„Obě inscenace se hrály před vyprodaným hledištěm za velkého zájmu berlínského operního publika.“
„V Berlíně se rozhodli pro tradiční zakončení Turandot Francem Alfanem s Toscaniniho škrty.“
„Romeo Castelucci se soustředil svou scénou (vlastní návrh) a vedením postav spíš na duševní pocit opuštěnosti Daphne, což nevlídná zimní krajina jen podtrhuje.“
V německé metropoli Berlíně mají milovníci opery k dispozici tři operní divadla. Nedávno zcela zrekonstruovanou Stání operu Pod lipami, Německou operu (v bývalém Západním Berlíně) a na rekonstrukci čekající Komickou operu, proslavenou působením Waltera Felsensteina nebo Barrie Koskyho. Přestože se repertoár operních scén, zejména v nejhranějších titulech protíná, každé divadlo je vyprofilované a přináší také opery (v případě Komické opery i operety a muzikály), které se jinde nevidí. Dne 17. a 18. března 2023 se v berlínské Státní opeře Pod lipami hrály opery Turandot Giacoma Pucciniho a Daphne Richarda Strausse. Jedná se o poměrně nové inscenace. Turandot měla premiéru 18. června 2022 a Daphne 19. února letošního roku. Obě inscenace se hrály před vyprodaným hledištěm za velkého zájmu berlínského operního publika.
„Idomeneo bývá považován za skladatelovu první mistrovskou operu. A vskutku je to dílo v mnohém nové, nejen v Mozartově tvorbě samotné, ale i v kontextu evropského operního vývoje.“
„Inscenace je dílem skotského režiséra Davida McVicara, hudebně operu nastudoval a řídil pravidelný spolupracovník divadla Sir Simon Rattle. Inscenace se dá označit jako klasická, hraje se na prázdné scéně, které vévodí zavěšená lebka. Režisér děj opery nikam nepřekládá ani nepřekrucuje vztahy mezi jednotlivými postavami.“
„U Magdaleny Kožené jsme mohli obdivovat její mimořádné herecké nasazení v roli Idomeneova syna, který svého otce miluje a ctí a který miluje i svou Illii.“
Poslední premiérou v berlínské Státní opeře Pod lipami, uskutečněnou 19. března, byla opera Wolfganga Amadea Mozarta Idomeneo, celým názvem Idomeneo, Re di Creta (Idomeneus, král krétský). Mozart ji napsal v roce 1780 jako svou desátou dokončenou operu (před ním vznikly i fragmenty oper Thamos nebo Zaida), po něm následovalo dalších sedm dokončených oper. Idomeneo totiž bývá považován za skladatelovu první mistrovskou operu. Za inscenací stojí režisér David McVicar a dirigent Sir Simon Rattle, v jedné z hlavních rolí účinkuje Magdalena Kožená.
„Celý recitál doprovázela PKF – Pražská filharmonie pod taktovkou Giacoma Sagripantiho.“
„Pretty Yende a Nadine Sierra si nejprve spolu zazpívaly duet Hraběnky a Zuzanky z Figarovy svatby, následoval duet z Rossiniho opery Alžběta, královna anglická a potom si každá pěvkyně zazpívala árii z komické opery.“
„Z projevu obou umělkyň vyzařovala nelíčená radost ze zpěvu, absolutní znalost zpívaných skladeb i interpretace jejich stylu.“
První březnový večer zpívaly ve Smetanově síni Obecního domu sopranistky Pretty Yende a Nadine Sierra. Do Prahy, města ve středu Evropy, se vždy sjížděli instrumentalisté, dirigenti, skladatelé i pěvci. V Novém německém divadle se pořádaly tzv. Májové cykly, kde vystoupila celá řada světových pěvců včetně Enrica Carusa nebo Lea Slezaka. Mnozí významní pěvci zde byli v angažmá, např. Hans Hotter. Hanuš Thein vzpomínal na hostování legendárního ruského basisty Fjodora Šaljapina v Massenetově opeře Don Quijotte v Národním divadle. V sedmdesátých letech minulého století pozval dr. Pavel Eckstein do Prahy vynikající světové operní pěvce, např. Helen Donath, Hildegard Behrens nebo José Carrerase. Po sametové revoluci se operní domy v Praze nejprve osamostatnily (aby se později zase spojily) a v souborech začala působit řada zahraničních pěvců. Někteří pohostinsky, jiní v angažmá. A tento stav trvá dodnes. Přestože se nikdy nejednalo a dosud nejedná o špičkové operní pěvce s mezinárodní kariérou v prestižních operních domech, nesmazatelnou stopu zde zanechali např. Tamara Kucenko, Galia Ibragimova nebo Valentin Prolat. V současné době převyšuje všechny zahraniční pěvce v Národním divadle angažovaná islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir...
