V sólovém recitálu Českého spolku pro komorní hudbu se v neděli 24. dubna představí Yuja Wang - americká klavíristka čínského původu a rezidenční umělkyně České filharmonie ve 126. sezoně. Zahraje díla Ludwiga van Beethovena, Arnolda Schönberga, Györgye Ligetiho, Alexandra Nikolajeviče Skrjabina, Isaaca A lbénize a Nikolaje Kapustina. Koncert se koná ve Dvořákově síni Rudolfina od 17.30 hodin.
Česká filharmonie vstupuje do své 127. sezony. Hrát bude pod vedením šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova, hlavních hostujících dirigentů Jakuba Hrůši a Tomáše Netopila nebo také pod taktovkou Johna Eliota Gardinera a Manfreda Honecka. Rezidenčními umělci budou Simon Rattle a Magdalena Kožená, jako sólisté vystoupí Daniil Trifonov, Lisa Batiashvili nebo Leonidas Kavakos.
„Nyní měla premiéru Jenůfa 19. února 2022 v Theater an der Wien a z jeviště zněla čeština. Pravda, mnohdy podivná a málo srozumitelná, ale hudební fráze a akcenty byly takové, jak je Leoš Janáček napsal.“
„Marc Albrecht vyzdvihl emoční a dramatické aspekty díla, dal mu klenutou kantilénu a snažil se hodně prosadit orchestr, i na úkor sólistů, zejména v prvním jednání.“
„Režisérka dala Kostelničku do vězení, kde se jí vše promítá a kde znovu a znovu prožívá ‚svůj skutek, svůj trest Boží‘. Myšlenka zajímavá a docela nosná, hodná antického dramatu.“
Janáčkova Její pastorkyňa se po letech opět dočkala uvedení ve Vídni. V mezinárodním obsazení sólistů se uplatnili také čeští pěvci, Pavel Černoch jako Laca a Václava Krejčí Housková jako Rychtářka. Představení řídil Marc Albrecht.
Jeden z našich nejrespektovanějších operních pěvců, tenorista Pavel Černoch, se objeví v sobotní premiéře v rakouské metropoli v Theater an der Wien a ztvární roli Laci v inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa. Jak sám pěvec říká, setkává se zde najednou hned se třemi svými velkými láskami: „Za prvé je to Leoš Janáček. Čím jsem starší, tím víc ho vnímám. Za druhé je to Její pastorkyňa, pro mne nejkrásnější Janáčkova opera, stejně jako role Laci, krásné zpívání a krásný příběh, a konečně za třetí, je to láska k Vídni, tady jsem před 15 lety zahajoval své operní putování a moc rád se sem vracím.“ Operu pod mezinárodně užívaným titulem Jenůfa nastudovali renomovaný německý dirigent Marc Albrecht a nizozemská režisérka Lotte de Beer, která nastoupí 1. září do funkce ředitelky vídeňské Volksoper. Na scéně se Pavel Černoch potkává například s ruskou sopranistkou Světlanou Aksenovou v roli Jenůfy, švédskou dramatickou sopranistkou Ninou Stemme jako Kostelničkou či slovenským tenoristou Pavlem Bršlíkem, který se zhostil role Števy. „Práce s těmito lidmi je pro mne velkým svátkem a je to pro mě po dlouhé covidové odmlce připomenutí toho, proč svou práci tolik miluji,“ dodává k sobotní premiéře Pavel Černoch. Inscenace bude uvedena po slavnostní premiéře dále v termínech 21., 24., 26. a 28. února.
