alisa-weilerstein--paul-stuart-149053622097o

„Rezidenčním umělcem bude pianista András Schiff.“

„Mezi nejmladšími interprety budou Robert Kružík, Jiří Rožeň, Martin Daněk a Jan Čmejla.“

„Po letech se jednou vrátí na závěr Beethovenova Devátá symfonie.“   

Pětasedmdesátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro bude mít zahajovací koncert neobvykle už 7. května, kdy do české metropole přijedou Berlínští filharmonikové se svým novým šéfdirigentem Kirillem Petrenkem. Zahrají hudbu Gustava Mahlera. Tradiční Má vlast, v roce 2020 s Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem, bude potom v úterý 12. května koncertní Poctou Bedřichu Smetanovi. „Stejně jako v roce 1946, kdy také nezazněla při zahájení,“ podotkl ředitel festivalu Roman Bělor na setkání s novináři.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
2

„Založení filharmonie se ukázalo pro Slovensko jako přínosné, velmi dobré.“

„Koncert k výročí sametové revoluce se uskuteční sedmnáctého listopadu a má česko-slovenský program. Vždyť revoluce byla společná! Budeme hrát Alexandra Moyzese, Miloslava Kabeláče a premiéru od Ľubice Čekovské.“

„Orchestry nestárnou: s příchodem každé nové generace, každého nového mladého člena, se obnovuje nová energie, ideály, chuť na nové výzvy i radost z muzicírování.“

Pianista Marián Lapšanský, absolvent Akademie múzických umění v Praze a mimo jiné profesor Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, je od roku 2004 generálním ředitelem Slovenské filharmonie. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zmiňuje, že nadále pravidelně koncertuje, ale jinak odpovídá hlavně na otázky související s letošním sedmdesátým výročím založení orchestru. Za zcela přirozené považuje, že jubileum má česko-slovenský akcent. Vždyť těleso vzniklo a čtyři desetiletí působilo ve společném státě a u jeho zrodu výrazně stál i český dirigent Václav Talich.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
3

V sobotu 12. října se uzavřou přihlášky do Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Až poté tedy budeme znát, kolik účinkujících se zúčastní letošního 54. ročníku, který se uskuteční od 8. do 15. listopadu v Karlových Varech. Soutěž byla napřed určená posluchačům uměleckých škol. Od roku 1991 ji ale začali vyhledávat mladí pěvci z celého světa. Věkový limit je 35 let.

 
Zveřejněno v MladíPlus
4

„Provedení, která nesouvisejí s Pražským jarem, lze počítat v metropoli na jednotlivých prstech.“

„Česká filharmonie přednesla Mou vlast plošší, zběžnější, masivnější, těžkopádnější a hlučnější.“

„Nejde o pocity týkající se ´typické českosti´ Smetanovy hudby a podobně. Jde o měřitelnější věci.“

Slyšet Smetanovu Mou vlast jindy než dvanáctého května při zahájení Pražského jara je svátek. Česká filharmonie ji přesto téměř marnotratně a bez jakéhokoli zdůrazňování zařadila do běžných abonentních koncertů. Zvláštností však v něčem uvedení šesti symfonických básní v říjnu 2019 je: šéfdirigent Semjon Byčkov se v čele tohoto tělesa s cyklem setkal poprvé.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

Hudební festival Pražské jaro a romský festival Khamoro získaly prestižní ocenění EFFE Label – evropské značky kvality. Jednou za dva roky ho uděluje Evropská festivalová asociace za podpory Evropské komise a Evropského parlamentu. Pražské jaro a Khamoro se navíc jako jediné dva české festivaly staly laureáty na cenu EFFE Award pěti nejlepším festivalům Evropy. Společně se tak zařadily mezi čtyřiadvacet prominentních přehlídek, které se věnují nejen klasické hudbě a folklóru, ale také filmu, moderní opeře nebo současnému tanci.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
čtvrtek, 08 srpen 2019 13:51

