Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka
Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus. Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.
„Jemný a současně rozhodný úhoz Vojtěcha Trubače se dobře uplatnil v bězích, v nichž vynikla okouzlující perlivost.“
„Návaznost v předávání témat, výborná souhra i precizní hra a v neposlední řadě seznámení s dílem Giana Carla Menottiho, u nás nepříliš hraného, bylo velkým plusem tohoto provedení.“
„Technické i výrazové schopnosti dopřály Anně Gaálové plné soustředění na tektoniku skladby i vypracování detailů.“
Časovým souběhem až nemilým byly dva páteční koncerty, odehrávající se v Lichtenštejnském paláci pražské HAMU. Zatímco v Sále Martinů hráli Akademičtí komorní sólisté v řadě nazvané Ti nejlepší, v suterénní Galerii probíhal ve stejném čase absolventský bakalářský koncert Anny Gaálové.
„Vedle skvělé interpretace byla další ozdobou večera nápaditá dramaturgie, zahrnující díla od klasicismu po současnost, zvolená tak promyšleně, že tvořila jeden gradující celek.“
„Byl to Janáček oscilující mezi rozverností, melancholií, romantickou lyrikou, výrazně, oddaně a srozumitelně interpretovaný.“
„Barvy jednotlivých nástrojů se do sebe tak vpíjely, až tvořily zvukově dokonalou koláž.“
Jedním z největších klenotů české komorní hry je dechový soubor Afflatus Quintet, založený v roce 1995. Již dva roky nato zvítězil v prestižní Mezinárodní soutěži ARD, následovala řada úspěšných koncertů u nás i v zahraničí, dvakrát mu byla Českým spolkem pro komorní hudbu udělena Cena roku za mimořádné interpretační mistrovství. V rámci sezony spolku zahrál soubor na pondělním koncertu ve Dvořákově síni Rudolfina, který byl připomínkou pětadvacátého výročí jejich prvního vystoupení v tomto sále.
„Velmi šťastný krok byl oslovit sopranistku Alžbětu Poláčkovou, sólistku Národního divadla, jejíž hlas byl ozdobou i magnetem, k němuž byli posluchači neodolatelně přitahováni.“
„Hobojista si pohrával se všemi běhy, trylky a melodiemi, harfistka rozeznívala harfu jako nástroj mnoha rejstříků a hlasů.“
„Výsostné umění všech tří umělců bylo podpořeno něčím velmi důležitým a pro zdařilou spolupráci nepostradatelným. Vzájemným respektem, velkorysostí a radostí z úspěchu svých kolegů.“
Hobojista Vilém Veverka své příznivce chvíli napínal, co přesně přinese jeho nový program Ekstase. Vyšponovaná zvědavost byla nakonec uspokojena v pondělí 13. února na pražské Novoměstské radnici. Spolu s harfistkou Kateřinou Englichovou a sopranistkou Alžbětou Poláčkovou připravili písňový večer, v němž prostor zazářit, dostali všichni tři umělci.
„Z postupně se nabalujících dalších nástrojů, jakoby neslyšitelně, bez jakéhokoli rušivého švu - ostřejšího nástupu - se zvolna vynořovala gradace plná napětí a vášně.“
„Radek Baborák srozumitelně odkryl strukturu skladby a vystavěl ji s citem pro kontrast, gradaci, jemné i plné plochy.“
„Provedení bylo tak podmanivé, že člověk chtěl jen zavřít oči, nechat se unášet tou nenapodobitelnou hudbou a přát si, aby nikdy neskončila…“
Třetím koncertem v této sezoně se představili Pražští komorní sólisté pod vedením svého uměleckého ředitele Radka Baboráka. V kostele svatých Šimona a Judy zahráli v sobotu 4. února romantický repertoár, v němž ukázali, že patří ke špičce současných českých komorních těles.
„Lidé velmi pozitivně reagují na pestrost a určitou plasticitu koncertů. Nechceme je šokovat za každou cenu, ale přinést kontrast. Něhu, energii i vášeň.“
„U Viléma je vždycky na prvním místě hudba, zápal a obrovské nasazení. On je někdy na zabití, ale je to člověk, který vás posouvá.“
„Hoboj má s lidským hlasem hodně společného. Ať už je to tvorba tónu, práce s dechem. Propojování a prolínání nás dvou bude něco, na co se moc těším.“
O novém projektu hobojisty Viléma Veverky Ekstase, hovoří harfistka Kateřina Englichová a sopranistka Alžběta Poláčková. Kateřina Englichová je dlouholetou Veverkovou uměleckou partnerkou, pro Alžbětu Poláčkovou to bude vůbec první profesionální setkání s nekompromisním interpretem. Co posluchače v jejich Ekstasi čeká a jaké jsou nejbližší plány obou umělkyň, to se dočtete v následujícím rozhovoru.