„Byl bych s chutí absolvoval i dvě, a to celkem tříapůlhodinová přestavení za sebou.“
„Rusalka mě provází v různých formách od dětství, její první představení jsem viděl před více než šedesáti lety ke svým desátým narozeninám.“
„Se Zdeňkem Troškou jsem se doslova srazil v zákulisí. Na otázku, jakých pár zásadních vět by pro mne měl, shrnul vše v jedinou: Na partituře je napsáno lyrická pohádka o třech dějstvích a přesně o to, a o nic jiného, jsem se snažil.“
Po dvou letech na návštěvě rodné Prahy. Alexander Goldscheider, publicista, muzikolog, producent, hudebník a spisovatel, už čtyři desetiletí Londýňan, se rozepisuje o čerstvém, jen pár dní starém dojmu z inscenace Dvořákovy Rusalky, kterou hraje Národní divadlo v budově Státní opery. Režíroval ji Zdeněk Troška, na repertoáru je už od roku 2005 a do titulní role čerstvě vstoupila Kateřina Kněžíková. Nebyl by to autor memoárové knihy s charakteristickým titulem Cílené náhody, aby do své glosy nepromítl osobní vzpomínky. A protože také rád fotografuje, připojuje řadu snímků.
„Jejich hudba jsou zlaté fondy a poklady, všichni hudebníci i nehudebníci nám mají co závidět.“
„Povedlo se téměř nevídané, benefičně ozdobí náš galavečer tenorista Pavel Černoch.“
„Svatou Ludmilu zařazuji a uvádím poměrně často a rád. Má obrovskou sílu a hloubku.“
Letošní koncert k zahájení operní sezony nazvalo pražské Národní divadlo Dvořák Národnímu – Národní Dvořákovi. Skladatel spojil své jméno s touto scénou na celý život. Nejprve byl violistou orchestru Prozatímního divadla a později byl operním autorem, jehož všechna díla měla premiéry v inscenacích Národního divadla. Dvořákovo 180. výročí narození, které se připomínalo 8. září, oslaví operní soubor dnes večer ukázkami z jeho oper Dimitrij, Jakobín, Rusalka a Armida, v druhé části večera pak zazní třetí část jeho oratoria Svatá Ludmila. Dirigent Jaroslav Kyzlink v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad Dvořákovou tvorbou a zmiňuje v té souvislosti i Bedřicha Smetanu, který samozřejmě rovněž patří k Národnímu divadlu…
„Když jsem byl před osmi lety vyzván, abych se několika prvních aftertalks zhostil v roli zpovídajícího, nikdo netušil, že se projekt stane nedílnou součástí festivalu.“
„Jakkoli není aftertalk koncipován konfrontačně, je na scéně vždy svého druhu psychologickým soubojem.“
„Na aftertalk zůstává v průměru kolem poloviny publika; letos půjde o další z testů na téma, co udělala s diváckými návyky covidová pauza.“
Co spojuje takové veličiny světové klasiky, jako jsou Gil Shaham, Ivo Pogorelić, Sharon Kam, Gerhard Oppitz, Kirill Gerstein nebo Semjon Byčkov? Případně pojmy jako Vladimir Jurowski, Boris Giltburg, Daniel Hope, Federico Colli či Kian Soltani? A spolu s nimi také domácí výkvět reprezentovaný jmény Jakub Hrůša, Ivo Kahánek, Tomáš Netopil, Pavel Černoch, Josef Špaček anebo Jan Mráček? Říkáte-li „festival Dvořákova Praha“, který začíná právě za týden, jste přesně na půli cesty k dokonalé odpovědi.
„Čtyřletý cyklus Musica non grata pokračuje na podzim třídenním festivalem věnovaným Alexanderu Zemlinskému.“
„Režie Káti Kabanové a Plamenů se ujme Calixto Bieito, jedna z nejsledovanějších osobností světové operní scény.“
„Novým sólistou Národního divadla se stává tenorista Petr Nekoranec.“
Opera pražského Národního divadla, hrající v historické budově, ve Stavovském divadle a ve Státní opeře, má pro nadcházející sezónu připraveno jedenáct premiér. Jsou mezi nimi jak nové projekty, tak inscenace připravené v minulé sezóně, kvůli pandemii a zavřeným divadlům však dosud naživo nehrané.