Josef Suk hraje Antonína Dvořáka

1

„Dvořákův Houslový koncert upozornil na mimořádnou osobnost mladého umělce i ty, kteří nebyli pravidelnými posluchači vážné hudby.“

„Byl přijímán jako umělec, který nebyl nikdy okázalý, ale vždy plně ve službách interpretovaného díla, jež dokázal právě svou osobitostí, názorem, hledáním ideálního tvaru obdařit jak málokdo.“

„Není tedy divu, že pokud jsme byli jeho hrou a interpretační koncepcí zaujati - a to bylo, pokud si vzpomínám, takřka pokaždé - upřednostňujeme z jakýchsi citových důvodů právě nastudování jeho.“

Na podzim roku 1960 Supraphon poprvé ve své historii natočil Dvořákův Houslový koncert. Nabídl jej exkluzivně členům Gramofonového klubu a o něco později zcela volně jako jednu z prvních desek ve stereofonní verzi. Právě díky tomuto dílu a pak díky této nahrávce na sebe s definitivní platností upozornil tehdy jedenatřicetiletý houslista Josef Suk. Začal být hvězdou, v roce 1961 se stal statutárním sólistou České filharmonie a otevřela se jeho budoucí světová kariéra! Dnes uplynulo devadesát let od Sukova narození.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
pátek, 19 červenec 2019 14:06

Rudolf Firkušný v Praze

FIrkun-Supraphon-CD

„Festivalový koncert z května 1990 je z těch, na které se nezapomíná.“

„Nadchne technikou, kterou nikdy nějak okázale nezdůrazňoval, ale vždy jen diskrétně používal, noblesou a bezpečným nadhledem.“

„Zůstává největším českým pianistou.“

Rudolf Firkušný, stejně jako Rafael Kubelík, se v emigraci dožil pádu komunistického režimu v roce 1989. Oba stačili symbolicky vystoupit v roce 1990 na prvním svobodném Pražském jaru – festivalu, u jehož zrodu v roce 1946 osobně jako mladí umělci plní sil byli. Čechoameričan Firkušný plánoval na počátku 90. let, že se usadí ve vlasti. Nestihl to, jeho život se v USA uzavřel 19. července 1994, tedy před 25 lety. Bylo mu dvaaosmdesát. O dva roky později, také v dvaaosmdesáti, zemřel v létě ve Švýcarsku Kubelík.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
IMG0877---foto-Martina-ehoov---lovk-a-Vra

„Koncert jsem prožil se zavřenýma očima…“

„Kompozice symbolizuje můj obdiv k neskutečným výkonům, které lidé dokázali na vrcholu Mont Blanc.“

„Skladba je hotova, až když zní.“

Hudba českého skladatele slovenského původu Juraje Filase programově navazuje na velkou evropskou hudební tradici. Vzniká vědomě a záměrně pro posluchače, je na poslech krásná a plná emocí. Juraj Filas v rozhovoru pro KlasikuPlus zmiňuje některá nedávná provedení svých skladeb, zejména opakovaná americká, vyznává se z přesvědčení, s nímž komponuje, a prozrazuje, že je jedním z autorů, kteří počítají s provedením svého díla na nových svatovítských varhanách. Ty by se měly poprvé oficiálně rozeznít přesně za jedenáct měsíců - 15. června 2020 na svátek sv. Víta, hlavního patrona římskokatolické katedrály na Hradčanech.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
7

„Jakub Hrůša se vydal naplno. Zejména v Janáčkovi.“

„Mladistvý a přitom dokonalý a špičkový muzikantský výkon Josefa Špačka, ryzí hudba a skutečné umění.“

„Jakub Hrůša zná u Karnevalu hranice tempa, nikdy by nepopustil uzdu ke zběsilosti.“

