čtvrtek, 10 říjen 2019 10:08

Tři cesty k Dvořákovu Klavírnímu koncertu

5

„Velmi obtížná skladba, avšak plná neotřelé a podivuhodné krásy, která zdaleka nemusí vyznít tak neefektně, jak se o ní tvrdí.“

„Bohužel se následkem tohoto snažení většinou setřel pel zpěvnosti, vnitřní křehkosti a humoru některých partií koncertu.“

„Hrát v dnešní době čistě Kurzovu úpravu není průchodné.“

Pianista Ivo Kahánek se v poslední době podrobně zaobíral Klavírním koncertem g moll Antonína Dvořáka – na svou dobu nekonvenčním opusem sedmatřicetiletého, tehdy ještě nepříliš známého skladatele, kompozicí s pověstí nevděčného díla. Skladbu studoval, spolupracoval na její notové edici, natočil ji s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou na CD a uvedl ji v září na festivalu Dvořákova Praha. To vše rozhodně dává hned několik důvodů k tomu, aby Ivo Kahánek pro KlasikuPlus shrnul svůj pohled na dlouholeté uvádění díla v úpravě Viléma Kurze při současné existenci původní verze, aby se vyjádřil na adresu jeho údajné nehratelnosti a aby se pokusil vystihnout, v čem spočívá jedinečná krása této ještě stále neoposlouchané hudby. Z jeho uvažování vyplývají tři důvody stylizace sólového partu koncertu daným způsobem - a také tři cesty k interpretaci.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
pondělí, 07 říjen 2019 09:10

Latryho varhanní tanec

0

„Jeho hru charakterizuje nevídaná uvolněnost, lehkost pohybu po manuálech i po pedálu, prstová technika i technika nohou, která neví nic o přehmatech nebo přešlapech.“

„Bezmála čtvrthodinové Preludium a fuga na BACH od Franze Liszta je monumentální záležitost. Vrchol recitálu.“

„V improvizacích dosahuje účinku, který zrychluje tep – a to ryze hudebními prostředky, ne vnějškově.“

Francouzský varhaník Olivier Latry je mág, kterému jen těžko hledat konkurenta. Jeho nedělní odpolední recitál na Bratislavských hudebních slavnostech se skladbami točícími se kolem Bachovy hudby a Bachova jména byl virtuózním gejzírem, plným záviděníhodné jistoty a muzikality, příkladem neuvěřitelné zručnosti, téměř tanečním vystoupením. Hrál celých osmdesát minut zpaměti a sám si registroval.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
CenyThalieMusicalczHP

26. Ceny Thálie mají po sobotním večeru 5. října své majitele. V oblasti hudebního divadla sošky získali operní pěvci Kateřina Kněžíková a Ondřej Koplík a čestnou cenu Gabriela Beňačková, tanečníci Alina Nanu, Dominik Vodička a za celoživotní mistrovství Zdenka Kratochvílová a za muzikál či operetu Martina Šnytová, Vojtěch Dyk a za celoživotní mistrovství Věra Vlková. S nimi se radovaly i scény, které uvedly oceněné inscenace, hned dvakrát Národní divadlo moravskoslezské Ostrava a dále Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Národní divadlo v Praze, Pražský komorní balet a Hudební divadlo Karlín.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
2

Pri príležitosti premiéry najslávnejšieho muzikálu na svete Les Misérables (Bedári) na Novej Scéne v Bratislave navštívili naše hlavné mesto jeho autori Alain Boublil a Claude-Michel Schönberg. Rozprávali sme sa o tom, prečo v minulosti do titulnej úlohy Jeana Valjeana odmietli Plácida Dominga, prečo by Maria Callas mohla byť aj dobrou muzikálovou speváčkou, ktorá pieseň z Bedárov dnes znie na demonštráciách v Hongkongu, čo riešil Schönberg s Pavarottim pri spoločnom obede, alebo či čierne oči zo známej árie Escamilla patria býkovi alebo Carmen. Rozoberali sme viaceré známe aj menej známe rozdiely medzi operou a muzikálom. Pri rozhovore bola prítomná aj Boublilova manželka Marie Zamora, ktorá bratislavskú produkciu režíruje a ktorá okrem iného prejavila rozhorčenie nad tým, že na Slovensku nemajú umelci v muzikáloch zaplatený skúšobný proces a celé mesiace pracujú zadarmo.  

