„Již rok působíme v provizorním koncertním sále; většinu symfonického repertoáru s určitými limity zahrát lze, avšak velkých symfonií Gustava Mahlera nebo Dmitrije Šostakoviče se na nějakou dobu vzdát musíme.“
„České hudbě vzdáme v roce 2024 hold několikrát; především koncertním provedením Smetanovy Libuše v Národním divadla moravskoslezském, ale také Novoroční koncert bude patřit Smetanovi, Martinů, Dvořákovi.“
„V pařížské Invalidovně se v říjmu představíme s dirigentkou Alenou Hron, v listopadu budeme na Festivalu Eufonie ve Varšavě koncertovat pod vedením Tomáše Netopila a příští rok v červnu to bude Vídeň a legendární Musikverein.“
Ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla pro portál KlasikaPlus.cz zevrubně nastiňuje nastávající jubilejní sedmdesátou sezonu, která se nese ve znamení mimořádně silného uměleckého zastoupení, jakož i přetrvávajících provizorních podmínek činnosti orchestru. Výrazné slovo si vezmou ženy-dirigentky a těleso se rovněž věnuje oslavám Roku české hudby a smetanovskému výročí.
„Vytvořil poměrně rozsáhlé dílo, jenomže jeho životní pouť byla v řadě zlomových chvil zavrženíhodná.“
„Horlivost myšlenkám národního socialismu projevoval ochotně; zároveň se zasloužil o to, že Pražská konzervatoř nebyla během válečných let uzavřena.“
„Za svoji novou kariéru v NDR, pro niž provedl názorový obrat o 180 stupňů, musel Finke projevit vděk.“
V podloží cyklu, mapujícího příběhy našich hudebně zaměřených spoluobčanů židovského či německého původu, se skrývá špetka nostalgie. Proč se dějiny ubíraly tak klikatě, že tito nadaní lidé museli odejít? Jak to, že neprojevili zájem se vrátit zpět? Čím to, že jsme na ně zapomněli? Proto, že jejich umělecký vklad nebyl významný? Anebo už z podvědomé nechuti k těm, kteří vyzařovali jinakost?
„Teprve jasné rozdělení do čtyř veřejnoprávních televizních okruhů umožnilo věnovat jeden z nich přes den dětem a večer kultuře.“
„Na portálu o klasické hudbě to může znít svatokrádežně, ale je dobře, že dramaturgie ČT art se nezaměřila jen na tento druh hudební kultury.“
„Jsem zvědav, jak se bude ČT art vyvíjet ve druhé dekádě, v měnící se mediální krajině a za nového vedení na Kavčích horách.“
Psal se poslední srpnový den roku 2013. Byla sobota. Podle zpráv České televize se prezident Obama ještě nerozhodl pro vojenský zásah v Sýrii; ostravský primátor Petr Kajnar označil volební kandidátku své ČSSD za nedemokratickou; Bayern porazil Chelsea na penalty a získal superpohár. Den jako každý jiný? Ne tak docela. Alespoň ve světě médií a kultury. Právě tehdy totiž zahájila Česká televize vysílání kulturního programu ČT art. Téměř přesně dva roky po zvolení Petra Dvořáka do funkce generálního ředitele tohoto veřejnoprávního média se tak naplnila vize, sdílená v některých myslích a srdcích nejméně patnáct let.
„Talentovaný Ferdinand veřejně koncertoval už od šesti let a prvního samostatného vystoupení se dočkal jako devítiletý.“
„Sám Petr Iljič Čajkovskij o něm prohlásil, že je to ‚velikán houslí naší doby‘, a věnoval mu svůj Smyčcový kvartet č. 2 F dur.“
„Ferdinandovým odchodem ze života hudební rod Laubů nevyhynul; jeho syn Váša se totiž potatil.“
Patří muž, kterého nejeden z jeho významných hudebních současníků považoval za „velikána houslí“, do tohoto cyklu? Do seriálu, mapujícího naše někdejší spoluobčany německého či židovského původu, natolik zatoulané ve světě, že doma upadli do zapomnění? Ano i ne. Aneb, jak němčina umí jednoslovně vyjádřit, jein.