V sobotu 21. listopadu odvysílala Česká televize mimořádný pořad s názvem Vzpomínka na Adventní koncerty, aby připomněla minulý ročník projektu, který pomáhá potřebným v celé republice. I tentokrát v předvánočním čase veřejná sbírka podpoří čtyři neziskové organizace, které představí patroni spjatí s historií Adventních koncertů Jakub Bažant, Jitka Čvančarová, Václav Hudeček a Leona Machálková. Tradičně bude nedělní podvečery od 17:30 hodin uvádět moderátorská dvojice Ester Janečková a Jan Potměšil. V jednotlivých setkáních vystoupí mimo jiné klavírista Ivo Kahánek, houslisté Jaroslav Svěcený a Ivan Ženatý, violistka Jitka Hosprová, tenorista Pavel Černoch, Pražské kytarové kvarteto, Baborák ensemble, Česká dechová harmonie a další.
„Pavel Černoch prokázal v atraktivně zvoleném programu nejen krásný tenorový materiál, ale také bezvadné vyškolení v duchu novoitalské školy.“
„Jeho partnerem byl zkušený Jaroslav Kyzlink, výborný dirigent s vybroušeným gestem a snad až telepatickým smyslem pro partnera.“
„Druhý večer byl jedním z nejlepších koncertů pěveckých hvězd, který jsem kdy v minulosti v Českém Krumlově slyšel.“
29. ročník Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově uvedl v druhém festivalovém večeru v sobotu 19. září úspěšného českého tenoristu Pavla Černocha, Severočeskou filharmonii Teplice a předního dirigenta Národního divadla v Praze Jaroslava Kyzlinka. Druhý večer festivalu se konal v Zámecké jízdárně a představil repertoár ukázek z populárních oper, výběr árií byl kombinován s operními ouverturami a intermezzy. Dříve jsme používali pro tento typ dramaturgie název vyšší populár, myslím, že velmi trefný. Podobně jako vstupnímu koncertu, tak i druhému večeru prospěla přirozená akustika prostředí Zámecké jízdárny, bez nutnosti amplifikace symfonických orchestrů, což vždy představuje určitý technický problém.
„Petra Alvarez Šimková vytváří titulní hrdinku uvěřitelně. Pěvkyně na svém místě.“
„Pavel Černoch předvedl, proč je po Evropě tak žádaný.“
„Vůbec by na mnoha klíčových místech neublížilo, kdyby se z orchestru ozývalo mnohem víc toho pravého verismu.“
Pucciniho Tosca jako replika inscenace scénografa Josefa Svobody z roku 1947 slavila úspěchy v pražské Státní opeře od roku 1999. Opět se tam teď vrátila po její rekonstrukci. První představení obnoveného projektu bylo ve středu zároveň prvním ze série večerů, pro které je letos na podzim zaslouženě vzácným a vítaným hostem v roli Cavaradossiho mezinárodně úspěšný český tenorista Pavel Černoch. Formulace Národního divadla, že vystupuje v hlavní roli, je však nešťastná. Hlavní a titulní rolí má být a je zpěvačka Floria Tosca. A Petra Alvarez Šimková se jí zhostila velmi dobře.
Místo obvyklého letního termínu se letošní 29. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov uskuteční od 18. září do 3. října. Program slibuje recitál tenoristy Pavla Černocha, hostování České filharmonie s klavíristou Ivem Kahánkem, vystoupení Pavla Šporcla nebo Jiřího Bárty, večer filmových melodií a řadu dalších koncertů. A Jihočeská filharmonie pod vedením dirigenta Jana Talicha propluje městem na voru a zahraje při tom Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho.
