Daniel-Raiskin-1

„Moje kulturní DNA je ruská, ale stejně tak se po celý život cítím být Evropanem.“

„Být umělcem, to není volba profese, to není to, co děláme, ale to, co jsme.“

„Slovenská filharmonie se mi jeví být ideální kombinací dvou směrů.“

Daniel Raiskin, nový šéfdirigent Slovenské filharmonie, má dnes večer v Bratislavě inaugurační koncert. Bez publika, v přímém přenosu, ve streamu. Vyrůstal jako syn renomovaného leningradského muzikologa, původně hrál na violu, ale už tři desetiletí žije v západní Evropě. Vedle koncertů s profesionálními tělesy je známý rovněž prací s mládežnickými soubory, a to i v Americe nebo v Jihoafrické republice. Padesátiletý umělec ruského původu vystřídal Brita Jamese Judda, který stál v čele orchestru od roku 2017. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus uvažuje Daniel Raiskin o svých kořenech, o kulturních hodnotách euroamerické civilizace, o současné pandemii i o cílech, které si klade v Bratislavě.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
100

„Gustav Holst navozuje svou hudbou dojmy, jaké umějí vyvolávat symfonické básně.“

„Do hudby vznikající v Anglii přinesl jako první skladatel ezoterické a exotické mytologické podněty, východní mystiku.“

„V případě Elgara si lidé vzpomenou na několik titulů, u Vaughana Williamse přinejmenším na dva. Holst dopadl hůř.“

Planetárium není hvězdárna. Zatímco na hvězdárně pozorujeme oblohu pomocí dalekohledu, v planetáriu je hvězdná obloha promítána na strop v kupoli, pod kterou sedíme. Pražské Planetárium s projekční plochou přes osm set metrů čtverečních, od jehož otevření uplyne v listopadu šedesát let, patří k největším na světě. Se symfonickou suitou Planety Gustava Holsta je to v mnohém podobné. Nemá mnoho společného s astronomií, planet si totiž všímá z hlediska astrologického. A v listopadu uplyne rovných to let od jejího prvního kompletního provedení.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Sydney-Chamber-Opera-Craig-Wall

„Utzonův architektonický návrh posunul hranice toho, co bylo dosud možné, a to technologicky i esteticky.“

„Královninu řeč, v níž zazněla naděje, že bude tato architektura patřit mezi divy světa, sledovalo 300 milionů televizních diváků.“

„V předprodeji bylo už na Wagnerovu tetralogii prodáno na patnáct tisíc vstupenek. Pořadatelé doufají, že si je lidé podrží na pozdější posunuté termíny.“

Světoznámý operní dům v Sydney, ve kterém zahájila provoz britská královna Alžběta II. přesně před 47 lety, 20. října 1973, od března kvůli pandemii nehraje. Teď by se měl otevřít 2. listopadu, ale jen pro menší národní produkce a komorní koncerty. Opera Australia, zajišťující na této i na dalších scénách mezinárodní provoz, začne hrát určitě až v příštím roce.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
3

„Jeho osmipokojové apartmá na druhém podlaží mělo číslo 23 a bylo z něj vidět na Central Park. Kdopak ty prostory asi obývá dnes…?“

„V Praze všechny okouzloval i v soukromí. Na večírku u Rafaela Kubelíka, šéfa České filharmonie i festivalu Pražské jaro, který tehdy bydlel na Smetanově nábřeží, strávil prý většinu času u klavíru.“

„Sledovali jsme ho s nepopsatelnými pocity – ve směsici nadšení z hudby i ze svobody. A tlačili jsme se v chodbě u dirigentského salonku, abychom ho zahlédli zblízka…“

Hledáme a nacházíme několik adres v New Yorku, které spojuje jméno Leonarda Bernsteina. Život charismatického dirigenta, geniálního skladatele, existenciálně hlubokého vykladače díla Gustava Mahlera, autora muzikálů i symfonií, excentrického bisexuála a televizního popularizátora hudby se na Manhattanu uzavřel před třiceti lety, 14. října 1990. Připomínáme si současně, že na začátku i na konci jeho umělecké dráhy figuruje – pro nás památným způsobem – Praha.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
2

„Ivesův výjev zůstává natrvalo s námi a zároveň mizí v minulosti.“

„Pärtova 3. symfonie by se dala nazvat symfonií ´chorální´, možná i ´gotickou´.“

„Těžko si představit symboličtější a příznačnější rozloučení s živě znějící hudbou, než jaké nabídla Pärtova symfonie.“