„Záměr ústrojně zapadal do koncertní řady Historické reflexe, rozprostřené do dvou koncertních sezón současnosti.“
„Benefiční koncert má svá pravidla, jeho smyslem je přitáhnout co nejsolidnější sledovanost programem oslovujícím širokou veřejnost, ovšem v kultivované podobě.“
„Koncert pro Zelenou horu potěšil a splnil svůj účel v povznášejících souvislostech i v pekelném vedru.“
Asi nelze začít jinak než nezbytným upozorněním. Řeč nebude o Santiniho skvostu, jakým je poutní kostel ve Ždáru nad Sázavou zapsaný na příslušné listině UNESCO, krásný na pohled a plný tajemné symboliky při zkoumání uvnitř. Tématem budiž tentokrát jiná Zelená hora; zámecký areál u Nepomuku, tyčící se na vrcholu strmého kopce nad městem.
Vyhlašujeme výherce vstupenek na sobotní prestižní benefiční koncert.
Plzeňská filharmonie zve na open-air koncert mimořádné koncertní řady Historické reflexe. Na návsi obce Klášter (u Nepomuka) zazní posluchačsky vděčná hudba převážně moderního střihu a akci snímá a živě přenáší Česká televize. Událost, která se uskuteční 19. srpna od dvaceti hodin, má benefiční rozměr a jde o podporu snah k obnově zámku Zelená Hora u Nepomuka, na který bude mít přímo z místa konání koncertu divák výhled. Moderuje Jiří Vejvoda, diriguje šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki.
Vyhlašujeme soutěž o 6 x 2 vstupenky na sobotní prestižní benefiční koncert.
Plzeňská filharmonie zve na open-air koncert mimořádné koncertní řady Historické reflexe. Na návsi obce Klášter (u Nepomuka) zazní posluchačsky vděčná hudba převážně moderního střihu a akci snímá a živě přenáší Česká televize. Událost, která se uskuteční 19. srpna od dvaceti hodin, má benefiční rozměr a jde o podporu snah k obnově zámku Zelená Hora u Nepomuka, na který bude mít přímo z místa konání koncertu divák výhled. Moderuje Jiří Vejvoda, diriguje šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki.
„Fialův báječný Český filharmonický sbor Brno zazářil, počasí nepočasí.“
„Koncert byl moudře trochu zkrácen, variantou bylo jeho zrušení při krajní nepřízni počasí.“
„Režijně zdařilý byl odchod tenoristy Anthony Gregoryho z pódia – v příznačné mimice a gestu, přesně ve výrazu zazpívaného textu.“
V závěru letošního dvaatřicátého ročníku Festivalu Krumlov vystoupila 5. srpna Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína spolu s Českým filharmonickým sborem Brno a sólisty v Pivovarské zahradě. Na programu měly být sborové scény z operního světa Giuseppe Verdiho a kantáta Carmina Burana Carla Orffa, z trilogie Trionfi. Krajně nepříznivé počasí vedlo organizátory k úpravě, zkrácení programu, takže se Orffovo dílo stalo zřetelně dominujícím bodem večera. Alternativou mohlo být snadno i zrušení koncertu, nepřízeň počasí byla značná.
„Příběh jeho života byl natolik pozoruhodný, kuriózní až pitoreskní, že si o zmínku vyloženě říká.“
„V Terezíně se stal členem orchestru, který byl roku 1944 přinucen účinkovat v ponižujícím dokumentu Vůdce daroval Židům město.“
„Nejblíž svému vzdělání se Mandl po útěku z vlasti ocitl v rozhlasové stanici Deutsche Welle, kde se podílel na tvorbě a produkci kulturních pořadů včetně hudebních.“
Jako houslista se neproslavil; nevystupoval ani sólově či coby komorní hráč ani nepůsobil v orchestru. Snad kromě jednoho, jehož jedinečnost byla ovšem spíš bolestná. Nezachovala se zvuková nahrávka jeho umu, neexistuje rozhlasový ani televizní záznam. Snad jen jeho pedagogická činnost stojí za zmínku. Patří tedy Herbert Thomas Mandl, jak si Tomáš po své odchodu do světa říkal, do tohoto cyklu?
