Alena Sojková

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

3

„V úvodu třetí věty se blýskl violoncellista Ivan Vokáč sólem, kterým upoutal pozornost již na prvním koncertu.“

„Po zcela odzbrojujícím výkonu jak klavíristy, tak orchestru, přidal Francesco Piemontesi Brahmsovo Intermezzo.“

„Filharmonici ani dirigent se nebáli kontrastních až mezních dynamických extrémů, mohutná forte se vzápětí lomila do pianissim smíření.“

Pro své abonentní koncerty 4. až 6. prosince Česká filharmonie zvolila sice náročnou, ale pro posluchače i vděčnou dramaturgii, v níž dostala příležitost předvést se v tom nejlepším světle. Na programu byl Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83 Johannesa Brahmse a Symfonie č. 4 Es dur Romantická Antona Brucknera. Klavírního partu se ujal Francesco Piemontesi, řídil španělský dirigent Pablo Heras-Casado, pro něhož byla tato vystoupení pražským debutem, spojeným s mnohými očekáváními. A dlužno konstatovat, že Heras-Casado v Praze rozhodně nezklamal. O tom jsem se mohla přesvědčit na dvou koncertech – ve středu 4. prosince a v pátek 6. prosince.

 
3

„Pro vychutnání zvuku a všech hráčských fines PKS je třeba většího prostoru, než je sál Novoměstské radnice.“

„Tak stylově čistou hru bylo radost poslouchat.“

„Inaugurační koncert Pražských komorních sólistů byl jednoznačně úspěchem.“

Snad mi Radek Baborák odpustí, že jsem si vypůjčila jeho hodnocení ansámblu, který sice v roce 2021 oslaví šedesát let existence, ale v posledních letech jsme ho příliš neslýchali. Inaugurační koncert Pražských komorních sólistů v novém složení se konal v úterý 26. listopadu v sále Novoměstské radnice a zazněly na něm skladby od Griega, Mozarta, Bacha, Mendelssohna-Bartholdyho a Beethovena. Dirigoval a vtipného průvodního slova se ujal Radek Baborák.

 
sobota, 23 listopad 2019 10:15

Mužný klavír Jana Bartoše

2

„V preludiích klavírista prokázal, že nezná technické hranice.“

„Způsob úhozu Jana Bartoše by vydal na celou studii – natolik je jedinečný.“

„Po přídavcích se publikum jednohlasně rozhodlo poděkovat interpretovi potleskem vestoje.“

Klavírní festival Rudolfa Firkušného pokračoval ve čtvrtek 21. listopadu třetím večerem – tentokrát v podání Jana Bartoše. Dlužno podotknout, že přivést v průběhu jednoho týdne na pódium tak odlišné osobnosti, jako jsou Beatrice Rana, Marc-André Hamelin, Jan Bartoš, Aaron Diehl a Jevgenij Kissin, je jedinečnou příležitostí poznat a porovnat současné špičkové hráče a zamyslet se nad tím, co každý z nich klavírní interpretaci přináší.

 
2

„Všichni – včetně orchestru – ze sebe vydali to nejlepší, co umějí.“

„Nastudování Zdeňkem Klaudou bylo jisté, přehledné, s respektem ke skladateli a současně interpretované a řízené s velkou chutí a radostí.“

„Markéta Cukrová zazpívala tak vřele a něžně, že se jí dostalo vděčného přijetí dojatými posluchači.“

Koncerty Českého spolku pro komorní hudbu se vyplatí sledovat. Jeho dosavadní dramaturg Ludvík Kašpárek má cit pro originální program a spojení účinkujících umělců. Právě to ukázal středeční koncert v pražském Rudolfinu. Vystoupili na něm mezzosopranistka Markéta Cukrová a L’Armonia Terrena řízená Zdeňkem Klaudou. Na programu byla díla Bohuslava Martinů, Antonína Dvořáka a Jana Václava Huga Voříška.

 
5

„Pro závěrečné Presto nelze nalézt jiné pojmenování než virtuozita a radost ze hry.“

„Zařadit po Beethovenovi Pärtovy Fratres je výrazem smyslu pro kontrast.“

„Všichni musejí hrát jako jedno tělo, jedna duše. Fratres v této interpretaci pro mě byli hlubokým zážitkem.“

Břevnovská hudební setkání nabídla další podzimní koncert. Ve středu 16. října vystoupil v kostele Církve československé husitské v Praze-Dejvicích PhilHarmonia Octet ve složení Vilém Veverka a Monika Fürbach Boušková – hoboje, Irvin Venyš a Lukáš Daňhel – klarinety, Václav Vonášek a Martin Petrák – fagoty a Zuzana Rzounková a Hana Šuková – lesní rohy. V jejich interpretaci jsme mohli vychutnat Dechový oktet Es dur Ludwiga van Beethovena, skladbu Fratres Arvo Pärta a Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského v transkripci Tomáše Illeho.

