veb-md-DSC2788

„Covidová krize změny, které jsou už dlouho vidět, v plné nahotě odhalila a urychlila.“

„Hudba je vnímána jako estetická hodnota, ale ona je přece i velkým ekonomickým odvětvím. Určitě se budeme hodně bavit o kreativních průmyslech.“

„Je ale potřeba zdůraznit také imanentní přínos kultury, tedy i jiné hodnoty, ne pouze to, že přináší ekonomický prospěch.“

V úterý začíná internetový diskusní klub nazvaný Budoucnost vážné hudby – nejisté jistoty a jisté nejistoty. Potkají se v něm osobnosti z různých sfér, hudebníci, manažeři, teoretici, kritici. Projekt je rozvržen do šesti podvečerů a bude možné ho sledovat vždy v úterý od 17 hodin ZDE, na platformách YouTube, Facebook a stránkách organizátorů a partnerů projektu, mezi které patří i portál KlasikaPlus.cz. Záměr přibližuje v širším kontextu muzikolog Ilja Šmíd, který přednáší na katedře arts managementu na podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Za iniciativou stojí společně s muzikologem Jiřím Štilcem, vedoucím katedry hudební produkce na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
IMG-20210418-WA0001

„Najednou mě vzbudí Káťa a říká: ´Musíme domů, čeká tam práce…´ Poslechnu ji a jdu. Je to přísná holka.“

„Tak si říkám, jestli ten koncertní provoz přeci není lepší… Alespoň s ohledem na mé ubohé, otlučené tělo…?“

„Máme geniálního režiséra, který nás provází libretem tak, jak ho Janáček napsal. Žádné jiné výklady, žádné patvary, žádné ego.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. Ve třetím dílu seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, zachycuje pocity po sedmi dnech zkoušek a po prvním volném dnu. Ten rok nepřítomnosti na jevišti je prý sakra znát. Tělo samá modřina… každý večer padá za vlast… – ale šťastná a naplněná.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
101

„Aniž by Straka přepínal, lahodně dosáhne naprosto znělým a nosným způsobem k vysoké poloze i silné dynamice, zřetelně vyslovuje, prokazuje velkou empatii.“

„Žánrově výlučná, originální, hudebně neslýchaně intenzivní a interpretačně náročná skladba…“

„Po osm desetiletí se mělo za to, že text v Lidových novinách byl anonymní lidovou tvorbou.“

Písňový cyklus Zápisník zmizelého, založený na příběhu otištěném v novinách a hudebně inspirovaný vidinou konkrétní ženy, je dílem, které se nepodobá ničemu jinému. U Leoše Janáčka ostatně dost častý jev. První veřejné koncertní provedení tohoto komorního dramatu se uskutečnilo v Brně přesně před sto lety, 18. dubna 1921. Jeho gramofonových nahrávek existuje řada. Vybíráme jako vzorovou tu, kterou pořídili v roce 1998 pěvci Peter Straka a Dagmar Pecková a u klavíru Marián Lapšanský.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
Brno-6

 „… až k dychtivě pozitivnímu finále, nekonečně gradovanému a pak překvapivě uťatému.“

„Brahms měl jednotnou náladu, měkkost a neuspěchanou přívětivost.“

„Představit si lepší a početnější technické vybavení a nápaditější obrazovou režii by bylo docela snadné.“

Druhá symfonie od Brahmse a Druhá symfonie od Glasse. Nic víc. Koncert streamovaný ve čtvrtek Filharmonií Brno z Besedního domu měl nenápadně provokativní, nekonvenční dramaturgii. Přesto, že obě skladby dělí celé století, přesto, že každá patří do jiného hudebního světa, byl to monotematický večer. Šéfdirigent Dennis Russell Davies našel v obou dílech výrazové polohy přemýšlivosti a lyriky, u Glasse nicméně se stejnou jistotou postupně rozpoutal až orgiastické vyústění.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
100

„Zaznívá rozhořčený hlas, že přezdívka Černý Mozart, která bývá ‚prvnímu skladateli afrického původu v dějinách‘ připisována, je nepřijatelně urážlivá.“

„Roku 1778 se v Paříži objevil Wolfgang Amadeus a na ‚mladšího, pohledného houslistu, dirigenta a skladatele nesmírně žárlil‘.“