„Ve dvojjediné roli ředitele a dramaturga připravil Vít Havlíček pět různorodých koncertů; konají se ob týden, vždy v sobotu, od 24. června do 19. srpna.“
„Výběrem tří hudebních ukázek respektoval Daniel Matejča pomyslný oblouk, který byl koncertem 22. července vyklenut.“
„Sólovými interpretacemi střídal houslistu čelný varhaník naší střední generace a zároveň dirigent i pedagog Petr Rajnoha.“
Přestože jeho dědeček byl negramotným vesničanem, hrabě František Antonín Špork se díky otcově úsilí i vlastním schopnostem vyšvihl mezi bohaté a mocné. Jako každý novozbohatlík, nouveau riche, ovšem trpěl typickým komplexem, že tradiční elity ho neberou vážně. I z tohoto důvodu se zřejmě stal mecenášem umění. Výtvarného, když štědře podporoval sochaře Matyáše Bernarda Brauna, ale také hudebního. V jeho pražském paláci, kde nechal vybudovat divadlo, zaznělo počínaje rokem 1730 několik oper Antonia Vivaldiho. Už o jedenáct let dřív byl hrabě Špork sponzorem vydání kancionálu Slavíček rajský. Dost možná uvedl na naši hudební scénu lesní roh. Svá díla mu – nejspíš s žádostí o podporu – posílal sám Johann Sebastian Bach… A tak je logické, že se i nyní na tento dějinný vklad navazuje. Například tím, že se v kostele Nejsvětější Trojice, vedle hospitálu, jedné z dominant Šporkova Kuksu, každoročně koná letní cyklus koncertů.
Třetí koncert letošního čtrnáctého ročníku mezinárodního festivalu Hudební léto Kuks nabídne 22. července mladého houslistu a vítěze Eurovizní soutěže mladých hudebníků v Montpellier Daniela Matejču, se kterým vystoupí přední český varhaník Petr Rajnoha. Průvodní slovo tohoto koncertu, který se koná v kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu od osmnácti hodin, zajistí moderátor Jiří Vejvoda.
Plzeňská filharmonie zve na open-air koncert mimořádné koncertní řady Historické reflexe. Na návsi obce Klášter (u Nepomuka) zazní posluchačsky vděčná hudba převážně moderního střihu a akci snímá a živě přenáší Česká televize. Událost, která se uskuteční 19. srpna od dvaceti hodin, má benefiční rozměr a jde o podporu snah k obnově zámku Zelená Hora u Nepomuka, na který bude mít přímo z místa konání koncertu divák výhled. Moderuje Jiří Vejvoda, diriguje šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki.
„Vévodit Galakoncertu z Paříže 14. července budou například tenorista Jonas Kaufmann nebo barytonista Ludovic Tézier; diváky hodlá zaujmout i hvězdný klavírista Daniil Trifonov.“
„Svébytnou disciplinou, náchylnou k mnoha problémům, je ale samotný televizní přenos; co divákovi doma před ‚bednou‘ nabídnout?“
„Detaily nemusí diváka v bytě zajímat; možná ale dodají další rozměr sledování pátečního přenosu na ČT Art.“
Jako pokaždé během posledních jedenácti let i tento pátek se – v den státního svátku Francie – zaplní Martova pole pod Eiffelovou věží desítkami tisíc diváků, což v zemi, která co chvíli vře výbuchy pouličního násilí, představuje i bezpečnostní riziko. Především je však večer 14. července vítanou příležitost nabídnout široké veřejnosti „to nejlepší z klasiky“. Jak publiku rozesetému po trávníku, tak milionům televizních diváků v mnoha zemích světa včetně České republiky. Letos program ČT Art odvysílá Galakoncert z Paříže podesáté za sebou.
V pořadí druhý koncert čtrnáctého ročníku mezinárodního festivalu Hudební léto Kuks se koná v sobotu 8. července od osmnácti hodin v kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu. Vystoupí jeden z předních světových trumpetistů, profesor na Hochschule für Musik v Karlsruhe Reinhold Friedrich spolu s varhanicí Danielou Valtovou Kosinovou. Vedle převážně barokní hudby zazní světová premiéra kompozice německého skladatele žijícího v Norimberku Holmera Beckera.
První oratorium Josepha Haydna Návrat Tobiáše zazní v Praze. Koncertní forma prvního pražského uvedení díla se chystá na pondělí 26. června v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Náměstí Jiřího z Poděbrad. O hudbu se postará Czech Ensemble Baroque Orchestra v čele s manželským duem: dirigentem Romanem Válkem a sbormistryní Terezou Válkovou. Kromě zahraničních sólistů se představí také čeští Adam Plachetka, Dagmar Šašková a Lucie Kaňková. Oratorium zazní následující den ještě jednou v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka.
