3

„Kdo je mým vzorem? Opravdu pravdivá odpověď je, že vedle Jiřího pro sebe dodnes objevují i mnoho dalších českých osobností.“

„Zájem o českou hudbu ve světě je obrovský“

„Pokud interpret má jméno, tak myslím, že je jeho zodpovědností, aby program nezapadal do rutinních kolejí.“

Jakub Hrůša dnes patří mezi přední světové dirigenty. Působil u mnoha světových orchestrů včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků, je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, stálým dirigentem České filharmonie a hostem významných operních domů. Zároveň je ale nadšeným a neutuchajícím propagátorem české hudby. A ta je také hlavním tématem druhé části RozhovoruPlus. Tu první si můžete přečíst ZDE.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

„Vůči Pavarottiho hlasu nemám vůbec žádnou imunitu, roztaju a jsem v sedmém nebi.“

„Chtěl bych zůstat v některých odvětvích a žánrech jen nadšeným posluchačem.“

„Cílem a posláním dirigenta by mělo být spíš inspirovat než korigovat a opravovat.“

Významná kariéra u Bamberských symfoniků, kde je šéfdirigentem, hostování u proslulých Berlínských a Vídeňských filharmoniků, stálé působení u České filharmonie, vynikající operní inscenace... Jakub Hrůša pomalu ale jistě naplňuje odhad britského časopisu Gramophone, který ho už v roce 2011 označil za jednoho z deseti mladých světových dirigentů, kteří mají před sebou hvězdnou budoucnost. V RozhovoruPlus se mimo jiné svěřil, že při práci s orchestry je spíš pedantský, rozumový a analytický, ale při koncertech ho pak těší být spontánní a intuitivní.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
2

Na Ceny Anděl jsou nominována i tři současná alba klasické hudby, která od svého vydání sklízejí uznání a úspěch: CD Ullmann - Krása - Schulhoff – Haas, které natočilo Bennewitzovo kvarteto,  Šostakovičovy smyčcové kvartety č. 2, 7, 8 v podání Pavel Haas Quartet a nahrávka klavírních koncertů Dvořáka a Martinů v interpretaci Ivo Kahánka a Bamberských symfoniků pod taktovkou Jakuba Hrůši.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
1

Bamberští symfonikové s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou uzavřeli dnes večer ve Frankfurtu miniturné po německých městech. Při provedení Mahlerovy Čtvrté symfonie s nimi počtyřikrát vystoupila sopranistka Kateřina Kněžíková.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
4

Šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov vybral na program abonentních koncertů 22. -24. ledna skladby, ke kterým má silný osobní vztah. Jejich společným tématem jsou hudební dvojice. Na konci ledna se pak k orchestru vrátí po Silvestrovském a Novoročním koncertu hlavní hostující dirigent Jakub Hrůša. Program sestavený z českých autorů doplní klavírní koncert Bély Bartóka. Jako sólisté vystoupí Marielle Labèque, Katia Labèque, Ivo Kahánek, Michael Kroutil a poprvé v Praze s orchestrem i Piotr Anderszewski.

 

 

Zveřejněno v VýhledPlus
0

Český rozhlas vyhlásil letos mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky Concertino Praga poprvé společně s Akademií klasické hudby. Z šestnácti zemí se do 54. ročníku rozhlasové soutěže přihlásilo 54 účastníků ze tří kontinentů – z Evropy, Asie a Severní Ameriky.

 
Zveřejněno v MladíPlus
1

„Současný trh je obrovský a objevuje se stále mnoho zajímavých lidí.“

„Myslím, že mé útočiště bude opravdu a jen tam nahoře. U nádraží, jak říkáme. Ne dole u řeky…“

„Operety rozhodně nebudou ve Státní opeře zakázány.“

Na první lednovou neděli připadlo po tříleté rekonstrukci znovuotevření pražské Státní opery, jejíž soubor je opět součástí Národního divadla. Budova Neues deutsches Theater s krásným neorokokovým interiérem začala sloužit 5. ledna 1888 a divadlem pražských Němců byla až do konce druhé světové války. Krátce se stala Divadlem 5. května, od roku 1949 jako Smetanovo divadlo patřila k ND a v letech 1992 až 2012 byla samostatnou institucí, Státní operou Praha. Máme na co navazovat, říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus německý dirigent Karl-Heinz Steffens, který se loni stal hudebním ředitelem Státní opery a připravil tedy i galakoncert zahajující další éru tohoto divadla.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Beethoven-2020-b

