Petr Mádle

Petr Mádle

Muzikolog, pedagog a manažer.

Světlo světa jsem spatřil v roce 1952 v Kubelíkově zámku v Býchorách u Kolína, rodišti Rafaela Kubelíka, kde pracoval můj otec jako ředitel chemického učiliště (!). Po sametové revoluci jsme na toto téma jako rodáci žertovali s Rafaelem Kubelíkem ve vzájemné korespondenci. Genius loci tohoto místa totiž zřejmě způsobil, že ač jsem byl později přinucen vystudovat chemickou průmyslovku v Pardubicích s otcovou vidinou chemického inženýra, skončil jsem nakonec na pedagogické fakultě jako student češtiny a hudební výchovy a později jako student hudební vědy (v té době ovšem tzv. Mužíkologie – pamětníci vědí své…). Rigorózní zkoušku jsem pak v následném dálkovém studiu složil v listopadu 1989, takže jsem byl na poslední chvíli ušetřen ponižujícího veřejného čtení děkovného dopisu straně a vládě, které mi bylo v souvislosti s  promocí úředně nařízeno.  Mnoho let jsem pak pracoval jako učitel a později  ředitel „lidušky“ i „zušky“ ve Dvoře Králové nad Labem a věnoval se nejrůznějším hudebním aktivitám.

Těžko by mě při studiu chemie v Pardubicích napadlo, že jednou moje dcera, absolventka JAMU, usedne jako houslistka do Komorní filharmonie Pardubice, druhá dcera bude zdatná klavíristka, i to, že mojí ženou se stane violoncellistka, rovněž absolventka JAMU. Jako důchodce  mám čas věnovat se hudebnímu vzdělávání svých dvou talentovaných vnoučat a spolu se svým bratrem kontrabasistou i rodinné jazzové kapele. Zkrátka někdy je té hudby u nás až příliš…

DSC9652

„Po nekonečně dlouhé covidové pauze konečně živá symfonická hudba s báječným orchestrem, který plně obstojí v konkurenci našich nejlepších těles.“

„Okamžitě bylo cítit synergii hudebníků s posluchači, kteří si mohli vychutnat velmi plastické, dynamicky procítěné a doslova s nadšením provedené nesmrtelné dílo Antonína Dvořáka.“

„Trio amerických autorů Gershwin, Bernstein, Daugherty v provedení FHK – to byla erupce stylové syntézy, energie, hudební rafinovanosti a ‚americké svobody‘.“

Filharmonie Hradec Králové pod vedením svého šéfdirigenta Kaspara Zehndera zahájila abonentní cyklus čtyřiačtyřicáté koncertní sezóny vskutku velkolepě. První koncert takzvané „Bílé řady“ se nesl výhradně v americkém duchu a kromě Dvořákovy „Novosvětské“ a amerických klasiků Bernsteina a Gershwina představil i zajímavé dílo soudobého skladatele Michaela Daughertyho.

 
200

„Kontemplativní podání Petra Nekorance s citlivým doprovodem Evy Bublové, rámované duchovním prostředím kukského kostela, bylo pro posluchače jistě hlubokým zážitkem.“

„Pěveckou část uzavřela efektní árie Pietà, signore, kde je jako autor uváděn Alessandro Stradella.“

„Vděčný potlesk publika odměnili účinkující dvěma přídavky. Naplnil se tak krásný večer s dokonale interpretovanou hudbou.“

Sobotní program festivalu Hudební léto Kuks patřil zpěvu, cembalu a varhanám. Působivý hudební zážitek posluchačům zprostředkovali tenorista Petr Nekoranec a Eva Bublová, která v průběhu koncertu vystřídala cembalo a varhany. Do Kuksu přivezli pestrý program, který zahrnoval hudbu od baroka až po současnost.

 
999

„Orchestr se pod vedením už pevně etablovaného mladého dirigenta Jiřího Rožně zhostil provedení s nadhledem.“

„Kromě jiných pasáží bych chtěl vyzdvihnout překrásně provedený sólový hornový part v podání zřejmě hostující Zuzany Rzounkové.“

„Upřímný závěrečný potlesk patřil jistě především hudebníkům a dirigentovi, ale byl jakoby zároveň i jistým úlevným projevem radosti nad překonáním složitého období.“

Stalo se už pravidlem, že na zahajovací koncert mezinárodního hudebního festivalu „Hudební léto Kuks“ je zváno symfonické těleso, což ještě podtrhuje stále rostoucí prestiž tohoto projektu. V minulosti se tak posluchači mohli setkat s Filharmonií Hradec Králové, v minulém ročníku s Komorní filharmonií Pardubice a letos dokonce s hráči vzdálené Plzeňské filharmonie, v jejímž provedení si vyslechli za řízení Jiřího Rožně dvě výrazná díla hudebního klasicismu – Mozartovu Symfonii g moll, KV 550 a Symfonii D dur Jana Václava Huga Voříška, rodáka z Vamberka.

 
106

„Zkuste se zeptat orchestrálního hráče, jaké má zkušenosti s frakem, a dočkáte se řady komických historek.“

„Pracovní oděv by měl být především pohodlný, což frak určitě nesplňuje.“

„Nošení fraku v provozovací praxi vážné hudby se dnes stalo pouhou společenskou konvencí.“

Předpokládám, že jste už slyšeli onu anekdotickou příhodu, kdy rodič vezme své malé dítě poprvé na symfonický koncert a setká se s udiveným dotazem, proč jsou všichni páni v orchestru oblečeni „jako Spejbl“, případně v kostýmu „černých brouků s krovkami“. Následuje pochopitelně vysvětlení, že se jedná o takzvaný frak, tedy slavnostní večerní pánské oblečení, určené pouze pro nejvýznamnější společenské události, jako je například udělování Nobelovy ceny, oficiální státní návštěvy, nejvýznamnější plesy, nebo právě tento večerní koncert…. Není to však úplně pravda.

 
8

„Spojení harfy s hobojem výrazně podtrhlo impresionistickou náladu v podstatě neoklasické hudby.“

„Pomalá věta v jemné dynamice okouzlila posluchače podmanivým spojením prostoru a zvuku.“

„Jiří Gemrot dokáže komponovat svou hudbu v dokonalé balanci moderního soudobého výrazu a zachování tradičních hudebních parametrů, především tonality.“

Kdo někdy zažil sólový koncert Viléma Veverky, pravděpodobně dlouho nezapomene. Strhující energie, maximální nasazení a virtuózní provedení přinášejí nejen sluchový, ale i vizuální zážitek nebývalé intenzity. Jistě i to je jeden z důvodů, proč se tento hobojista stal respektovaným hráčem světové úrovně. Vše potvrdil za doprovodu neméně „hvězdné“ harfistky Kateřiny Englichové i na čtvrtém koncertu 11. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Hudební léto Kuks v kostele Nejsvětější Trojice první srpnovou sobotu.