Vzhledem k vládním zákazům musel také festival Janáček Brno ukončit programy s přítomností publika. Tím posledním povoleným se stal nedělní večerní koncert Filharmonie Brno a Dennise Russella Daviese v bazilice Nanebevzetí Panny Marie u augustiniánů, tam, co vyrůstal Janáček. Narychlo se měnil program, aby v něm nebyla hygienicky nežádoucí vokální hudba, ale zvolené symfonické skladby Leoše Janáčka, Charlese Ivese a Arvo Pärta připravily publiku tak silné okamžiky, že nebylo ani vteřinu čeho litovat.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pátek, 09 říjen 2020 14:01

Pohledem Petra Vebera (29)
Bez naděje?

1

„Ta nejistota bez konce ubíjí.“

„Kolikrát ještě organizátoři zkusí připravit další upravené verze programů, než odejdou a poslední za sebou zhasne…?“

„Jak to teď paradoxně konečně bude všechno jednodušší, protože jednoznačné, když se od pondělí nebude konat vůbec nic…!“

Žijeme v divné době. Naše přebývání tak trochu přestává mít jasnou budoucnost, záchytné body, jistotu, cíle, smysl. Světlo na konci tunelu je prý snad kdesi v červnu 2021. To je setsakramentsky daleko. K podivnému prožívání současnosti, ve které začíná chybět radost a naděje, přispívají nejasnosti kolem pandemie, čím dál zřetelnější tušení existenčních potíží, ale i takové marginálie, jako že se nesmí veřejně zpívat a že zase nebudou koncerty a divadla…

 
Zveřejněno v SeriálPlus
1050

„Výslednicí je jedenáct hudebních festivalů a dvě mezinárodní hudební soutěže.“

„Umělec je nešťastný, když je někým organizován. Jsme zde proto, abychom nabízeli pomocnou ruku v případech, kdy si umělci sami nevědí rady.“

„Jsme společenství lidí, ve kterém panuje vzdělanost a touha pomáhat.“

Komorním koncertem v Sále Martinů v pražském sídle Hudební a taneční fakulty AMU si dnes večer připomíná třicet let Asociace hudebních umělců a vědců. V čele AHUV stojí druhým rokem violoncellista Petr Nouzovský. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje smysl a cíle profesní organizace zastupující interpretační a skladatelskou sféru, vědu, publicistiku, dramaturgii, organizaci přehlídek a festivalů, pořádání koncertů, pedagogiku, stavbu nových a rekonstrukce historických nástrojů, popularizační a edukační programy věnované mládeži i školská vzdělávací zařízení.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pondělí, 05 říjen 2020 18:01

Janáček a jeho doba komorně

31olb504150418216863o

„Klavírní kvarteto Josefa Suka působí nádherně sehraně, hraje vášnivě a přesně.“

„Silnou stránkou souboru je společně cítěný tah na potřebných místech, otevřenost netlumeným emocím a společně cítěné gesto.“

„Hra dosáhla vrcholu v opusu 1 Josefa Suka. Studentská práce je zručně koncipovaná a působivě zvládnutá.“

Vnímat festival Janáček Brno, i když ho pořádá tamní Národní divadlo, pouze jako festival operní, není správné. Koncertní nabídka je neméně hodnotná. Tedy byla by úplně, kdyby do její další části, stejně jako do té operní, ode dneška nezasáhla vládní opatření proti viru. Nedělní odpolední koncert v Mozartově sále Reduty byl poslední normální. A Klavírní kvarteto Josefa Suka na něm hrálo na vlně, slyšitelně převyšující obyčejné standardy.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Uměním vrcholně dramatického zpěvu, divadelní intuicí a celoživotní zkušeností posílila v inscenaci světové parametry.“

„Ani v dramatičtějších partech, které jejímu naturelu velmi padnou, se dosud neztrácí původní lyrický základ jejího mimořádného hlasu.“

„Je velkolepá, sugestivní, neopakovatelná. A dokonalá ve výslovnosti češtiny.“

Ke dvěma představením v rámci festivalu Janáček Brno 2020 získalo tamní Národní divadlo sopranistku Karitu Mattilu. Poslední příležitost, kdy se v Česku ještě smělo naplno zpívat, využilo o víkendu velkolepě. Její hostování v Janáčkově divadle v roli Kostelničky zůstane v paměti hodně dlouho.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Každý koncert teď beru jako velký svátek.“

