„Účastníkům se dostalo komplexního vhledu do barokního francouzského stylu.“

„Všichni si pochvalovali naprosto precizní a do detailu zvládnutou organizaci celého týdne, která jim umožnila cítit se pohodlně a vytěžit maximum.“

„Hudební hostina byla sestavena moudře a publiku naservírovala skutečně pestrou ochutnávku tak, aby se mu ani jedna z chutí nepřejedla.“

Od středy 20. do neděle 24. března jsme mohli v Praze být už potřetí svědky výjimečné události – díky spolupráci Collegia Mariana a Centre de musique baroque de Versailles se prostory HAMU v Praze po pět dní, od rána do večera, rozezněly francouzskou barokní hudbou – vše na dobové nástroje v poučené interpretaci špičkových umělců, lektorů a nadšených mladých hudebníků z 12 zemí celého světa. Aneb potřebujete-li doplnit nádrž své hudební inspirace či motivace, nebo hledáte-li kurzy staré hudby uprostřed akademického roku v inspirativním prostředí a v příjemném kolektivu zapálených profesionálů, potom navštivte Akademii Versailles. V Praze totiž vědí, jak na to!

Centre de musique baroque de Versailles se zaměřuje na znovuobjevování francouzské barokní hudby, její propagaci ve Francii a zejména v zahraničí. Spolupráce s naším souborem Collegium Marianum zahrnuje rovinu koncertní, vědecko-výzkumnou a zároveň edukativní. Kurzy jsou prezentovány jako doprovodný program festivalu Letní slavnosti staré hudby v Praze. Collegium Marianum už od začátku slavností plánovalo vytvořit příležitosti k lepšímu vzdělávání v oblasti francouzské barokní hudby. Koncerty a doprovodné akce v rámci letního festivalu se ale nezdály jako dostačující, a tak vznikl projekt nový, jehož smysl a účel je obsažen už v samotném jeho názvu. Akademii Versailles navštívilo letos 35 účastníků z celkem 12 zemí světa a jak přiznala ředitelka festivalu Josefína Matyášová: „Jsme hrdí na takovou světovou účast! Takovým mým velkým přáním je, aby se rozšířila také řada českých účastníků, neboť jsem patriot, a byla bych velice ráda, kdyby zde ta česká stopa byla výraznější.“

Kurzy mají každý rok poněkud odlišnou náplň v rámci francouzské barokní hudby. První ročník chtěl obnovit „Les Vingt-quatre Violons du Roi“ a z pravé francouzské Versailles je přenést do centra Prahy, které srovnatelně či alespoň podobně poskytuje svými krásami oku hudebníka-umělce tolik potřebnou inspiraci. Druhý ročník cílil pouze na zpěváky a cembalisty. A letos otevřela Akademie Versailles dveře dokořán nejen houslistům, cembalistům a zpěvákům, ale také violoncellistům a flétnistům. Třicet pět mladých barokářů do Prahy nalákal nejen příslib společného tvoření francouzské barokní hudby, která vedle hudby německého či italského baroka má své jedinečné a specifické postavení, ale především pak samotný výběr vyučujících lektorů. „Hlavním faktorem mé účasti na kurzech byla lektorka Jana Semerádová, se kterou jsem již dlouho toužila mít hodinu. A dalším důvodem byla také už dobrá zkušenost z prvního ročníku. Věřila jsem, že ty kurzy budou opět kvalitní,“ svěřila se otevřeně jedna z účastnic kurzů, flétnistka Anežka Levová.

Na HAMU v minulém týdnu zavítali převážně francouzští špičkoví interpreti, aby tak mohli své rodné hudební dědictví mladým hudebníkům předávat ti z nejpovolanějších. Houslovou třídu vedla Stéphanie Pfister, která od roku 1997 vyučuje hru na barokní housle na konzervatoři ve Štrasburku a je vyhledávanou interpretkou a pedagožkou mnoha barokních orchestrů či kurzů. Baroknímu violoncellu vyučoval Bruno Cocset, profesor pařížské konzervatoře a Haute École de Musique v Ženevě, třídu zpěvu a ornamentiky vedla Chantal Santon-Jeffery, která je často považována za nejlepší francouzskou sopranistku současnosti. Cembalo a basso continuo na kurzech vyučovala Béatrice Martin, vítězka cembalové soutěže v Bruggách 1998, zakladatelka souboru Folies Françoises a v současnosti též pedagožka na Juilliard School v New Yorku a traversovou třídu vedla již zmíněná Jana Semerádová, která je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum a dramaturgem koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby.

Vedle několika sólových lekcí u těchto interpretů a pedagogů světové úrovně se účastníkům kurzů pod jejich vedením dostalo také několika hodin ansámblové hry, v nichž zase měli možnost se setkat a sehrát s hudebníky z odlišných zemí a s odlišnými zkušenostmi, což organizátoři i samotní účastníci ocenili jako velký přínos. Co bylo ale opravdu jedinečné, byla možnost získat zkušenosti též s francouzským barokním tancem, gestikou a deklamací, díky čemuž se účastníkům dostalo komplexního vhledu do barokního francouzského stylu, a mohli tak své interpretační umění i vnímání hudby tohoto období posunout co do kvality v celé své šíři i hloubce velmi efektivním způsobem. Barokní tanec, jevištní pohyb a gestiku učila Deda Cristina Colonna, která se věnuje zejména oblasti barokní a klasicistní opery, avšak její práce se setkává s nadšeným ohlasem současného publika také díky zapojení moderních inscenačních postupů. Francouzskou deklamací, rétorikou a výslovností staré francouzštiny studenty provázel Benoît Dratwicki, který je od roku 2006 uměleckým ředitelem Centra barokní hudby ve Versailles. „Já pozoruji to, že každý ze zúčastněných muzikantů udělal za těch pět dní velký kus práce. Viděla jsem, co je každý z lektorů schopný jen během těch 40 minut předat svému studentovi, a když se to znásobí, tak to nese ovoce… Investice byla provedena a uvidí se, kdy a jak se to zúročí,“ vystihla umělecký přínos kurzů jejich ředitelka Josefína Matyášová.