Zahájení Národního festivalu Smetanova Litomyšl patřilo ve čtvrtek kompletně České filharmonii. Po celý večer orchestru s Jakubem Hrůšou a v roli skvělého sólisty i jeho koncertnímu mistru Josefu Špačkovi. Zněla Smetanova, Dvořákova, Janáčkova a Čajkovského hudba. Tropické počasí jinak udělalo své. Na zámeckém nádvoří bylo přijatelně až v druhé polovině večera. A bouřka odpoledne před koncertem a pak v noci po něm, ale během programu ne? Jsme klikaři, říkají pořadatelé…

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

„Nyní je mi vlastně každé vystoupení v Česku svátkem.“

„Kdyby mě zahraniční a vlastně i naše orchestry chtěly jen na český repertoár, byl bych smutný, ale opak je pravdou.“

„k opeře se dostanu ve svátečním modu, což mně odjakživa vyhovuje a asi na tom nehodlám nic měnit.“

Jakub Hrůša má jaro zahajovacích koncertů. Před měsícem s nadšenými ohlasy dirigoval zahájení Pražského jara tradičně Smetanovou Mou vlastí a podobnou příležitost dostává hned s dalším významným festivalem – Smetanovou Litomyšlí. 13. června tak stane na dirigentském stupínku a zahájí 61. ročník. Zazní Smetanův Pražský karneval, Čajkovského Houslový koncert s Josefem Špačkem, Dvořákův Karneval a Janáčkova rapsodie Taras Bulba.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Bykov-Marco-Bprggreve-kTKSXgJA

„Jakub Hrůša samozřejmě nechce být a není v Bamberku jen dirigentem české hudby, ale Mé vlasti se nešlo vyhnout.“

„K tomu, abychom integrovali debut do systému Pražského jara, nás v dobrém slova smyslu přemluvil Jiří Bělohlávek.“

„Při zvaní dirigentů k tuzemským orchestrům jde o to, aby vedení partnerské instituce nepřijalo hosta jen se skřípěním zubů.“

Festival Pražské jaro zahájí v roce 2020 Smetanovou Mou vlastí Česká filharmonie, a to s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Protože však vůbec poprvé společně uvedou cyklus symfonických básní už letos v říjnu, ve vlastní sezóně, chystají organizátoři festivalu na 12. května zatím blíže nespecifikované ozvláštnění. Navíc ještě předtím, 7. května, bude mimořádný prolog Pražského jara patřit Berlínským filharmonikům.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
6

„Smyk vybírali dirigent, sólista a orchestr hodně dlouho. Z pódia se nekontrolovaně ozývaly akordy, za které by se nemusel stydět skladatel o půlstoletí mladší.“

„Provedení, v němž si zřetelně ani dirigent, ani sólista nevěděli s obsahem hudby příliš rady.“

„Přes všechna pěkná místa s harfami, flétnami a opalizujícími plochami výsledek rozhodně ne nezapomenutelný.“

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro zakončilo posledním jedenačtyřicátým koncertem renomované francouzské těleso Orchestre National du Capitole de Toulouse řízené Tuganem Sochijevem. Druhá polovina úterního večera v Obecním domě s Debussyho Mořem a Stravinského Ptákem Ohnivákem byla dobrá, ale Dvořákův Houslový koncert bude pro dirigenta a sólistu Renauda Capuçona patrně ještě dlouho noční můrou.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
4

„Ibertův koncert je technicky hutná skladba, náročná jak pro sólistu, tak pro orchestr.“

„Pahud si s Ibertem hrál, místy až na hranici respektu k zápisu či na hranici kultivovaného zvuku.“

„Orchestr ožil v důvěrně známém repertoáru, v Čajkovském předvedl konečně všechny finesy své hry a dostál tak pověsti, která jej předcházela.“

Závěrečné koncerty letošního Pražského jara svěřila festivalová dramaturgie Orchestre National du Capitole de Toulouse. Toto slavné těleso se v pondělní v pražském Obecním domě představilo v Česku vůbec poprvé. Spolu se svým dlouholetým hudebním ředitelem Tuganem Sochijevem uvedlo rusko-francouzský program, jehož hlavním lákadlem byl hvězdný sólista, švýcarsko-francouzský flétnista Emmanuel Pahud.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
úterý, 04 červen 2019 11:09

