2

Úplně prvním dílem klasického repertoáru, které zazní v nově otevřeném O2 universum, bude Symfonie č. 9 d moll op. 125 Ludwiga van Beethovena. Pod taktovkou Emmanuela Villauma se představí orchestr PKF-Prague Philharmonia, Pražský filharmonický sbor a sólisté Joyce El-Khoury, Stéphanie d´Oustrac, Simon O´Neill a Dmitrij Belosselskij. Koncert věnovaný 30. výročí sametové revoluce se uskuteční ve středu 13. listopadu od osmi hodin.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
DSC5083

„Pietari Inkinen předestřel symfonii v převažující náladě mocné, ale přesto moudře klidné vyrovnanosti.“

„Orchestr prokázal, že je hodně soustředěný, motivovaný a ochotný tvořit hudbu tak, aby posluchače naplňovala.“

„Mahlerova Třetí symfonie se hrává vzácně – a také to je vzácné dílo.“

Mahlerova Třetí symfonie je prý nejdelší mezi klasicky formovanými symfoniemi. Ano, její středeční provedení orchestrem FOK trvalo dobrých sto minut. Ale mnohem víc než pouhá délka poutala pozornost její krása. Šéfdirigent Pietari Inkinen dokázal skladbu modelovat a vymodelovat takovým způsobem, že sledovat známé idiomy i stálé nové a nové záhyby a proměny hudby bylo skutečným potěšením. Provedení zůstane dlouho v paměti jako emotivní, stylové a zdařilé. Souznění orchestru a dirigenta se nasčítalo až do výjimečného výsledku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
6

Česká kina od zítřka nabídnou snímek Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju…“ režiséra Romana Vávry a kameramana Miroslava Janka. Premiéru měl minulý týden v rámci mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha a hned zaznamenal úspěch, získal ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Dokument vytvořily v koprodukci Česká filharmonie a Česká televize.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
467891587648574725343219325n

Vyhlašujeme výherce vstupenek na ZÍTŘEJŠÍ koncert FOK.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK uvede DNES A ZÍTRA Symfonii č. 3 d moll Gustava Mahlera, která je nejdelší symfonií standardního repertoáru. Tento hudební „kolos“ o šesti větách trvá skoro dvě hodiny. Vyniká v ní osm lesních rohů, zpívá jedna sólistka, kterou bude Ester Pavlů, a sbory, v tomto případě Pražský filharmonický sbor, Pueri Gaudentes a Dětský pěvecký sbor Radost Praha. Diriguje Pietari Inkinen.

 
Zveřejněno v SoutěžPlus
467891587648574725343219325n

Vyhlašujeme soutěž o vstupenky na koncert FOK na čtvrtek 3. 10.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK uvede ve středu a ve čtvrtek Symfonii č. 3 d moll Gustava Mahlera, která je nejdelší symfonií standardního repertoáru. Tento hudební „kolos“ o šesti větách trvá skoro dvě hodiny. Vyniká v ní osm lesních rohů, zpívá jedna sólistka, kterou bude Ester Pavlů, a sbory, v tomto případě Pražský filharmonický sbor, Pueri Gaudentes a Dětský pěvecký sbor Radost Praha. Diriguje Pietari Inkinen.

 
Zveřejněno v SoutěžPlus
5

„Učinil tak zručně, nebyl už úplný začátečník, ale v nezralosti také jasně nekriticky.“

„Nejen Dvořák, ale ani dirigent Tomáš Brauner nešetřil dynamikou.“

„Prostřední dějství, s úlohou lyrického zastavení, vykázalo už nejeden hudební moment prozrazující budoucí Dvořákovo směřování.“

Koncertní uvedení neznámé a nehrané rané opery je přesně jednou z věcí, která dokáže přidat hudebnímu festivalu na váze, jedinečnosti, přitažlivosti a historickém významu. Král a uhlíř ve čtvrtek večer v Rudolfinu na Dvořákově Praze byl sice velkou, opravdu velkou porcí not a zvuku, ale stálo za to ji vydržet. Nejen pro intelektuální poznání, ale určitě i pro potěšení. Mladý autor řídký příběh zhudebněním několikanásobně předimenzoval, ale zejména druhé dějství se zároveň ukázalo být hudbou, kterou by si člověk rád znovu poslechl.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha pomalu vrcholí. Dnes večer nabídne výjimečnou událost, koncertní verzi raného díla z odkazu Antonína Dvořáka, první podobu opery Král a uhlíř. Od zítřka do pondělí pak ještě čtyři koncerty. Klavírní recitály budou mít Boris Giltburg a Ivo Pogorelich. Ještě jednou vystoupí Česká filharmonie a jako její host tentokrát houslista Renaud Capuçon. Závěrečný koncert bude potom v režii Estonského národního symfonického orchestru pod taktovkou Neeme Järviho.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0