„V Metropolitní opeře byla Fedora poprvé uvedena 5. prosince 1906 s Linou Cavalieri a Enricem Carusem v hlavních rolích."
„Obsazení jistě dominovala bulharská sopranistka Sonya Yoncheva, které Fedořin part nečinil žádné potíže (ostatně není až tak náročný ve srovnání s rolemi v jiných veristických operách) a byla přesvědčivá i po herecké stránce."
„Rosa Feola zaujala svým zvonivým sopránem i hereckým pojetím bezstarostné Olgy a výborně si vedl i barytonista Lucas Meachem v roli de Siriexe."
V sobotu 14. ledna měli operní fanoušci na celém světě jedinečnou možnost v rámci přenosů The MET: Live in HD vidět veristickou operu Umberta Giordana Fedora. Měla premiéru 17. listopadu 1898 v Teatro Lirico v Miláně a Giordano ji napsal dva roky po Andreovi Chénierovi. Přestože v letech 1888/1929 napsal celkem třináct oper, na jevištích se nejčastěji uvádějí jako jeho nejúspěšnější opery právě jen Fedora a Andrea Chénier. Jestliže druhá jmenovaná prošla v posledních letech řadou našich operních scén, Fedoře jsou tuzemská divadla mnoho dlužná. Přitom se jedná o výborně napsané dílo, operu na kvalitní libreto i předlohu (V. Sardoua, podle jehož námětu vznikla např. Pucciniho Tosca a k jehož hře Madame Sans-Gêne Giordano sáhl později), o operu se strhující hudbou.
„Zapotřebí je především vyzdvihnout hudební nastudování francouzského dirigenta Françoise-Xaviera Rotha.“
„Recenzent s plným vědomím, že jde o jednoho z nejžádanějších wagnerovských tenoristů současnosti, je přesvědčen, že Vogtův hlas je ideální pro Nemorina nebo Ferranda a že Wagnerovy role vyžadují daleko dramatičtější hlas.“
„Pojetí opery maďarským režisérem Kornélem Mundruczóem absolutně nectilo skladatelův podtitul ‚romantická opera‘.“
Opery Richarda Wagnera jsou pevnou součástí repertoáru zejména německých operních scén. Pro ty menší jsou některé jeho opery svými interpretačními nároky zcela nedostupné, střední německé scény se však dnes dokonce pouštějí i do tetralogie Prsten Nibelungův a ty největší pravidelně uvádějí ve svém repertoáru většinu skladatelových oper, zejména od Bludného Holanďana po Parsifala. Dostát nárokům, které tyto opery svým interpretům přinášejí, je ovšem obtížné i pro velká divadla. Jaká tedy je nová inscenace Lohengrina v Mnichově?
„Dle webových stránek Aerofilms zhlédlo u nás operní přenosy z MET už přes čtyři sta tisíc diváků.“
„Prostředky na svůj provoz si musí MET v drtivé většině sama vydělat, případně získat od sponzorů. Zájem o maximální zaplnění sálu je tedy enormní.“
„I letos uvede Metropolitní opera dvě opery současných amerických skladatelů: Kevina Putse a Terence Blancharda.“
Je tomu už šestnáct let, co se milovníkům opery objevil nový fenomén: přenosy operních představení do kin po celém světě. Zasloužil se o to v pořadí šestnáctý generální manažer Metropolitní opery Peter Gelb, který se jím stal 1. srpna 2006 jako nástupce Josepha Volpeho. Gelb, který má smlouvu zatím prodlouženou do roku 2027, přišel s řadou inovací v provozování opery nejprestižnější operní scénou světa. Klíčové bylo spuštění projektu The MET: Live in HD hned při jeho nástupu.
„Poroty se jednoznačně shodly na hodnocení soutěžících.“
„Ne vždy měli všichni soutěžící vhodně volený repertoár.“
„Věřím, že uslyšíme nejen o oceněných, ale i o těch, kteří si letos žádnou cenu neodvezli.“
Slavnostním koncertem a vyhlášením výsledků šestapadesátého ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech skončila 11. listopadu v Městském divadle tato naše nejvýznamnější pěvecká soutěž. Už několik let probíhá ve čtyřech kategoriích: Operní naděje pro nejmladší adepty pěveckého umění ve věku mezi 16 a 20 lety, pak kategorie Junior pro soutěžící do 24 let včetně a kategorie Opera pro pěvce do 35 let. Speciální kategorie je věnována písňové interpretaci, která je rovněž ohraničena věkem 35 let. Za soutěží se ohlíží Zbyněk Brabec, jeden z porotců.
