sobota, 19 říjen 2019 14:02

Bellissime canzoni napoletane

4

„Napolitánské písně jsou pojem. Vznikaly v průběhu 120 let, od roku 1830 do roku 1950.“

„Rajnišův baryton je dramatický, ale dokáže být i romanticky něžný.“

„Takhle by to asi hráli neapolští muzikanti na Piazza del Plebiscito, pokud by byli stejně technicky dobří jako členové Napolitan Quartetu.“

Známe je v podání těch nejslavnějších umělců. Enrico Caruso, Beniamino Gigli, Mario Del Monaco, Mario Lanza, Luciano Pavarotti, Andrea Bocelli, Plácido Domingo, José Carreras, André Rieu a mnoho dalších. Patří mezi „slavné maličkosti“, které často slouží jako efektní přídavky po recitálech. Ačkoliv všechny mají autora, často zlidověly tak, že je ani za autorské skladby nepovažujeme. Hrají je symfonické orchestry, komorní soubory, big bandy, jazzmani, dokonce i dechovky a pouliční šumaři. Řeč je o napolitánských písních.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
DSC5083

„Pietari Inkinen předestřel symfonii v převažující náladě mocné, ale přesto moudře klidné vyrovnanosti.“

„Orchestr prokázal, že je hodně soustředěný, motivovaný a ochotný tvořit hudbu tak, aby posluchače naplňovala.“

„Mahlerova Třetí symfonie se hrává vzácně – a také to je vzácné dílo.“

Mahlerova Třetí symfonie je prý nejdelší mezi klasicky formovanými symfoniemi. Ano, její středeční provedení orchestrem FOK trvalo dobrých sto minut. Ale mnohem víc než pouhá délka poutala pozornost její krása. Šéfdirigent Pietari Inkinen dokázal skladbu modelovat a vymodelovat takovým způsobem, že sledovat známé idiomy i stálé nové a nové záhyby a proměny hudby bylo skutečným potěšením. Provedení zůstane dlouho v paměti jako emotivní, stylové a zdařilé. Souznění orchestru a dirigenta se nasčítalo až do výjimečného výsledku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Pamětníci si jistě vzpomenou na nezapomenutelné nahrávky Romance pro housle a orchestr s Josefem Sukem a Českou filharmonií.“

„Pietari Inkinen si přisedl k Amandě Forsyth a společně zahráli pizzicato ze skladby Jeana Sibelia Vesipisaroita.“

„Vrcholem večera bylo provedení 5. symfonie Jeana Sibelia.“

Pinchas Zukerman, slavný houslista, violista, dirigent a profesor hudby není pražskému publiku neznámý. Před sedmi lety měl samostatný recitál v kostele sv. Šimona a Judy, o pět let později zahajoval 83. sezónu Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Letos si přišel zahájení zopakovat. Stal se pro tuto sezónu rezidenčním umělcem FOK, a tak ji nejen zahájí, ale také ji závěrečným koncertem uzavře. K zahajovacímu koncertu přijel i se svou chotí, violoncellistkou Amandou Forsyth. Každý vystoupil zvlášť a pak si ještě zahráli dvojkoncert.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

„Někdo z lektorů to umí spíš se staršími, někdo s nejmladšími.“

„O ´lektorský´ koncert, letos ohlášený na 10. srpna, je prý zájem tradičně obzvlášť velký.“

„Ne nadarmo se o Maďarech mezi muzikanty říká, že jsou teď v žestích nejlepší na světě.“

Do kláštera přichází skupina mladých lidí s kufry na kolečkách kodrcajícími po dláždění. Na tom by ještě nebylo nic tak divného, v Broumově se přímo v historickém objektu velikosti většího šlechtického zámku dá dnes bydlet, dokonce v někdejších celách řeholníků. Nebylo by ani divné, že jde o Japonce a Japonky. Všichni však mají na zádech batoh stejného charakteristického tvaru. V hudbě poučený člověk vytuší, že uvnitř každého je lesní roh. Aha, tak už se začínají sjíždět na interpretační kurz. Ale neodbytně se v té chvíli zase znovu připomene záhada, jak se dovnitř ten rozšiřující se ozvučník vlastně může vejít…

 
Zveřejněno v ReportážPlus
5

„Bylo slyšet příliš mnoho nedotažeností, nahodilostí, nepřesností, přehmatů, ufouknutí.“

„Atmosféra druhé poloviny večera byla pozitivnější. Asi i díky filmovým dotáčkám.“

„Jednoznačně nejlepší položkou večera byla suita z filmové hudby Jiřího Šusta.“

Celkové vyznění závěrečného nedělního koncertu Smetanovy Litomyšle orchestr Pražských symfoniků značně poškodil. Po třítýdenní přehlídce s umělecky opravdovými programy může samozřejmě koncepce posledního večera, sestava kratších vděčných a populárních čísel, přinést pořádnou porci odlehčení a přístupnosti. Neznamená to však - a ani pořadatelé to tak určitě nezamýšlejí - že je jedno, jak se zahrají.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Fazıl Say se jako skladatel i hráč představil ve své ohromné fantasii a citlivosti, již nakonec vodní živel symbolizuje. Jeho turecké kořeny v celé skladbě zafungovaly vynikajícím způsobem.“

„Náročná partitura byla Inkinenem provedena s ušlechtilým zvukem celého tělesa, zejména v pasážích největších fortissim, která i díky instrumentaci neztratily lesk a čitelnost jednotlivých hlasů.”

