veb-GM-Jihlava-2

„Se svou první symfonií to neměl Mahler lehké. Nebyl si zprvu jistý, co vlastně napsal.“

„Svým novátorstvím a jedinečností ideových záměrů i svou trpitelskou rozpolceností, ironií a bolestnými grimasami směřuje jeho hudba již plně k dvacátému století.“

„Je jasné, že by byl někým jiným, kdyby se nenarodil na Vysočině…“

Někdy se o něm hovoří jako o „prázdninovém skladateli“, protože přes rok úřadoval a dirigoval a na jeho vlastní hudbu mu zbýval čas skutečně jen v létě. Nicméně vizionářské koncepce a zvukové novátorství jeho partitur nenechávají na pochybách, že na notové papíry o prázdninách své představy zaznamenával v Alpách hudebník s velkým sebevědomím, zcela výjimečný umělec, současníky proto ne zcela pochopený. Sto deset let od jeho předčasného úmrtí, připadajících na dnešek, může být důvodem k připomenutí jeho prázdninových měsíců, kdy v kombinaci s aktivním odpočinkem a s přípravou na další operní sezónu komponoval.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
SL-1598465499892

„Nabízíme těžce vybojovaný, ale plnohodnotný program.“

„Premiéru bude mít v Litomyšli nová ostravská inscenace Smetanovy Hubičky.“

„Tomáš Netopil s Českou filharmonií zahrají cyklus symfonických básní Má vlast.“

Národní festival Smetanova Litomyšl letos připomene 75. výročí od prvního ročníku, kdy v roce 1946 v rodišti skladatele Bedřicha Smetany hostovala Česká filharmonie. Právě v jejím podání se uskuteční úvodní dva koncerty, včetně Mé vlasti. Do Litomyšle se vrátí po loňské pauze i operní představení. Přehlídka nabídne od 1. do 11. července na zámeckém nádvoří, v chrámech a na dalších místech celkem tři desítky programů, ve kterých zohlední i výročí Antonína Dvořáka. Ale především už se připravuje na Smetanův jubilejní rok 2024.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
100

„Jen otázky typu ´na jaké frekvenci vás naladíme´ se nedají zodpovědět.“

„Uplynulý rok poslouchání stanice D-dur přál. Zákazy vycházení, home office, zavření a zrušení všeho obvyklého…“

„Ale pozor. Poslouchat D-dur je návykové.“

Šestnáct let a šestnáct dní. Přesně tak dlouho právě dnes už vysílá Český rozhlas D-dur, digitální stanice neúnavně nabízející klasickou hudbu. Čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu, tedy 24/7, jak se někdy psává místo slova nepřetržitě. Se dvěma důsledky. Je vám dobře, ale už nenacházíte čas na návraty k pokladům vlastní diskotéky.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
104

„Vstoupil na pomyslné kolbiště s handicapem i kouzlem technicky méně dokonalých starších hudebních nástrojů a s přednostmi i omezeními tělesa sestaveného pro projekt.“

„S pečlivě vybranými hudebníky připravil interpretační čin, vytvořil znějící dílo, a to s entusiasmem a ponorem sobě vlastním.“

„Aniž by chtěl provokovat, předestřel podobu symfonických básní v jakoby surovějším, věcnějším a zvukově limitovaném stavu.“

Václav Luks přišel k dirigování letošního zahajovacího koncertu Pražského jara řízením osudu. Koronakrize eskaluje nejrůznější jevy, tendence a situace. Uspíšila i svěření Smetanovy Mé vlasti zase někomu jinému než obvyklým filharmoniím. Po čtvrtstoletí od přelomového hostování orchestru London Classical Players přišla řada na první tuzemský soubor dobových nástrojů. Jednou se to stát muselo. Collegium 1704, rozšířené na mezinárodní těleso, vyplnilo poměrně narychlo prázdný prostor po hostech z Německa, kteří nemohli přijet. Šlo 12. května o událost. A to i v omezujících souřadnicích audiovizuálního přenosu a počátků opětovného vpouštení posluchačů do sálů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
wiki-Vlast-plakt-nhled

