„Velvyslanec Japonska, pan Suzuki Hideo v anglickém projevu k publiku překvapil znalostí české kultury i situace Filharmonie Brno, když podpořil záměr výstavby nového koncertního sálu.“

„První věta je obrazem smrti hrdiny, při jehož pohřbu se vynořují filosofické otázky o smyslu života a smrti.“

„Vize vzkříšení, neskutečně působivá a přesvědčivá, vyvolala po zaraženém tichu explozi ovací. Jestli opravdu duše Gustava Mahlera, vzkříšená v jakékoli podobě, byla přítomná tomuto provedení, byla s ním jistě navýsost spokojená.“

Filharmonie Brno vstoupila slavnostním koncertem ve čtvrtek 14. září do své 68. sezóny. Sál Janáčkova divadla byl vyprodaný a jeviště bylo také zcela zaplněno. Hrála se Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro soprán, alt, sbor a orchestr Gustava Mahlera. Ke spolupráci byli přizváni Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, sopranistka Pavla Vykopalová a mezzosopranistka Jana Hrochová. U dirigentského pultu stanul šéf Filharmonie Brno Dennis Russell Davies, pro kterého tímto začala již šestá sezóna v čele orchestru.

„Harmonie brněnských filharmoniků je oktet, který je sestavený z dechových nástrojů a jeho duší je soloklarinetista Emil Drápela. Toto uskupení bývalo v minulosti velmi oblíbeným a mnozí skladatelé pro něho psali hudbu, na kterou jsme dnes již postupně zapomněli.“

„Soubor se vyznačuje zejména dokonalou souhrou a perfektní profesionální interpretací, vystupuje od roku 1993 a věnuje se především nahrávání. Za vznikem souboru stojí CD projekt „Arcibiskupský zámek v Kroměříži - poklady hudebního archivu.“

„Skladba Viktora Kalabise Jarní píšťalky, op. 50 pro dechový oktet je svěží a razantní hudba, disonantní a přesto sdělná, s pozitivním nábojem, překvapila a navodila otázku, proč je skladatel tak málo na českých i moravských pódiích uváděn.“

Večery komorních koncertů zaznívají v brněnském Besedním domě pravidelně díky Spolku přátel hudby, který působí při Filharmonii Brno. V letošní jubilejní 25. sezóně byl večer, který se konal 28. března 2023, věnován souboru Harmonie brněnských filharmoniků. Ti ve svém programu vzpomněli českého skladatele Viktora Kalabise a jeho 100. výročí narození, uvedením dechového oktetu Jarní píšťalky. Dalším vzpomenutým oslavencem byl Antonio Casimir Cartellieri, od jehož narození uplynulo letos 250 let a soubor zahrál českou premiéru Divertimenta F dur č. 2, „Alla casacca“. Koncert uvedla Pathia in Es Karla Dietterse z Diettersdorfu a uzavřela Serenáda č. 11 Es dur KV 375 Wolfganga Amadea Mozarta.

„Dramaturg vybral díla, která byla všechna vytvořena ještě mladými skladateli, kteří se potýkali s ranami osudu a ve své tvorbě se snažili se s nimi vyrovnat.“

„Následovaly Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera, písňový cyklus na vlastní slova skladatele, který zazněl v podání barytonisty Romana Hozy.“

„Po přestávce přišlo nejrozsáhlejší dílo, Symfonie ‚Asrael‘ Josefa Suka, a posluchače čekalo plných šedesát minut nádherné, ale na poslech velmi obtížné hudby.“

Filharmonie Brno zahrála ve čtvrtek 1. prosince 2022 první abonentní koncert v cyklu Filharmonie v divadle II. Byl to večer, který přinesl náročný, a přitom krásný repertoár. Před orchestr se postavil mladý dirigent Robert Kružík, který od prvního kroku na pódium dal najevo ráznost a maximální připravenost a soustředěnost, aby v Janáčkově divadle přednesl raná díla Leoše Janáčka, Gustava Mahlera a Josefa Suka.