„Mít takovou techniku, abyste byl schopen zazpívat nekonečné legato, velké forte a vzápětí něžné piano.“
„Německý repertoár je u mě takový odříkací evergreen.“
„Mými zamilovanými jsou jednoznačně Princ v Rusalce, Laca v Jenůfě a Mario Cavaradossi v Tosce.“
Chtějí po něm Janáčka, italský repertoár, ruskou hudbu i Prince v Rusalce. Také německé role, ty ale doposud odmítal. Tenorista Pavel Černoch je kvůli celosvětové nemoci v těchto týdnech a měsících neplánovaně v Česku. Zpíval v Litomyšli, v Praze, vystoupí v Českém Krumlově, zazpívá pro festival Zlatá Praha, na podzimních beneficích… A čeká ho řada představení v Národním divadle, respektive ve Státní opeře. Pucciniho Tosca, první už devátého září. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad zpíváním, rolemi, pěveckými obory a repertoárem, dává nahlédnout do svých plánů, bez nadšení krčí rameny nad dobou poznamenanou virem, vzpomíná na léta v brněnském dětském sboru Kantiléna… a připomíná i nám, že je třeba se učit akceptovat svůj věk, své tělo a vůbec věci, které život přináší.
Opera Národního divadla, Státní opera, Mecenášský klub Národního divadla a Bohemian Heritage Fund uvedou v příštím týdnu obnovenou inscenaci opery Tosca Giacoma Pucciniho. Představení Státní opery, které využívá legendární výpravu Josefa Svobody z období Velké opery 5. května (dnes Státní opery), je naplánováno na středu 9. září od 19 hodin. Hlavní hrdinku ztvární sopranistka Petra Alvarez Šimková, Maria Cavaradossiho tenorista Pavel Černoch, Scarpiu polský barytonista Krzysztof Szumański, Angelottiho basista Pavel Švingr, Spolettu slovenský tenorista Amir Khan, role Kostelníka se ujme basista Ivo Hrachovec a do role Sciarroneho produkce obsadila barytonistu Oldřicha Kříže.
„Petr Nekoranec a Boris Prýgl neudělali agentuře na jejím narozeninovém koncertě ani v nejmenším ostudu, naopak.“
„Boris Prýgl v pondělí vokálně suverénně exceloval, basbarytonistou však není. Tenorová poloha mu není nedosažitelná.“
„Oslava asi skromnější, než se dlouho dopředu plánovalo, ale přesto dostatečná.“
Už jen dvě čísla chyběla pondělnímu koncertu do dvaceti, aby jejich počet odpovídal výročí agentury Nachtigall Artists, které se v Obecním domě ten večer připomínalo. Pražští symfonikové s dirigentem Giacomo Sagripantim doprovázeli program, v němž se po devadesát minut bez přestávky střídalo pět vynikajících pěvců. Simona Šaturová, Zuzana Marková, Pavel Černoch, Petr Nekoranec a Boris Prýgl. Žádný hluboký hlas. Ani poslední jmenovaný. Je sice dosud uváděn jako basbarytonista, ale evidentně si velmi vážně pohrává s tenorovými představami, barvami a výškami.
Nové inscenace Hubičky, Rigoletta, Bohémy, Evžena Oněgina a zřejmě i Figarovy svatby uvede příští rok národní festival Smetanova Litomyšl. Program také připomene výročí Antonína Dvořáka a 75 let od prvního koncertu Smetanovy Litomyšle, a to kompletním provedením Slovanských tanců, které přijede zahrát Česká filharmonie. Letošní 62. ročník, který skončil v neděli, museli pořadatelé kvůli koronaviru zkrátit a posunout o tři týdny. Místo dvaceti pěti trval jedenáct dní a nabídl třicet pět místo původně plánovaných čtyři-a-čtyřiceti programů. Program se změnil na komorní, o některé původně plánované velké produkce ale diváci nepřijdou. Na rok 2021 se přesouvá například hostování andaluského baletu s pásmem Carmen ve víru flamenca, koncert nazvaný Když chrám rozezní žestě nebo v Nových Hradech projekt 3x Ariadna.
