Brněnský violoncellista, hudební skladatel, dramaturg a publicista.
Absolvent Pražské konzervatoře, Brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění. Jako interpret se zaměřuje na komorní a sólové projekty, v kompozici navazuje na východiska autorů brněnské kompoziční školy. Své teoretické i praktické poznatky využívá jak v dramaturgii koncertů, tak v hudebně-popularizační publicistice.
„Hudebníci svým spolehlivým výkonem vtáhli publikum rychle do víru skladby.“
„Teprve formující se kvarteto, které dosud nemá vlastní název, bylo svou mladistvou energií a sympatickým výkonem milým osvěžením koncertu.“
„Organizátoři příjemně překvapili publikum krátkou besedou o nové skladbě, kterou spolu v uvolněném duchu vedli fagotista Tria Aperto Pavel Horák a autor díla Radim Bednařík.“
Další z řady Malých koncertů komorní hudby ve Vile Löw-Beer, kterou organizuje Trio Aperto, se odehrál v úterý 4. října. Kromě zmíněného „domácího“ souboru ve složení Barbora Šteflová, Jan Charfreitag a Pavel Horák, vystoupilo smyčcové kvarteto studentek brněnské konzervatoře: Kláry a Terezie Graffových, Kateřiny Kurandové a Lindy Ziklové. Jejich vystoupení bylo mimořádně příjemným večerem s poutavou dramaturgií.
„Dvaaosmdesát dětí nacisté odvezli do koncentračního tábora Chełmno a tam je bez milosti zplynovali.“
„Až se nás příští generace zeptají, za co jsme ve válce bojovali, měli bychom jim povědět příběh Lidic.“
„Z hudebníků jako první zareagovali zřejmě pěvkyně Jarmila Novotná a výše zmíněný diplomat Jan Masaryk (coby klavírista).“
Na pátek 10. 6. 2022 připadá osmdesáté výročí vyhlazení obce Lidice. Tragický osud tamních obyvatel našel brzkou odezvu nejen v politické rovině, ale také v uměleckých dílech. Památku obětí uctili svými skladbami například Bohuslav Martinů, Klement Slavický, Milan Báchorek, Václav Lídl nebo Miloslav Ištvan, jehož Odyssea lidického dítěte zazněla na včerejším koncertu v Českém centru New York. Vzpomínkové akce plánuje na víkend 11. až 12. června pochopitelně také Památník Lidice.
„Opera se jmenuje J.A.K. z Labyrintu a zpracovávám v ní námět Komenského Labyrintu světa a ráje srdce.“
„Jako experimentátorka se necítím, spíš mám své tvůrčí jádro v mimohudebních inspiracích a možná stále i v těch romantických představách...“
„Možná už jsem z generace, pro kterou je vyrovnaný gender něco zcela přirozeného.“
Hudbu Noemi Savkové jsem poprvé slyšel na festivalu Ostravské dny v létě roku 2019 a už tehdy mě zaujala. Koneckonců jsem své tehdejší dojmy v krátkosti zahrnul do článku „Zvukové představy v Hlubině“. Letos na jaře pak konečně vznikla příležitost, abychom se seznámili osobně, když jsme se svými kompozicemi participovali v mezinárodním projektu JAMU Brno x RC Haag Connections. Netrvalo dlouho a potkali jsme se na kávě k rozhovoru.
„Zažil jsem tenkrát JAMU ještě v největší síle.“
„Musím přiznat, že jako režiséra mě herectví hodně zajímalo a přitahovalo, takže to, že jsem si to mohl zkusit na vlastní kůži, vlastně nebylo špatné.
„To je další věc, která mě na opeře lákala – jak moc je možné se na opeře smát?“
Před dnešní brněnskou premiérou Kouzelné flétny jsme se k rozhovoru sešli s režisérem inscenace Miroslavem Krobotem. V zasedací místnosti Janáčkova divadla jsme si popovídali o jeho studiích v Brně, divadelních štacích, Dejvickém divadle, hereckých zkušenostech, o práci ve filmu i jeho uměleckém pohledu na slavné dílo pánů Mozarta a Schikanedera.