„Máme před sebou řadu měsíců, během nichž nás bude provázet víc než předtím a potom Beethovenova hudba.“

„Osobnosti jako Jakub Hrůša, a určitě i další podobní, dávají příslib, že nic nekončí, naopak.“

„Ani dvacátá léta by nám neměla odebrat radost z hudby a nějaký ten kousek idealismu.“

Ve dvacátém století přinesla dvacátá léta mnoho nového. Po skončení Velké války přišla reakce v podobě bezstarostného uvolňování – hranic, kulturní výměny a uměleckých pravidel i morálky. Přišla moderní doba a prosperita a s nimi nejen jazz a nové tance, ale také sport, emancipace žen, auta, černé desky… a rozhlas. Co přinesou dvacátá léta jedenadvacátého století, krom další a další kulturní rozmanitosti, teď asi neodhadneme. Možná se ani neshodneme, jestli už začala rokem 2020, což říká selský rozum, nebo začnou až s rokem následujícím, což tvrdí někteří vědci. Tak si aspoň přejme, ať nám přinejmenším v hudbě neodnesou příliš mnoho z toho podstatného, co by mělo raději co nejdéle zůstat.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
pátek, 03 leden 2020 07:50

Praha v rytmu karnevalů

22

„V závěrečné kodě Dvořákova Karnevalu zněl orchestr nádherně celistvě, jak kdyby to nebylo stočlenné těleso, ale jeden jednolitý organismus.“

„Hrůša Suka uvádí na německá a anglosaská pódia, kde není až tak známý, a Praga patří k opusům, které objevuje pro zahraniční publikum.“

„V Sinfoniettě nejen žestě Hradní stráže, ale i žestě České filharmonie, to byla valící se bouře tónů, vyvažovaná lyričností dřevěných nástrojů i dynamickou hrou smyčců.“

Na silvestrovské odpoledne i na novoroční večer byla Praha plná turistů. Na Karlově mostě nebylo k hnutí a i na náměstí Jana Palacha se střídaly skupiny rychlostí japonského šinkanzenu. Zvláště o silvestru mnozí měli legrační čepičky nebo byli jinak vymaškaráděni. Jako na karneval. Většina z nich netušila, že kousek od nich, v Rudolfinu, hraje Česká filharmonie svůj odpolední silvestrovský koncert, kde na programu byla dvě díla pro ten čas s příznačným názvem – Karneval.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
sobota, 14 prosinec 2019 14:20

Čtyři Hrůšovy berlínské trumfy

Hrusa-BPh-2

„Partituru Kabeláčova Mysteria času obdařili trpělivou službou jejímu poselství.“

„Dvořákův Othello jako mistrovský kus světového romantika.“

„V případě Berliozovy Kleopatry byla dirigentovým trumfem sólistka, Stéphanie d´Oustrac.“

Rok a den, téměř doslova, a Jakub Hrůša je už podruhé dirigentským hostem Berlínských filharmoniků. Poté, co loni dirigoval tři české klasiky, připravil na prosinec 2019 do německé metropole nekonvenčnější a sofistikovanější program. Berlioz a Dvořák, ale od nich nic obvyklého – Kleopatra a Othello. Na závěr Bartókův Podivuhodný mandarín a na úvod Kabeláčovo Mysterium času. Sestava docela odvážná. Ale dobře přijatá.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Kabeláč, kterého v Berlíně na jeho návrh přijali okamžitě, bude zcela určitě objevem.“

„Bartók je jedním z jeho nejoblíbenějších skladatelů dvacátého století, velmi blízko Leoše Janáčka.“

„Pochopitelně jsem skákal radostí a nesmírně si toho vážím, prohlásil poté, co dostal nečekaně rychlé nové pozvání.“

Jakub Hrůša diriguje v tomto týdnu Berlínské filharmoniky. Druhé pozvání přišlo brzy po jeho loňském podzimním debutu u tělesa považovaného mnohými za nejlepší na světě. Do německé metropole veze Hrůša Dvořáka, Berlioze, Bartóka a jako skrytý trumf Mysterium času Miloslava Kabeláče. Osmatřicetiletý český dirigent má za sebou čerstvě koncertní debut s Vídeňskými filharmoniky. Dá se proto asi říci, že už řídil v Evropě, Americe a Japonsku opravdu všechny slavné orchestry.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
5

