Radovan Urban působí více než deset let jako pedagog „filmové a televizní režie“ na SVOŠ a FAMO v Písku. V současné době vyučuje též „audiovizuální rozbory“. V rámci pedagogické činnosti byl konzultantem či oponentem mnoha závěrečných, bakalářských a magisterských prací.
Jeho kariéra začala ve Filmovém studiu Barrandov, kde pracoval ve funkcích asistenta režie a pomocného režiséra. Vystudoval FAMU u Jiřího Sequense, Bořivoje Zemana, Václava Vorlíčka a Otakara Vávry a do ukončení činnosti Státního filmu natočil tři celovečerní filmy, Náhodou je príma! (1987), Horká kaše (1988) a Můj přítel d´Artagnan (1989-90). Na počátku devadesátých let pracoval i jako samostatný producent a koproducent s Českou televizí. (Nerez v Betlémě, Mojžíš, Ten podivuhodný svět dětí). Po roce 1992 se i jako hudebník (klarinet, kytara) stal na více než čtvrt století externím režisérem České televize, a to prakticky výhradně v oblasti hudebních a tanečních pořadů, přenosů, koncertů, záznamů, dokumentů, vizualizací, portrétů významných interpretů a v neposlední řadě magazínů (Terra Musica a další).
„Naprosto unikátním byl v takto krátkém časovém údobí připravený Open Air koncert na náměstí v Horažďovicích.“
„Orchestr Š (Pocta Otakaru Ševčíkovi) zcela přirozeně dobře intonoval, i když prostředí generálky v sále Hotelu Prácheň i samotné náměstí neoplývaly žádnou milosrdnou akustikou.“
„Ševčíkova akademie je rozhodně akcí, kdy si můžeme říci: Skončil druhý ročník, ať žije ten třetí!“
Ševčík milovaný a Ševčík nemilovaný, to jsou většinové pohledy českých hudebních učitelů a naopak žáků a studentů na jednoho z největších světových houslových pedagogů. Otakar Ševčík, houslista a pedagog, byl rodák z Horažďovic, který vytvořil takzvanou Ševčíkovu metodu a v nedalekém Písku založil světoznámou internátní houslovou školu. Otakar Ševčík „dal své jméno“ už druhému ročníku Akademie a Festivalu, který se konal v uplynulých dnech v jeho rodišti. V rámci právě ukončeného čtrnáctidenního hudebního maratonu se uskutečnila i řada koncertů.
„Vojtěch Spurný každou skladbu a každého skladatele představil krátkým, vtipným a velmi poučeným výkladem.“
„Tempa, rytmické zvraty, ozdoby, rozdílná pojetí jednotlivých repeticí, to vše bylo skutečně oslňující.“
„Martin Týml a Jana Matějková předvedli posluchačům, že i oni se dokážou připravit na takto náročnou skladbu ve velkém stylu.“
Jihočeská filharmonie v Českých Budějovicích představila publiku průřez tvorbou slavného skladatelského klanu Bachů. Dramaturgie se zcela vyhnula tomu nejslavnějšímu z nich, a proto se posluchači museli bez Johanna Sebastiana tentokrát obejít. Dle reakcí lze však směle soudit, že vůbec nelitovali – díky vydařenému výběru skladeb, jejich interpretaci i osobnímu vkladu dirigenta a cembalisty Vojtěcha Spurného.