„Cyklus zakotvil v repertoáru jako sváteční dílo novodobé české národní hudby. Je pochopitelné, že se stal vůbec první nahrávkou České filharmonie pořízenou pro gramofonové desky.“

„Provedení pražskými konzervatoristy se stalo nezapomenutelným nejen kvůli své výlučnosti, ale i díky výsledku.“

„Provedení po pětadvaceti letech opět s tělesem dobových nástrojů, poprvé zaštítěné v historicky poučené interpretaci domácími silami.“

Smetanova Má vlast prošla za sto čtyřicet let ve třech různých stoletích několika fázemi. Od premiéry v sále na Žofíně v listopadu 1882 k zahajovacímu koncertu Pražského jara v květnu 2021 se nad nimi klene pevný oblouk. V nepřetržité řadě koncertů a souvisejících nahrávek postupně čím dál přesněji krystalizuje nadčasová hodnota skladby. Dnešní uvedení díla v historicky poučené zvukové podobě, očekávané jako událost, je v den výročí úmrtí skladatele nejen obvyklým ikonickým zahájením mezinárodního hudebního festivalu, ale také velkým krokem v interpretační historii cyklu symfonických básní. Téměř jakoby posvátný tuzemský hudební monument ožije v podání souboru dobových nástrojů nezvykle, očištěně, prožitý a promyšlený nově, z trochu jiného úhlu pohledu.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
PJ-Roman-Belor

„Posluchači a diváci jsou na historicky poučenou interpretaci mnohem připravenější.“

„Podařilo se nám zachovat interpretační soutěž v obou letošních oborech. Diskontinuita nás v loňském roce docela trápila.“

„Kdyby se v průběhu festivalu situace zlepšila a bylo by možné oživit účast diváků na některých koncertech, tak to okamžitě uděláme. Pravidla ovšem musí být definována jasně a v předstihu.“

Roman Bělor vede Pražské jaro už dvě desetiletí. Loňský a letošní ročník festivalu je však kvůli pandemie od všech dosavadních zkušeností zcela odlišný. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus ředitel porovnává roky 2020 a 2021, přibližuje způsoby plánování i předpokládané budoucí proměny na mezinárodní hudební scéně a uvažuje také nad zahajovacím koncertem, na kterém 12. května zazní Má vlast jinak: v historicky poučené interpretaci, s dobovými nástroji.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
503

„Věřím, že se nám Mou vlast podaří představit v nových barvách, a přitom s respektem k odkazu jejího geniálního tvůrce.“

„Před našima očima vyvstává obraz na hony vzdálený moderní představě o takzvané romantické interpretaci.“

„Pražské jaro pak do 3. června nabídne dvě desítky dalších koncertů.“

Festival Pražské jaro otevře ve středu večer Smetanovou Mou vlastí Václav Luks s orchestrem Collegium 1704. Chystá provedení na dobové nástroje a v duchu interpretačních zvyklostí konce 19. století, v kontextu vzniku díla i s ohledem na jeho pozoruhodnou interpretační tradici. Provedení historicky poučené, jiné než běžně symfonické.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
sobota, 01 květen 2021 17:40

Dvořák v souvislostech (1)
Doma

veb-Dvok-Vysok-P6272016-2

„V Žitné ulici Dvořák postupně bydlel nejméně ve čtyřech různých bytech.“

„Nepodařilo se zachránit památný dům, ve kterém při pobytu v New Yorku bydlel a kde mimo jiné napsal Novosvětskou symfonii. Stavbu zbourali.“

„Na Vysokou u Příbrami jezdil, moderně řečeno, na chalupu. Právě tam dokončil Rusalku…“

Antonín Dvořák zemřel první květnový den roku 1904. Doma, v Praze v Žitné ulici, kousek nad Karlovým náměstím, kde s rodinou bydlel od roku 1877. „To se mi nějak točí hlava, půjdu si lehnout,“ zněla prý jeho poslední slova, když se mu udělalo při nedělním obědě nevolno. Nábytek z bytu je dnes ve vile Rusalka ve Vysoké u Příbrami. V jídelně, kde jednoho dne po dopsání posledních taktů při příchodu shora z pracovny slavnostně oznamoval, že „Rusalka právě zemřela“, je tedy mezi židlemi zřejmě i ta, na které seděl toho prvního květnového dne roku 1904. 