Schumannovo Requiem jako festivalový objev

7

„Štryncl zvolil středně velké obsazení, které oběma skladbám dalo dostatek mohutnosti, ale zachovalo přitom zdání autentického, střídmého zvuku.“

„Technickou a výrazovou uvolněnost a volnost, kterou spojuje s romantickým výrazem, uplatnil v případě rozeznění Schumannovy skladby, ale i u Mozarta.“

„Publikum ocenilo měkkost a ztišenost Requiem, které mělo podobu kontemplace.“

Týnský chrám není častým dějištěm koncertů, ať už jsou důvody jakékoli. Poskytuje obvyklou chrámovou akustiku, vysokou gotickou loď plnou pozdějšího barokního umění a mobiliáře, má zapomenutou husitskou minulost a nejstarší pražské varhany. Většina z toho se konkrétně nijak nevyužije, pořadatelé a publikum, když už se tam výjimečně dostanou, jsou vděčni především za monumentalitu a ztišenou svátečnost sakrálního prostoru, tak odlišnou od turistického mumraje, který panuje venku na Staroměstském náměstí. Víkendový koncert orchestru a sboru Musica florea s Mozartovou a Schumannovou hudbou přilákal předem tolik posluchačů, že náhodní kolemjdoucí už asi vstupenky ani koupit nemohli.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
2

„Každá skladba, aj vďaka interpretácii, mala potenciál publikum strhnúť.“

„Výkon Španiela Manuela Blanca bol skutočne famózny. Neviem si vybaviť, že by ma že by ma niečia hra na tento nástroj v minulosti tak oslovila.“

„Cottis a hráči SOČRu by najmä prechody medzi rôzne dlhými kontrastnými blokmi potrebovali ešte vyriešiť premyslenejšie.“

Hoci sa Alondra de la Parra, vyhlásená dirigentka z Mexika, nakoniec na Pražskom jare pred Symfonický orchestr Českého rozhlasu postaviť nemohla, publikum v Obecnom dome o zážitok určite neprišlo. Pohotovo ju totiž zastúpila ďalšia výrazná dáma, austrálsko-britská dirigentka Jessica Cottis. Stalo sa tak bez toho, aby sa zmenil program koncertu: 2. júna sme tak počuli diela Šostakoviča, Harutjunjana a Stravinského. Sólistom bol skvelý hráč na trúbku Manuel Blanco.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
00

„Louis Langrée má teorii, že francouzská hudba je na rozdíl od jiných vysoce barevná. Měli jsme možnost slyšet červeného Berlioze, modrého Ravela a žlutého Francka.“

„Ke klavíru usedl španělský virtuóz Javier Perianes. Předcházela ho výtečná pověst, kterou bezezbytku potvrdil.“

„V přídavku Javiera Perianese sál objala Griegova melancholie, snové tóny hladily po duši.“

Letošní Pražské jaro je zasvěceno francouzské hudbě. Dramaturgie chtějí velice často po dirigentech hudbu jejich vlasti. Po českých dirigentech je to Dvořák a Janáček, snad občas i Martinů. Těžko se z této škatulky vystupuje. Nicméně něco na tom je. Kdo by měl rozumět české hudbě lépe než dirigent český, francouzské hudbě lépe než francouzský dirigent. Zvláště pokud je pro ni tak zapálený jako Louis Langrée (rozhovor s ním čtěte ZDE), který dirigoval na koncertě Pražského jara 31.5. Českou filharmonii.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
neděle, 02 červen 2019 10:08

Písňové miniatury v kostelní akustice

1

„Koncert, na kterém Martina Janková zpívala písně z přelomu 18. a 19. století, byl o mnohé ochuzen.“

„Martina Janková dávala písním v dikci a výrazu velkou, krásnou živost a pravdivost, aniž by jakkoli přeháněla.“

