Markéta Ottová

Markéta Ottová

Od útlého věku se věnuje hře na klavír a sborovému zpěvu. Po gymnáziu nastoupila na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde vystudovala učitelství v oboru Hudební výchova a Základy společenských věd a v roce 2019 zde absolvovala doktorský program Hudební teorie a pedagogika. Paralelně s doktorátem nastoupila i ke studiu oboru Dirigování sboru na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde nyní pokračuje v navazujícím magisterském studiu a současně působí jako odborná asistentka na Katedře hudebních a humanitních věd. V současné době je sbormistryní Pěveckého sboru Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, asistentkou sbormistra Pěveckého sboru Vox Iuvenalis při VUT v Brně a příležitostně spolupracuje i s dalšími brněnskými sbory. Jako studentka JAMU se podílí na uměleckých projektech akademie, zejména působením v pěveckém sboru HF JAMU a jeho koncerty, ale také jako korepetitorka v Komorní opeře (Flotow, Offenbach, Cimarosa). 

fotky-jau-032Jan-ulk

„Teď jsme zažili skvělou vlnu, kdy k nám přicházeli velmi výjimeční studenti, obrovské talenty.“

„Musím počítat s tím, že teď energii vložím hlavně do děkanské činnosti.“

„Určitě počítám s tím, že budu vystupovat v konventu Milosrdných bratří na své koncertní řadě ‚Barbara Maria Willi uvádí…‛, kde máme skvělou mezinárodní dramaturgii.“

V době distanční výuky na vysokých školách a akademiích jsme se s paní profesorkou Barbarou Marií Willi spojily přes počítačové obrazovky k virtuálnímu rozhovoru. Kromě toho, že se jedná o významnou a pozoruhodnou osobnost v oblasti staré hudby, na niž je odbornicí, Barbara Maria Willi je také člověkem s obdivuhodnou energií, kterou je ochotna investovat nejen do koncertní, dramaturgické a pedagogické činnosti, ale i do jejich rozvoje. I v akademické sféře proto setrvává ve vedoucích pozicích a náš rozhovor vychází v den její inaugurace do úřadu děkanky Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

 
Hra-1

„Autorem Velké suity z opery Příhody lišky Bystroušky je sám Jakub Hrůša, který se tak zařadil po bok velkých dirigentů předchozích generací, Václavu Talichovi a Františku Jílkovi.“

„Z různých sekcí orchestru se ozývají líbezné motivy, které díky dokonalému provedení dýchají svou vřelostí a poetikou.“

„Dirigent nezřídka častuje své hráče úsměvy a někteří z nich mají i při očividném nasazení čas mu je vracet.“

Pátek 16. října měl být tečkou za letošním ročníkem festivalu Janáček Brno, kterou symbolicky napíše brněnský rodák Jakub Hrůša se svým orchestrem Bamberští symfonikové. Všichni víme, že se některé koncerty posledních dvou týdnů nestihly uskutečnit, a tak festival Janáček zůstává vlastně neuzavřený. Nicméně ta slavností tečka zůstala na svém místě, jen se k posluchačům dostala prostřednictvím streamovaného koncertu přímo z Bamberku.

 
0

„Pierrot, smutný klaun, padl. Místo něj na program přibyly dvě skladby, které provázely projekci filmu.“

„Lidé zacházejí za pouliční lampu, a na druhé straně už se nevynoří. Blázinec – který výběr BCO dokonale podtrhl.“

„Suita z Pulcinelly je jednoduše kouzelná, pohádková, snová. Však také dnešní večer nese podtitul „Sen o jiných časech“ (…patrně pokoronavirových).“

Čtvrteční podvečer patřil na festivalu Janáček Brno 2020 souboru Brno Contemporary Orchestra v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem. Mahenovo divadlo, bohužel jen skromně zaplněné, přivítalo tento orchestr v jeho desáté sezóně, kterou se BCO chystá náležitě oslavit. Doufejme, že k tomu dostane příležitost.

 
8

„Co činí Zemlinsky Quartet výjimečným, je prožitek ze hry, který je patrný od první do poslední noty, vzájemná komunikace a sladění.“

„Mařatkova transkripce je nanejvýš zdařilá – nevědět, že Mládí má být dechovým sextetem, nepoznala bych, že původně nebylo zkomponované pro smyčcové nástroje.“

„Schodišťová hala Vily Löw-Beer se otřásala bouřlivým potleskem.“

Jeden z posledních koncertů Festivalu Janáček Brno, který se ještě mohl odehrát bez zásahů a změn, se uskutečnil v sobotu ve Vile Löw-Beer na kraji městské části Černá Pole. Vystoupilo Zemlinského kvarteto ve stabilním složení František Souček, Petr Střížek, Petr Holman a Vladimír Fortin, aby prořídlému, přesto stále ještě početnému a hlavně vřelému publiku představilo tři smyčcové kvartety skladatelů, kteří sice žili v přibližně stejném období, avšak tvořili pod různými vlivy, a proto každý k posluchačům promlouvá poněkud jiným hudebním jazykem.

 
čtvrtek, 01 říjen 2020 14:25

Sborové hody na festivalu Janáček Brno

2

„Už první frází, tak fantasticky změkčenou, ztišenou a odtaženou v závěru, sbor potvrdil superlativy, které ho předcházejí.“

„Z dosud spíš komorně znějícího seskupení najednou vycházel mohutný zvuk, který naplnil sál do poslední skulinky.“

„Valčíkový soubor nabídl celou škálu výrazů – v jednu chvíli sbor skotačil, v druhou ladně plul do parketu jako na plese.“

Proslulý Arnold Schoenberg Chor, který už stojí takřka za rohem svého půlstoletí, přijal pozvání do Brna, aby sborovým koncertem obohatil další ročník festivalu Janáček Brno. Kupodivu, nedá se říct, že by Mozartův sál v Redutě zrovna praskal ve švech (zatímco před čtyřmi lety při stejné příležitosti rozhodně ano). Účinkujícím ale prázdné židle v zadních řadách vynahradilo přítomné publikum o to srdečnějším potleskem.

