1

„Všichni doufáme, že od září už se pojede normálně.“

„Mnohokrát jsem sonátu provedl, a to i předtím, než pan Emmert zemřel, takže jsem nositelem autorizované zkušenosti.“

„Na Moravě žiju a asi by analytici nějaké vlivy dokázali i v tom, co píšu, najít.“

Tóny jeho nástroje tvoří jednu z osmi desítek zvukových stop ve společné písni, se kterou muzikanti z Janáčkovy opery lámou od dubna rekordy na sociálních sítích. Corona Song tvrdí, že „Hudbou se to nepřenáší“. Text napsala Jana Infeldová, hudbu Marko Ivanović, hudebníci natočili doma své party, další lidé v divadle video sestříhali. Violoncellista Štěpán Filípek vedle toho celou jednou polovinou stojí i za obdobně inspirovaným domácím videem zpěvačky Radůzy s její písní "Jednou to pomine“. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus však hovoří nejen o příležitostné tvorbě z doby karantény, ale hlavně o vlastních dlouhodobějších projektech, o komorní hudbě a svých nejbližších spolupracovnících, o natáčení děl Františka Emmerta i o tom, kdy se zase vrátí normální provoz do Národního divadla Brno, v jehož orchestru hraje.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 03 prosinec 2019 10:45

Dvě tria, dva světy: Trio Catch a POING

0

„Děvčata hrála s přesností a pragmatickým zanícením.“

„Dohromady se spojovaly v soubor s vkladem ženské jemnosti, přizpůsobivosti i schopností stát samostatně v sólových myšlenkách.“

„Akordeon dostál svým virtuózním možnostem a hned na začátku si užil exponovanější plochu. Saxofonista nezůstal pozadu a na hudební motivky živě reagoval.“

Pražský festival soudobé hudby Contempuls si pro letošní ročník připravil mimo jiné tři světové premiéry. Tu z dílny Jakuba Rataje jsme mohli vyslechnout v centru současného umění DOX v podání německého Tria Catch – tři ženy. Ve druhém poločase se představilo POING, trio z Norska – tři muži. Večer ve formě dvou kratších koncertů měl mnoho odstínů a nálad, od zahloubanosti po veselou, avšak ukotvenou ztřeštěnost. Každopádně gradoval a posluchač mohl odcházet s úsměvem, možná i s (Beethovenovou) písničkou na rtech.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
09

„Krystalická hudba vídeňského klasika, která nic neodpustí a dá posluchači poznat všechny schopnosti a kvality hráčů. V tomto případě velmi vysoké.“

„Carolina Eyck svým hlazením, úhozy a místy i údery do vzduchu tvořila nenapodobitelný zvuk, vábící jeho obdivovatele jako sirény námořníky...v tom nejlepším slova smyslu.“

„Jestli se Martinů někdy dotýkal božského, muselo to být při tvoření Fantazie.“

Koncert s podtitulem Pocta těreminu byl jedním z největších lákadel a bonbonků letošního festivalu Pražské jaro. A to zdaleka ne pouze pro milovníky netradičních programů a nástrojových obsazení… Že toto všeobecné tušení bylo oprávněné, dokázal pocit levitace, který se s každou skladbou stupňoval a vyvrcholil tou poslední. Pachateli toho, co se níže pokusím popsat, se stali členové Bennewitzova kvarteta, těreministka Carolina Eyck, pianista Karel Košárek, hobojistka Alžběta Jamborová a dirigent Petr Louženský.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Rataj-01

„Pohyby rukou při hře na těremin připomínají pohyby při tai-či.“

„Skladatelka přiznala fascinaci proměnlivými tvary mraků.“

„Nová hudba může provést posluchače zvukovým zážitkem, který ho vybídne k dalšímu přemýšlení.“

Letošní mezinárodní hudební festival Pražské jaro prezentuje v programu několik nových skladeb, které objednalo. Další soudobá díla jsou obsažena v koncertech hostujících zahraničních souborů. Mezi zastoupenými žijícími autory jsou Ondřej Kukal, Jessie Montgomery, Jakub Rataj, Miroslav Srnka, Šimon Voseček a Jana Vöröšová. Každý s jinou tvůrčí poetikou, s jiným poselstvím a cílem. Všichni nicméně jako tvůrci nových zvukových světů toužících přinést nové podněty, zprostředkovat nové zážitky.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
Bazika-DSC5044

„Uchu nemohla uniknout podobnost řeckých popěvků s lidovou hudbou Moravy a Slovenska.“

„Typické nástroje dotvářely kolorit a ´fusion´, která je vyústěním neklidu v oblasti Malé Asie a Blízkého východu.“

„Kombinování  lehké elektroniky se sakrální hudbou bylo záležitostí velmi efektní.“

Devátý ročník Mezinárodního  festivalu pravoslavné hudby Archaion Kallos letos nabídl posluchačům několik koncertů a doprovodných akcí, vztahujících se k tématu „Osvícený Východ aneb Hudba doby osvícenství na křesťanském východě“. Spolek Philokallia (z řečtiny „milovat krásu“), jejich umělecký vedoucí Marios Christou a řada českých i zahraničních souborů v něm vyzdvihli nutnost či, chcete-li, potřebu zaposlouchat se do své podstaty.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
neděle, 07 říjen 2018 07:55

Tři premiéry a jeden klasik

DSF8407

„Jako nejvyzrálejší a nejzajímavější vychází z této trojice Sommerova skladba.“

„Šostakovičovo trio vrátilo hudbu k melodii, rytmu, harmonii… a k emocím.“

„Vzpomínka na tři autory modelující nové zvukové cesty zůstává.“   

Dmitrij Šostakovič pro vrchol večera a před ním tři čeští třicátníci se zajímavými premiérami. S takovou dramaturgií vystoupil v sobotu v komorní pražské koncertní síni Atrium soubor Solaris3 – klavírní trio věnující se výrazným způsobem nově vznikající hudbě. Koncert sledovala nevelká skupinka posluchačů tvořená vesměs přáteli a kolegy. Obstál by ale i před mnohem početnějším publikem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus