„Podařilo se vytvořit atmosféru a náladu natolik sváteční, že jsem dlouho vzpomínal, kdy jsem zažil něco podobného.“

„Předepisuje-li autor hudbu z pozadí, zní bicí i žestě opravdu jako z velké dálky, přesto naprosto srozumitelně.“

„Těžko teď hádat, co v Hradci Králové vymyslí po úspěšném zdolání hudebního Mount Everestu napříště.“

Filharmonie Hradec Králové má za sebou další olbřímí zkušenost. Dva dny před státním svátkem, ve středu 15. listopadu, uvedla v rámci svého Malého symfonického cyklu Mahlerovu Symfonii č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro velký orchestr, soprán a alt sólo a smíšený sbor. Pod vedením šéfdirigenta královéhradeckého tělesa Kaspara Zehndera a za účasti empatických pěvkyň z USA a Německa a Českého filharmonického sboru Brno se návštěvníkům v Sále filharmonie dostalo precizního provedení velkolepého symfonického kolosu, s nímž se v regionech lze setkat naživo jen velmi vzácně. Mahlerův složitý a komplikovaný vnitřní svět vyjádřený hudbou nadpozemského dosahu a jedinečné krásy přinesl do východních Čech zřejmě nejsilnější posluchačský zážitek letošního roku.

„Mendelssohnovy Hebridy mají pardubičtí filharmonici dokonale zažité, hrávají je snad každou druhou sezonu, takhle propracované jsem je však neslyšel již hodně dlouho.“

„Do hry Kateřiny Javůrkové vstupuje ona pověstná osobnostní jiskra, v pravou chvíli přejde ve virtuózní smršť, před níž není úniku.“

„Způsob, jakým si v Pardubicích pohrál dirigent Yu-An Chang s Beethovenovou Pastorální symfonií, skvěle naplnil slogan večera.“

Komorní filharmonie Pardubice dala svým listopadovým abonentním koncertům připraveným, jak je ve městě na soutoku Labe a Chrudimky obvyklé, pro dvě zcela zaplněná hlediště Sukovy síně Domu hudby název Strhující živel.

„Ve skladbě Č. 36 – ‚NONcert pro lesní roh‘ Richarda Ayrese jde o hudbu svým způsobem programní, respektive o její vtipnou a nekompromisní karikaturu. A zároveň o podívanou scénickou.“

„Dirigent Chuhei Iwasaki s Filharmonií Hradec Králové prokázal smysl pro dramatičnost i nejednoznačnost situace.“

„Teď již jde jen o to, aby se z provedených skladeb nestaly po českých premiérách hned derniéry. Přítomnost rozhlasových mikrofonů však v tomto směru dává naději.“

Vyvrcholením devatenáctého ročníku Hudebního fóra Hradec Králové, festivalu soudobé zahraniční orchestrální tvorby uváděné v českých premiérách, se stal v pátek 3. listopadu třetí koncert, tematicky zaměřený na skladby související s operami tří současných skladatelů, pojmenovaný ovšem po „koncertantním“ dílku uvedeném v jeho středu a výrazně využívajícím divadelních prvků. Publiku v Sále Filharmonie Hradec Králové, ale i posluchačům Českého rozhlasu D-dur, se tak dostalo vzácné možnosti seznámit se s kompozicemi, jejichž živých provedení se zřejmě vyskytne v našich končinách jako příslovečného šafránu i v blízké budoucnosti. Ve všech případech přitom šlo o hudbu sdělnou a posluchačsky vstřícnou, což dokázalo její vřelé přijetí vyjádřené nadšeným, upřímným a dlouhotrvajícím potleskem auditoria. V dobrém světle se opět předvedla domácí Filharmonie Hradec Králové, jejíhož řízení se tentokrát ujal v Česku již řadu let trvale usazený dirigent japonského původu Chuhei Iwasaki.