„V interpretaci Izraelské filharmonie a Zubina Mehty se absolutní, panteistické, Bohem všeobjímající pojetí Třetí symfonie zhmotnilo.“

„Izraelská filharmonie působí jako jedno tělo. Srdcem tohoto těla je od roku 1977 dnes již třiaosmdesátiletý Mehta.“

„…jako pomalu se zvedající, gradující polyfonii, dostávající se mimo náš svět. Nesmírný hudební zážitek, který nebude dlouho zapomenut.“

Dvořákova Praha přivítala po pěti letech v Rudolfinu znovu Izraelskou filharmonii se Zubinem Mehtou. A nelze než rozdávat několikanásobné superlativy a gratulovat k jejich nedělnímu uvedení Třetí symfonie Gustava Mahlera s mezzosopranistkou Gerhildou Romberger, Pražským filharmonickým sborem a Kühnovým dětským sborem: za technicky precizní orchestrální hru, za míru niternosti, kterou účinkující dokázali vytvořit, za schopnost srozumitelně odkrývat široký vnitřní svět této obrovské hudby, za osobité komorní pojetí. A to vše pod patronátem oduševnělého Zubina Mehty.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha se dostal za svou polovinu a i v druhé přinese další zajímavé projekty. V pondělí od 20:00 hodin se ve Dvořákově síni Rudolfina uskuteční poslední koncert komorní řady, další skladby Čajkovského nabídne Česká filharmonie, Semjon Byčkov a francouzský violoncellista Gautier Capuçon a publikum se může těšit i na další Dvořákův unikát - první zhudebnění libreta opery Král a uhlíř, jehož uvedení se skladatel za svého života nedočkal.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
9

„Třiaosmdesátiletý dirigent Mehta obdrží v Praze za šíření dobrého jména české kultury významné rezortní ocenění Artis Bohemiae Amicis.“

„A capellové programy vyžadují ´násobně náročnější přípravu´ než oratorní koncerty. Proto jsou v Praze jen tři.“

„Samostatné vokální koncerty čekají PFS i na mezinárodním festivalu v Hongkongu.“

Pražský filharmonický sbor má diář plný do konce roku 2021, zaplňují se mu termíny v roce 2022 a má už nějaké závazky i na roky 2023 a 2024. Nejbližšími úkoly jsou teď dva koncerty na festivalu Dvořákova Praha. Ve čtvrtek 19. září se výrazně podílí na novodobé premiéře první verze opery Král a uhlíř od Antonína Dvořáka. A ještě předtím v neděli spoluúčinkuje ženská část sboru v provedení Mahlerovy 3. symfonie. Izraelskou filharmonii v Praze řídí Zubin Mehta.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
7

Nadcházející víkend mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha bude opravdu nabitý. Na zítra festival přichystal tradiční (nejen) hudební odpoledne pro děti a jejich rodiče. A na koncertních pódiích se během víkendu vystřídají Gil Shaham a PKF - Prague Philharmonia, Izraelská filharmonie pod taktovkou žijící dirigentské legendy Zubina Mehty a s ní altistka Gerhild Romberger, Pražský filharmonický sbor a Kühnův dětský sbor.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

„Dokonce jednáme už o vystoupeních na roky 2023 a 2024.“

„Provize by zvedly náklady řádově o několik desítek procent, čímž by se stal sbor do zahraničí prakticky neprodejný.“

