Alena Sojková

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

2

„Souhra a dialog dvou sólistů, kteří na sebe slyší, byly jedním z atributů mimořádného odpoledne, naplněného oboustrannou vděčností za sdílení živé hudby.“

„Líbezně naléhavý zvuk houslí plný překypujícího citu a oproštěný od sentimentu, tak zněl Suk v podání Jiřího Vodičky.“

„V druhé větě Franckovy sonáty upoutal Miroslav Sekera jakoby mimochodem kladenými akordy, které však měly velikou vnitřní sílu a účinek na posluchače.“

Natěšení a usměvaví hráči na jedné straně, vstřícní a silných hudebních zážitků dychtiví posluchači na straně druhé. Taková byla atmosféra prvního vystoupení koncertního mistra České filharmonie houslisty Jiřího Vodičky a klavíristy Miroslava Sekery před publikem po čase zrušených koncertů. V rámci Letních koncertů České filharmonie, tentokrát ve spolupráci s Českým spolkem pro komorní hudbu, vystoupili ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v neděli 14. června.

 
neděle, 07 červen 2020 14:00

Princezna českého klarinetu

0

„Zvolenou dramaturgií dala Anna Paulová najevo, že nechce zdůraznit své ego, ale svým uměním hodlá zprostředkovat sdělení skladatele.“

„Vzájemná inspirace, souznění, souhra na setiny taktu dělají ze společné hry Anny Paulové a Daniela Wiesnera zvukově i umělecky silný zážitek.“

„Bez rušivé přítomnosti kamer vykreslila klarinetistka spolu s violoncellistou Michalem Kaňkou přednosti Hindemithovy hříčky.“

Jedním z prvních „regulérních“ koncertů, které se uskutečnily po době koronavirové, byl absolventský koncert Anny Paulové. Čtrnáct dnů od svého pražskojarního streamovaného debutu se šestadvacetiletá klarinetistka v pátek 5. června znovu postavila na pódium Sálu Martinů, aby publiku předvedla, co se naučila pod vedením svých profesorů na Akademii múzických umění v Praze.

 
neděle, 24 květen 2020 12:10

Mladí hudebníci patří k Pražskému jaru

0

„Ladislav Bilan, jr. elegantně a zaujatě rozprostíral barvy a melodie v širokém spektru, jeho hra zněla až impresionisticky.“

„Jan Čmejla hrál velmi soustředěně, neokázale, ponořený do sebe dokázal předat posluchači veškeré emoce.“

„Být klarinetistkou ve městě Hammeln, jistě by za Annou Paulovou kráčel početný průvod.“

Původně to měly být čtyři samostatné pražskojarní debuty. Vlivem známých okolností se však organizátoři rozhodli představit na prestižní festivalové scéně pozoruhodné mladé interprety alespoň v jednom večeru. Klavírista Jan Čmejla, bicista Ladislav Bilan, jr., klarinetistka Anna Paulová a houslista Eduard Kollert vystoupili v pátek 22. května na pražské HAMU. Vzhledem k vládním opatřením byl koncert streamován – jeho záznam je ke zhlédnutí na stránkách Pražského jara.

 
čtvrtek, 09 duben 2020 10:50

Hudebníci neskládají ruce do klína

4

„Živá interakce s publikem je pro mě podmínkou.“

„Orchestr bez možnosti koncertovat je něco, na co ani nechci pomyslet...“

„Mně má práce a můj orchestr už teď velmi chybí, ale vůbec si nedokážu představit, jak se cítí muzikanti na volné noze, kteří najednou přišli o vše.“

Kulturní život, a to nejen v Česku, doznal v současnosti i v blíže neurčené budoucnosti radikálních změn. Netýká se to jen divadel, kin, galerií či vydávání knih a CD, ale i klasické hudby. Tak jako v jiných oblastech se i aktivity muzikantů přesouvají na internetové platformy, ať už jsou to domácí videa, či streamované plnohodnotné koncerty. Nejde ovšem nevidět, do jakých existenčních problémů se dnes hudebníci – a zejména ti na volné noze – dostávají. KlasikaPlus některé z nich oslovila a zeptala se, jak se se současnou situací vyrovnávají.

 
1

„Hráčky upoutaly svou vysokou zvukovou kulturou a vynikající technikou s citem pro frázování a nenásilné dynamické oblouky.“

„Panovala tu jednotící souhra tří individualit – emocionální houslistky, vřelé violoncellistky a stylové klavíristky.“

„Mladé muzikantky potvrdily, že Smetana hloubkou svých děl oslovuje každou generaci interpretů bez ohledu na životní zkušenosti.“

Absolventské koncerty posluchačů HAMU mají vysokou úroveň a snesou ta nejvyšší měřítka hodnocení. Nejinak tomu bylo v úterý 3. března v Sále Martinů, kde vystoupilo Quasi Trio ve složení Marie Hasoňová (housle), Judita Škodová (violoncello) a Kateřina Ochmanová (klavír). V programu složeném z děl žijících a nežijících autorů hráčky zaujaly svou technickou úrovní i hlubokým vhledem do interpretovaných skladeb.