„Prsty harfistky Anaïs Gaudemard jako by odmítaly podléhat fyzikálním zákonům, jejich pohyb po strunách je takřka neusledovatelný.“

„Skutečnost, že byl posluchačům na východě Čech zpřístupněn Čajkovského Manfred hned na začátku sezony, bezprostředně po letních prázdninách, lze svým způsobem považovat za úder na solar. Ale za atak atraktivní a žádoucí.“

„Ne, tohle nebylo běžné zahájení sezony, tentokrát šlo o opravdovou hudební událost. Královéhradečtí dali zřetelně najevo, že z nastoupeného kurzu nehodlají jakkoli slevovat.“

Byl to vstup do nové sezony jaksepatří. Filharmonie Hradec Králové chce i nadále držet krok s předními českými orchestry, a to nejen na regionální úrovni. Pod vedením šéfdirigenta Kaspara Zehndera se těleso propracovalo k ukázněné a soustředěné hře s rovnoměrným výkonem ve všech nástrojových skupinách. Sympatické přitom je, že královéhradečtí filharmonici přijímají i ty nejtěžší úkoly. Symfonie h moll o čtyřech obrazech, op. 58 „Manfred“ Petra Iljiče Čajkovského, jíž se dostalo cti zahájit novou koncertní sezonu v Sále Filharmonie na Eliščině nábřeží, nepochybně patří do nejvyšší dramaturgické kategorie. Ještě před ní se návštěvníkům dostalo dalšího poměrně vzácného hudebního dárku. Ani harfový koncert Es dur Reinholda Glièra nebývá v našich koncertních síních často slyšet. V Hradci Králové se sólového partu ujala Anaïs Gaudemard.

„Nebylo divu, že náročné pardubické publikum odměnilo Jana Čmejlu nadšeným potleskem vestoje, tohle byl vskutku čistý romantismus talentovaného, ničím nezatíženého mládí.“

„Může někdo ve čtrnácti letech zahrát s odzbrojujícím nadhledem interpretačně tak náročné dílo, jakým je Houslový koncert D dur Petra Iljiče Čajkovského? V případě Richarda Kollerta zní odpověď: Ano.“

„Skvostný přídavkový duet Tamina a Paminy si Kristýna Fílová, Daniel Matoušek i celý orchestr viditelně užívali.“

Ačkoliv v rámci letošní Zlaté Pecky se ještě uskuteční v úterý 3. října koncert s názvem Pěvissimo v pražské Chodovské tvrzi, oficiálně byl sedmý ročník hudebního festivalu zakončen v neděli 10. září slavnostním večerem v Sukově síni Domu hudby v Pardubicích. A protože obě místní profesionální tělesa – Komorní filharmonie a soubor Barocco sempre giovane – mají naplánovány své zářijové abonentní koncerty až na následující týden, stalo se pro zdejší publikum vystoupení čtyř mladých interpretů (Jan Čmejla, Richard Kollert, Kristýna Fílová a Daniel Matoušek) za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice vedené jejím šéfdirigentem Stanislavem Vavřínkem netradičním vstupem do nové hudební sezony.

„Prostor chrámu ovládl silný, rozsahem fascinující a výrazem i barvou nezaměnitelný, především však naléhavou pokorou naplněný hlas interpreta, který velmi dobře ví, o čem zpívá a jaké poselství předává.“

„Mohutnost i intimita Dvořákova díla zpívaného perfektní češtinou bez jakéhokoli ‚cizího‘ akcentu posluchače doslova uhranula.“

„Už ve svých šestadvaceti letech je Alfred Habermann hráčem ovládajícím královský nástroj perfektní technikou s potřebným citem.“

V rámci sedmého ročníku hudebního festivalu Zlatá Pecka, pořádaného většinově na různých místech Pardubického kraje, se ve středu 30. srpna v kostele svatého Vavřince ve Vysokém Mýtě uskutečnil recitál světoznámého německého basisty Reného Papeho. Rodáka z Drážďan a hosta předních evropských i zámořských operních domů doprovázel hrou na vysokomýtský dvoumanuálový nástroj z dílny Josefa Kobrleho mladý český varhaník Alfred Habermann. Pilířem programu se staly Biblické písně Antonína Dvořáka.