 
Zveřejněno v SeriálPlus
301

„Šéfdirigent Villaume podepsal prodloužení smlouvy na další tři sezóny.“

„V pěti koncertních řadách připravuje orchestr více než třicet různých programů.“

„Potrava pro duši je nyní stejně důležitá jako ochrana zdraví.“

Orchestr PKF - Prague Philharmonia chystá pro další sezónu pět abonentních cyklů, první programy plánuje už na 6. a 8. září. V druhé polovině září by se vedle toho mělo také uskutečnit jedno z doposud nejambicióznějších turné tělesa, které povede do Japonska, Koreje a na Tchaj-wan. Hudebním ředitelem a šéfdirigentem zůstává Emmanuel Villaume. Prodloužil smlouvu s orchestrem na další tři sezóny.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
4

„Režisér Alexander Mørk-Eidem vnesl do projektu své téměř výhradní činoherní zázemí jednoznačně jako výhodu.“

„Pavol Kubáň byl v titulní roli suverénní. Zdá se být ideálním představitelem, přestože s Giovannim neměl dosud pódiovou zkušenost.“

„Když nedlouho poté, co se propadne do pekla, přeběhne s maskou přes oči, jako na začátku opery, vzadu po jevišti, je jasné, že příběh by mohl začít znova…“

Nová inscenace Mozartova Dona Giovanniho, připravená souborem pražského Národního divadla ve Stavovském divadle, si na diváky v hledišti ještě nějaký ten měsíc bohužel asi počká, ale televizní premiéru už má za sebou. Sobotní přenos na ČT art představil operu ve vidění zahraničního tvůrčího týmu a v podání vesměs domácích sil jako hru na skutečnost i hru na divadlo, ve významu vědomě nejednoznačnou a neuchopitelnou, hudebně i scénicky poutavou. Don Juan je v ní nezdolným – a podle toho, jak se překvapivě mihne v samém závěru na jevišti – i věčně živým typem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
GSV4089

„Není to ten typ svůdce, co říká ´Ahoj, krásko, jak se máš…?´. Spíš si počká…“

„Když slyším slovo televize, tak dostávám husí kůži. Ale akce na jevišti dá na kamery zapomenout.“

„Člověk musí umět říct ne. Raději nebudu mít půl roku práci, ale budu na sobě pracovat… a budu zpívat do sedmdesáti.“

Operní soubor pražského Národního divadla v sobotu v přímém televizním přenosu poprvé – a vzhledem k přetrvávajícím zdravotním vládním opatřením zatím také naposledy – odehraje ve Stavovském divadle novou inscenaci Mozartova Dona Giovanniho. Titulní roli nastudoval Pavol Kubáň. Dvaatřicetiletý slovenský barytonista, absolvent Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, hostoval už v drážďanské Semperově opeře, v Teatro Maggio Musicale Fiorentino ve Florencii, v operních domech v Curychu a Halle nebo v Teatro Massimo di Palermo, tam v titulní roli ve Weinbergerově opeře Švanda dudák. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad rolí a nad Mozartovou hudbou i nad nutnou rozvahou, jaké role má mladý zpěvák přijímat, a prozrazuje, co všechno bude pro něj ten večer poprvé.  

