„Dvojhmaty, velké skoky, extrémní polohy, všechny technické finesy interpretoval s mistrovským nadhledem a emocionální silou“

„Brahmsův Koncert je vlastně symfonií za spoluúčinkování sólového nástroje.“

„Skladbou Martinů zřetelně zaujatý Brauner u dirigentského pultu překypoval impulzy směrem k hráčům a výkon orchestru byl oproti první půli zvukově mnohem víc koncízní a přinesl také hudbu silného vnitřního náboje a požadovaného vzrušujícího napětí. Celkově nicméně orchestr FOK začal novou sezónu spíše nejednoznačně.“

Letošní již 89. sezónu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK otevřel 13. září koncert s jednou z největších hvězd současného interpretačního umění, houslistou Maximem Vengerovem. V očekávání velkého posluchačského zážitku byla právem Smetanova síň téměř zcela zaplněná, na prahu padesátky je Vengerov (*1974) na vrcholu své umělecké dráhy a zároveň již živoucí legendou.

„Autor, německý Žid žijící až do roku 1991 v Sovětském svazu, se ve svém díle po celý život potýkal se základním problémem identity. Po matce Němcem mezi Rusy, po otci Židem mezi Němci a katolíkem v převážně pravoslavném prostředí.“

„Extrémně náročný sólový part violy nenese ani stopy nástrojové exhibice, ale v propojení s orchestrem poskytuje výjimečně závažnou, niternou výpověď maximální výrazové síly.“

„Už ze spolupráce ve skladbě Schnittkeho jsme poznali, že u pultu orchestru stojí zcela komplexní, všestranně muzikální a po profesní stránce perfektně vybavená hudební osobnost, jejíž nepostižitelné fluidum vyzařuje do orchestru i do koncertního sálu.“

Na hudební mapě Evropy, a zdá se, že i celého kulturního světa, přibylo v krátkém čase několika posledních let nové jméno. Doslova raketovou rychlostí se vřítil do mezinárodního koncertního života nyní sedmadvacetiletý finský dirigent Klaus Mäkelä. Nedávno řídil poprvé Berlínské filharmoniky a nyní rovněž poprvé stanul v českém debutu u pultu České filharmonie jako host festivalového koncertu Pražského jara.

„Dílo vzniklo na objednávku Chopinovy mezinárodní klavírní soutěže. Premiéru mělo v roce 2015 a svým názvem evokuje Chopinův kompoziční zájem o polonézu, která zazněla hned po skladbě Pendereckého.“

„Konečně po přestávce přišlo klíčové dílo večera Symfonie č. 2 e moll Sergeje Rachmaninova.“

„Zdálo se tedy, podle značného ohlasu publika, že Rachmaninovova Druhá se vydařila.“

Ke svému dalšímu abonentnímu koncertu, který proběhl 20. března ve Dvořákově síni Rudolfina, pozval Symfonický orchestr Českého rozhlasu jako sólistu s hostujícím dirigentem Markem Šedivým teprve sedmnáctiletého interpreta. Byl jím slovensko-australský klavírista Ryan Martin Brandshaw. Ryan, student vídeňské Universität für Music und darstellende Kunst, jak praví oficiální materiály, je laureátem osmnácti mezinárodních soutěží a jeho umělecký životopis je v tomto ohledu vskutku imponující.

„Vnitřní napětí úvodní věty, perfektní zvuková transparentnost disonancí, podávaných s maximální samozřejmostí.“

„Všechny čtyři věty představují jakési žánrové obrázky s názvy Krajina, Kočár, Kočí a kůň, Měsíc a já, Divá noc.“

„Záleží na hudebnících, jak dokáží přesvědčit obecenstvo a přitáhnout ho na svou stranu. Pavel Haas Quartetu se to daří na více, jak sto procent!“

Pavel Haas Quartet, který v loňském roce oslavil dvacáté výročí vzniku, vystoupil na pódiu Dvořákovy síně v cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Jako by předem očekávala mimořádný zážitek, provázela koncert výtečná návštěvnost. A je třeba říci, že očekávání publika se beze zbytku naplnilo. Ansámbl je v současné době na samém vrcholu tvůrčích schopností a je právem a bez přehánění oceňován doslova po celém světě. Stačí zmínit, že za osm dosud vydaných alb s českým i světovým repertoárem pro vydavatelství Supraphon získal šestkrát Gramophone Award, dvakrát BBC Music Magazine Award a jedenkrát Diapason dˇOr de lˇAnnée.

„Přiznám se, že akordeon v této Bachově skladbě jsem ještě neslyšel a doufám, že slyšet již nebudu.“

„Přesto jsem přesvědčen, že obsahové těžiště koncertu spočívalo zejména v jeho první části, kterou otevřela Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, kterou složil Josef Suk na samém začátku první světové války.“

„A jak se těchto tří populárních děl komorního orchestrálního repertoáru zhostil orchestr? Nepochybně na špičkové úrovni, v perfektní souhře a v barevném zvuku.“

Dvě dramaturgické dimenze obsáhl program Pražského komorního orchestru s koncertním mistrem Patrikem Sedlářem v kostele sv. Šimona a Judy. Koncert s díly Josefa Suka, Leoše Janáčka a Samuela Barbera vystřídal totiž v druhé části večera hvězdný akordeonista současnosti Srdjan Vukašinovič, který se představil s vlastní kompozicí nazvanou Tři tance pro akordeon a smyčcový orchestr, přičemž krátce zabrousil i do barokní tvorby. K situaci došlo, když se odvážil nahradit sólové cembalo vlastním akordeonem v Allegru ve slavném Koncertě d moll BWV 1052 J. S. Bacha.

„Dirigent tuto spolupráci označil za jeden z nejhezčích narozeninových dárků, který mohl dostat!“

„Naslouchat jedinečné souhře tělesa, naprosto přesnému, transparentnímu zvuku smyčců, akordům, které zařezávají jak seknutí sekerou… je pokaždé výjimečným zážitkem.“

„Jsem přesvědčen, že ať dnes filharmonici hostují na kterémkoli světovém pódiu, jejich výkony musí všude bez výjimky vzbuzovat mimořádný ohlas!“

Sedmdesáté narozeniny, které připadly na 30. listopadu, oslavil šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov třemi výjimečnými koncerty. Na pódium Rudolfina si totiž kromě svého orchestru přizval Českou studentskou filharmonii, talentované hudebníky, studenty a absolventy hudebních škol – gymnázií, konzervatoří a akademií. Nabitá Dvořákova síň tak prožila jedinečné sváteční dny (hodnotíme druhý večer 1. 12.), které pod taktovkou jubilanta přinesly úžasnou konfrontaci vrcholného umění našeho prvního orchestru a neuvěřitelného, spontánního zaujetí nejmladší muzikantské generace, na níž spočívá budoucnost a kvalita naší orchestrální interpretace.