„Podle klidu v sále a soustředěného poslechu během jednotlivých vystoupení, ale i na základě vřelého potlesku, jímž byl každý z účinkujících odměněn, lze usuzovat, že se organizátorům festivalu podařilo dokonale naplnit jejich záměr.“

„Důležitost soutěží pro mladé talentované hudebníky zvýraznila přítomnost Daniela Matejči. Ten je totiž ve svých osmnácti letech již ostříleným hráčem, a to i v mezinárodním měřítku.“

„Klidně bych organizátorům Pardubického hudebního jara doporučil, aby takto koncipovaný koncert dávali i ve večerních hodinách.“

Byl to dobrý nápad zpestřit program letošního ročníku Pardubického hudebního jara o dopolední koncert, v němž se představili vítězové soutěže Komorní filharmonie Pardubice „Hraj online“ a přehlídky neprofesionálních varhaníků „Organum Regium“. Hlediště Sukovy síně Domu hudby tentokrát zaplnili, vedle nejzapálenějších generačně starších obdivovatelů klasické muziky, především studenti středních škol. Těm z Konzervatoře Pardubice pouze stačilo obejít dům, ale pro žáky z Gymnázia Přelouč už návštěva koncertu mohla představovat malý výlet. Podle klidu v sále a soustředěného poslechu během jednotlivých vystoupení, ale i na základě vřelého potlesku, jímž byl každý z účinkujících odměněn, lze usuzovat, že se organizátorům festivalu podařilo dokonale naplnit jejich skvělý záměr – přiblížit bez jakéhokoliv podbízení mladým návštěvníkům, co mohou znamenat skutečné umělecké hodnoty.

„Francouzský dirigent Martin Lebel se pustil do práce s takovou razancí, až mu taktovka vylétla z ruky.“

„Od prvních úderů Cécile Boiffin bylo jasné, že se člověk stává svědkem elegantní interpretační ekvilibristiky.“

„Je dobře, že nové vedení pardubického tělesa nyní nezaváhalo a umožnilo svým domácím posluchačům, aby se konečně seznámili s tvorbou své oblíbenkyně v prostředí velké koncertní síně.“

Komorní filharmonie Pardubice nezve k provádění sólových partů pouze hosty. Už mnohokrát se interprety koncertantních skladeb stali i kmenoví členové orchestru. Nestává se ovšem často, že orchestr zvolí takovéto řešení, a ještě představí hráče ze svého středu coby autora skladby. Právě tak tomu bylo na květnovém abonentním večeru, jehož nejočekávanější součást tvořil Koncert pro marimbu a orchestr Cécile Boiffin. Bez přehánění a s respektem k ostatním protagonistům lze uvést, že v Sukově síni Domu hudby šlo tentokrát především o její exhibici, přičemž daný výraz používáme v jeho nejlepším a původním slova smyslu.

„Flétnista Jan Ostrý hned od prvních tónů dostál své pověsti charismatického interpreta, který má Bacha dokonale zažitého a odzbrojuje posluchače jeho suverénním podáním.“

„Vojtěch Podroužek si náležitě vychutnal Koncert F dur, zaujalo především jeho citlivé pojetí až elegické druhé věty skladby. Po celou dobu mu ovšem byla rovnocennou partnerkou skvělá houslistka Iva Kramperová Svobodová.“

„Edita Keglerová, již dostatečně rozehraná, se do svého partu pustila excelentním způsobem, sledovat pohyby jejich prstů se snad ani nedalo, s jakou frekvencí ovládla klávesy. Jiří Houdek si v pohodě i zatrylkoval.“

Tři z šesti Braniborských koncertů Johanna Sebastiana Bacha zazněly na dalším z večerů tvořících program letošního ročníku festivalu Pardubické hudební jaro. Návštěvníci v pardubickém Evangelickém kostele, zaplněném do posledního místa, si vedle nich vyslechli ještě Bachův Koncert F dur pro hoboj, smyčce a continuo BWV 49/169 a Sinfonii z jeho kantáty „Non, sa che sia dolore“ BWV 209. K provedení dramaturgicky důmyslně koncipovaného celku spojili síly špičkoví sólisté – Edita Keglerová (cembalo), Jiří Houdek (trubka), Jan Ostrý (flétna) a Vojtěch Podroužek (hoboj) a „domácí“ komorní soubor Barocco sempre giovane (umělecký vedoucí Josef Krečmer), jehož první houslistka Iva Kramperová Svobodová se ujala rovněž sólových partů.