 
201

„Práce Roberta Carsena je poctivá, ale současně uctivá – k tomu dílu a ke skladateli jako takovému.“

„Dostala jsem se na pozici, že dělám a zpívám, co chci, což je prostě nádhera, plní se mi jeden sen za druhým.“

„Musíme se snažit překonat tuhle těžkou dobu ve zdraví a síle a vzít si z toho třeba nějaká pozitiva do budoucna.“

Se sopranistkou Alžbětou Poláčkovou jsme se potkaly nedlouho před plánovanou premiérou Janáčkovy opery Osud, jejíž nastudování pro pondělní uvedení na Festivalu Janáček právě v Brně finišuje. Když mě v dopoledních hodinách přivítala ve své šatně, měla už za sebou jeden rozhovor a před sebou zkoušku, přesto si se mnou ochotně povídala – o brněnské inscenaci a spolupráci s režisérem Robertem Carsenem, o svém pražském angažmá, o přejíždění mezi Prahou a Brnem, o zkušenostech a pocitech z uplynulého jara… a za pětadvacet minut jsem si na diktafonu odnášela materiálu na sedm stran… Ostatně – be my guest…

 
5

„Hrát dvojhlas současně na dvě trubky, toho jsem tedy opravdu svědkem poprvé.“

„Trombonista Leonhard Paul sehrává komickou etudu, za kterou by se nemusel stydět ani Rowan Atkinson.“

„Po této fascinující a současně komické show je standing ovation celého sálu naprostou samozřejmostí.“

Brno navštívili Mnozil Brass. Kdo že to je? Sedmičlenné, s jedinou výjimkou rakouské seskupení hráčů na žesťové nástroje, kteří nejenže naprosto famózně hrají, ale taky zpívají, tančí, rozehrávají herecké etudy a fórky… a to všechno současně. Koncert se měl uskutečnit už poslední červnový den a nyní nejspíš všichni návštěvníci nervózně sledovali, zda přesunutý koncert nebude na poslední chvíli definitivně zrušen. Ale nebyl. Tudíž jsme se před sedmou hodinou večerní sešli v brněnském Sono Music Clubu. Příchozí publikum bylo pestré – mladší i starší, ležérně oblečení i ti „na slušňáky“. Odcházející publikum si ale bylo nápadně podobné – asi za to mohl ten úsměv od ucha k uchu, kterého se já ještě teď nemůžu zbavit.

 
čtvrtek, 20 srpen 2020 16:21

Obrazy utkané z hudby

0

„Filharmonie Brno nás provedla galerií s Obrázky z výstavy Modesta Musorgského, Freskami Piera della Francesca Bohuslava Martinů a tvorbou Malíře Mathise Paula Hindemitha.“

„Obrázky z výstavy byly jednou velkou parádou, která v prostoru hradního nádvoří nabyla ještě působivější atmosféry.“

„Malíř Mathis dal orchestru příležitost k jemně cizelované práci, mohutnému zvuku i řadě skvělých sólových výkonů.“

Mezinárodní hudební festival Špilberk v Brně se pomalu chýlí ke konci. Jako předposlední kus nabídl posluchačům koncert, který kvůli jarním hygienickým opatřením nemohl odeznít naživo, a tak Filharmonie Brno tehdy pohotově sáhla po streamingu. Nyní si mohli posluchači vychutnat program z děl Musorgského, Martinů a Hindemitha naživo, navíc v krásném prostoru nádvoří hradu Špilberk.

 
3

„Sir Simon Rattle se ve svém brněnském debutu představil jako klavírista.“

„Pokud nějakou interpretaci považuji za vzorovou, pak tu Magdaleny Kožené.“

„Pasala volky nejenže opět zvedala posluchače ze židlí, ale vnesla do dění i trochu jazzového ducha.“

V posledních dnech velmi skloňované spojení „Magdalena Kožená se Simonem Rattlem poprvé při společném vystoupení v Brně“ se stalo realitou. Přihlížet tomuto hudebnímu svátku mohli nejen hosté přímo ve vile Tugendhat, ale o něco později také návštěvníci vybraných českých kin a zájemci na internetu. Jedním z kin byla i letní scéna Univerzitního kina Scala v Brně, kde zážitkuchtiví posluchači zaplnili improvizované hlediště prakticky do posledního místečka.

 
1

„Během celé skladby sbor prokazoval umění na obou koncích dynamické škály i naprostou intonační jistotu.“

„Nejvíce práce ze sólistů měl Roman Hoza, který kromě stabilně skvělého pěveckého výkonu pobavil publikum i svým výkonem hereckým.“

„Pěvecké výkony sólistů i sboru na sebe v Orffově skladbě strhly prakticky veškerou pozornost, nicméně orchestr po celou dobu odváděl neméně skvělé výkony.“

Filharmonie Brno spolu s Českým filharmonickým sborem Brno a trojicí skvělých sólistů otevřela pod taktovkou Leoše Svárovského již třetí desítku ročníků Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk, který se tradičně koná pod širým nebem na Velkém nádvoří brněnského hradu. Velkolepě pojatá dramaturgie koncertu nabídla dva hudební pohledy na porážku francouzských vojsk v napoleonských válkách a v druhé půli sborové hody s názvem Carmina Burana.

 
Strana 1 z 6