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

„Kuriózní neuvěřitelný příběh třísetleté ženy proměňuje režisér v závěru v její emotivní veřejnou zpověď, odehrávající se v přímém přenosu.“

„Poselství zůstává: je to na světě dobře vymyšleno, když člověk není nesmrtelný.“

„Jakub Hrůša od prvních rázných taktů předehry po poslední úsečné údery drží Janáčkovu partituru pevnou rukou a dostává z ní, co potřebuje.“

Janáčkova a Čapkova Věc Makropulos je dynamickým a strhujícím hudebním divadlem, promlouvajícím mimořádně intenzivně do života každého z nás. Operní divadlo v Curychu ji od neděle hraje v režii Dmitrije Čerňakova jako krutě pravdivý a žhavě současný apel: važme si každého okamžiku, zvažujme, co děláme, protože naše přebývání na Zemi je konečné. Po hudební stránce stojí za inscenací Jakub Hrůša. Drží pevně v rukou otěže a iniciuje přesně zacílený výraz a zkratkovitou naléhavost, aby hudba nesla slova a věty a doříkávala jejich význam.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

„Jediné, čo mi v hlave ostalo, bola opäť len otázka, prečo sa to rozhodol zahrať práve takto.“

„Čo sa Barkarole stalo, z môjho pohľadu, osudným, boli už príliš vyšperkované kantilény, ktoré, okrem poetickej jednoduchosti, strácali aj svoj smer a konštrukcia úsekov sa tak rozpadala.“

„Atmosféru tohto temného, vlastne zľahka hororového klavírneho cyklu plného obrazov nadprirodzených postáv vystihol Pogorelić veľmi presvedčivo.“

Asi v súvislosti so žiadnym klaviristom sa prívlastok „kontroverzný“ neskloňuje tak často, ako s Chorvátom Ivom Pogorelićom. Napokon, ako inak označiť umelca, ktorého príchod na hudobnú scénu sa spája s konfliktom porotcov Súťaže F. Chopina, po ktorom zo jury odstúpila samotná Martha Argerich. Svojej povesti nekonvenčného vykladača klavírneho umenia dostál aj v nedeľu 22. septembra, keď vystúpil v rámci festivalu Dvořákova Praha. Hral diela Bacha, Beethovena, Chopina a Ravela.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
11

„Viac než interpretačný exhibicionizmus je Giltburgovi blízky vnútorný prežitok a na vhodných miestach určitá intimita.“

„Zahrať tie najefektnejšie z Transcendentálnych etúd tak, aby nevyzneli ako dobre nacvičený akrobatický kus, ale ako plnohodnotné umenie s výrazom a charakterom, nie je ľahká úloha, Giltburg v nej však obstál znamenite.“

„Počúvať, ako citlivo prispôsobuje úhoz charakteru hudby, ako cíti čas a vnútornú energiu fráz a harmónie, či ako volí balans medzi zvukovosťou registrov, bol naozaj zážitok.“

Tradičný debutový deň festivalu Dvořákova Praha patril tento rok izraelskému klaviristovi ruského pôvodu Borisovi Giltburgovi. Laureát prestížnej Súťaže kráľovnej Alžbety a Súťaže Arthura Rubinštejna sa 20. septembra predstavil pražskému publiku v naozaj neľahkom programe: maratónom kompletného tuctu Transcendentálnych etúd Franza Liszta a Trinástimi prelúdiami op. 32 Sergeja Rachmaninova.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Za Janáčka se v cizině biji všemi dostupnými uměleckými i lidskými prostředky.“

„vzhledem k mému vytížení v roli symfonického dirigenta se opera daří jen příležitostně, párkrát do roka, jako svátek.“

„Makropulos je Janáčkova nejtěžší operní partitura.“

Curyšská opera v sobotu nabídla publiku mimořádný program k zahájení sezóny – Den otevřených dveří s možností nahlédnout do zákulisí, zúčastnit se kostýmové zkoušky na Verdiho Nabucca, sledovat vystoupení baletu nebo zhlédnout na studiové scéně úspěšnou inscenaci dětské opery Konrad oder Das Kind aus der Konservenbüchse. Hned dnes večer už má ale na programu premiéru nové inscenace. Tou je Janáčkova Věc Makropulos – opera o smrti a nesmrtelnosti napsaná ve dvacátých letech podle hry Karla Čapka. Hlavní roli Emilie Marty zpívá německá dramatická sopranistka Evelyn Herlitzius. Za nastudováním stojí režisér Dmitrij Čerňakov - a jako jediný Čech v týmu Jakub Hrůša. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus dirigent vypočítává svá setkání s Janáčkovou hudbou a zamýšlí se nad rozdíly mezi jeho jednotlivými operami.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
013

