předlohou. Režisérka Linda Keprtová našla silnou invenci a prokázala schopnost ji realizovat a prosadit. Nezůstala přitom vůbec u očekávatelného tradičního výkladu díla.