„Jako bychom se světu, do něhož jsme tak dychtivě vstoupili, nyní vzdalovali – a místo aby naší zkušenosti bylo nasloucháno, jsme Západem peskováni.“

Navzdory tomu, že Saint-Georges není známým skladatelem, přitahuje poslední dobou značnou pozornost jako „první skladatel afrického původu v dějinách“. V dalším díle svého seriálu se na tomto příkladu Jiří Vejvoda zamýšlí nad současným Západem, zabývajícím se tématy typu „dekolonizace osnov výuky hudby“ nebo „spiknutí bílé hegemonie“.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
IMG-20210412-WA0000

„Teď mám konečně příležitost se vrátit k normální činnosti a jakkoli jsem nadšená, nejde to tak hladce, jak jsem předpokládala…“

 „Služby a obchody jsou téměř všechny otevřené. Dlouho zapovězený pohled.“

 „Měli bychom hrát pro z poloviny naplněné divadlo. Od půlky července se pak plánuje otevřít dokonce sto procent kapacity hlediště.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. V druhém díle seriálu, který exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, zachycuje první den příprav inscenace. Aranžovací zkoušku s rozestupy a dezinfekcemi, částečně jen s online kontakty, ale přece jen zkoušku...! A v nejbližším městečku je to už i s otevřenými obchody a službami…! 

 
Zveřejněno v SeriálPlus
2000

Dvacet tři koncertů nakonec nabídne letošní Mezinárodní hudební festival Pražské jaro. Už druhý rok tohoto prestižního festivalu poznamenává pandemie a mění program. Přesto se bude 76. ročník konat ve svém obvyklém termínu mezi 12. květnem a 3. červnem a divákům zprostředkuje „zdravě odvážný“ program, jak ho popsal ředitel přehlídky Roman Bělor. Nechybějí v něm domácí ani zahraniční umělci a tělesa a také představení mladých talentů.

 

 

Zveřejněno v VýhledPlus
112

„Do Anglie se člověk dostane, ale chce to obrnit se spoustou trpělivosti a možná i pár tabulkami čokolády.“

„Volám na linku a po hodině čekání, během které si stihnu vyčistit zuby, aplikovat pleťovou masku, uklidit a vyžehlit, jsem přepojena ke spojovatelce, abych se dozvěděla, že ani ona neví…“

„Dnes mi přišlo instruktážní video, jak se budou zkoušet kostýmy a paruky.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je v Glyndebourne na jihu Británie, v místě proslaveném mezinárodním operním festivalem. Bude tam na přelomu května a června zpívat Janáčkovu Káťu Kabanovou. V prvním díle seriálu, který odtamtud exkluzivně píše pro portál KlasikaPlus.cz, shrnuje, co všechno předcházelo okamžiku, než dnes začaly zkoušky.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
222

„Stravinského rodný dům se nedochoval. Už před druhou světovou válkou ustoupil stavbě zařízení patřícího k rozvodu elektřiny.“

„Jediné muzeum na světě věnované Stravinskému je v Ustyluhu na ukrajinsko-polské hranici.“

„V novém apartmá na Páté avenue, v domě s výhledem na východní část Central Parku, strávil však Stravinskij doslova už jen pár dní.“

Narozen na ruském pobřeží Finského zálivu a pohřben na benátském ostrově Isola di San Michele, je skladatel Igor Stravinskij postavou zajímavou nejen svým novátorským hudebním odkazem a podobně neortodoxními názory, ale také životními peripetiemi. Trávil etapy života postupně v Petrohradu, Paříži a Kalifornii, ale často se vyskytoval také ve Švýcarsku a v mládí na venkově na polsko-ukrajinské hranici. Zemřel jako osmaosmdesátiletý před padesáti lety, 6. dubna 1971, v apartmá na prestižní adrese 920 Fifth Avenue v New Yorku.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
1000

„Protože Dvořák měl nápadů spoustu, nemusel si dát tolik práce s jejich rozvíjením.“

„Stravinskij na žádný nápad nečekal. Sednul a začal psát. Na notovém papíře se mu rozjel perfektně šlapající stroječek, který nápady sbíral cestou.“

„Nápad je potřeba vytěžit. Napadají mě dva příklady, kdy tu míru skladatelé netrefili.“