„Titulní postava se stala v prvním obsazení velkou a využitou příležitostí pro tenoristu Luciana Mastra.“

„Hoffmannovy povídky jsou operou zalidněnou, duchaplnou, fantaskní, dekadentní, absurdní, trochu strašidelnou, prostě zvláštní…“

„Inscenace končí sborovou scénou, pozitivně vyznívající apoteózou, která se většinou škrtá, nezařazuje.“

Národní divadlo Brno vstoupilo do sezóny premiérou Offenbachovy opery Hoffmannovy povídky. Poprvé se souborem Janáčkovy opery pracoval režijní tandem SKUTR. Fantaskní příběh interpretovali pánové Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský ve zvláštní surrealistické poetice, ale se značnou dávkou kaleidoskopičnosti, poněkud neurčitě a téměř celý večer bez většího poselství. Hlubší smysl mu dali až v úplném závěru.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

„Učinil tak zručně, nebyl už úplný začátečník, ale v nezralosti také jasně nekriticky.“

„Nejen Dvořák, ale ani dirigent Tomáš Brauner nešetřil dynamikou.“

„Prostřední dějství, s úlohou lyrického zastavení, vykázalo už nejeden hudební moment prozrazující budoucí Dvořákovo směřování.“

Koncertní uvedení neznámé a nehrané rané opery je přesně jednou z věcí, která dokáže přidat hudebnímu festivalu na váze, jedinečnosti, přitažlivosti a historickém významu. Král a uhlíř ve čtvrtek večer v Rudolfinu na Dvořákově Praze byl sice velkou, opravdu velkou porcí not a zvuku, ale stálo za to ji vydržet. Nejen pro intelektuální poznání, ale určitě i pro potěšení. Mladý autor řídký příběh zhudebněním několikanásobně předimenzoval, ale zejména druhé dějství se zároveň ukázalo být hudbou, kterou by si člověk rád znovu poslechl.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
15

„Pokud to myslíte s uměním vážně, tak je občas potřeba samota, osamělost…“

„Nejde o to, že jsem snad lepší než oni. To ne. Jen mám prostě větší zkušenosti…“

„Subtilnost je pro vás hodně důležité slovo? Ano. Symbióza mezi slovem a tóny.“

Švýcarský pianista Gérard Wyss je specialistou klavírní spolupráce v komorní hudbě, zejména při interpretaci koncertních písní. Když byl minule v Česku, byl opakovaným důvodem Martinů, jehož sonáty předtím natočili s violoncellistou Petrem Nouzovským. Nyní se vedle sopranistky Martiny Jankové a klavíristy Iva Kahánka jako lektor podílel na výuce při Interpretačních kurzech na zámku v Litni, v někdejším sídle pěvkyně Jarmily Novotné. Festival Jarmily Novotné uspořádal v té souvislosti dva koncerty. V Litni ve čtvrtek zpívala písně Martina Janková. A Ivo Kahánek a Gérard Wyss dnes večer dostali ještě za úkol podpořit čerstvé absolventy kurzů při závěrečném koncertu v Sukově síni v pražském Rudolfinu. Gérard Wyss proto odpovídal především na otázky týkající se vyučování.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
18

„Bylo na první pohled zřejmé, že se nejedná o jen tak ledajaký koncert.“

„Volba hostujícího sólisty padla na klavíristku světového renomé Elisabeth Leonskou, svěřenkyni Svjatoslava Richtera.“

„Skladba Joe Hisaishiho byla velmi pozoruhodnou a trefně zvolenou tečkou za koncertem.“

Filharmonie Brno si k zahájení nové sezóny zvolila takřka magické datum: 19. 9. 2019. Pro tuto příležitost vybrala průřezový repertoár: Brahmsovu První, Bartókův třetí klavírní koncert a na závěr minimalistickou prskavku současného japonského skladatele Hisaishiho. Za klavír usedla Elisabeth Leonskaja, umělkyně ruského původu žijící ve Vídni. Celý koncert řídil šéfdirigent a umělecký ředitel Dennis Russell Davies, který v čele orchestru započal svou druhou sezónu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
6

„Publikum bylo svědkem skvělého výkonu unikátního uskupení čtyř vyhraněných uměleckých individualit.“