Účastníci mohli „nasávat“ francouzskou atmosféru během celého konání kurzů snad úplně ze všeho kolem. Velmi vysoce cenili zejména koncert lektorů, který se konal ve skvostném prostředí francouzské ambasády v pátek večer, takže mohli mít pocit, že se zastavili v čase někde před třemi sty lety a ocitli se skutečně na nějakém francouzském zámečku. Úroveň byla dle slov jedné účastnice „neskutečná“. Také zněla chvála na naprosto precizní a do detailu zvládnutou organizaci celého týdne, která jim umožnila cítit se pohodlně a uvolněně, naplno si užít celý ten čas a vytěžit maximum z toho, proč na kurzy přijeli. Je nutné podezřívat organizační tým v čele s Vojtěchem Nejedlým, že neponechali náhodě ani výběr počasí, neboť po celou dobu trvání kurzů nad Prahou vládlo oslnivé jarní slunce k velké libosti a spokojenosti všech zúčastněných.

A jaké výsledky kurzy přinesly? V neděli odpoledne vyvrcholily slavnostním koncertem všech účastníků v Sále Martinů pražské hudební akademie. Těžko posoudit, zda pro účastníky kurzu byl vrcholem skutečně tento závěrečný společný koncert, nebo se celý týden stal vlastně jedním takovým slavnostním vrcholem v jejich uměleckém studiu barokní hudby, alespoň pro tuto sezónu. Příchozím posluchačům zvenčí ale na neděli připravili skutečně slavnostní hudební tabuli, ze které jim dávali ochutnávat chod za chodem z toho nejlepšího, na čem během týdne pracovali. A tabule byla pestrá a rozmanitá, tak jak jen dokáže právě francouzská barokní hudba být. Měli jsme možnost ochutnat z děl velmi významných a široké veřejnosti známých francouzských skladatelů 18. století, ale vedle toho zároveň i těch méně populárních a někomu třeba úplně neznámých.

Jako předkrm jsme vychutnali Pavanu Jacquese Championa de Chambonnièra ve velmi citlivém přednesu cembalisty Ondřeje Bernovského. Dále jsme měli možnost okusit francouzskou eleganci a lehkost například v Deuxième récrèation de musique od Jean-Marie Leclaira, kterou přednesli Miroslava Králíková, Zeynep Coskunmeric, Alexander Botoš a Filip Hrubý nebo v Sonátě č. 4 Michela Blaveta, kterou na traverso zahrála Anna Špelinová. Mohli jsme se trochu zasnít při poslechu Les barricades mystérieuses od Françoise Couperina v provedení Santiaga Gervasoniho, nechat se polapit obrazností francouzské hudby při poslechu Le Rappel des oiseaux od Jaena-Philippa Rameaua, které stejně tak přesvědčivě zahrál cembalista Jiří Havrlant, nebo jsme mohli ocenit francouzskou výmluvnost a ráznost při zpěvu árií či kantát, například La Bergére Michela Pignoleta de Montéclaira, kterou zazpívala francouzská sopranistka Alice Kamenezky. Vzletně, lehce a zároveň energicky působilo Adagio a Allemande of Francoise Francoeura v podání houslistky Katarzyny Cendlak a naopak magičnost a niternost francouzské hudby bylo možné zaslechnout ve zpěvu O vos omnes z Leçon de Ténèbres od Michel-Richarda de Lalande, kterou zazpívala Veronika Vojířová za doprovodu theorbistky Barbory Hulcové a cembalisty Filipa Hrubého. To, že naopak francouzské baroko dokáže být hravé, živé a nepostrádá vtip, zase svou hrou na violoncello ukázala Martyna Jankowska v Sonátě č. 5 od Jeana Baura, stejně tak svoji vážnosti opustila i v energické skladbě Les Matelots od Josepha-Nicolase Royera, kterou přednesl Filip Hrubý. Důstojným zakončením programu byl zpěv plný vášní a afektů L´Amour guéri par l´Amour od Louise-Nicolase Clérambaulta, který zazpívala francouzská sopranistka Lucie Edel. Právě zpěv ve spojení s gestikou a poučenou deklamací, ve kterých se hudebníci vzdělávali, byl tím velice oživujícím pojítkem celého koncertu.

Hudební hostina byla sestavena moudře a publiku se dostalo skutečně pestré ochutnávky tak, aby se mu ani jedna z ingrediencí nepřejedla a on chtěl vychutnat stále lepší a lepší (či stále nové a někdy překvapivé) chutě až do samotného závěru této dvouhodinové oslavy. Třebaže ne všechny výkony byly zcela dokonalé, profesionální a bez jediného zaváhání, zdálo se, že v Praze se konaly skutečné „jarní slavnosti staré hudby,“ které mohly být důstojným předskokanem těm letním.

Foto: Petra Hajská