 
pondělí, 14 říjen 2019 11:10

Nelahozeves v tónině g moll

11

„Blízkost muzikantů, kdy člověk vnímá dech i mrknutí oka účinkujících, trochu pozměňuje vnímání, které se stává ostřejším, možná nekompromisnějším.“

„Klavírista na sebe nepoutá pozornost, ale přitom je nepřeslechnutelný. Tuhle kvalitu nabývají jen opravdoví mistři.“

„Po několikadenním zkoušení opravdu zněli jako sehraná čtveřice.“

Na zámku v Nelahozevsi se v pátek 11. října uskutečnil zahajovací koncert páté sezony Akademie komorní hudby. Ta umožňuje stipendistům vybraným na základě konkurzu zdokonalit se v komorní hře a rovněž jim poskytuje příležitost vystoupit s lektory a profesionálními hudebníky na společných koncertech. Na pozvání Williama Lobkowicze vystoupili v Rytířském sále dva z jejích stipendistů spolu se členy Dvořákova tria – Janem Fišerem, Tomášem Jamníkem a Ivo Kahánkem, kteří patří mezi lektory. Byli to americká violistka Freya Irani, která v současnosti studuje na Universität der Künste v Berlíně, a čerstvý držitel stipendia Akademie komorní hudby klavírista Matouš Zukal. Zazněla dvě komorní díla v tónině g-moll: Klavírní trio Antonína Dvořáka a Klavírní kvartet W. A. Mozarta.

 
4

„Dramaturgie večera byla velmi promyšlená - až ďábelská.“

„Opět představil, co je na jeho hře cenné – od něžného vyjádření po intelektuální výstavbu skladby.“

„Kozák nese posluchače vzhůru; neopájí se vlastním uměním, ale myslí na publikum.“

Prvním klavíristou, který vystoupil v letošním, v pořadí druhém ročníku cyklu Hybatelé rezonance, byl Marek Kozák. Na klavíru C. Bechstein, „rezidenčním“ nástroji celého cyklu, zahrál v pondělí 30. září v Anežském klášteře skladby Johanna Sebastiana Bacha, Ferruccia Busoniho a Sergeje Rachmaninova. A jak už řekl v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, celý program recitálu koncipoval jako kontrast světla a temnoty v dílech těchto tří skladatelů.

 
11

„Od prvního čísla programu bylo zřejmé, že posloucháme těleso s vytříbeným zvukem.“

„Krásná Benedetti je muzikální dáma, jež patří do širší světové špičky houslistek.“

,„Dvořákova Praha opět stvrdila vysokou úroveň, ve výsledku jsme byli svědky jednoho z nejsilnějších ročníků festivalu.“

Závěr letošního festivalu Dvořákova Praha ležel na bedrech Estonského národního symfonického orchestru s jeho bývalým šéfdirigentem a pro pověst estonského hudebního života stále aktivně pracujícím Neemem Järvim a skotskou houslistkou Nicolou Benedetti. Zahráli symfonickou báseň Úsvit Heino Ellera, Sibeliův Houslový koncert d moll a Čtvrtou symfonii Es dur Antona Brucknera Romantickou. A bylo to důstojné vyvrcholení festivalu.

 
5

„Gil Shaham se rozloučil s Prahou způsobem, na který budeme dlouho vzpomínat.“

„Bacha hrají dnešní interpreti a my jsme až trochu pohlceni přemýšlením nad tím, jak se to hrálo v době Bachově.“

„Své umění představil Michail Lifits, který složil absolutorium i svým doprovodem v Dvořákovi.“

Houslista Gil Shaham se v roli kurátora komorní řady Dvořákovy Prahy naposledy publiku představil v podvečer v neděli 15. září v Anežském klášteře. Ve zcela zaplněném sále vystoupil s klavíristou Michailem Lifitsem, který Shahama citlivě a pozorně doprovodil ve dvou skladbách Antonína Dvořáka – Sonatině G dur a Sonátě F dur – a sám zahrál Schumannovu Sonátu pro klavír č. 2 g moll. Vedle Dvořákovy Sonáty byla nejočekávanější položkou programu Bachova Partita č. 3 E dur. Shaham se interpretací Bacha zabývá od mládí a slyšet na vlastní uši jeho pojetí je příležitost, která se hned tak nezopakuje.

 
4

„Označení tohoto večera za dosavadní vrchol orchestrálních koncertů Dvořákovy Prahy je myslím oprávněné.“

„Ikonickou skladbu české hudby zahrál Shaham brilantně, s pokorou a viditelnou láskou k autorovi.“

„Všichni zaslouží absolutorium, byl to jeden z nejlepších koncertů PKF – Prague Philharmonia, jaký jsem slyšela.“

Vyvrcholením festivalové koncertní řady Dvořák Collection bylo v sobotu 14. září vystoupení PKF – Prague Philharmonia se sólistou Gilem Shahamem a šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem. Shaham předvedl své pojetí Dvořákova Houslového koncertu a moll a orchestr se blýskl v Sukově Meditaci na staročeský chorál „Svatý Václave“ a především ve „Varhanní“ symfonii Camilla Saint-Saënse.

 
Strana 1 z 5