„Celkově byl večer koncipován s myšlenkovou hloubkou a ověnčen úctyhodnými výkony umělců.”

Závěrečný koncert sezony Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK přinesl mnoho poloh zvukových, barevných a intenzivních co do hloubky samotné hudby, hlavně ale otázek klimaticky existenčních. Pianista Fazil Say a FOK se svým šéfdirigentem Pietari Inkinen nadhodili důležitou myšlenku. Potřebuje planeta nás? To je k úvaze. Nicméně jedno je jisté. My potřebujeme planetu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
02

Vůbec poprvé zahraje v České republice svůj Koncert pro klavír a orchestr s podtitulem „Voda“, op. 45 turecký klavírista a skladatel Fazil Say. Zítra a pozítří od 19:30 tímto dílem zahájí závěrečné koncerty sezony Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Dirigovat bude jeho šéfdirigent Pietari Inkinen. V druhé polovině obou večerů zazní ještě Alpská symfonie, op. 64 Richarda Strausse.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

„U nás v rodině byli všichni doktoři.“

„Člověk vypuštěný ze školy musí sám sobě být velmi tvrdým trenérem.“

„Nedokážu mít malou radost nebo malý smutek, vždycky to musí být veliké!“

Těší se na zítra, na Alpskou symfonii se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, miluje své studenty a už pátým rokem pro ně chystá mistrovské kurzy v Broumově, kde také vystoupí na festivalu Za poklady Broumovska, snaží se hrát výjimečné skladby, které se u nás dlouho neobjevily. Horna se jí zaryla pod kůži už v dětství. A jak dodává v rozhovoru pro KlasikuPlus, až v momentě, když se něco v životě stane, tak člověk začne vnímat sám sebe.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

„Suitu opatrili jedinečnou farebnosťou a určitou striedmosťou, vlastnou kompozíciám severských autorov.

„Terezie Fialová vniesla do Ebenovho koncertu priliehavú dávku energie, nástojčivosti, takisto bola schopná uchopiť mnohovrstevnú štruktúru.“

„Inkinen mi vo väčšine diela nepripadal, že by sa snažil stoj čo stoj do diela premietnuť svoj názor na Šostakovičove pohnútky.“

Dokonca aj v kontexte bohatej ponuky Pražského jara dokázal festivalový koncert so Symfonickým orchestrom hlavního města Prahy FOK svojou dramaturgiou zaujať tak, aby sa pre mňa stal jedným z tých večerov, na ktorých som rozhodne nechcela chýbať. Ťažko pritom povedať, čo moju zvedavosť vystupňovalo viac: či česká premiéra ďalšieho Sibeliovho diela, Terezie Fialová v majstrovskom Koncerte pre klavír a orchester Petra Ebena alebo to, ako Pietari Inkinen pojme azda najrozporuplnejšie Šostakovičovo dielo, 5. symfóniu... A ak väčšinou prichádzam na koncert s najrôznejšími očakávaniami a „predpoveďami“, tentokrát som sa v rámci možností chcela interpretáciou nechať prekvapiť.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Filas-hrob-P3020621

„Katarze jde jako zlatá nit celou naší evropskou kulturou.“

„Nemám nejmenší potřebu tvořit hudbu takzvaně na zelené louce.“

„Hudbu píšu pro posluchače.“

Skladatel Juraj Filas programově neváhá užívat krásu a příjemnost, nebojí se tradičně zakotvených postupů, melodie, libozvučnosti a upřímného výrazu. Pro jeho neoromanticky znějící hudbu je příznačná silná emocionalita a často až vášnivost výrazu. Platí to i o Requiem Oratio spei, Modlitba naděje, které v pátek zazní v Hradci Králové a v neděli ke Dni válečných veteránů v katedrále sv. Víta v Praze. V rozhovoru pro KlasikuPlus se jeho autor vyznává, že vědomě navazuje na velkou evropskou hudební tradici, zdůrazňuje, že hudbu píše pro posluchače, a také prozrazuje, na čem právě pracuje.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pátek, 28 září 2018 00:52

Filmová hudba trochu jinak

DSC0062

„Svatý Václav je plytký film s výtečnou hudbou.“

„Dirigent Jan Kučera má partituru skutečně v krvi.“

„Orchestr FOK hrál skvěle.“

Pražští symfonikové oživili historický velkofilm Svatý Václav z roku 1930, jedno z posledních děl němé éry. V Obecním domě živě doprovodili projekci hudbou, kterou tehdy složili Jaroslav Křička a Oskar Nedbal. Za její rekonstrukcí stojí Jan Kučera, který také stál po dva večery za dirigentským pultem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus