„Slavnostním zahajovacím večerem odstartoval 27. května bezmála šestitýdenní maraton patnácti koncertů MHF Leoše Janáčka před publikem.“
„Violistu, ale také houslistu a dirigenta Josého Adolfa Aleja Solise doporučil festivalu jeho končící čestný prezident Ivan Ženatý.“
„Do sálu s kapacitou 800 diváků jich směla přijít polovina; dostavilo se kolem tří stovek oddaných, které neodradila ani povinnost testu a roušek.“
Ve čtvrtek 27. května Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem zahájila ostravský Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Koncert se uskutečnil za účasti diváků v Domě kultury města Ostravy a orchestr, ke kterému se připojil mexický violista José Adolfo Alejo Solis, předvedl Berliozovo symfonické dílo Harold v Itálii a Janáčkovu Sinfoniettu.
„Režisér Nekvasil nevnímá Šostakovičovu operu v její primárně divadelní kvalitě, ale v širokém poli sémantických vztahů jako podobenství o jakémkoli lidském utrpení, nespravedlnosti a nesvobodě.“
„Kostýmy Marty Roszkopfové jsou rozeklané mezi tu nejubožejší lidskou bídu i hýřivou marnotratnost a bezduché sobectví.“
„Šostakovičova opera bude Ostravě chybět. Podobně jako bude chybět každé moderní a nadčasové dílo, které proniká hluboko do jádra etických fenoménů.“
Od premiéry opery Lady Macbeth Mcenského újezdu v Národním divadle moravskoslezském uplynuly dva roky. To, že Šostakovičova opera figurovala v programu ostravského divadla tak dlouho, lze považovat svým způsobem za malý zázrak. V operním provozu děl 20. století se běžně stává, že nastudovaný titul vydrží pouhou jednu sezonu. Co je tedy příčinou úspěchu ostravské inscenace Lady Macbeth?
Různorodý program čítající 27 koncertů, doprovodné akce, program pro děti, folklórní večer s Hradišťanem i další akce představil Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Koná se od 27. května do 1. července v Ostravě, Hukvaldech a dalších pěti městech Moravskoslezského kraje. Letošní rok věnuje velkou pozornost pěveckému umění. Hlavními hvězdami budou pěvci Patricia Petibon, Adam Plachetka, Gustáv Beláček a Jana Kurucová, klavírista Jean-Efflam Bavouzet nebo Luzernský symfonický orchestr. Festival zavádí poprvé ve své historii institut rezidenčního umělce. Českým bude klavírista Martin Kasík, zahraničním pak německý violoncellista Daniel Müller-Schott. Novinkou festivalu jsou také čtyři zvýhodněná festivalová abonmá.
„Janáček je nakonec vždy svůj, je realističtější i básnivější, úsečnější i intenzivnější.“
„Mužská část sboru ve strhující scéně před závěrem dala dramatické expresi maximum dynamiky, naprosté přesnosti i silně intenzivního výrazu.“
„S Osudem měl Janáček smůlu. Operu nikdy neslyšel.“
Na Festivalu hudebního divadla Opera 2020 se v pražském Národním divadle v sobotu zavřela poslední opona za ostravskou inscenací Janáčkova Osudu. Derniéra připomněla, že se v Národním divadle moravskoslezském dělají dobré operní projekty, a potvrdila, že Janáček je i v méně frekventovaných dílech autorem svérázným, pozoruhodným a mimořádným.
„Rusalka není víla; je obrazem čisté nevinné duše, cizince v neúprosném, bohužel již odlidštěném světě.“
„Znělý, zdravý hlas Veroniky Holbové podporuje dojem z konkrétní prezentace, neakcentující nijak zvlášť snovost, poetičnost.“
„Martin Gurbaľ nemá barvu hlasu patřící skutečnému basu; vyvažuje to však lidskostí, kterou postavě otce (spíše než vodníka) dává.“
Současná ostravská Rusalka je tamním dvanáctým nastudováním díla během stoleté historie souboru. Za inscenací stojí plnou vahou své muzikality Jakub Klecker. Hodně výrazná je však i její vizuální stránka, dílo scénografa Davida Baziky, kostýmní výtvarnice Ha Thanh Špetlíkové a režiséra Radovana Lipuse. Pomáhá v příběhu podtrhnout ryze současná témata, pocity a apely.
Národní divadlo moravskoslezské uvede ve čtvrtek 17. října v půl sedmé v Divadle Antonína Dvořáka svoji první premiéru v této sezóně - celosvětově jednu nejslavnějších a nejhranějších českých oper, Rusalku. Nová verze režiséra Radovana Lipuse je už dvanáctým režijním nastudováním slavného díla na jevišti NDM.