„Dirigent Kaspar Zehnder zřejmě dobře ví, co činí; chce dát prostor k rozehrání všem a přitom se mu daří držet celek v uhrančivé soudržnosti.“

„Vodička hravě vykouzlí předepsanou melodii, pohraje si s jejími nuancemi, opojí se líbezností, aby vzápětí bravurně zvládl kadenci první věty.“

„Orchestr rozvíjí Wagnerovu nekonečnou melodii způsobem, jako by si chtěl říci o místenky do Bayreuthu…“

Filharmonie Hradec Králové připravila pro abonenty svého velkého symfonického cyklu koncert sestavený z důvěrně známých skladeb období romantismu. Jejím sálem zněla hudba německých a rakouských autorů Carla Marii von Webera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Franze Schuberta a Richarda Wagnera. O vstupenky na večer, jehož sólistou byl koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička a který řídil šéfdirigent orchestru Kaspar Zehnder, byl ve městě obrovský zájem; sehnat volné místo na poslední chvíli stalo se takřka nemožným. Královéhradečtí filharmonici potvrdili svoji současnou skvělou formu a opět posluchačům připravili skvostný hudební zážitek.

„Uskupení trojice sympatických mladých dam, vzniklé na základě okamžité synergie při jednom natáčení, poprvé vystoupilo v České republice.“  

„V Rachmaninovovi hráčky nenechávají publikum vydechnout, přitom jako by si s nástroji lehce pohrávaly, absolutně totiž nedávají znát, jak je to vlastně pekelně obtížné.“

„Velmi záslužné uvedení málo známého díla Dory Pejačević a jeho tuze dobré provedení, chcete-li charakteristiku jednou větou.“

Festival Pardubické hudební jaro neopomenul ani letos oblast komorní hudby. Koncert Tria RoVerde, připravený jeho pořadateli v tomto týdnu, přinesl intenzívní zážitek, umocněný možnostmi seznámit se s velmi sympatickým tělesem v České republice dosud nevystoupivším a rozšířit si posluchačské obzory při setkání s dílem chorvatské skladatelky, jejíž tvorba se u nás v současnosti prakticky neprovozuje. Program večera vyplnila dvě klavírní tria: nejprve Trio élegiaque no. 2 op. 9 Sergeje Rachmaninova a poté Klavírní trio C dur op. 29 Dory Pejačević.

„V okamžiku, kdy se rozklene Elgarova důvěrně známá ústřední melodie a orchestr se jí naplno velkolepě ujímá, musí být harfu slyšet.“

„Klavírista Lukáš Klánský se svého úkolu zhostil s naprostou zodpovědností, ale současně s grácií a dokonce i s jakýmsi jemným humorem.“

„Nad způsobem, jakým dirigent Nicolás Pasquet dovedl všechny nástrojové skupiny k bezchybnému uchopení jejich partů, lze zůstat pouze v tichém údivu a očarování.“

Filharmonie Hradec Králové se představila ve středu 29. března 2023 v rámci svého velkého symfonického cyklu s posluchačsky atraktivním programem. Po úvodním britském vojenském pochodu Edwarda Elgara zněla romantická hudba norská a ruská, tedy Griegův Klavírní koncert a moll, při němž se sólového partu ujal Lukáš Klánský, a Čajkovského Pátá symfonie. Návštěvníci v Sále filharmonie, zaplněném takřka do posledního místa, byli opět svědky výjimečného večera potvrzujícího ohromující kvalitativní vzestup královéhradeckého orchestru.

„Pod vedením Zbyňka Müllera, působícího úsporně bez větších gest, vytvořili zkušení členové dechové sekce Kramářovou Partitou adekvátní atmosféru.“

„Igor Ardašev a Michal Mašek jdou sice každý svou vlastní interpretační cestou, tentokrát však v Mozartově dvojkoncertu působili jako dvojice, jejíž souhra přesvědčila absolutní dokonalostí.“

„Zařazení Koncertní předehry op. 17 Václava Jindřicha Veita lze pokládat za významnou událost.“

Skladby z období klasicismu i raného romantismu tvořily program březnových abonentních koncertů Komorní filharmonie Pardubice, připravených pod taktovkou dirigenta Zbyňka Müllera. Pořadatelé lákali především na Mozartův Koncert pro dva klavíry a orchestr Es dur. Pozoruhodné však rovněž bylo zařazení Partity Františka Vincence Kramáře a především uvedení Koncertní předehry Václava Jindřicha Veita, jehož dílo se v současné době takřka neprovozuje. Večer, konaný 20. března 2023 v Domě hudby, jenž si vyžádal vzhledem k přestavbám pódia hned dvě přestávky, následně vyvrcholil Čtvrtou symfonií Franze Schuberta.