Možná jste také četli severskou detektivku spočívající na nápadu, že vrah stavěl před domy svých obětí sněhuláky, aby na ně mohl vždy vylézt a ze zvýšeného stanoviště pozorovat dění uvnitř. Zdá se mi, že je to nápad dost slabý, a představa, jak se vrahoun před hrůzným činem sápe vzhůru po kluzkých sněhových koulích směrem k mrkvi, mi přijde spíš komická než děsivá. Ale ten nápad přistál v hlavě muže jménem Jo Nesbø, což je Pan spisovatel – a i z takové ptákoviny dokázal vyrobit napínavou knihu.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
souvi
veb-NYC-DSC1852

„Nic to však nebylo proti dlouhým měsícům, které strávili na útěku z Paříže.“

„On vůbec Martinů prchal z New Yorku na venkov, jak to šlo.“

„V New Yorku Martinů zůstal do roku 1953, pak se tam z Evropy vrátil ještě v roce 1956. Napsal tam řadu svých nejlepších i nejpamátnějších děl.“

Světoběžníkem nebyl Bohuslav Martinů dobrovolně, ale úplně nedobrovolně se jím nestal. Do Paříže odešel v roce 1923 z vlastního rozhodnutí. Za hudbou, za podněty, s touhou po rozšíření obzorů, která se mu bohatě naplnila. Když se po druhé světové válce, během čtrnácti let života, které mu zbyly, nedokázal vrátit do vlasti, byl už pasivním účastníkem událostí. Stal se obětí rozdělení světa, na dlouhé roky nesmiřitelně rozpolceného na Východ a Západ. Ale už i cesta do amerického válečného exilu byla předtím vynucena okolnostmi. Prchal z Evropy před nacisty, protože se z Francie nevrátil do určeného data do Protektorátu. Do New Yorku připlul s manželkou přes Atlantik poslední březnový den roku 1941, před osmdesáti lety.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
středa, 31 březen 2021 16:35

Brněnský Oněgin nikomu nestraní

106

„Klasika, kterou Martin Glaser přečetl pozorně a bez velkého dojetí.“

„Titulní roli dostal jako zaslouženou příležitost na vrcholu sil barytonista Svatopluk Sem.“

„Přenos ´z první řady´ nabídl záběry z míst, kde by kamery s diváky v hledišti být asi nemohly, totiž vzácné, při přenosech nevídané celky, spojující současný pohled na scénu a do orchestřiště.“

Stav pandemie nepolevuje, nůžky mezi chtěným a možným se rozvírají stále víc. A začíná se snad i zdát, že to tak je normální… Národní divadlo Brno připravilo novou operní inscenaci, Čajkovského Evžena Oněgina. V pondělí se uskutečnila premiéra. Na scéně i v orchestru, soudě podle televizního přenosu, bez vládních omezení, která platí všude okolo mimo zdi Janáčkova divadla. Naštěstí bez nich! Roušky a rozestupy by představení rušily tak, že by se ztratil umělecký smysl celého počinu… Všichni ovšem s nezbytným negativním testem. Organizační balanc na pomyslné hraně propasti pro vedení divadla, pro některé jednotlivce možná i na osobně prožívané hraně obav. A publikum? Nadále doma, u obrazovek; posmutnělé, zdecimované, ale o to vděčnější.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
úterý, 30 březen 2021 16:18

Václav Luks: Poučenost není svazující

100

„U tak relativně mladé hudby, jako je Smetanova Má vlast, je třeba vzít pokorně v potaz i pozdější vývoj a především úctyhodnou interpretační tradici České filharmonie.“

„V umění se musí prolínat poučenost, nebo chcete-li ratio, s intuicí, fantazií a inspirací.“

„Interpretace hudby druhé poloviny devatenáctého století vyžaduje oslovení specializovaných instrumentalistů, kteří nejen odpovídajícími nástroji disponují, ale také je ovládají.“

Zahajovací koncert letošního festivalu svěřilo Pražské jaro Václavu Luksovi a jeho orchestru dobových nástrojů Collegium 1704. Dvanáctého května se dá očekávat historicky poučené provedení, jiné než běžně symfonické. Podnětná událost, o které se určitě bude dlouho mluvit. Václav Luks ale nikdy nechce šokovat – a jak ho známe, nebude to jeho cílem ani v tomto případě. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz věcně hovoří o tradicích i o flexibilitě a svobodě, o poučenosti a intuici, o nahrávkách z přelomu devatenáctého a dvacátého století, o takzvané romantické interpretaci, o střevových strunách a velikosti obsazení orchestru i o detailech ve Smetanově partituře. A zdůrazňuje, že Má vlast je výzvou pro jakýkoliv orchestr, který nemá dílo v repertoáru. Tedy zdaleka ne jenom pro Collegium 1704.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
103