„Houslistu Josefa Špačka v poloze, kterou předvedl ve Vivaldiho notoricky známé hudbě, tak moc neznáme.“
„Pokud se letos zjistilo, že i komorní hudba stojí za to a že je pro ni v tuzemsku řada povolaných, bylo by pěkné, kdyby se i na to dalo navazovat.“
„Navzdory koronaviru a vládním opatřením, která dlouho vypadala jako likvidační pro letní kulturní nabídku, se v rodišti Bedřicha Smetany nakonec uskutečnil hodnotný festival komorní hudby.“
Josef Špaček a Barocco sempre giovane uzavřeli v neděli večer Smetanovu Litomyšl virtuózním, osobitým, značně neortodoxním provedením Čtvera ročních dob. Kvůli opatřením proti virové pandemii se letošní ročník konal nakonec v posunutém termínu a ve výrazně jiné podobě, bez oper a symfonických programů, bez zahraničních hostů a bez větší poloviny obvyklého publika. Nicméně uskutečnil se, a to doslova navzdory jarním zprávám o koronaviru. A paradoxně dokonce díky nim přinesl posluchačům ve své vynuceně nové podobě řadu zážitků, které by tato festivalová platforma jindy asi nenabídla.
„Na konci musí Baborák trochu improvizovat, když mu vítr vyvrací na pultu kolíčky na prádlo a nezadržitelně cuchá noty, ale ani to ho nevyvádí z míry.“
„Lidé se rozcházejí po dvou hodinách potěšeni. A pořadatelé vědí, že původně plánovaný Černochův operní recitál s orchestrem v Litomyšli bude. Za dva roky.“
„Muzikanti dávají najevo, že i oni si to užívali. Nejen proto, že už zase můžou hrát pro živé lidi, ale i proto, že mohou hrát zrovna v této sestavě, spolu.“
Jeden ze sloganů charakterizujících Litomyšl hovoří o městě jako o „lázních ducha“. K letošnímu ročníku festivalu Smetanova Litomyšl, který je opravdu hodně jiný než v mnoha uplynulých letech, to pasuje. Komorní koncerty těží z genia loci odlišně, ale stejně intenzivně jako velké programy a operní představení v normálních dobách. Ať už jde o hudbu na nezastřešeném zámeckém nádvoří, o recitál ve Smetanově domě nebo dopolední zastaveníčko v zámecké zahradě. Festival je tentokrát opravdu „národní“, dokonce příjemně lokální, pohodový a skoro domácký. A přesto umělecky ani o píď jinde, než se očekává.
„Pianisté mají nevýhodu, že symfonická verze Mé vlasti je tak hodně a tak dobře známá.“
„Právě tady dospěl doprovod Davida Švece k vrcholu. Nikoli korepetice, ale nádherný, muzikální partnerský výkon, jako na tom nejlepším písňovém recitálu.“
„Po čtvrtečním vystoupení Kvarteta Pavla Haase posluchač chtě nechtě zapomene na všechny předchozí zážitky spojené s tímto dílem.“
Smetanova Litomyšl začala dvojnásobně jinak než obvykle. Odlišný program zahajovacího večera a v pozměněném termínu byl už od června známou skutečností, počasí však nakonec zmařilo jeho naplánované umístění na zámecké nádvoří, které je letos bez zastřešení. Protože šlo o komorní koncert výhradně z díla Bedřicha Smetany, tak mu nicméně přesunutí do Smetanova domu slušelo.
„Toto je realita a na lítost nemám kdy.“
„Také se mohlo lehce stát, že uděláme festival, na který nikdo nebude chodit… Ale to se neděje!“
„Staly se horší věci, než že nemůžeme udělat festival, jak jsme si jej vysnili.“
Ve čtvrtek začíná festival Smetanova Litomyšl. Kvůli koronakrizi, tedy hlavně v důsledku vládních opatření proti šíření pandemie, se koná v jiném termínu, s jiným program. Umělecký ředitel a dlouholetý dramaturg Vojtěch Stříteský se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zamýšlí nad sestavou vesměs komorních koncertů, které se podařilo poměrně narychlo připravit, a prozrazuje, které koncerty a opery se festivalový tým pokouší přesunout z původního programu do dalších let. V Litomyšli se museli na jaře v určitém okamžiku rozhodnout pro konečnou verzi festivalu. Nedlouho poté přišla zmírnění opatření, festival by nakonec mohl být rozmáchlejší. I o tom byla řeč…