„Diplomat a politik František Ferdinand Kinský jej v devatenácti nasměroval z Prahy do Vídně, kde se jako skladatel a kapelník všestranně uplatnil.“
„Mší Tůma zkomponoval na tři desítky, k tomu moteta, svity, partity, symfonie, stylově na pomezí končícího baroka a nastupujícího klasicismu.“
„Bylo mu čtyřiašedesát, když se uchýlil do kláštera v Geras, kde měl o podněty ke komponování vystaráno.“
Výjimka potvrzuje pravidlo. A tak si v cyklu o našich zapomenutých krajanech, vesměs židovského či německého původu, dopřejme změnu. Výjimečně věnujme pozornost muži, který pocházel z české rodiny. Byl to našinec každým coulem. Přesto si nástin svého života právě nyní zaslouží. Blíží se rok 2024, Rok české hudby. A v něm by měl být František Ignác Antonín Tůma díky dvěma výročím připomenut. Narodil se 2. října 1704 a zemřel 3. února 1774, tedy před rovnými dvěma sty padesáti lety.
„Jako dirigent vždy vedu s režisérem dialog, aby dění na jevišti bylo co nejvíce v jednotě s hudbou. A paní režisérka měla a má o tento dialog upřímný zájem.“
„Tato hudba mluví o lásce i o propastech lidského nitra.“
„Moje úspěchy mě nedojímají, to spíše krása hudby, nebo záře dětských očí či opravdová láska.“
V úterní premiéře 6. června 2023 a během dalších šestnácti dnů ještě pětkrát pozdvihne dirigent Tomáš Hanus taktovku v ikonické milánské La Scale. A kromě toho, že překročí další z milníků ve své kariéře, se bude významně podílet na historickém předělu. Nejznámější opera Antonína Dvořáka, Rusalka, tam zazní poprvé. Ač neskutečně vytížen, poskytl v předvečer této události portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor.
„Aby se uživil, dal se na dráhu advokáta, ale přitahovalo ho umění obecně a hudba zvlášť.“
„Snad i díky Janáčkově přímluvě se Löwenbach dostal do kontaktu s dalšími osobnostmi: Brodem, Martinů a Křičkou.“
„Dožil se dvaadevadesáti, svědek minulých časů, k nimž nenápadně, ale podnětně patřil.“
Přátelil se s Leošem Janáčkem, spolupracoval s Bohuslavem Martinů či s Jaroslavem Křičkou. Hudební kritiky psal pro Lidové noviny i pro New York Times, působil jako redaktor časopisu Hudební revue; podílel se na vzniku Ochranného svazu autorského, v právních záležitostech částečně zastupoval Leoše Janáčka či Heinricha Manna. Zaměstnán byl na Československém konzulátu v New Yorku nebo hudebním odboru Ministerstva školství. Jeho pozůstalost je uložena v archivech univerzity v kalifornském San Diegu. U nás se však o něm ví jen velmi málo. JUDr. Jan Löwenbach, právník a básník, překladatel, libretista a publicista.
„Naše jubilejní sezóna bude, inu, nekompromisní,“ konstatoval úvodem dnešní tiskové konference ředitel JFO Jan Žemla a stručně popsal, co diváky například čeká.“
„Náměstkyně primátora statutárního města Ostrava Lucie Baránková Vilamová dodala stručně a výstižně, že ‚Janáčkova filharmonie je prostě klenot‘.“
„Marketingový tým JFO nechal novinářky i novináře dopravit do někdejší Janáčkovy vilky v Hukvaldech nápaditě: nefalšovaným double-deckerem.“
Tradice symfonického tělesa ve třetím největším městě naší země je takřka stoletá, protože první symfonický orchestr zde vznikl roku 1929. Byl ovšem vnímán jako rozhlasový a na velké interpretační úkoly se spojoval s kolegy z operního orchestřiště tamního divadla. Pod změnou názvu na Ostravský symfonický orchestr vykročil pak roku 1954 do své další etapy, tehdy pod vedením dirigenta Otakara Paříka. Další Otakar, Trhlík, se na dirigentském stupínku ujal své mise v roce 1971, kdy už se „jeho“ těleso nazývalo Janáčkova filharmonie Ostrava. Ponechávám stranou, že mezitím, jmenovitě od dvaašedesátého, působil orchestr coby Státní filharmonie Ostrava…