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
101

„Moravskoslezský kraj býval černou dírou na mapě republiky. Ale to všechno se změnilo.“

„Investice do živých muzikantů teď považuji za nejdůležitější, důležitější než třeba reklamu.“

„Nemáme žádné zprávy, na jejichž základě by bylo jasné, že naše festivaly můžeme organizovat, ale je jasné, že příprava je otázkou nejen měsíců, ale i let, takže náš postup je legitimní.“

Igor Františák je aktivním hudebníkem, ale neméně důležitá je i jeho dramaturgická a manažerská práce v čele Svatováclavského hudebního festivalu. Přehlídka obohacuje v prvním poprázdninovém měsíci ostravské dění a kulturu v celém Moravskoslezském kraji o koncerty především duchovní a staré hudby. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz klarinetista a ředitel rozebírá poptávku regionu po hudbě, letošní program i nestandardní podmínky, se kterými se organizátoři koncertů potýkají už druhou sezónu. Optimisticky věří, že na podzim už se bude hrát a cestovat. Jinak ani při přípravě podobně rozsáhlé akce nemůže…

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
809

„Pracujeme na všech variantách koncertního provozu, které mohou od podzimu nastat.“

„K Leningradské symfonii má šéfdirigent Semjon Byčkov rodinné vazby.“

„Velké turné po evropských městech má orchestr na jaře 2022 zavést do Rakouska, Německa a Británie.“

Česká filharmonie se už v květnu začne prakticky připravovat na příští sezónu, a to tak, že uskuteční pilotní koncert s testovaným publikem. V červnu chce uspořádat takové koncerty i pro své abonenty. Cílem pokusu je, aby mohl orchestr ve 126. sezoně, kterou má otevřít koncem září, hrát za jasně stanovených opatření ve Dvořákově síni Rudolfina už opravdu pro posluchače.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
veb-md-DSC2788

„Covidová krize změny, které jsou už dlouho vidět, v plné nahotě odhalila a urychlila.“

„Hudba je vnímána jako estetická hodnota, ale ona je přece i velkým ekonomickým odvětvím. Určitě se budeme hodně bavit o kreativních průmyslech.“

„Je ale potřeba zdůraznit také imanentní přínos kultury, tedy i jiné hodnoty, ne pouze to, že přináší ekonomický prospěch.“

V úterý začíná internetový diskusní klub nazvaný Budoucnost vážné hudby – nejisté jistoty a jisté nejistoty. Potkají se v něm osobnosti z různých sfér, hudebníci, manažeři, teoretici, kritici. Projekt je rozvržen do šesti podvečerů a bude možné ho sledovat vždy v úterý od 17 hodin ZDE, na platformách YouTube, Facebook a stránkách organizátorů a partnerů projektu, mezi které patří i portál KlasikaPlus.cz. Záměr přibližuje v širším kontextu muzikolog Ilja Šmíd, který přednáší na katedře arts managementu na podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Za iniciativou stojí společně s muzikologem Jiřím Štilcem, vedoucím katedry hudební produkce na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
110

„Všechna mistrovská díla, ať je to Haydn, nebo Dvořák, mají v sobě kvality opravdového zpěvu.“

„Pokud bych měl jmenovat deset nejdůležitějších setkání svého života, Jiří Bělohlávek by v takovém výčtu určitě nechyběl.“

„Není příjemné nechat se pořád někým šťourat v nose, ale co se dá dělat, je to teď součást našich životů…“

Sólistou večera Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který v pondělí vysílá stanice Vltava s dalšími evropskými stanicemi v přímém přenosu z pražského Rudolfina, který současně těleso streamuje na sociální sítě a který ze záznamu odvysílá stanice D-dur, je německo-francouzský violoncellista Jean-Guihen Queyras. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad Haydnem, Dvořákem a další hudbou v repertoáru cellistů, vzpomíná na Jiřího Bělohlávka a prozrazuje, že s šéfdirigentem Alexanderem Liebreichem se na pódiu setkává poprvé.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
101

„Aniž by Straka přepínal, lahodně dosáhne naprosto znělým a nosným způsobem k vysoké poloze i silné dynamice, zřetelně vyslovuje, prokazuje velkou empatii.“

„Žánrově výlučná, originální, hudebně neslýchaně intenzivní a interpretačně náročná skladba…“

„Po osm desetiletí se mělo za to, že text v Lidových novinách byl anonymní lidovou tvorbou.“