„Tomáš Jamník patří k interpretům, kteří se dokáží během hry upřímně a radostně usmát, mnohdy hned poté, co dali najevo absolutní koncentraci.“

„Nicolas Chalvin při Berliozově Fantastické symfonii předvedl z francouzského přístupu to skutečně nejlepší.“

„Výkon, k němuž dirigent dovedl královéhradecké filharmoniky, zaslouží velký obdiv a úctu.“

Filharmonie Hradec Králové připravila v rámci svého „Malého symfonického cyklu“ na 9. březen 2023 večer, sestavený ze dvou stěžejních děl francouzského repertoáru. V podání orchestru se sólistou Tomášem Jamníkem zazněl První violoncellový koncert a moll Camille Saint-Saënse a poté přišlo na řadu ve městě dlouho očekávané provedení Fantastické symfonie Hectora Berlioze. Taktovky se ujal francouzský dirigent Nicolas Chalvin a podle bezprostředního ohlasu publika šlo o událost na úrovni, jakou krajská metropole ve východních Čechách již dlouho nezažila.

„Petr Vronský jako by patřil k mužům, kteří nestárnou a na koncertních pódiích jen zúročují své zkušenosti.“

„Felix Alexandre Guilmant je možná v Česku méně znám a hrán, než by bylo záhodno, o pozdního romantika jde však každým coulem.“

„Zuzana Ferjenčíková ovládá manuál a pedály s obdivuhodnou lehkostí, nicméně naprosto bravurně.“

Komorní filharmonie Pardubice zvolila pro své únorové abonentní koncerty program sestavený ze dvou děl vzniklých v období romantismu. Posluchače v Sukově síni Domu hudby čekala nejprve Symfonie č. 3 Es dur op. 97 Rýnská Roberta Schumanna. Po přestávce zasedla k varhanám slovenská interpretka Zuzana Ferjenčíková, která s orchestrem vedeným Petrem Vronským provedla První koncert Alexandra Guilmanta.

„Bylo patrné, že dirigent je s Koželuhovou tvorbou dobře obeznámen, a stejně tak, že muzikanti hráli s chutí.“

„Za pozoruhodným výsledkem musíme vidět kus poctivé práce všech zúčastněných.“

„Marek Štilec nechal po Credu sbor na pódiu usednout a vytvořil prostor pro modlitbu, nebo pro rozjímání, každému dle jeho víry a osobního zaměření.“

Filharmonie Hradec Králové představila v rámci svého Velkého symfonického cyklu tři skladby, které se na našich koncertních pódiích neobjevují často. Nápaditá dramaturgie navázala na dlouholeté úsilí dirigenta Marka Štilce, jenž se zabývá mimo jiné mapováním působení českých tvůrců v klasicistní Vídni. I díky němu se ve větší míře vracejí do programu některých našich orchestrů díla Leopolda Koželuha. Zároveň však bádání v archivech přináší možnost důkladněji se seznámit s jeho dobovými souputníky. Vrcholem večera v sále královéhradecké filharmonie se stalo provedení Mše sv. Aloise od Leopolda Hofmanna.