„Hráči se odvážně utkávali v nelehké souhře harmonicky složitých spojů.“

„Poslední věta se svými nezvyklými a kompozičně nádhernými výchylkami od zavedeného formálního rámce vyzněla fantasticky.“

Závěr komorní řady festivalu Dvořákova Praha patřil hudbě Josefa Suka, Erwina Schulhoffa a patrona festivalu, Antonína Dvořáka. Kurátor této řady, slavný americký houslista židovského původu Gil Shaham, který je pražskému publiku dobře a dlouho znám, na několika předchozích koncertech této řady sám participoval. Ne tak při tom pondělním, třebaže měl zásluhy na jeho sestavení. Jeho pozvání přijali vedle českého Wihanova kvarteta také klavírista Michail Lifits, violistka Pauline Sachse a violoncellista Jens Peter Maintz.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
středa, 18 září 2019 18:39

Pianissimo pro šest hlasů

5

„Soubor King´s Singers zpívá nesmírně kultivovaně.“

„To vše v dynamice, která nevzbuzuje stín pochybnosti či nedostatečnosti. Přesto, že se setrvale pohybuje jen mezi pianem a pianissimem.“

„Severáček se k mužskému sextetu přidal velmi jemně a přesně a své samostatné číslo zazpíval opravdu čistě a radostně.“

The King´s Singers byli při zahajovacím večeru festivalu Lípa Musica na Koncertě pro Liberecký kraj naprostým zjevením. V klášterním kostele v Hejnicích pod Jizerskými horami nejdřív přimrazili posluchače k lavicím tak, že jim dali zapomenout na nepohodlnost sezení. A v závěru je z lavic všechny zvedli. Jestli přítomný katolický hodnostář skutečně, jak v úvodu řekl, neviděl tento chrám ještě nikdy tak zaplněný, tak v něm tím spíš určitě ještě také nikdy neslyšel – a hned tak zase neuslyší - tak bouřlivý potlesk a volání.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

„Gil Shaham se rozloučil s Prahou způsobem, na který budeme dlouho vzpomínat.“

„Bacha hrají dnešní interpreti a my jsme až trochu pohlceni přemýšlením nad tím, jak se to hrálo v době Bachově.“

„Své umění představil Michail Lifits, který složil absolutorium i svým doprovodem v Dvořákovi.“

Houslista Gil Shaham se v roli kurátora komorní řady Dvořákovy Prahy naposledy publiku představil v podvečer v neděli 15. září v Anežském klášteře. Ve zcela zaplněném sále vystoupil s klavíristou Michailem Lifitsem, který Shahama citlivě a pozorně doprovodil ve dvou skladbách Antonína Dvořáka – Sonatině G dur a Sonátě F dur – a sám zahrál Schumannovu Sonátu pro klavír č. 2 g moll. Vedle Dvořákovy Sonáty byla nejočekávanější položkou programu Bachova Partita č. 3 E dur. Shaham se interpretací Bacha zabývá od mládí a slyšet na vlastní uši jeho pojetí je příležitost, která se hned tak nezopakuje.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
8

„Opera North se do permanentní veřejné debaty o migraci zapojila inscenací, která se snaží otevřít lidem oči.“

„Zatímco vnitřní dramaturgie opery umožňuje realistické výjevy, režie naopak mnohdy uhýbá k nápovědám.“

„Manolios je operní úloha pro téměř hrdinný tenor. Opera North našla ideálního představitele.“

Opera North v Leedsu na severovýchodě Anglie nastudovala Řecké pašije Bohuslava Martinů. Rozhodně ne jako jakýsi hudební objev, ale naprosto naplno jako dílo, které hovoří k dnešku, jako až překvapivě sdělné hudební divadlo s nadčasovým poselstvím. Soubor připravil první verzi opery, takzvanou londýnskou, která měla v podobě rekonstruované a plně rehabilitované Alešem Březinou opožděnou premiéru v Rakousku v roce 1999. Dnes může být a je s naprostou samozřejmostí stejně hodnotnou součástí světového repertoáru jako verze druhá, takzvaná curyšská, hraná od počátku 60. let. I když jde o dvě poměrně odlišná zpracování stejné předlohy, obě poskytují inscenátorům jedno výrazné, silné a stále aktuální téma – migraci.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Od roku 1858 se tu konal každé tři roky - v souladu s krásnými anglickými a anglikánskými tradicemi - velký sborový festival. Leeds Triennial Music Festival. Až do roku 1985.“