„Každý z nás, hlavních sbormistrů PFS, byl nebo je úplně jiný, jinak dobrý i jinak špatný.“

„Pracujeme v klidu, respektujeme se navzájem, rozumíme si, víme, za čím jdeme a k tomu všemu asi ani nezpíváme špatně.“

„Sboru nejvíc sedí hudba od 19. století po současnost, tu máme také nejradši.“

„Největší slabinou PFS je jednoznačně zkušebna.“

Pražský filharmonický sbor slaví 85 let. V prosinci 1934 se sbormistr Jan Kühn rozhodl založit smíšený sbor pro přípravu vysílání Foersterovy opery Debora. Přímý přenos pod taktovkou Otakara Jeremiáše tak odstartoval dráhu tělesa pod jménem Sbor Radiojournalu. Po několika obměnách názvu vznikl v roce 1969 ten současný. Pražský filharmonický sbor je tak nejstarším českým profesionálním sborem s nepřerušenou historií od roku 1935. Výročí teď oslaví jak jinak než koncertem, v sobotu 7. prosince od půl osmé ve Dvořákově síni Rudolfina. Za přípravou stojí už tradičně hlavní sbormistr Lukáš Vasilek. V RozhovoruPlus se mimo jiné svěřil, že nemá vzory. A že se v PFS hned od začátku cítil dobře.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 03 prosinec 2019 07:55

Pestrý prosinec České filharmonie

0

Významné zahraniční hosty i české umělce pozvala na prosinec Česká filharmonie. Pro svůj rudolfínský debut vybral mladý španělský dirigent Pablo Heras–Casado díla nejhranějších romantiků. Partnerem mu bude švýcarský pianista Francesco Piemontesi. Na romanticky laděné koncerty naváží ve dvojroli dirigenta i autora Peter Eötvös a ve dvojroli dirigenta a houslisty Leonidas Kavakos, dále výrazný trumpetista Tamás Pálfalvi, skladatel Miroslav Srnka, Jaroslav Krček nebo Jakub Hrůša.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
88

Dvacet osm produkcí v devatenácti dnech – to je bilance festivalu Janáček Brno 2020, který se bude konat tradičně v sudý rok na podzim. Jeho pořadatel, Národní divadlo Brno, právě zveřejnilo jeho program a v neděli zahájí prodej vstupenek. Do Brna se opět sjedou světoví režiséři a interpreti, mimo jiné Robert Carsen, Claus Guth, Jakub Hrůša, Karita Mattila, Pavol Brešlík, Pavel Haas Quartet nebo Bamberští symfonikové. Tematická linka přehlídky se bude tentokrát ovíjet kolem umělecké vřavy na přelomu 19. a 20. století a hledání nových cest v hudebním výrazu oper i instrumentálních děl.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

„Soutěž je nyní jasně multiinstrumentální s tím, že se hledá největší talent, snoubící v sobě nadání a umělecké vlohy spojené s dovedností.“

„Nejzásadnější novinkou je, že se ve třetím kole finalisté utkají na veřejném koncertě v rámci Dvořákovy Prahy, budou hrát s orchestrem v pražském Rudolfinu před publikem a opravdu prestižní porotou.“

„Domlouváme se s různými tuzemskými i zahraničními partnery na dalších možných prezentacích laureátů soutěže.“

Mezinárodní klání pro mladé talenty Concertino Praga se mění. Od nadcházejícího 54. ročníku nese v podtitulu název Dvořákova rozhlasová soutěž pro mladé hudebníky, což naznačuje nové spojení a také dimenzi, kterou tento projekt získává. Zakladatel soutěže a její dosavadní pořadatel Český rozhlas se totiž dohodl na spolupráci s Akademií klasické hudby. Soutěž tak čekají určité změny a na laureáty nové příležitosti, třeba veřejný koncert na Dvořákově Praze 12. září 2020, stipendium na studia nebo příspěvek na nákup nástroje. Přihlášky je možné podávat do 15. prosince. Podrobněji jsme o nové tváři soutěže mluvili s Janem Simonem, intendantem Akademie klasické hudby.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