„Jako Bible je tahle hudba stále aktuální a stále v ní nacházíme odpovědi na otázky naší doby.“

„Nemyslím, že lze přenést cembalový idiom do klavíru. Je to jiný zvukový prostor, který vyžaduje jiný přístup.“

Koncertní cyklus Hybatelé rezonance v této sezóně pokračuje v Anežském klášteře v Praze pondělním recitálem klavíristy Martina Kasíka. Koncert je podle sólisty koncipován jako tři velká B - Bach, Beethoven, Brahms, jen s malou odbočkou k Mendelssohnovi. Od Bacha zazní Francouzská suita E dur, jedna z jeho z nejrokokovějších skladeb. Od Beethovena Měsíční sonáta, přelomové dílo kombinující sonátovou formu s volnou fantazií. Mendelssohnovy Písně beze slov jsou obdobou Chopinových nokturen. A závěrem zazní jeden z posledních Brahmsových opusů, šest hlubokých hudebních vizí. Martin Kasík v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje program večera, uvažuje o Beethovenovi a Bachovi a přiznává, že zklamání z počtu koncertů, o které přišel kvůli koronaviru, vyvažuje tím, že každý koncert teď bere jako velký svátek…. A jako skladatele, který čeká na objevení a kterého má velmi rád, jmenuje Klementa Slavického.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pátek, 02 říjen 2020 10:50

Nezpívá se ani na koncertech…

1

„Co je zakázáno, je pouze zpěv. Jako v pohádce o Pyšné princezně…“

„Důrazně varovali před dalším šířením strachu z kulturních akcí, ze zpěvu a podobně, které poškozuje už tak koronavirovými opatřením zdecimovanou kulturní obec.“

„Držme si všichni z branže navzájem palce!“

Orchestry a festivaly mění programy, případně ruší nebo přesouvají koncerty, aby na jejich akcích mezi 5. a 18. říjnem nevystupovali sóloví pěvci nebo pěvecké sbory. Jsou za tím vládní opatření proti šíření druhé vlny pandemie, k nimž patří i zákaz zpěvu v operách, muzikálech a v kostelích, protože jde údajně o příliš rizikovou činnost. V tom, jak to může být se zpíváním na koncertech, nemají organizátoři zřejmě úplně jasno. Z vyjádření řady pořadatelů, která si KlasikaPlus.cz vyžádala, vyplývá nicméně přesvědčení, že alespoň koncertních programů, v nichž se nezpívá, se zákazy nedotýkají; nařízení se týkají jen počtu maximálního počtu pěti set posluchačů v sále a nemožnosti podávat občerstvení o přestávkách.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
5

„Kulturní ztráty nevyčíslíte. A ekonomické jdou jenom u nás v divadle už do desítek milionů.“

„Už několik měsíců jedeme v neustálé improvizaci.“

„Vypnout lze sice okamžitě, ale zapnout nelze ani náhodou tak rychle!“

Brněnské Národní divadlo pořádá v těchto dnech mezinárodní festival Janáček Brno s programem operních představení a koncertů, v jeho rámci se příští středu měla konat premiéra nové inscenace Řeckých pašijí Bohuslava Martinů, přeložená z jarního termínu. Vládní opatření proti šíření druhé vlny pandemie, k nimž patří i zákaz zpěvu jako údajně příliš rizikové činnosti, ale i ekonomické i kulturní dopady koronavirové krize, mnohaměsíční pořadatelské improvizování a další a další vynucované změny v programu komentuje v aktuálních souvislostech v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz ředitel divadla Martin Glaser. Následky budou podle něj nedozírné.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
čtvrtek, 01 říjen 2020 09:05

Pohledem Petra Vebera (28)
Zmar

7

„Bude ještě vůbec v ekonomice, kultuře, sociálních kontaktech, v pracovní morálce, ve vzdělávání a v mezilidských vztazích nějaká cesta zpět?“

„Jak dlouho bude trvat těm, kteří se už teď bojí chodit na koncerty, než seberou odvahu a zdravý rozum a zase se někam vydají?“

„Kdy se do programů vrátí Mahlerovy symfonie, kdy kantáty a oratoria a s nimi sbory?“