„Hned zkraje se ukázalo, proč je Glassova hudba tak pozitivně přijímána publikem.“
„Oba interpreti na mě jak hrou, tak stylem v první půli působili jako jin a jang.“
„Její hra působila opět jako sopka Fudži, která ovšem právě vybuchla v dlouhé nekonečné erupci.“
V neděli 30. 1. 2022 se konal čtvrtý abonentní koncert cyklu „Komorně v Besedním domě“ pořádaný Filharmonií Brno pod přiléhavým názvem Happy birthday, Philip! A který Philip že vlastně slavil narozeniny? No přece Glass, dlouholetý přítel šéfdirigenta brněnských, Dennise Russella Daviese, a jeho životní i umělecké partnerky, klavíristky Maki Namekawy. Dennis i Maki připravili v předvečer Philipových pětaosmdesátých narozenin reprezentativní recitál složený ze skladeb, které jim legendární průkopník minimalismu přímo zkomponoval. Sám autor zřejmě vzhledem k věku a situaci spojené s pandemií bohužel v Brně nebyl, i tak bylo velkým potěšením strávit večer ve společnosti jeho hudby a jeho kamarádů.
„Skladba byla takovým mým tajným snem.“
„Škola zajistila pro celý ročník nahrávání absolventských prací s orchestrem v londýnském studiu Abbey Road, kam jsme se všichni vypravili.“
„Zpěv mě vždycky hodně bavil.“
Všestranně vzdělaná a nadaná umělkyně Zuzana Michlerová směřuje svou profesní kariéru především na hudbu vázanou k filmovému světu. Tato mezinárodně etablovaná skladatelka se však intenzivně věnuje také klasické artificiální kompozici. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Zuzana Michlerová přibližuje, jak se k tvorbě hudby pro film dostala, vysvětluje roli moderních technologií ve filmové hudbě a také zmiňuje zajímavé projekty, na kterých se podílela.
„Aktuálně jsem zaměřená více na sólové performance.“
„Prostě mě to táhlo k tomu podívat se i jinam, získat nějaké další zkušenosti a zjistit, jak se dělá elektronika a obecně soudobá kompozice i někde jinde.“
„Tíhnu k environmentálním a sociálním tématům.“
V Haagu, tak trochu stranou české klasické scény, zato velmi blízko k autorům nizozemské (a potažmo světové) hudební avantgardy, žije a tvoří Darina Žurková, absolventka Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje své hudební začátky a jak se z malé slezské vesnice dostala do několika zahraničních zemí, vysvětluje, proč se nakonec usadila právě v Holandsku, a zmiňuje, jakou roli v její tvorbě hrají moderní technologie.
„Ukázalo se, že multimediální kompozice je umělecky, intelektuálně, i osobnostně nesmírně náročný obor.“
„Nepál, to je moje láska!“
„Už i u nás existuje řada akcí, která je na undergroundovou tvorbu zaměřená.“
Hana Mlnaříková alias Hana Foss je mladá umělkyně, zástupkyně poněkud specifického oboru multimediální kompozice. Pochází z krásného kraje Valašska a absolvovala studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se svěřuje, jak se ke své profesi dostala, jaké jsou její další zájmy a jak se snoubí s tvůrčím uměleckým vyjádřením.
„Letošní program měl být opravdu ambiciózní.“
„Už v letech před sametovou revolucí bylo připraveno zdravé jádro účastníků, rezidentů a návštěvníků budoucího mezinárodního festivalu.“
„Všechno to šlo tak nějak přirozeně.“
Příznivci současného duchovního umění si v posledních více než třiceti letech těžko dovedli představit konec června bez návštěvy Kroměříže a některého z exkluzivních koncertů či premiér, které pravidelně přináší Forfest, jeden z našich umělecky a obsahově nejzajímavějších festivalů. Koronavirus a opatření proti němu nakonec letošní ročník znemožnily. Přinášíme shrnutí toho, co mělo být a je přesunuto, a také vzpomínku Zdeňky a Václava Vaculovičových na kořeny a začátky Forfestu před třemi desetiletími.
„Nalézt či vybojovat lásku, po které toužíme, nebývá procházka růžovou zahradou.“
„Jako divák jsem se těšil, jak dopadne srovnání levicového modernisty Nezvala a obrozeneckého romantika Klicpery.“
„Opera by nebyla operou, kdyby důležitou složkou nebyla také složka hudební.“
Ve dnech 21., 22. a 23. 5. uvedla Komorní opera Hudební fakulty JAMU v Divadle na Orlí dvojici jednoaktových oper Bohuslava Martinů – Hlas lesa a Veselohra na mostě. Všechna tři představení byla streamována přes YouTube kanál JAMU a jsou stále volně ke zhlédnutí do 30. 6. 2021. Tato reflexe reaguje na představení sobotní.