Alena Sojková

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

úterý, 13 říjen 2020 09:09

Dvě tria na konci času

200

„A náhle se nástroje propojí a posluchač je svědkem nové kvality, synergie povýšené do absolutního porozumění.“

„Jan Fišer, Tomáš Jamník a Ivo Kahánek nenechají posluchače v emocích bloudit ani utopit se a bezpečně ho dovedou domů.“

„Klavír v rukou Johanny Hanikové zněl jednou lehce příjemně, pak zas vzdorovitě, hra Anny Paulové byla jako vždy mnohotvárná – tu nevinná, tu rafinovaně svádivá, Ludmila Pavlová hrála i ty nejobtížnější pasáže s nonšalantní jistotou…“

Jako bychom uplynulý víkend všichni – muzikanti i posluchači – chtěli načerpat do zásoby sílu, energii a zážitky, které poskytuje živá hudba. Koncerty se konaly ve velkých i malých městech, v hudebních sálech i menších prostorách. Nikdo nedokáže odhadnout, na jak dlouho se budeme muset bez onoho zázraku tvoření interpretace teď a tady obejít. Je potěšující, že i při zvýšené obezřetnosti se posluchači neobávali koncerty navštívit. Jako tomu bylo v Sále Martinů na pražské HAMU na sobotním matiné 10. října a na nedělním koncertu v Chodovské tvrzi 11. října. V sobotu se zaskvělo Dvořákovo trio, v neděli pak dámy ze souboru Mucha trio.

 
sobota, 26 září 2020 12:05

Zemlinského kvarteto (se) umí bavit

1

„Někdejší mladíčky z plátna pak na pódiu vystřídali zkušení mladí muži, kteří s pověstnou vervou a sehraností i energií lidí, co si ještě nelezou na nervy, ukázali, co dovedou dnes.“

„Co bylo předtím jen mírným rozehříváním, stalo se v Eine kleine Lachmusik Wolfganga Schrödera zhruba třináctiminutovým ohňostrojem doprovázeným výbuchy smíchu publika.“

„Bomba hudebních žertů vybuchla na závěr – muzikanti sáhli k dílu žáka nejslavnějšího českého dramatika, badatele a vynálezce Járy Cimrmana Ladislava Antonína Buše.“

Své pětadvacáté narozeniny oslavilo v pátek 25. září koncertem v pražské Městské knihovně Zemlinského kvarteto. A velkolepě. Předvedlo jak své interpretační umění, ověnčené mnoha cenami, tak jedinečný smysl pro humor, inspirovaný Járou Cimrmanem, ovšem přetavený do hudební podoby, místy proložené komentáři, které by český génius stoprocentně ocenil.

 
0

„Marek Vrabec se vypracoval v odvážného a vizionářského uměleckého šéfa, který se nebojí pro své představy i riskovat.“

„Objevují se prvky minimalismu, modernistické hudební vzorce se opakují, vrství, přeskupují – a do toho znovu vstupují citace z původního barokního základu.“

„Hope hraje vzrušujícím, až neodbytným způsobem.“

Druhým open air koncertem na sebe připoutaly pozornost Struny podzimu – festival, který se letos koná po čtyřiadvacáté a od svých počátků je spojen s uměleckým vedením Marka Vrabce. Ten se vypracoval v odvážného a vizionářského uměleckého šéfa, který se nebojí pro své představy i riskovat. V letošním podivném roce, kdy muzikanti ani managementy nevěděli, který koncert a kdy se vůbec uskuteční, pozval do takřka podzimní Prahy svého přítele a výborného houslistu Daniela Hopea, aby po sedmi letech znovu Pražanům zahrál překomponované Vivaldiho Čtvero ročních období. Tentokrát v jiném prostředí: na plovoucím pódiu na Vltavě zazněla v sobotu 19. září skladba Maxe Richtera Vivaldi – Four Seasons Recomposed.