„Obě představení Straussových oper v Mnichově byla bez nadsázky na světové úrovni.“
„Režisér Marton celou operu rozehrál do nejmenších detailů a vždy zcela v souladu s hudbou. Inscenace nepostrádá i vtip.“
„I při Růžovém kavalíru můžeme konstatovat to, co při představení opery Capriccio. Vynikající orchestr, moderní režie a výborné pěvecké i herecké výkony všech rolí.“
Na Mnichovských operních slavnostních hrách zazněly bezprostředně po sobě dvě opery Richarda Strausse. Capriccio v režii Davida Martona 23. července řídil Leo Hussain, o den později uvedeného Růžového kavalíra v pojetí Barrieho Koskyho dirigoval Vladimir Jurowski. V obou operách se sešlo vzácně vyvážené obsazení inscenačního týmu i interpretů.
„Dirigent Rustioni Berliozovu operu výstižně charakterizoval třemi slovy: efektní, spektakulární, naturalistická.“
„Jestliže Trójané se vyznačovali režijní bezradností, inscenace Ďáblů z Loudunu byla po této stránce dokonalá.“
„Na těchto dvou inscenacích si divák mohl zcela jasně uvědomit, co je to moderní operní divadlo 21. století a co jen sled prázdných nápadů s vnějším kalkulem zaujmout.“
Mnichovskými slavnostními hrami každoročně vrcholí operní a baletní divadelní sezóna v Bavorské státní opeře. Na mezinárodní festival, který se letos pořádá ve dnech 24. června až 31. července, se každoročně sjíždějí milovníci oper doslova z celého světa. Však také má festival každoročně co nabídnout. Letos jsou vedle třinácti oper uvedeny také čtyři balety, pět komorních koncertů, písňové recitály… Podívejme se blíže na dvě inscenace první poloviny letošního programu – operní bilogii Les Troyens od Hectora Berlioza, uvedenou 6. a 10. července, a na festivalovou premiéru inscenace opery Ďáblové z Loudunu od Krzysztofa Pendereckého.
„Alois Ježek je brilantní český kulturní manažer, zakládající i současný ředitel Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka a také zakladatel a ředitel Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka v Karlových Varech.“
„Eva Randová v roce 2021 obdržela cenu Thálie za celoživotní mistrovství. V čele poroty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka zavedla do hodnocení pevný řád, kterým se soutěž řídí dodnes.“
„Peter Dvorský povede letos porotu Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka posedmnácté.“
Věhlas soutěží jistě roste se jmény zářících vítězů, a přece síla významu všech klání pramení především z délky tradice a z obětavosti těch, kdo soutěž dál vytvářejí, ač stojí v pozadí. V případě Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, jejíž 55. ročník se v Karlových Varech koná od 5. do 12. listopadu, je plejáda jejich jmen letos zvláště nepřehlédnutelná a významná. Šest z nich se totiž potkává v roce 2021 s životním výročím. Skromně stojí na nepřipomínané straně soutěže, a přece by bez nich, stejně jako bez vkladu mnohých dalších, žádná soutěž ani nevznikla, ani nevytrvala a ani sama nezazářila… Jsou to její dlouholetý ředitel Alois Ježek a její pravidelní porotci, pěvci Eva Randová, Magdaléna Hajóssyová, Peter Dvorský, Zdeněk Šmukař a Zbyněk Brabec. Autorem jejich medailonků je operní publicista Jan Králík.
Pořadatelé letošního, pětapadesátého ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech potvrdili termín od 5. do 12. listopadu. Soutěž, zpočátku určená studentům uměleckých škol, se stala během let uznávanou soutěží v celosvětovém měřítku. V posledních letech se jí zúčastňuje osmdesát až sto deset pěvců prakticky z celého světa, a to ve čtyřech kategoriích – Junior, Opera, Píseň a Operní naděje. Termín uzávěrky přihlášek je 3. října, v případě soutěžících ze zemí s vízovou povinností už zítra.
„Na krásné, působivé scéně Petra Vítka odvíjí Pilař děj především svou prací s herci, jejich pohybem, viditelně důsledným držením postavy, decentní charakterizací.“
„Volba sólistů se jevila v premiérovém představení jako optimální.“
„Hudební profesionalita je na více než pozoruhodné úrovni. Inscenace navázala vkusně na výborný počin Orfea před dvěma roky.“
Jen týden po premiéře Smetanovy Prodané nevěsty představila plzeňská opera dne 15. srpna 2020 premiéru díla Claudia Monteverdiho L’incoronazione di Poppea – Korunovace Poppey. V hudebním nastudování dirigenta Vojtěcha Spurného a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře, od roku 2014 dosavadního šéfa plzeňské opery. Toto datum akcentuji proto, že Tomáš Ondřej Pilař právě touto premiérou v Plzni svou šestiletou éru končí a začíná novou – v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Zvolil si dílo vpravdě mimořádné pro historii opery jako žánru.
