Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

PouusvAntonnkaBrnosecesn

„Slunovrat není podle autorových slov folklorní kompozicí, ale spíše folklorním kaleidoskopem věku globalizace.“

„Skladatel vstřebával nejrůznější podněty, které mi Morava nabízela – od modernistické architektury přes lidové písně až po rodinné kořeny; jeho prababička byla malérečka.“

„Věkový průměr tohoto tělesa je nízký, což je mně, mladému dirigentovi, velice příjemné, řekl šéfdirigent Robert Kružík.“

Ve Zlíně měla ve čtvrtek premiéru symfonická skladba Slunovrat současného českého autora Jana Ryanta Dřízala. Uvedla ji s novým šéfdirigentem Robertem Kružíkem tamní Filharmonie Bohuslava Martinů, která dílo objednala. Skladatele inspirovaly obrazy Joži Úprky, jehož dílo se stalo národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Zhruba desetiminutové, posluchačsky vstřícné dílo volné formy, po převážně energickém vyznění uzavřené klidnějším dovětkem, zaujalo výraznými ohlasy na lidovou hudbu a na hudební jazyk Leoše Janáčka. Během večera zazněl také Dvořákův Klavírní koncert a Sukova Praga.

 
97

„Jsme asi jediným orchestrem, který v podstatě funguje na privátních zdrojích.“

„Z každého koncertu jim stát bral pětapadesát procent. Byli zaměstnanci, dostávali plat jako všichni ostatní, ale navíc dostávali diety a ty byly násobně vyšší než jejich plat.“

„Ideální počet mezi dvaatřiceti a pětatřiceti hráči dává PKO jeho kompaktní a nádherný zvuk.“

Nedělní koncert na Žofíně, kterým Pražský komorní orchestr bez dirigenta zahajuje další abonentní sezonu, se koná přesně v den, na který připadá sedmdesát let od vzniku tělesa. Vytvořili ho na podzim roku 1951 hráči Symfonického orchestru Československého rozhlasu, kteří se chtěli věnovat stylovější interpretaci starší české hudby. V šedesátých letech se PKO osamostatnil. Získal v české hudební kultuře 20. století naprosto jedinečné, nezastupitelné místo. Míval 150 až 180 koncertů ročně, z toho převážnou část ve světě. Je neoddělitelně spojován s přídomkem „bez dirigenta“. Má právě v té podobě na svém kontě nespočet skvělých nahrávek. Ale neméně dobré jsou ty, které nahrál s dirigenty. Jeho současný majitel a ředitel Vladimír Darjanin v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nejen o hraní bez dirigenta, ale i nad jubilejní pražskou sezonou a nad zcela jinou situací na mezinárodním hudebním trhu.

 
Zemlinsky333

„Zemlinsky vedl šestnáct let operní soubor Nového německého divadla, ve dvojjazyčném městě významný protějšek českého Národního divadla.“

„Ve Wagnerově odkazu zdůrazňoval jeho jedinečnost a novátorství, nikoli manifestaci velkoněmeckých idejí.“

„Patřil svého času, podobně jako Gustav Klimt nebo Max Burckhard, mezi ctitele vídeňské krásky Almy Schindlerové, která se však provdala za Gustava Mahlera.“

Na domě s číslem popisným 1043 v Havlíčkově ulici, naproti Masarykovu nádraží, nenápadná pamětní deska oznamuje, že tam v letech 1911 až 1927, tedy po celých šestnáct let svého pražského působení, bydlel skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky. Byl šéfem operního souboru Nového německého divadla, což je dnes budova Státní opery. Jeho život se pak uzavřel za války v americkém exilu, když mu bylo jedenasedmdesát. Narodil se před 150 lety, 14. října 1871 ve Vídni.

 
DSC00829

„Za ideou festivalu a jeho harmonizujícím posláním i za aktuálním pozitivním vzkazem operujícím s klíčovým pojmem láska stojí manželé Hudečkovi imponujícím způsobem, společně a nerozlučně.“

„Atraktivní a nijak stručná Respighiho skladba byla pro všechny přítomné docela velkým objevem.“

„Výstup Jeníka a Kecala měl od Aleše Brisceina a Adama Plachetky humor a bohatě i vše ostatní, co mu patří ryze hudebně.“

Zahájení třicátého ročníku Svátků hudby, festivalu zaštítěného Václavem Hudečkem a věnujícího výraznou pozornost mladým interpretům, mělo v úterý v pražském Rudolfinu charakter skutečného galakoncertu. Ti nejmladší v tomto případě v programu nefigurovali, ale v úvodu se o nich hovořilo. A účinkovali ti nejlepší možní. Po Václavu Hudečkovi to byli varhaník Pavel Svoboda a pěvci Nicola Proksch, Aleš Briscein a Adam Plachetka, který se na pódiu narychlo objevil místo indisponovaného Jana Martiníka. S nimi hrála PKF–Prague Philharmonia s dirigentem Janem Chalupeckým.

 

Pro zahájení sezóny pozval Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK na 13. a 14. října klavíristu Lukáše Vondráčka. Český pianista žijící v Bostonu a cestující po světě, v počátcích zázračné dítě a v roce 2016 vítěz Soutěže královny Alžběty v Bruselu, připravil s šéfdirigentem Tomášem Braunerem 3. klavírní koncert Sergeje Rachmaninova. Posluchači oblíbené dílo ho provází po léta, provedení už počítá na stovky, sám ho má nejraději. FOK s ním naplánoval a během pandemie, kdy se nekonaly veřejné koncerty, postupně realizoval natočení všech Rachmaninovových skladeb pro klavír a orchestr; mají vyjít na CD. Lukáš Vondráček hovoří o svém repertoáru, který si z velké části vybudoval už v dětství, připouští, že zrovna třetí z klavírních koncertů se ale naučil až později, a uvažuje o tom, že pokud bude okruh hraných skladeb dál rozšiřovat, tak spíše směrem do minulosti hudby než do odkazu dvacátého století. Ale nejprve odpovídá na otázku, co všechno dalšího ještě v současnosti hraje, jestli mu Rachmaninov, kterého uvádí dlouhodobě často, nevytlačuje jiné autory.