Při zpívání dochází k masivnímu šíření viru, zpěv je velmi rizikovou aktivitou, tvrdí ministr zdravotnictví Roman Prymula, na sociálních sítích vesměs nazývaný Plukovníkem. Máme tu nový obor, muzikoepidemiologii. Nebo epidemiomuzikologii. V pražském Národním divadle se proto na dva týdny zpěv zakazuje, v Brně ze stejného důvodu už podruhé odkládají premiéru Řeckých pašijí, Ostrava nepřijede do Prahy se Šostakovičovou Lady Macbeth, Dětská opera Praha neodehraje Perníkovou chaloupku. Nebudou se hrát muzikály. A v kostelech nesmějí lidé vůbec zpívat. Zmar. I když si ještě pořád myslíme, že tohle bude trvat jen přechodně. Co je to ale proti tomu, že Metropolitní opera v New Yorku rovnou oznámila, že začne hrát až příští podzim…

 
Zveřejněno v SeriálPlus
osud-6

„Carsen si na Janáčkově Osudu zuby nevylámal.“

„Janáčkovo operní uchopení civilních situací je odvážné, nevyzkoušené.“

„V Brně při zahájení festivalu nabídli publiku skutečnou událost.“

Osud se pomalu, ale jistě zařazuje do janáčkovského operního kompletu. Každou další inscenací se dostává dál a dál od občas oživované kuriozity směrem k normální součásti repertoáru. Nejnovější nastudování, kterým v pondělí v Janáčkově divadle otevřel operní soubor Národního divadla Brno program festivalu Janáček Brno 2020, by mohlo zejména díky režijnímu vkladu Roberta Carsena pomoci dílu postoupit zase o jeden velký krok. I proto, že se přijatelně vypořádává s časovými rovinami příběhu a dalšími úskalími libreta. U Osudu totiž v poslední době, vlastně už dlouho, nikdo nezpochybňuje hudbu. Pokud něco, tak jen námět a text.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pondělí, 28 září 2020 15:10

Robert Carsen: Janáček je jako řeka

5

„Ticho v reálném životě, to je hudba v opeře.“

„Pracuju docela hodně intuitivně.“

„Janáček se často pokouší popsat něco vnitřního, něco, co se ve skutečnosti ani popsat nedá.“

Robert Carsen je jedním z nejuznávanějších operních režisérů současnosti. V paměti je například jeho působivé ztvárnění Janáčovy Káti Kabanové, hrané v koprodukcích postupně v několika evropských divadlech, včetně Janáčkova divadla v Brně. Přímo pro Brno teď nastudoval se souborem Národního divadla Brno Osud, čtvrtou z devíti Janáčkových oper. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad Janáčkovou genialitou a jeho jedinečnou hudební řečí a poetikou, popisuje spolupráci s dirigenty a pěvci, dává nahlédnout do svého vidění žánru opery a přiznává, že tvoří hodně instinktivně.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
neděle, 27 září 2020 17:15

Jakobín jako česká pohádková klasika

13

„Opera je zřetelným pomníkem Dvořákovu někdejšímu zlonickému učiteli, všestrannému kantorovi Antonínu Liehmannovi.“

„Učitel Benda je v nové liberecké inscenaci – přinejmenším díky Jaroslavu Březinovi, jeho představiteli při první premiéře – výraznou, možná i klíčovou postavou.“

„Martin Doubravský vedl premiérový páteční večer v příjemných tempech a náladě k pocitu, že se teď hraje ta pravá, důvěrně známá česká klasika.“

Liberecké divadlo není velké a i opravdová opera jako Dvořákův Jakobín na jeho jevišti vyznívá jako milá pohádka, ve které závažnější okamžiky snad ani nejsou. Požadovat zrovna zde nové pohledy, existenciální výklady, překvapivá spojení, nevídané souvislosti, odlišné nasvícení a nacházení odpovědí na všelidské problémy není nutné, pro ty se chodí spíše do velkých prostor, na ambiciózní produkce zařazující se do mezinárodního kontextu. A na jiná díla. Režisérka Kateřina Dušková přistoupila v Liberci k idylickému maloměstskému výjevu z 25. září 1793 jako k příběhu, který chce v podobně kontaktním prostředí především potěšit a který se vypráví vlastně sám.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3