„V pěveckém obsazení premiéry dominoval mladý basista Jan Hnyk v roli sedláka Martina.“
„Operní sbor působil jistě, jevištně velice přirozeně, uvolněně, jakoby si své účinkování doslova užíval.“
„Režie vychází z hudby; nechtěla upřímný a prostý svět českého venkova transformovat do mnohdy udivujících souvislostí, ale ztvárnila vše rovněž upřímně a prostě.“
Operní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni hraje v historické budově Velkého divadla komickou operu Antonína Dvořáka Šelma sedlák. Její děj je situován na Domažlicko, do oblasti blízké krajskému městu. Pod taktovkou a v hudebním nastudování dirigenta Jiřího Štrunce a v režii Zbyňka Brabce se v sobotu uskutečnila první premiéra. Režisér si pro svoji vizi a realizaci díla zvolil tým - scénu navrhl Pavel Kodeda, kostýmy Josef Jelínek, světelný design byl ve zkušených a citlivých rukou Antonína Pflegera. Choreografii vytvářel Martin Šinták, sbory nastudoval Zdeněk Vimr. Všechny role dokázala plzeňská opera vhodně alternovat.
Soubor opery plzeňského Divadla J. K. Tyla uvede v sobotu v premiéře novou inscenaci Dvořákovy komické opery Šelma sedlák. Neoprávněně opomíjené dílo, jehož děj se odehrává na Domažlicku v 18. století, se znovu zařadí do repertoáru divadla po 65 letech. Stane se tak v režii Zbyňka Brabce a v hudebním nastudování Jiřího Štrunce. V ústřední zamilované dvojici v rolích Bětušky a Jeníka uvidí diváci oblíbenou sopranistku Ivanu Veberovou v alternaci s finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka Marií Schmidtovou a tenoristy Tomáše Kořínka nebo Amira Khana, který se stal sólistou opery na počátku tohoto roku a již se s úspěchem představil v inscenacích Iris, Idomeneo a Nabucco. Dvořákova opera Šelma sedlák měla premiéru 27. ledna 1878 v Praze. Je skladatelovou pátou operou. „Hudba Šelmy sedláka je radostná, v národním tónu, čehož Dvořák dosahuje zejména hojným používáním českých tradičních tanců, zejména polky. Je také plná komplikovaných ansámblů se zajímavým vedením zpěvních hlasů. Hudba této opery je typicky dvořákovsky zdravá, a přestože patří k raným dílům, je v ní již mnoho z toho, co známe v jeho pozdější tvorbě,“ přibližuje operu dirigent Jiří Štrunc. Dramaturg a režisér Zbyněk Brabec to potvrzuje: „Po hudební stránce se jedná o zralé dílo již renomovaného skladatele, v němž vyniká česká melodika, kde je vypracovaná rytmická stránka i harmonie s instrumentací.“ Šelma sedlák, ač v poválečném období patřil k populárním operám, se u nás v posledních letech hrál velmi sporadicky. Plzeňské divadlo tuto ryzí českou klasiku uvedlo naposledy v roce 1954 v režii Bedřicha Kramosila a pod taktovkou Alberta Rosena. Nyní připravuje inscenaci pro všechny věkové skupiny. „Žádná Dvořákova opera se nehraje bez škrtů. K těm jsme přistoupili i v naší inscenaci, abychom jí zajistili větší spád a aby byla přijatelná pro dnešního diváka. Jsem přesvědčen, že půvabný lidový příběh diváky dojme i pobaví zároveň,“ vysvětluje režisér. Libreto nezapře inspiraci z tehdy úspěšných děl, jako byla Smetanova Prodaná nevěsta či Mozartova Figarova svatba. Bohatý sedlák zaslíbí svou pohlednou dceru Bětušku, milující chudého Jeníka, bohatému ženichovi. A tak se rozehrává příběh, ve kterém téměř každý připravuje nějakou lest a zároveň se stává i obětí.
„Na Pražské konzervatoři je Čardášová princezna čtvrtou inscenací hranou v koncertním sále za doprovodu malého orchestru a studenta dirigování.“
„Mnozí vůbec poprvé zpívají pod dirigentovou taktovkou.“
„Učitelé i studenti věnují přípravě mnoho volného času, mívají velmi pěkný ohlas.“
Osmou inscenací klasické operety na Pražské konzervatoři po obnově vyučování operetního zpěvu a herectví je Čardášová princezna Emmericha Kálmána. V režii pedagoga Zbyňka Brabce, pod taktovkou studenta Ondřeje Kunovského a se studenty v hlavních rolích i v orchestru má dnes večer nový projekt v sále školy po pátečním prvním uvedení druhou premiéru.