 
55

„Vedle nezpochybnitelné technické jistoty a virtuozity patří k umění Josefa Špačka hluboká vnitřní přesvědčivost a citovost, doprovázená neokázalostí, až jakousi plachostí.“

„Komorní filharmonikové dali Suitě pro smyčce vše, co Janáčkova hudba žádá: zahloubanost i veselost, melancholii i tanečnost.“

„Mendelssohnův Oktet byl příležitostí uvědomit si, jak bohaté je těleso, které má ve svém středu vynikající sólisty se zkušeností a pokorou orchestrálních hráčů.“

Kdo se rozhodl strávit nedělní odpoledne s hudbou, neprohloupil, když ho 23. února kroky zavedly do pražského Rudolfina, kde v rámci abonentní komorní řady vystoupili sólisté Sebastian Bru a Josef Špaček a Komorní orchestr České filharmonie. I program složený z děl Leoše Janáčka, Josefa Rejchy a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho odpovídal sváteční siestě – ideální pro tento den. A zahraný v té nejvyšší kvalitě.

 
sobota, 22 únor 2020 11:20

ANSemble Duettino v Praze. Konečně

3

„Dva lahodné hlasy – kovovější s uhrančivými jistými výškami Nicoly Proksch a temněji zabarvený, sametovější soprán Simony Mrázové – se k radosti posluchačů krásně pojí.“

„K lyricky procítěné interpretaci Die Meere zazněla v opačné poloze veselá a energická Die Schwestern, v níž zpěvačky prokázaly svůj smysl pro humor a nadsázku.“

„V La Nuit Ernesta Chaussona zaujal svým doprovodem Alexandr Starý, který vytvořil snovou až impresionistickou atmosféru, do níž vplynuly vysoké rejstříky Nicol Proksch a ohebný a tvárný hlas Simony Mrázové.“

Dvě zpěvačky a klavírista. Sopranistky Nicola Proksch a Simona Mrázová a s nimi Alexandr Starý vystupují společně jako ANSemble Duettino od roku 2015. Vedle svých sólových kariér si pěvkyně cílevědomě budují nepřehlédnutelné postavení v oboru vokálních duetů. Že dospěly na své cestě daleko, o tom spolu s klavíristou přesvědčily ve čtvrtek 20. února v Rakouském kulturním fóru v Praze.

 
12

„Své vrcholné umění odevzdali filharmonici ve čtvrtek večer Bartókovi.“

„Hráčská technika a muzikalita Antoina Tamestita a vroucný sametový zvuk jeho violy zapůsobily na posluchače jako roznětka.“

„Klasicistní symfonie si žádá soustředěnější a v detailech propracovanější interpretaci, než tomu bylo během čtvrtečního koncertu.“

Večer s Českou filharmonií v rámci cyklu C2 vyvolal nadšení i otázky. Přínosem koncertů konaných ve dnech 6. až 8. února bylo uvedení skladby Stevea Reicha Hudba pro ansámbl a orchestr (2018) a velkým objevem se stalo vystoupení francouzského violisty Antoina Tamestita v Bartókově Koncertu pro violu a orchestr. Otázky vzbudila dramaturgie koncertu. Po Bartókovi bezprostředně následovala Beethovenova První symfonie, jejíž zařazení mohlo zdánlivě tvořit klasicistní protějšek minimalistickému Reichovi, ale po nespoutaném Bartókovi měly orchestr i obecenstvo co dělat, aby se do vod této uměřenosti vrátily.

 
110

„Možná v leckterých výkonech dosud chybí více jistoty a zralosti, ale není fér porovnávat studenty se zkušenějšími kolegy.“

„Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě?“

„V podání Anny Gaálové to byl Beethoven křehký a něžný, zadumaný a přemýšlivý, ale i hravý a jiskřivý.“

Slyšet přehlídku talentovaných mladých pianistů – posluchačů Pražské konzervatoře – je zajímavý zážitek. Nejen kvůli velmi dobrým interpretačním výkonům, ale přináší to i jednu otázku k zamyšlení. Budou mít příležitost se všichni ti talentovaní mladí lidé prosadit v tvrdém konkurenčním světě, otevře se před nimi úspěšná koncertní a nahrávací kariéra? O tom, zda se tak stane, někdy nerozhoduje jen píle a talent. Uvidíme, nechme se překvapit. Jména mladých konzervatoristů je ale dobré si zapamatovat. Ostatně, některá z nich jsou již v hudebním světě známá.

 
1

„Roman Patočka se blýskl svým charakteristickým líbezným, vroucným krásným tónem.“

„Schubertovo Čtyřvěté Grand Duo A dur poskytlo hráčům příležitost ukázat, jak široké dynamické i výrazové rozpětí mají ve svém rejstříku.“

„Posluchač Kreutzerovy sonáty očekává rovnocennost obou partů, jejich dialog, vzájemné doplňování, celistvost.“

V řadě Hudební podvečery Českého spolku pro komorní hudbu se v úterý 14. ledna představili český houslista Roman Patočka a francouzský klavírista Ingmar Lazar v náročném repertoáru. Těžištěm programu byla Sonáta pro klavír a housle č. 9 A dur op. 47 „Kreutzerova“, v první půlce jí předcházely dvě skladby Franze Schuberta: Sonatina pro housle a klavír D dur op. 137 č. 1 D 384 a Grand Duo A dur pro housle a klavír D 574.

 
Strana 1 z 6