 
1

„Možná více než v předešlých ročnících se ukázalo, jakou ozdobou celého festivalu komorní koncerty jsou. A také – jakou hráčskou elitou Česko disponuje na poli komorní hry.“

„Byla to univerzita komorní hry, kterou doprovázelo až jakési bratrské spiklenectví, jež na každém večeru vyvrcholilo objetím kolem ramen ztělesňujícím onu sounáležitost.“

„Komorní orchestr filharmoniků povýšil Sukovu serenádu na vrcholnou radost z muzicírování, propracovaného v jemných detailech a dynamických frázích.“

Třetím večerem se ve čtvrtek 17. září uzavřela komorní řada Dvořákovy Prahy. S účastí Komorního orchestru České filharmonie, který vedl Josef Špaček, a jeho kolegů z předcházejících večerů Tomáše Jamníka a Lukáše Vondráčka. A také vděčného publika, které tentokrát takřka zaplnilo Dvořákovu síň pražského Rudolfina, aby si vyslechlo serenády Josefa Suka a Antonína Dvořáka a Grand Rondeau Jana Václava Huga Voříška.

 
sobota, 12 září 2020 14:05

Dvořákův a Schnittkeho večer

5

„Sešli se tu muzikanti, které hrát spolu moc baví.“

„Slyšet Schnittkeho skladbu v takové interpretaci, jaké se jí dostalo v pátečním večeru, znamená podržet si ji velmi dlouho ve své emocionální paměti.“

„Všichni společně vytvořili těleso, jehož členové vůbec neřeší techniku, ale pod rukama jim vzniká cosi překrásného…“

Po středeční komorní smršti pánů Špačka, Nikla, Jamníka a Vondráčka na Dvořákově Praze se v pátek 11. září přehnal pražským Rudolfinem hurikán. Violistu Pavla Nikla vystřídal Jakub Fišer a Dohnányiho uvedeného na předcházejícím koncertu Alfred Schnittke. Večer byl znovu orámovaný Beethovenem a Dvořákem.

 
1

„Hudbu jsem vnímal už jako batole, protože jsem slýchal maminku cvičit na klavír a tatínka na housle.“

„Myslím si, že soutěže jsou naprosto nejdůležitější. Zvykáte si odmalička být na pódiu – a to se v pozdějším koncertním životě hodně hodí.“

„V tomto školním roce budu mít individuální studijní plán – jeden týden škola, druhý týden individuální studium, takže budu moci cvičit i šest hodin denně.“

Představujeme české finalisty soutěže Concertino Praga...Třináctiletý Jan Schulmeister si z mnoha klavírních soutěží odnesl ta nejvyšší ocenění, mimo jiné se dvakrát stal vítězem Národní soutěže ZUŠ, dvakrát získal absolutní vítězství v soutěži Piano Talents v Miláně a stal se absolutním vítězem soutěží Amadeus a Beethovenovy Teplice. Jeho posledním výrazným úspěchem je vítězství v Mezinárodní klavírní soutěži Césara Francka v Bruselu. Patří k nejpozoruhodnějším mladým českým klavíristům. Je také nejmladším členem hudební rodiny Petrof. Dnes ho v pražském Rudolfinu čeká za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a dirigenta Jiřího Rožně účast ve finále soutěže Concertino Praga, které společně pořádají Český rozhlas a Akademie klasické hudby. Přednese Klavírní koncert a moll Edvarda Griega. Koncert vysílá v přímém přenosu Český rozhlas na stanici Vltava od 17 hodin.

 
2

„Pana profesora beru svým způsobem jako člena rodiny.“

„Řekl bych, že finále Concertina Praga je asi největší úspěch, jakého jsem kdy dosáhl.“

„Jako houslista hraju klasickou hudbu, ale díky klavíru a marimbě či vibrafonu se dostanu i k jiným žánrům, jako jsou jazz nebo moderní hudba.“