Písňový cyklus Zápisník zmizelého, založený na příběhu otištěném v novinách a hudebně inspirovaný vidinou konkrétní ženy, je dílem, které se nepodobá ničemu jinému. U Leoše Janáčka ostatně dost častý jev. První veřejné koncertní provedení tohoto komorního dramatu se uskutečnilo v Brně přesně před sto lety, 18. dubna 1921. Jeho gramofonových nahrávek existuje řada. Vybíráme jako vzorovou tu, kterou pořídili v roce 1998 pěvci Peter Straka a Dagmar Pecková a u klavíru Marián Lapšanský.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
Brno-6

 „… až k dychtivě pozitivnímu finále, nekonečně gradovanému a pak překvapivě uťatému.“

„Brahms měl jednotnou náladu, měkkost a neuspěchanou přívětivost.“

„Představit si lepší a početnější technické vybavení a nápaditější obrazovou režii by bylo docela snadné.“

Druhá symfonie od Brahmse a Druhá symfonie od Glasse. Nic víc. Koncert streamovaný ve čtvrtek Filharmonií Brno z Besedního domu měl nenápadně provokativní, nekonvenční dramaturgii. Přesto, že obě skladby dělí celé století, přesto, že každá patří do jiného hudebního světa, byl to monotematický večer. Šéfdirigent Dennis Russell Davies našel v obou dílech výrazové polohy přemýšlivosti a lyriky, u Glasse nicméně se stejnou jistotou postupně rozpoutal až orgiastické vyústění.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
Lisa-4

„Jedna z nejlepších houslistek současnosti, od které bychom rádi slyšeli i zásadnější skladby.“

„Umělecky ještě o něco víc šlo v druhé polovině večera.“

„Jak dlouho se ještě bude hrát do zdi?“

Třetí koncert cyklu Jarní hvězdy, aktuální série příspěvků České filharmonie do náhradního hudebního života, přinesl na televizní obrazovky Dvořákovu a Brahmsovu hudbu a spolu s uměním houslistky Lisy Batiashvili také hudbu Camilla Saint-Saënse. Před orchestrem stál Jakub Hrůša a zejména Brahms s Dvořákem rámovali sváteční hudební chvíle.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
101

„Pro svého učitele měl oslovení ´padre Martinů´, v jasné narážce na legendárního skladatele a učitele Padre Martiniho z 18. století.“

„Už v roce 1949 napsal Variace na téma Bohuslava Martinů. A poetika hudby jeho učitele se v té jeho odráží často i poté.“

„Není překvapivé, že po sovětské okupaci v roce 1968 Jan Novák s rodinou emigroval na Západ.“

V Nové Říši na jihu Vysočiny, v městečku, kterému po osm staletí vévodí premonstrátský klášter, mají dvě pamětní desky se jmény tří hudebních skladatelů. V osmnáctém století se tam narodili bratři Vraničtí, Antonín a Pavel, Beethovenovi přátelé. A přesně před sto lety, 8. dubna 1921, přišel v Nové Říši na svět Jan Novák, později žák Bohuslava Martinů. Hudebník, jehož tvorba je až překvapivě vstřícná a přehledná, skladatel, který miloval latinu a který po roce 1968 odmítl zůstat v Československu.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
1110

„Káťa se mi zpívá moc dobře, její povaha je mi blízká…“

„Přišla jsem si na to, jak Janáčka zpívat. Ne uštěkaně!“

„Byla jsem, myslím, vždycky hodně dobře připravená, ale jak teď, jsem asi ještě v životě nebyla!“

Na mezinárodně uznávaném operním festivalu v Glyndebourne na jihu Anglie se má od 20. května do 19. června odehrát desítka představení Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Novou inscenaci chystají umělecký šéf festivalu dirigent Robin Ticciati a režisér Damiano Michieletto. Titulní roli ztvární Kateřina Kněžíková. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz česká sopranistka vyjadřuje naději a přesvědčení, že se renomovaný festival uskuteční. Zmiňuje pocity matky odloučené na řadu týdnů od dvou dětí, popisuje vstupní karanténu a podmínky, za kterých může v Británii v době pandemie pracovat, ale hlavně přibližuje svou cestu k nové roli… a na samém začátku i cestu autem do Británie.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Strana 1 z 17