„Lukáš Vasilek je pro sbor naprosto nepostradatelný.“

Za tři nejsilnější stránky Pražského filharmonického sboru považuje Radim Dolanský jeho originální zvukovou barvu, flexibilitu a spolehlivost - to vše garantované osobností hlavního sbormistra Lukáše Vasilka, jehož umělecké vedení a směrování sboru je podle něj vůbec největší devizou tělesa. Radim Dolanský byl dosud manažerem tělesa, od 1. září se po Evě Sedlákové ujal funkce ředitele. V RozhovoruPlus hledí hlavně dopředu. I když nezamlčuje, že uplynulá sezóna byla hodně zajímavá. Díky pozvání České filharmonie sbor zažil v Mahlerově Druhé symfonii debut v newyorské Carnegie Hall – a pak se podařilo spojit nespojitelné – těleso přeletělo z Ameriky rovnou do Ruska, kde zpívalo Glagolskou mši. V zimě se do Moskvy, do tamní nové koncertní síně, ostatně vrací. A krásných úkolů je před ním mnoho dalších. Tolik, že se jejich počet za sezónu už asi nedá ani zvyšovat.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
4703-opery-antonina-dvoraka-iii-kral-a-uhlir-poprve-2

„Jde o velký pokrok proti Dvořákově operní prvotině, proti Alfredovi.“

„Premiérové provedení neznámé opery bude zcela bez škrtů.“

„Prostor dostanou vedle hvězd také nejmladší talentovaní a úspěšní hudebníci, vítězové soutěží.“

Festival Dvořákova Praha chystá koncertní premiéru prvního ze dvou Dvořákových odlišných zhudebnění operního libreta Král a uhlíř. Z uvedení 19. září v Rudolfinu vznikne rozhlasový záznam a není vyloučeno, že v budoucnu také kompaktní deska. Od zkomponování v roce 1871 se druhá opera Antonína Dvořáka v této podobě objevila před publikem jen jednou jedinkrát, mezi světovými válkami.  

 
Zveřejněno v VýhledPlus
WSO-PFS-Bregenz-2019

„Jsme v Bregenzu rezidenčním sborem, což nás těší.“

„Při příležitostných odskocích do divadla jevištní pohybovou praxi sbor vždy dožene.“

„Setkání s Fabiem Luisim? Užíváme si každou vteřinu spolupráce s ním.“

Dnes naposled. Muži Pražského filharmonického sboru se chystají na Verdiho Rigoletta, jehož pětadvacáté představení uzavírá program letního festivalu v Bregenzu. Na open air scéně Seebühne pro 7000 diváků se hraje od poloviny července a čeští sboristé se podíleli na všech večerech. Léto u Bodamského jezera naplněné prací končí.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
Rigoletto-scena-6683643423049274028774143946789853684826112o

„Pražský filharmonický sbor je rozhodně jeden z těch nejlepších sborů, které v Evropě máme.“

„S Vídeňskými filharmoniky jde o přátelské soutěžení. A také je to často rodinná záležitost - někdo z rodiny hraje v jednom tělese, někdo v tom druhém.“  

„Hudební Vídeň by bez Čechů - a bez Maďarů - nebyla Vídní.“

Bregenz je třicetitisícové hlavní město spolkové země Vorarlbersko. Leží na nejzápadnějším konci Rakouska na břehu Bodamského jezera a je proslulé mimo jiné svým letním festivalem, k jehož „nej“ patří jednak Jezerní scéna pro velkolepá operní představení s hledištěm pro sedm tisíc lidí, jednak také už více než sedmdesátiletá spolupráce s jedním hudebním tělesem. Rezidenčním orchestrem jsou na Bregenzer Festspiele od samého počátku, tedy od roku 1946, Vídeňští symfonikové. Jejich intendant Johannes Neubert v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že Bregenz, kam někteří současní hráči jezdívali jako děti s rodiči, když byli členy orchestru ještě oni, je krásná výjimka přidaná k běžné každodenní práci.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
čtvrtek, 25 červenec 2019 12:11

Rigoletto v Bregenzu: Velkolepá jezerní manéž

0

„Jako by obří klaun svíral v rukou celý příběh, který ho ale postupně ničí a rozkládá.“

„Jakkoliv je letošní inscenace plná barev a lesku, určitě nezachází za hranice a určitou kýčovitostí naopak plně respektuje prostředí, do kterého je zasazena.“

„Pražský filharmonický sbor je stejně jako orchestr přesný, výrazově vynikající, zní měkce a jednolitě.“

Operní večery v Bregenzu mají o několik rozměrů navíc proti divadelním i mnohým venkovním produkcím. Už samotné genius loci zálivu Bodamského jezera (jak zdůrazňují místní: nejmenšího, za to nejkrásnějšího rakouského úseku jinak německého pobřeží) je magické. Odlesky červánků na hladině, západ slunce, možnost práce s vodním prvkem, to vše dává inscenátorům jiné dimenze možností. A přístup. Bregenzer Festspiele dbají na velkorysost, preciznost, nápaditost a kvalitu. Zvou přiměřeně kvalitní sólisty a mají špičková rezidenční tělesa: Wiener Symphoniker a Pražský filharmonický sbor. Letošní Verdiho Rigoletto proto právem zaujme.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