Na Ostravsku pokračuje Svatováclavský hudební festival. Nabídne několik koncertů od staré po soudobou hudbu a také besedy s některými umělci, budou jimi Veronika Holbová, Eva Dřízgová-Jirušová nebo Jakub Klecker. Na pódiu se pak kromě nich představí mimo jiné belgický ansámbl Terra Nova Collective, Václava Krejčí Housková, Jaroslav Březina, Lukáš Bařák, Český filharmonický sbor Brno, Ensemble Opera Diversa, maďarský žesťový soubor In Medias Brass nebo Z.E.N. Trio.
„Odvážná slova Daliborova, vmetena do očí přímo králi Vladislavovi. Idea svobody a živelné lásky v tomto díle je vysoce nadčasová.“
„Najít dva vyrovnané představitele titulní role je pro inscenátory úspěch.“
„Potvrdila se stará divadelní pravda, že každý večer je vždy jiný, dvakrát se nikdy nevstupuje do téže řeky!“
Národní festival Smetanova Litomyšl vrcholil 4. a 5. července dvěma představeními tragické opery Dalibor Bedřicha Smetany. Ve zcela novém nastudování Opery Národního divadla v Praze. Dirigentem byl Jaroslav Kyzlink, režisérem Jiří Nekvasil, na scéně Daniela Dvořáka. Kostýmy vytvořila Zuzana Bambušek Krejzová, sbormistrem je Pavel Vaněk. Obdobně jako o týden dřív v Praze, představila se i v Litomyšli obě premiérová pěvecká obsazení, nicméně v jiných kombinacích.
„Bučení bylo reakcí na krále Vladislava nořícího se do kouřící lázně.“
„Dalibor je příběhem o lásce, pravdě a právu, o ideálech a přátelství… A tím při všech dílčích inovacích naštěstí zůstal.“
„Jaroslav Kyzlink za dirigentským pultem volí věcnější a svižnější přístup, nepřehání patos.“
Smetanova hudba věnovaná pověsti o Daliborovi zůstává svá – romantická, noblesní, lyrická i hrdinská, s patosem citů osobních i národních. Scénické uchopení jeho opery se mění a proměňuje s generacemi víc. Zatím poslední inscenace, ta nejnovější v pražském Národním divadle, nese výrazný rukopis dvojice Dvořák-Nekvasil, dvou divadelníků, kteří už tři desetiletí vnášejí do tuzemského operního dění nepřehlédnutelné podněty, vesměs vždy s nějakým podílem provokování.
Dnes večer uvede Národní divadlo v Praze svoji poslední premiéru letošní sezóny – Dalibora Bedřicha Smetany. V roli rytíře Dalibora se alternují oceňovaní slovenští tenoristé Peter Berger a Michal Lehotský. Vladislava, krále českého ztvární Adam Plachetka a Svatopluk Sem. Miladou budou Dana Burešová a Kateřina Hebelková, Jitkou Veronika Holbová a Alžběta Poláčková, o Beneše se podělí Jiří Sulženko a Jan Šťáva, Budivoji budou Jiří Brückler a Jakub Kettner a Vítky Jaroslav Březina a Martin Šrejma. Orchestr Národního divadla povede hudební ředitel opery Jaroslav Kyzlink. Režisérem je Jiří Nekvasil a scénografem Daniel Dvořák.
V přímém přenosu Českého rozhlasu Ostrava a také zde na YouTube dnes budete moci sledovat vyhlášení druhého ročníku Moravskoslezských kulturních Cen Jantar za rok 2018. Slavnostní večer se koná v Multifunkční aule Gong v Dolních Vítkovicích od 18 hodin. Vyhlášeni budou laureáti šestnácti kategorií a také jména dvou držitelů ceny za celoživotní dílo. Kromě artificiální hudby se ceny udělují ještě za populární hudbu, výtvarné umění, literaturu, činoherní divadlo, muzikál, operu a balet. Osm porot vybíralo ty nejlepší loňské projekty umělců a uměleckých souborů s vazbou na Moravskoslezský kraj, které měly společenský a profesní přínos v oblasti kultury.
„Dílo má poněkud problematický námět a libreto, ale obsahuje mimořádně zajímavou hudbu.“
„Nejen Živný, ale právě sám Janáček napsal značně autobiografickou operu.“
„Nekvasil s Dvořákem dokázali příběh vyprávět tak, že hudba může vyniknout. Našli rozumnou cestu, jak nesoulad potlačit.“
Národní divadlo moravskoslezské je teprve druhým na světě, které nastudovalo všechny Janáčkovy opery. Tou poslední, která scházela, byl Osud, uvedený v Ostravě letos na podzim. Je logické, že soubor s inscenací přijel hostovat na festival Janáček Brno 2018, a je logické, že v té souvislosti dostal od Nadace Leoše Janáčka medaili. Sobotní představení bylo pro režiséra Jiřího Nekvasila, scénografa Daniela Dvořáka i dirigenta Jakuba Kleckera úspěchem, dokonce svého druhu triumfem.