„Především ve druhé části večera se Arnheiður Eiríksdóttir představila v úryvcích z rolí, jež ztvárňuje na prknech Národního divadla.“

„Komorní filharmonie pod vedením Rastislava Štúra potvrdila, jak dokonale má přečteného Wolfganga Amadea Mozarta.“

„Díky přídavku sólistky zpívanému a capella možná poprvé v historii zněla pardubickým Domem hudby islandština.“

Na pozvání Komorní filharmonie zavítala na dvojici lednových abonentních koncertů islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, působící již třetím rokem jako sólistka Opery Národního divadla v Praze. Dáma, patřící na první české scéně k nejvytíženějším pěvkyním, se v této sezoně stala hlavní protagonistkou večerů v Sukově síni Domu hudby, jejichž program byl sestaven výhradně z operního repertoáru. Taktovky se chopil slovenský dirigent Rastislav Štúr, jenž má s doprovázením výrazných osobností řadu cenných zkušeností. „Pohrát“ si však dovede i s relativně malými ploškami orchestrálních předeher, při jejichž provedení vždy zdůrazní nejzajímavější pasáže a dá vyniknout jednotlivým efektům.

„Bylo patrné, že jsme byli svědky něčeho skutečně nevšedního a že tento večer má potenciál významně se zapsat do českého hudebního života.“

„Objevují se zde typické dobové pastorální figury, líbezné trylkování bychom však hledali ve skladbě marně, snad s výjimkou několika pasáží určených dřevěným dechovým nástrojům.“

„Před nasazením a výkonem dirigenta Marka Štilce nelze než obdivně smeknout.“

Komorní filharmonie Pardubice připravila na začátku letošního adventu pro své posluchače velké překvapení. Namísto tradiční „Rybovky“, která se v tomto období pravidelně objevovala v jejím předsvátečním programu a měnily se pouze drobnější skladby různých autorů, které ji doplňovaly, tentokrát nastudovala dílo jediné a zcela unikátní – Vánoční kantátu Leopolda Koželuha. Před orchestrem, sborem i sólisty stál nelehký úkol provést skladbu, kterou nemohl nikdo ze zúčastněných znát, neboť se více než dvě stě let nehrála. Obnovená premiéra pod taktovkou Marka Štilce však dopadla velmi uspokojivě, i když posluchačova cesta k plnému prožití skladby nemusí být v tomto případě zcela jednoduchá. Naštěstí byl z večera v pardubické Sukově síni Domu hudby pořízen zvukový záznam, takže bude možné se k jednomu z hudebních objevů roku vracet.

„Moszkowského víceméně pohodová, ač v některých místech interpretačně náročná skladba zněla v ‚rodinném‘ podání Čepických jako příjemně propracovaný celek, připomínající občas serenádu.“

„Třicetiletý Martin Kudrna zkomponoval Zrození hmoty přímo pro Komorní filharmonii.“

„Autor opojí posluchače vždy jen na okamžik a jde si důsledně za svým, neboť John Cage je mu zřejmě bližší než John Williams.“

Komorní filharmonie Pardubice patří k orchestrům, které pořádají mimořádný koncert k příležitosti 17. listopadu. Letos se taktovky ujal Marko Ivanović a kromě děl Mozarta, Moszkowského a Prokofjeva řídil premiéru skladby Zrození hmoty místního komponisty Martina Kudrny. Sólové houslové party interpretovali Markéta Čepická a Leoš Čepický.

„Největší vklad dirigenta Roberta Kružíka tkvěl ve zdůraznění slavnostních odstínů Mozartovy symfonie a v pečlivém propracování jednotlivých temp.“

„Dramaturgickou lahůdku z pera Ilji Hurníka posluchači rovněž právem ocenili s nadšením, tyhle věcičky by se vskutku měly hrát daleko častěji!“

„Usmívají se nakonec všichni – on v kratičkých pauzách, členové orchestru a reálný dirigent po celou dobu.“

Komorní filharmonii Pardubice se podařil další skvělý dramaturgický tah. Pro své listopadové abonentní koncerty přizvala ke spolupráci německého trumpetistu Reinholda Friedricha a požádala ho o provedení dvou děl, která patří k základním kamenům trubkového repertoáru. Oba tituly byly během večera nazvaného „Trubka světově“ odehrány za necelou půlhodinku, avšak posluchač v Sukově síni Domu hudby mohl nabýt dojmu, že s věhlasným sólistou strávil mnohem delší čas. Reinhold Friedrich totiž disponuje hned několika vlastnostmi, jimiž si dokáže podmanit publikum. V orchestřišti působí naprosto suverénně, dokonale na něm ovládne veškeré dění, a ještě mu zbyde čas na komunikaci s hledištěm.