 

 

úterý, 12 říjen 2021 17:01

Mozart v moll

DSC03820

„Právě proto, abychom si tak odlišného Mozarta užili, jsme všichni do Rudolfina ten večer přišli.“

„Václav Luks vedl nevelký orchestr náruživě, s akcenty a drobnými echy, zvýrazněnými výstupy některých linek, s novými a novými podněty.“

„V dobách před covidem, kdy byla ještě Praha plná turistů i hodinových koncertů pro ně, bylo Mozartova Requiem všude tolik, že prý čekali.“

Collegium 1704 otevřelo svou sezónu v pražském Rudolfinu Mozartovou hudbou. O krůček dál od svého nejobvyklejšího, tedy barokního repertoáru, ale nadále ve svém živlu. Pondělní koncert, zvukově uměřený, výrazově ale zdaleka ne strohý, přinesl sváteční chvíle. Měl šťastnou inspiraci, muzikalitu a průzračnost, emotivní naléhavost a spoustu krásných detailů. A vůbec nepůsobil posmutněle, přestože byla na programu Symfonie v g moll a Requiem v d moll – a mollové tóniny přece mají vyjadřovat opačný pól než jas a radost…

 
515522989673d9bf0d28fk

„Baladická opera ihned vyvolala velkou pozornost. Nejen jako první nová anglická opera, ale jako mezinárodně srozumitelné, nadčasové, mimořádně působivé hudební divadlo.“

„Brittenova opera je sociálním dramatem, ale ne v prvním plánu. Víc je básní. O lidských osudech, o těžkosti žití… a hodně o moři.“

„Sympatické je, že se David Radok noblesně vyhnul možným náznakům, že rybář své učedníky zneužíval.“

Brittenova opera Peter Grimes se hrála v Brně hned dva roky po světové premiéře. Příští rok to bude už pětasedmdesát let. V Praze byla na programu před čtyřiceti lety. Do třetice teď její návrat před české publikum dostal tu nejlepší možnou podobu. Jednu z nejúžasnějších oper dvacátého století, temný příběh z rybářského městečka na anglickém pobřeží, vypravil režijně a scénograficky David Radok a hudebně Marko Ivanović. Exkluzivní inscenace, která měla v sobotu premiéru, se bude hrát jen několikrát; ale tím spíše je to počin, který svou ojedinělostí i vydařeností může vejít do tuzemské divadelní historie.

 
MAS4502

„Příklad impresionismu, posmutnělého, ale nesentimentálního, pohrávajícího si v náladách a zvucích s pocity dotýkajícími se exotiky i erotiky.“

„Orchestr se představil v té nejlepší formě a v tom nejlepším světle.

„Do konce roku by měla být podána žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebného povolení.“

Dům kultury města Ostravy čeká rekonstrukce a s ní i zásadní nová moderní přístavba. Pokud záměry nic nezhatí, Janáčkova filharmonie ve čtvrtek zahájila svou koncertní sezónu postaru, v sále ze šedesátých let, naposledy. Za rok už by se mělo stavět. Hrát se pak bude po několik let na různých jiných místech ve městě. A v roce 2025 snad bude hotový nový sál.

 
veb-Aldeburgh-PB040738

„Britten se narodil u moře, vyrůstal za zvuku moře a žil u moře. Patřilo k jeho stálé inspiraci.“

„V 50. letech stála homosexualita v Británii ještě mimo zákon. Však také Britten s Pearsem asi budili občas pozornost.“

„Většina hudby vznikala v jeho představě, zejména při dlouhých odpoledních procházkách se psem, které pravidelně podnikal v okolí domu nebo po pobřeží.“

Místo, kde tvořil a s Peterem Pearsem žil Benjamin Britten, se jmenuje Aldeburgh. Leží na východním pobřeží Anglie. A dějiště Brittenovy opery Peter Grimes, jejíž nová inscenace má v sobotu premiéru v Janáčkově divadle v Brně? Jako by mu z oka vypadlo. Není divu. George Crabbe, autor básnické knihy The Borough, předlohy k tomuto hudebnímu dramatu, tam žil také.

 
LUDICRA

„Široký intelektuální záběr, láska k životu, svobodomyslná povaha a úžasný umělecký odkaz Jana Nováka je pro mě velkou inspirací!“

„Sbírka latinských básní je napsána humornou, mírně vulgární a ´pobrněnštěnou´ latinou.“

„Po sovětské okupaci odmítl zůstat v Československu. Žil v Dánsku, Itálii a v Německu.“

V rámci víkendového maratonu věnovaného v Brně na festivalu Moravský podzim hudebnímu odkazu Jana Nováka, od jehož narození letos uplynulo sto let, uvede violoncellista Štěpán Filípek spolu se souborem Brno Contemporary Orchestra pět světových premiér z pera pěti autorů. Všech pět skladeb, které zazní dnes večer v Besedním domě, je inspirováno latinskými verši z pera skladatele – autobiografickou básnickou sbírkou Ludicra. Jejich autory jsou Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová. Štěpán Filípek nevylučuje, že tato nová díla zazní i na dalších místech a že je rovněž natočí.

 
Strana 1 z 93