„Luisi mimo dirigentský stupínek působí mimořádně nenápadně a plaše, ale s taktovkou v ruce vyzařuje neuvěřitelnou energii a autoritu.“

„Pianissimo orchestru ještě slabší než téměř neznatelné šumění klimatizace.“

„Neexistuje jiná vhodnější skladba, která by v takové plnosti ukázala mistrovství Pražského filharmonického sboru.“

Upynulé desetiletí každoroční spolupráce s Vídeňskými symfoniky a festivalem Bregenzer Festspiele oslavil Pražský filharmonický sbor v Bregenzu na břehu Bodamského jezera impozantním způsobem – Verdiho Requiem pod taktovkou Fabia Luisiho. Pondělní koncert patří k těm, na které se opravdu s vděčností vzpomíná, a mezi nimi k těm výjimečným, na které už nelze zapomenout.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
9

„Bregenz je prestižní festival a nároky všech režisérů jsou velmi vysoké. Někdy až hraniční.“

„Při předávacích zkouškách s dirigentem nebo režisérem má sbor už vše perfektně nastudované.“

„Na operu máme málokdy čas v sezoně, proto je letní období pro podobné projekty ideální.“

Už desátým rokem účinkuje na Bregenzer Festspiele, je tu rezidenčním sborem. Letos dělá Massenetovu operu Don Quichotte a Verdiho Rigoletta, příští rok ho čeká Nerone Arriga Boita. Pražský filharmonický sbor patří ke stálicím proslulého festivalu, který byl založen v roce 1946. A jak mimo jiné říká v rozhovoru pro KlasikuPlus hlavní sbormistr Lukáš Vasilek, odborná i posluchačská veřejnost PFS vnímá jako zavedenou a významnou značku, která tak dobře reprezentuje českou kulturu.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
00

„Jsme jedna slovanská kultura.“

„Dirigoval jsem v Praze rozhlasový orchestr. Vůbec poprvé jsem účinkoval v zahraničí.“

„Musorgského hudba patrně naši kulturu reprezentuje opravdu nejzřetelněji.“

Čajkovského Labutí jezero, Smetanova Vltava a scény z ruských oper Kníže Igor, Chovanština a Boris Godunov. Taková je náplň vzácného hostování Velkého symfonického orchestru P. I. Čajkovského z Moskvy, který spolu s Pražským filharmonickým sborem a českými sólisty vystoupí dnes večer na festivalu Smetanova Litomyšl. Šéfdirigentem tělesa, do roku 1993 Moskevského rozhlasového orchestru, je Vladimir Fedosejev. Je jím už půlstoletí, od sedmdesátých let. Letos v létě oslaví 87. narozeniny. V rozhovoru se dotýká podstatných rysů ruské hudby, vzpomíná na svá hostování na českých pódiích a zdůrazňuje odpovědnost svého tělesa k jménu Petra Iljiče Čajkovského.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
neděle, 02 červen 2019 10:08

Písňové miniatury v kostelní akustice

1

„Koncert, na kterém Martina Janková zpívala písně z přelomu 18. a 19. století, byl o mnohé ochuzen.“

„Martina Janková dávala písním v dikci a výrazu velkou, krásnou živost a pravdivost, aniž by jakkoli přeháněla.“

„Umí přidat do hlasu rozmarnost, umí zpěvem vyprávět, nerozpakovala se několikrát zpívanou situaci přednesem, gestem a mimikou skutečně zahrát.“

Každý návrat Martiny Jankové ze Švýcarska do Čech je pro publikum radostí. Pěvkyně kolem sebe šíří pokojnou a prozářenou náladu, její hlas pozitivní pohodu. Nebylo tomu jinak ani při jejím výrazně komorním recitálu na festivalu Pražské jaro, kdy jí partnerkou na pódiu byla v pátek Barbara Maria Willi. Jedinou vadou byla akustika. Do kostela svatých Šimona a Judy písně s doprovodem kladívkového klavíru nepatří. Ani kdyby měly duchovní texty.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
Strana 1 z 3