„Pak přišel patnáctý říjen 1886 a premiéra Svaté Ludmily... Na stejném festivalu zazněla také Bachova Mše h moll, Händelův Izrael v Egyptě, Mendelssohnův Eliáš a nová díla od domácích autorů.“

„Projekt Voices Yorkshire chce vrátit hrabství na severovýchodě Anglie zpátky na scénu vokálního dění.“

„Ano, ale jen na dvě minutky – právě tam probíhá zkouška na koncert,“ odpovídá muž u vchodu do zákulisí na otázku, jestli by bylo možné nahlédnout do hlavního sálu, do Victoria Hall. Jsme v Leedsu na severu Anglie a zdejší radnice, Town Hall se sedmdesát metrů vysokou věží, má jednu jedinou, zato silnou spojnici s českou hudbou. Patnáctého října 1886 tady dirigoval Antonín Dvořák světovou premiéru svého oratoria Svatá Ludmila. Na provedení se tehdy podílelo sto dvacet orchestrálních hráčů a sbor o třech stech padesáti zpěvácích.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
4

„Každou chvíli z domku vyjde nějaká známá tvář. Vypadá to, že si Brno a Ostrava vzaly na dnešní odpoledne dovolenou, aby na Hukvaldech přivítaly Janáčkovu novou expozici.“

„Janáček je velký ve světě proto, že je tradiční a přitom je moderní, a my jsme se vlastně snažili úplně o totéž.“

„Tady, v podhůří Beskyd, v zelené zahradě zní Janáčkovy skladby úchvatně.“

Je čtvrtek, půl čtvrté odpoledne a na Hukvaldech se pohybuje nezvykle mnoho cizinců – navíc vypadají, jako by mířili na koncert. Hukvaldy jsou v létě na příliv turistů zvyklé, chudinka bronzová Bystrouška na okraji hukvaldské obory má od nich úplně oblýskaný čumáček i konec oháňky. Ale v polovině září, navíc uprostřed týdne, je taková návštěvnost spíš neobvyklá. Důvod je ale naprosto vážný – slavnostní otevření nové expozice v Památníku Leoše Janáčka.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
00

„Repertoár psaný přímo pro žesťové kvinteto se u nás příliš nehraje.“

„Je důležité, aby člověk kromě svého partu měl přehled i o ostatních a podle toho se při hře řídil.“

„S našimi australskými kolegy z finálového kola jsme byli dokonce několikrát v hospodě.“

Přivezli suverénní vítězství z největší asijské mezinárodní soutěže, kterou každoročně pořádá Jižní Korea. Byli jedinými Evropany, přesto procházeli kláním od počátku jako favorité. (Psali jsme zde). Mladé české kvinteto BRASStet spolu hraje teprve necelé tři roky, přesto má nakročeno na slibnou uměleckou dráhu. Hraje pod uměleckým vedením Jiřího Novotného ve složení Walter Hofbauer a Karel Hons - trubky, Daniela Roubíčková - lesní roh, Barbora Kolafová - trombon a Jakub Chmelař - tuba. V rozhovoru pro KlasikuPlus mimo jiné říkají, že se Asiaté ve hře na žesťové nástroje neuvěřitelně zlepšili.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

„Dokonce jednáme už o vystoupeních na roky 2023 a 2024.“

„Provize by zvedly náklady řádově o několik desítek procent, čímž by se stal sbor do zahraničí prakticky neprodejný.“

„Lukáš Vasilek je pro sbor naprosto nepostradatelný.“

Za tři nejsilnější stránky Pražského filharmonického sboru považuje Radim Dolanský jeho originální zvukovou barvu, flexibilitu a spolehlivost - to vše garantované osobností hlavního sbormistra Lukáše Vasilka, jehož umělecké vedení a směrování sboru je podle něj vůbec největší devizou tělesa. Radim Dolanský byl dosud manažerem tělesa, od 1. září se po Evě Sedlákové ujal funkce ředitele. V RozhovoruPlus hledí hlavně dopředu. I když nezamlčuje, že uplynulá sezóna byla hodně zajímavá. Díky pozvání České filharmonie sbor zažil v Mahlerově Druhé symfonii debut v newyorské Carnegie Hall – a pak se podařilo spojit nespojitelné – těleso přeletělo z Ameriky rovnou do Ruska, kde zpívalo Glagolskou mši. V zimě se do Moskvy, do tamní nové koncertní síně, ostatně vrací. A krásných úkolů je před ním mnoho dalších. Tolik, že se jejich počet za sezónu už asi nedá ani zvyšovat.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Strana 1 z 4