„Káťu Kabanovou měla Kněžíková zpívat už loni, a to při koncertním provedení opery s Česku filharmonií a Jakubem Hrůšou v Praze a Hamburku.“

„Vedle Káti Kabanové je v plánu uvedení oper Turek v Itálii, Così fan tutte a Luisa Millerová a také poloscénické provedení Tristana a Isoldy. K tomu se přidává několik koncertů.“

„Pořadatelé letošní program trochu revidovali; věří v jeho uskutečnění, stejně jako v konání podzimní série představení po britských městech Glyndebourne on Tour.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková se bude podílet na nové inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové v Glyndebourne. Na mezinárodně uznávaném operním festivalu ve Východním Sussexu na jihu Anglie se má od 20. května do 19. června odehrát desítka představení. Česká pěvkyně v nich ztvární titulní roli.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
9188158772

„Vždycky jsem myslel, že Oněgin je o něco pozitivnější postava, než se teď nakonec ukázalo.“

„Při běžném představení lidé nemohou úplně všechno postřehnout, ale u obrazovky – a můžou nás vidět lidé od Ostravy po Aš a mohou to být i kolegové zpěváci – nás všichni uvidí hodně zblízka…“

„Přiznávám, že na Janáčka jsem si zvykal delší dobu.“

Barytonistu Svatopluka Sema zná operní publikum v Brně, Praze, Ostravě… i v Českých Budějovicích, kde studoval a kde měl první angažmá… Má za sebou také pěkné příležitosti a úkoly v cizině. Žije v hlavním městě, ale jak v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přiznává, srdce ho stále táhne na jižní Moravu, odkud pochází a kde jako mladý zpíval s cimbálovkou. Však také zrovna nahrává právě v tomhle žánru desku. Operní árie by na CD natočil také rád, a dodejme, že by si takovou nahrávku už opravdu zasloužil, ale podobné plány zatím vždy skončily na finanční náročnosti takového projektu… V pondělí zpívá Svatopluk Sem v Národním divadle v Brně a v přenosu na ČT art poprvé Oněgina. Vysněnou roli.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
007

„Televize obecně během pandemie mají rekordní sledovanost, ale přirozenější je, když lidé speciálně za kulturou můžou jít osobně.“

„Věříme, že přenosy opět brzy nahradí živá a vlastní zkušenost diváků přímo na místě v sálech.“

„Přenášet ve větší míře živou kulturu je spíš věcí doby covidové.“

Televize prožívají zlaté časy. Zejména pokud jde o kulturu, zůstávají vedle streamů na internetu, a samozřejmě vedle oficiálních nahrávek, jediným možným pódiem. ČT art vlivem pandemie připravuje divákům program přechodně posílený o koncerty a divadla a také historickou novinku, operní premiéry domácích scén, které se odehrávají pouze prostřednictvím obrazovek, bez diváků v hledišti. Tak jsme mohli vidět pražského Rigoletta, v pondělí se můžeme těšit na brněnského Oněgina, na 24. dubna je ve Stavovském divadle přesunut Don Giovanni, o kterého jsme kvůli zpřísnění opatření přišli v březnu... Další budou následovat. Jak ale v RozhovoruPlus říká ředitel ČT art Tomáš Motl, přirozenější je, když lidé speciálně za kulturou můžou jít osobně a televizi mají pouze jako jednu z alternativ.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Bartok-deska

„Stal se v oboru etnomuzikologie mezinárodně uznávanou autoritou, renomovaným sběratelem a upravovatelem folklóru. Jeho rané, ale i mnohé pozdější skladby jsou tím rozhodně ovlivněny.“

„Cesta Bély Bartóka k mezinárodnímu uznání jako skladatele byla poměrně delší.“

„Třetí klavírní koncert byl narozeninovým dárkem pro manželku pianistku. Měl premiéru půl roku po skladatelově úmrtí.“

Umělecký vývoj Bély Bartóka se ubíral cestou od novoromantických vzorů a od Richarda Strausse a Clauda Debussyho přes dotyk se symbolismem a expresionismem a přes silnou inspiraci v lidové hudbě až po osobitou syntézu racionálního novátorství a emocionality. Skladatelův život se uzavřel v emigraci v New Yorku 26. září 1945, bylo mu pouhých čtyřiašedesát let. Dnes jsme si připomněli 140 let od jeho narození.  

