PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Posluchači jako by se ocitli v čase o více než dvě století dříve. Romanticky stylová agogika, specifická práce s dynamikou a frázováním, ale především zvuk!“

„Hráči působili jako velice dobře sehraný celek.“

„Petra Matějová se ukázala jako mistryně svého oboru. Nedostatky nástroje dokáže maximálně využít ve svůj prospěch.“

O tom, že Rok české hudby není jen o uvádění velkých, zvučných jmen české hudební historie v čele s Bedřichem Smetanou a Antonínem Dvořákem, nás 11. ledna přesvědčil soubor Musica Florea. V obřadní síni vysočanské radnice představil dalšího letošního jubilanta Václava Jana Křtitele Tomáška, který „slaví“ 250 let od svého narození. Programem, doplněným o díla W. A. Mozarta, soubor navázal na předchozí úspěšnou spolupráci s přední českou hráčkou na klávesové nástroje Petrou Matějovou. I tentokrát hrál hammerklavier do určité míry prim.

„Wojciech Rodek orchestr velice striktně vedl přesným a čitelným dirigentským gestem, což zajistilo (až na výjimky) dost přesnou souhru tělesa a intonační přesnost.

„Má smysl s tímto tělesem provádět hudbu, která je zaměřená na hudební fajnšmekry, když nezbývá energie/síly/schopnosti na dotažení těchto děl k detailnímu vypracování?“

„Bylo zřejmé, že Eva Garajová výraz nepředstírá, ale že jde skutečně o vnitřní, hluboký prožitek.“

Vánoční gala – Mladé hvězdy Visegrádu vánočně. Tak zněl název koncertu, který se jako součást festivalu České doteky hudby odehrál 19. prosince v Sále Martinů na pražské HAMU. Program se sice vánoční atmosféře, na kterou láká titul hned dvojnásobně, výrazně nepřibližoval a místo slibovaných vycházejících hvězd byli obsazeni na hudební scéně již etablovaní umělci, slibovaný netradiční repertoár se však opravdu konal. Slovenskou mezzosopranistku Evu Garajovou a maďarskou harfistku Kláru Bábel na pódiu hudebně „podpořila“ Severočeská filharmonie Teplice pod vedením polského dirigenta Wojciecha Rodeka.

„A také nám přijde škoda, že existuje spousta skladeb a skladatelů, kteří stojí za to, aby se hráli, ale z nějakého důvodu zapadli.“

„Třeba šestý kvartet je rytmicko-harmonická spletitost – je mi až divné, jak Kubelíkovi něco takového mohlo znít v hlavě.“

„Teď Veit skutečně docela ‚frčí‘. Bylo by nám ctí, kdybychom na jeho popularitu měli vliv.“

Houslistu Michala Sedláčka znají posluchači klasické hudby z poslední doby nejspíše ve dvou rolích: jako koncertního mistra orchestru PKF — Prague Philharmonia a jako primária Sedláčkova kvarteta. V úctyhodném životopisu plném soutěženích ocenění a účastech na prestižních mistrovských kurzech hraje významnou roli i činnost pedagogická…