Představujeme české finalisty soutěže Concertino Praga. Zatím poslední úspěch patnáctiletého houslisty Daniela Matejči je první cena v soutěži Georga Philippa Telemanna pro houslisty do osmnácti let v červnu v polské Poznani. Mimo jiné je absolutním vítězem Národní soutěže ZUŠ, vítězem ústředního kola německé Národní soutěže Jugend musiziert a vítězem a laureátem mezinárodních klání Soutěž Josefa Muziky a Soutěž Josefa Micky. V letech 2016 a 2018 byl nejúspěšnějším zástupcem ČR na prestižní Kocianově houslové soutěži a v roce 2019 se stal jejím absolutním vítězem. Dnes ho v pražském Rudolfinu za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu a dirigenta Jiřího Rožně čeká účast ve finále soutěže Concertino Praga, které společně pořádají Český rozhlas a Akademie klasické hudby. Přednese Houslový koncert č. 1 D dur Sergeje Prokofjeva. Koncert vysílá v přímém přenosu Český rozhlas na stanici Vltava od 17 hodin.

 
6

„Lukáš Vondráček se v Praze ukázal nejen jako fenomenální klavírista, kterému se pod rukama stává z klavíru celý orchestr, ale i jako pozorný a citlivý komorní partner.“

„Celou skladbou jako by prosakovala – vedle již zmíněné stylovosti – jakási jemná energie, která propojila hráče s publikem.“

„Kvarteto Špaček – Nikl – Jamník – Vondráček vyniká skvělou tónovou kulturou, nezaměnitelným osobním rukopisem, vnímavostí a vzájemnou ohleduplností.“

Na prvním koncertě komorní řady Dvořákovy Prahy se potvrdila známá skutečnost, že i muzikanti, kteří spolu nehrají pravidelně v určitém komorním souboru, přimrazí při společném vystoupení publikum do sedadel. Stalo se tak i ve středu 9. září v pražském Rudolfinu a protagonisty byli klavírista Lukáš Vondráček, houslista Josef Špaček, violista Pavel Nikl a violoncellista Tomáš Jamník.

 
0

„Jsou koncerty, na kterých lze slyšet interpretace vymykající se běžné posluchačské zkušenosti. Ten sobotní na Slezské Ostravě k nim patřil.“

„V Beethovenově sonátě se Jiří Vodička a Martin Kasík ukázali jako zkušení muzikanti, které komorní hra velmi baví a dává jim prostor k vyjádření vlastní osobnosti.“

„Igor Františák krásnými prodlužovanými tóny vyvolával touhu po věčnosti, vroucnost a naléhavost vzbuzovaly zdání osamělosti.“

Severomoravský Svatováclavský hudební festival je znám zajímavou dramaturgií. Koncert v ostravském Husově sboru v sobotu 5. září stál však ještě o stupínek výš. Beethovenova Kreutzerova sonáta a Messiaenův Kvartet pro konec času jsou základní hudební kameny, které vynikající interpreti dokážou povznést k nezapomenutelným posluchačským zážitkům.

 
středa, 05 srpen 2020 09:22

Concerto Aventino k radosti a veselosti

1

„Kydlíček program koncipoval jako malou instrumentální operu, ve které se vystřídá mnoho nálad.“

„V Rossiho sonátě osvědčili své mistrovství dva sóloví houslisté Josef Žák a Jiří Sycha, kteří tu ukázali svou bravuru technickou, stylovou i smysl pro dokonalou souhru.“

„Jakub Kydlíček jako by byl se svým nástrojem srostlý, bylo obdivuhodné, jaké nuance dokáže zobcová flétna vyjádřit, když na ni hraje muzikant, který zná její možnosti a dokonale ji ovládá.“

Pořadatelé 21. ročníku Letních slavností staré hudby pozvali v pondělí 3. srpna návštěvníky do krásného prostředí Trojského zámku. Díla italských skladatelů 17. století přednesl soubor Concerto Aventino v čele s flétnistou Jakubem Kydlíčkem. Vzhledem k nepříznivému počasí bylo původně ohlášené zahradní provedení přesunuto do Císařského sálu oslňujícího svou velkolepou výzdobou stropními a nástěnnými freskami. Celkovému zážitku to velmi prospělo, protože díky uzavřenému prostoru dokonale vynikly jemné zvukové odstíny.

 
Strana 1 z 7