„Inscenace přibližující život (a smrt) vídeňské houslistky a dirigentky Almy Rosé je jednoznačným úspěchem této scény.“
„Antonie Formanová výborně vystihla dychtivost i jistou naivitu mladé dívky, která dospěla v hrdou, nezávislou, svobodnou ženu.“
„Anna Brousková kreslí Almu jako ženu, která se sice cítí ohrožená, ale o to urputněji usiluje o život svůj i svých blízkých. I za cenu vlastní tvrdosti.“
Pražský BodyVoiceBand, mladé nezávislé divadlo založené v roce 2013, uvádí v žižkovské Venuši ve Švehlovce hudebně-dramatické představení …because of Alma. Inscenace přibližující život (a smrt) vídeňské houslistky a dirigentky Almy Rosé je jednoznačným úspěchem této scény.
„Její síla a odhodlání, s jakými čelila v posledních letech svého života následným životním strastem, musí zaujmout každého citlivého člověka.“
„Navštívila jsem i místa, která jsou s Almou a její rodinou spjata, i to dává člověku další duchovní rozměr.“
„Od chvíle, kdy jsem si přečetla knihu Heleny Dunicz Niwińské, jsem se začala vším, co mělo něco společného s tímto příběhem, intenzivně zabývat a stalo se to v podstatě tak trochu i součástí mého života.“
První inspirací k rozhovoru s houslistkou Silvií Hessovou bylo CD Nocturne natočené s harfistkou Kateřinou Englichovou. Když jsem pak navrch viděla výborné představení …because of Alma, které Silvie obrazně řečeno přivedla na svět, objevila se dvě témata, o kterých bylo nutno mluvit. Začněme hudebně-divadelní inscenací, jejíž přípravě se umělkyně intenzivně věnovala a která se před vyprodaným hledištěm hraje od loňského listopadu v pražském inscenačním prostoru Venuše ve Švehlovce.
„Dramatické akordy, kontrasty plného zvuku a jemných ozvěn, dialog pravé a levé ruky, který se v leckterých místech stáčí až do půtek, snivost a křehkost, jež se však záhy vyjevují jako zdánlivé, to vše Matouš Zukal přednesl s nadhledem a naprostou jistotou.“
„De Falla sedí jejímu naturelu i hlasu, Kůstková byla oslnivá i oslňující, niterná, její hlas zněl jemněji, citověji, s temperamentem ztvárnila jednotlivé písně, kterým však dodala veškerou tíhu života.“
„Z klaviatury se stále neslo něco zajímavého, překvapivého. Za takového Schumanna by se nemusel stydět ani zralý maestro!“
Koncert v Sále Martinů na pražské HAMU, který se konal v pondělí 16. ledna a na němž vystoupili sopranistka Kristýna Kůstková a klavírista Matouš Zukal, nesl sice podtitul „k nedožitým 96. narozeninám Zuzany Růžičkové“, ale de facto oficiálně zahájil řadu koncertů, které se v průběhu letošního roku uskuteční u příležitosti 100. výročí narození jejího manžela Viktora Kalabise, významného hudebního skladatele.
„Široký rejstřík tónů od lahodných k posluchačsky nepříjemným, zvuky evokující bicí nástroje, vibrato, intonační skoky, v dynamickém oblouku zahrané trylky, ševelení nástroje, to vše je neslýchané a Anna v této skladbě nezapřela svého učitele – specialistu na moderní klarinetový repertoár Karla Dohnala."
„Daniel Wiesner patří k absolutní špičce českých komorních hráčů. Je spolehlivý, nestrhává na sebe pozornost, a přitom jeho brilantní hru vnímá posluchač jako přidanou hodnotu a rovnocenné partnerství."
„Určujícím a rozpoznatelným rysem Vlčkovy hry je promyšlenost každého tónu, zodpovědnost za celkové vyznění skladby, pravdivost interpretace a oddanost skladbě, autorovi."
Jak hrají mladí interpreti, laureáti soutěží Pražského jara a Nadace Bohuslava Martinů? Klarinetistka Anna Sysová a violoncellista Vilém Vlček přesvědčili v úterý 10. ledna publikum Sukovy síně Rudolfina o tom, že minimálně s velkou erudicí a vysokým osobním vkladem.
"U některých skladeb (jako v tomto případě) posluchače upoutají spíše než celek jednotlivé zvukově zajímavé fragmenty, se zvědavostí očekáváme, kam se daný hudební motiv (pokud takový rozeznáme) vrtne, s až intelektuální rozkoší sledujeme zajímavý rytmus, dynamické a barevné vrstvení."
"Není divu, že Smyčcový kvartet g moll, op. 10 Clauda Debussyho zapůsobil jak z jiného světa. Dílo premiérované v roce 1893 v Paříži je plné barev, emocí, zpěvnosti, poezie, ba i exotiky."
"Klavírní kvintet f moll Césara Francka patří k nejvýmluvnějším, zvuku orchestru se přibližujícím dílům skladatele. Emocionální smršť, kterou autor při jeho tvorbě prožíval, se vepsala do výrazné expresivity skladby."
Přední komorní soubor převážně specializovaný na soudobou hudbu FAMA Quartet vystoupil v komorním cyklu PKF – Prague Philharmonia. Vedle kompozice současného slovenského skladatele Henriho Klimenta uvedlo kvarteto v pondělí 9. ledna i díla Clauda Debussyho a Césara Francka.