„Umí přidat do hlasu rozmarnost, umí zpěvem vyprávět, nerozpakovala se několikrát zpívanou situaci přednesem, gestem a mimikou skutečně zahrát.“

Každý návrat Martiny Jankové ze Švýcarska do Čech je pro publikum radostí. Pěvkyně kolem sebe šíří pokojnou a prozářenou náladu, její hlas pozitivní pohodu. Nebylo tomu jinak ani při jejím výrazně komorním recitálu na festivalu Pražské jaro, kdy jí partnerkou na pódiu byla v pátek Barbara Maria Willi. Jedinou vadou byla akustika. Do kostela svatých Šimona a Judy písně s doprovodem kladívkového klavíru nepatří. Ani kdyby měly duchovní texty.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
4

„Ne každý může být kvalitním komorním hráčem. Ale tito tři interpreti dokázali, že k tomu mají vše potřebné.“

„Lesní roh Kateřiny Javůrkové krásně tvaroval zpěvné fráze Beethovenovy sonáty a vzápětí hned zase výbojně a odvážně hrál virtuózní a energičtější pasáže.“

„Hráli tři, ale zněli jako jeden.“

V úterý do Brna zavítaly významné umělecké osobnosti mladé generace, hornistka Kateřina Javůrková, houslista Jan Mráček a klavírista Lukáš Klánský. Svým provedení Beethovena a Brahmse rozzářili celý Besední dům hudbou plnou melodií, barev a emocí. Spolku přátel hudby tak připravili skutečně umělecky naplněný a intenzivní večer.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
4

„Je to tak trochu mystérium. Přicházejí noví hráči, nová generace, ale od starších přejímají tradice, učí se od nich. A tak Česká filharmonie je prostě stále svoje.“

„Jsem přesvědčený, že musíme bránit a prosazovat hudbu naší doby. Z klasické hudby se stalo trochu muzeum a z toho se musíme dostat.“

„U Mahlerových symfonií, tam je vše skoro dané, zato u Francka naopak, toho musíte přímo vysochat, dát mu eleganci, sensualitu, obrysy.“

Louis Langrée (58) je francouzský dirigent, působící nyní jako hudební ředitel Cincinnati Symphony Orchestra i jako ředitel festivalu Mostly Mozart v newyorském Lincoln Centru. Dirigoval řadu špičkových orchestrů (Berlínské, Vídeňské a Londýnské filharmoniky a další) a představil se na řadě významných festivalů. V České republice pracuje poprvé a na festivalu Pražské jaro bude za pár minut řídit Českou filharmonii na večeru, věnovaném francouzské hudbě.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
3

„Takové ovládnutí všech houslových technik, které Milan nestaví na odiv, ale prostě je „jen“ používá, jsem patrně v jednom večeru neslyšela.“

„Je problém, jak hodnotit celkový zážitek z koncertu. Zárukou působivosti je kontrast. A ten se během nokturna neobjevil.“

„Pro Milana Al-Ashhaba je Adam Skoumal jako hudební partner požehnáním.“

Velkou pozornost přitáhlo první vystoupení Milana Al-Ashhaba - loňského vítěze soutěže Fritze Kreislera ve Vídni a soutěže houslistů do 35 let New York Concert Artists and Associates v New Yorku na Pražském jaru. Poté co v únoru vystoupil v sále Berlínské filharmonie jako vítěz newyorské soutěže, představil se ve středu 29. května v nokturnu ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Přestože koncert začínal o půl desáté, naslouchal mu téměř do posledního místa vyprodaný sál. To svědčí o tom, že Milan Al-Ashhab má nejen své fanoušky, ale jeho jméno je už natolik usazené v povědomí posluchačů, že nelení ani v pozdní hodině přijít na jeho koncert. A nutno zmínit i jméno klavíristy, který ho doprovází a svým uměním dotváří výsledný dojem – Adama Skoumala.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 5