„Osud je první produkcí Roberta Carsena, která vznikla v České republice.“

„Klíčem k pochopení Janáčkova Osudu je podle šéfdirigenta brněnského souboru hudba.“

„Osud je jeho nejexperimentálnější opera.“

Festival Janáček Brno 2020 zahájí v pondělí inscenace Roberta Carsena. Jeden z nejlepších operních režisérů současnosti nastudoval přímo pro Brno s tamním souborem Osud, čtvrtou z devíti Janáčkových oper. Do úplného cyklu, který začal před jedenadvaceti lety inscenací Její pastorkyně pro Vlámskou operu v Antverpách, zbývají Carsenovi už jen tři Janáčkova operní díla.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
pondělí, 21 září 2020 19:04

Lukáš Vondráček. No Limits

DP20AltrichterKnezikovaVondracek29cPetraHajska-1

„Každá píseň, jedna za druhou, velmi pozorně, pečlivě, prožitě a hlavně tiše doprovázená jemně hrajícím orchestrem, byla v podání Kateřiny Kněžíkové drahokamem.“

„Je schopen v jedné vteřině hrát fortissimo i pianissimo, ať už po sobě nebo současně.“

„Vondráček, skloněn nad klaviaturou, hraje nervně, nekompromisně, místy poeticky, ale místy i tvrdě, snaží se z nástroje dostat vždy maximum.“

Závěrečný koncert festivalu Dvořákova Praha doznal kvůli koronavirové nákaze zásadních změn. Za oběť jí padla účast sboru, tedy konkrétně Dvořákovo Te Deum. Lukáš Vondráček s 2. klavírním koncertem Sergeje Rachmaninova v programu zůstal, nově pořadatelé zařadili Dvořákovy Písně milostné a Českou suitu. Koncert svěřený České filharmonii a Petru Altrichterovi byl pěkný. Zůstat však v lepším případě mělo původní pořadí skladeb, tedy Rachmaninov – Dvořák. Proto, aby festival nesoucí Dvořákovo jméno opravdu vyvrcholil a skončil jeho hudbou. Ne z ideových, ale z uměleckých a hudebních důvodů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
101

„Proboha, hlavně ať to takhle není pro zbytek života! Zpívat v koupelně prostě nikdy není tak dobré, jako zpívat před lidmi, uprostřed nich a pro ně.“

„Verdiho zpívám ráda, ale chci ukázat lidem, že jsem všestrannější.“

„V Aidě musím využívat všechny stránky svého hlasu. Je zatím nejtěžší rolí v mém repertoáru.“

Pražské Národní divadlo uvádí na scéně Státní opery Verdiho Aidu. V titulní roli jak host vstupuje do inscenace dnešním večerem mladá americká sopranistka Michelle Bradley. Zpívá pak do 23. října ještě ve čtyřech dalších představeních a má se do Prahy po tomto podzimním českém debutu vrátit k úloze Aidy i v zimě, počátkem příštího roku. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje svou dosavadní několikaletou dráhu a přibližuje význam, který pro ni mělo absolvování prestižního Lindemannova programu pro mladé umělce v newyorské Metropolitní opeře. Dotýká se také překážek posledních měsíců, které postihly celý svět, a říká, jak moc je ráda, že může být zase zpátky v práci. Pražská vystoupení jsou pro ni prvními po mnoha měsících.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Z6P2012

„Maisky? Slavné jméno vůbec nemusí být stoprocentní zárukou neopakovatelného interpretačního výkonu a mimořádného zážitku.“

„Inaugurační koncert doopravdy začal až po přestávce. Symfonii Bohuslava Martinů šéfdirigent vystavěl a předal moc pěkně.“

„Skvělá partitura, česká i světová, neméně mohutná jako Novosvětská.“

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK má nového šéfdirigenta. Pietari Inkinen se nemohl na jaře pořádně rozloučit a Tomáš Brauner se nyní ujal funkce v podobně podivné době, kdy se nedá naplno taková příležitost prodat, prožít a oslavit. Omezení počtu posluchačů v sále, změny programů, celková nejistota… Inaugurační koncert měl ve středu v Obecním domě ale ještě jeden problém. Rodinná trojice Maiskych v Beethovenově Trojkoncertu hrála při vší úctě tak špatně, že o hodnotném uměleckém programu, plně na výši, lze ve skutečnosti hovořit až poté, co na pódiu byl zase už jen šéfdirigent se svým tělesem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 13