„V Letopisech království Franků z roku 822 se lze dočíst, že na sněm do Frankfurtu dorazila i delegace ‚marvanorů‘. Tedy Moravanů.“

„Malý mužský sbor v krojích ze Sobůlek zazpíval píseň Já jsem Moravan, kterou koncem 19. století složil Václav Novotný starší a která je někdy považována za neoficiální hymnu Moravy.“

„Zájem byl velký, všichni pozvaní hosté přišli a v sále bylo najedou horko.“

Výročí 1200 let od první písemné zmínky o Moravanech se rozhodli radní Jihomoravského kraje náležitě uctít kulturní akcí. 1200 pozvaných hostů a velký symfonický orchestr je potřeba někam umístit. Obsazené Janáčkovo divadlo je donutilo hledat řešení a volba padla na pavilon G2, který vládne velkým prostorem, ale akusticky není příliš vhodný. Přesto zde v pátek 23. září odehrála Filharmonie Brno Janáčkovu Sinfoniettu a Tarase Bulbu. Dirigoval Petr Altrichter a spolu se symfoniky vydrželi neakustické podmínky a odvedli dobrou práci. Akce uctila památku dávných Moravanů, ale také znovu potvrdila, co víme už téměř sto let. Brno potřebuje koncertní sál!

„První skladbou byla Žárlivost, Leoš Janáček tu dal průchod své sršatosti a úsečnosti víc než melodické lince. V podání dirigenta Daviese se ale provedení s emočním podtextem skladby příliš nepotkalo.“

„Dirigent vsadil na romantiku, zvolil poněkud pomalejší tempo, dával důraz na dynamické kontrasty a plasticitu a použil rubata i tam, kde bychom je nehledali.“

„Festival Špilberk byl ukončen důstojně a radostně a publikum si odnášelo výjimečný zážitek.“

Festival Špilberk se dostal do finále, které ukončilo letošní hudební hody v brněnské pevnosti, kde v minulosti zněly jen povely, střelba a nářek vězňů v kasematech. To vše je bohudík dávnou minulostí a dnešní návštěvníci už pevnost nad Brnem vnímají jen jako romantickou kulisu k pohodovému letnímu večeru. Ve čtvrtek 25. srpna se na posledním letním hudebním večeru představila publiku domácí Filharmonie Brno se svým šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem a přinesla lákavý program s podtitulem Z Brna do Nového světa.

„Filharmonie Brno nás provedla galerií s Obrázky z výstavy Modesta Musorgského, Freskami Piera della Francesca Bohuslava Martinů a tvorbou Malíře Mathise Paula Hindemitha.“

„Obrázky z výstavy byly jednou velkou parádou, která v prostoru hradního nádvoří nabyla ještě působivější atmosféry.“

„Malíř Mathis dal orchestru příležitost k jemně cizelované práci, mohutnému zvuku i řadě skvělých sólových výkonů.“

Mezinárodní hudební festival Špilberk v Brně se pomalu chýlí ke konci. Jako předposlední kus nabídl posluchačům koncert, který kvůli jarním hygienickým opatřením nemohl odeznít naživo, a tak Filharmonie Brno tehdy pohotově sáhla po streamingu. Nyní si mohli posluchači vychutnat program z děl Musorgského, Martinů a Hindemitha naživo, navíc v krásném prostoru nádvoří hradu Špilberk.

„Výborně vystavěná dramaturgie stupňovala napětí až k samotnému vrcholu v podobě soudobého arménského klenotu.“

„Celou skladbou se prolínal zpěv nesoucí znaky východní melodiky tak podmanivé, že dokázala způsobit běhání mrazu po zádech.“

„Ticho neslyšné a bezdeché, které ale současně promlouvalo tou nejhlubší pokorou před dílem přítomného autora.“

Jen stěží lze slovy popsat zážitek, který brněnskému publiku zprostředkoval arménský skladatel Tigran Mansurjan svým Requiem, uvedeným v české premiéře. Skladba, která v nahrávce pod taktovkou Alexandera Liebreicha dosáhla na International Classical Music Award i k nominaci na Grammy, doslova vzala posluchačům dech. Když se vzpamatovali, nekonečné ticho nahradily nekončící ovace.