 
Zveřejněno v SeriálPlus
foto-u-ND-2

„Po herecké stránce je tu velký prostor pokusit se přiblížit divákovi Oněginův vnitřní svět bez velkých gest, v podstatě to vše uhrát jen silou osobnosti. Nic snadného, ale výzva, která stojí za to.“

„Rejchovo oratorium Lenora je strhující a velmi efektní dílo. Myslím, že by si zasloužilo být uváděno mnohem častěji.“

„Na divadelním jevišti se interpret může takzvaně schovat za postavu z opery, ale na koncertním pódiu je člověk sám za sebe.“

Jiří Brückler, barytonista, který je „doma“ v Národním divadle v Praze, ale současně ho rády obsazují i další operní domy naší vlasti… Mezi nimi i Národní divadlo Brno, kde je – dá se říct – pravidelným hostem a kde momentálně nazkoušel roli Evžena Oněgina ve stejnojmenné Čajkovského opeře. Inscenaci chystají režisér Martin Glaser, dirigent Robert Kružík a scénograf Pavel Borák. Kdy se na jeho provedení hlavní role můžeme těšit a v jakých dalších projektech ho můžeme vidět a slyšet? Nejen o tom byl náš rozhovor.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1123

„Do Semaforu vstoupila jako devětadvacetiletá. A Suchý se Šlitrem rozehráli zpěvaččin talent do několika uměleckých poloh.“

„Inteligentní, jazykově nadaná Hegerová zpívala rovněž v cizích jazycích. Ve francouzštině. V němčině. V jidiš. A samozřejmě v rodné slovenštině.“

„Hana Hegerová obsáhla svými šansony pět dekád. Jsou tu stále jako důkaz, že i zdánlivě lehká hudební múza může být vrcholně klasická.“

„Jen pojďte, Madony, Madony, váš kočár je tady a zvony zvoní zvoní a dva páry černejch koní – koní černejch jako máry – hlavy kloní...“ Verše Jiřího Suchého k jednomu z šansonů Hany Hegerové mi prolétly hlavou v úterý 23. března 2021 odpoledne. Média právě rozšířila zprávu, která se už dlouho dala čekat, ale přesto zabolela. Pět měsíců a tři dny po svých devětaosmdesátinách zemřela žena původním jménem Carmen Mária Štefánia Farkašová. Po rozvodu rodičů s úctou k mamince Čelková. Provdaná Hegerová, která si ovšem úmyslně vybrala civilnější křestní jméno, „aby si lidi nemysleli, že si hraju na bůhvíjakou umělkyni“. Zůstává po ní repertoár čítající na sto šedesát písní, z nichž desítky patří do zlatého fondu české (a slovenské) kultury. A zároveň jako by s jejím odchodem mizel další střípek z mozaiky šedesátých let. Oněch „swinging sixties“, které jak ve světě, tak u nás přinesly explozi nejrůznějších umění, literaturou počínaje a filmem či hudbou konče.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
03446386

„Doufáme pevně, že v září se festival uskuteční v plánované podobě a především s diváky.“

„Uvedení Dvořákova oratoria je součástí celotýdenních oslav 1100. výročí úmrtí svaté Ludmily, které vyvrcholí na Tetíně u Berouna.“

„Pro zahajovací koncerty má přijet orchestr Filarmonica della Scala.“

Kombinaci českých a zahraničních interpretů nabízí zveřejněný program čtrnáctého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Pořadatelé vycházejí z předpokladu, že takovou koncepci letos v září pandemická situaci už dovolí. Loni tou dobou zorganizovali jiný než původně připravený program a svěřili ho do rukou tuzemským umělcům, protože mezistátní kontakty nebyly v potřebné míře možné. Pozornost se letos soustředí na provedení Dvořákova oratoria Svatá Ludmila v katedrále sv. Víta, ale také na hostování několika špičkových zahraničních orchestrů. 

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Strana 1 z 19