Právě probíhající koncertní sezóna je pro českého houslového virtuosa Josefa Špačka současně poslední v pozici koncertního mistra České filharmonie. V obou rolích se představí na řadě zahraničních turné, jako sólista vystoupí na předních světových pódiích, domácích festivalech nebo povede vlastní mistrovské kurzy.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
čtvrtek, 10 říjen 2019 10:08

Tři cesty k Dvořákovu Klavírnímu koncertu

5

„Velmi obtížná skladba, avšak plná neotřelé a podivuhodné krásy, která zdaleka nemusí vyznít tak neefektně, jak se o ní tvrdí.“

„Bohužel se následkem tohoto snažení většinou setřel pel zpěvnosti, vnitřní křehkosti a humoru některých partií koncertu.“

„Hrát v dnešní době čistě Kurzovu úpravu není průchodné.“

Pianista Ivo Kahánek se v poslední době podrobně zaobíral Klavírním koncertem g moll Antonína Dvořáka – na svou dobu nekonvenčním opusem sedmatřicetiletého, tehdy ještě nepříliš známého skladatele, kompozicí s pověstí nevděčného díla. Skladbu studoval, spolupracoval na její notové edici, natočil ji s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou na CD a uvedl ji v září na festivalu Dvořákova Praha. To vše rozhodně dává hned několik důvodů k tomu, aby Ivo Kahánek pro KlasikuPlus shrnul svůj pohled na dlouholeté uvádění díla v úpravě Viléma Kurze při současné existenci původní verze, aby se vyjádřil na adresu jeho údajné nehratelnosti a aby se pokusil vystihnout, v čem spočívá jedinečná krása této ještě stále neoposlouchané hudby. Z jeho uvažování vyplývají tři důvody stylizace sólového partu koncertu daným způsobem - a také tři cesty k interpretaci.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
6

Česká kina od zítřka nabídnou snímek Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ režiséra Romana Vávry a kameramana Miroslava Janka. Premiéru měl minulý týden v rámci mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha a hned zaznamenal úspěch, získal ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Dokument vytvořily v koprodukci Česká filharmonie a Česká televize.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0

„Kuriózní neuvěřitelný příběh třísetleté ženy proměňuje režisér v závěru v její emotivní veřejnou zpověď, odehrávající se v přímém přenosu.“

„Poselství zůstává: je to na světě dobře vymyšleno, když člověk není nesmrtelný.“

„Jakub Hrůša od prvních rázných taktů předehry po poslední úsečné údery drží Janáčkovu partituru pevnou rukou a dostává z ní, co potřebuje.“

Janáčkova a Čapkova Věc Makropulos je dynamickým a strhujícím hudebním divadlem, promlouvajícím mimořádně intenzivně do života každého z nás. Operní divadlo v Curychu ji od neděle hraje v režii Dmitrije Čerňakova jako krutě pravdivý a žhavě současný apel: važme si každého okamžiku, zvažujme, co děláme, protože naše přebývání na Zemi je konečné. Po hudební stránce stojí za inscenací Jakub Hrůša. Drží pevně v rukou otěže a iniciuje přesně zacílený výraz a zkratkovitou naléhavost, aby hudba nesla slova a věty a doříkávala jejich význam.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Za Janáčka se v cizině biji všemi dostupnými uměleckými i lidskými prostředky.“

„vzhledem k mému vytížení v roli symfonického dirigenta se opera daří jen příležitostně, párkrát do roka, jako svátek.“

„Makropulos je Janáčkova nejtěžší operní partitura.“

Curyšská opera v sobotu nabídla publiku mimořádný program k zahájení sezóny – Den otevřených dveří s možností nahlédnout do zákulisí, zúčastnit se kostýmové zkoušky na Verdiho Nabucca, sledovat vystoupení baletu nebo zhlédnout na studiové scéně úspěšnou inscenaci dětské opery Konrad oder Das Kind aus der Konservenbüchse. Hned dnes večer už má ale na programu premiéru nové inscenace. Tou je Janáčkova Věc Makropulos – opera o smrti a nesmrtelnosti napsaná ve dvacátých letech podle hry Karla Čapka. Hlavní roli Emilie Marty zpívá německá dramatická sopranistka Evelyn Herlitzius. Za nastudováním stojí režisér Dmitrij Čerňakov - a jako jediný Čech v týmu Jakub Hrůša. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus dirigent vypočítává svá setkání s Janáčkovou hudbou a zamýšlí se nad rozdíly mezi jeho jednotlivými operami.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Strana 1 z 4