KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Filharmonický večer díkůvzdání.
Závěrečný koncert 125. sezóny ČF english

„Pozvaní diváci se na Sychrov rádi vypraví, protože uprostřed zeleně je možno se vyvázat z kravaty, vyzout z vysokých podpatků a užít si hudbu v kulisách zámku.“

„O náplni koncertu jsme začali přemýšlet loni na jaře,“ podal mi vysvětlení David Mareček, „a vytyčili jsme si tři cíle.“

„Ozdobou koncertu byli tři zástupci mladé pěvecké generace, kteří dobývají svět. Slávka Zámečníková, Boris Prýgl a Petr Nekoranec.“

Ve středu večer ožil zámek Sychrov hudbou v podání České filharmonie se třemi hvězdnými pěveckými sólisty: Slávkou Zámečníkovou, Borisem Prýglem a Petrem Nekorancem. Koncert pro zvané hosty, který přenášela Česká televize, řídili Robert Kružík a Petr Altrichter a podílel se na něm také pianista a aranžér Tomáš Kačo.

Jubilejní, nikoli však bezproblémová 125. koncertní sezóna České filharmonie vyvrcholila 23. června 2021 večerem pod širým nebem v zahradě zámku Sychrov. Toho zámku, kam za svým oddaným přítelem Aloisem Göblem, knížecím tajemníkem, jezdíval Antonín Dvořák tak rád, že dokonce přemýšlel o zakoupení domu kdesi poblíž. Poté ovšem zvítězila Vysoká u Příbrami… Ale Sychrov navštívil celkem devětkrát – a v roce, kdy si připomínáme sto osmdesát let od skladatelova narození, byla volba tohoto místa pro Českou filharmonii z několika příčin vhodná.

Jednu z nich lze pojmenovat jako pragmatická. Už loni v červnu se kvůli covidu ukázalo, že tradiční open air koncert České filharmonie na Hradčanském náměstí je neuskutečnitelný. Hledalo se místo, kde lze přítomnost diváků v ohraničeném prostoru regulovat. Díky součinnosti s vedením Národního památkového ústavu i kvůli poctě dirigentovi prvního koncertu ČF v její historii padla volba právě na Sychrov. A letos se tato zdánlivá z nouze ctnost, ve skutečnosti ovšem velmi příjemná alternativa, zopakovala.

Výhodná je také, zdá se, pro početný tým pod hlavičkou České televize, která koncert znovu přenášela živě na svém artovém programu. Zde je možno v klidu vybudovat kryté jeviště, zorganizovat provozní souvislosti i technické návaznosti.

A v neposlední řadě se pozvaní diváci na Sychrov rádi vypraví, protože za zády nechají hluk měst i pěnu dní s jejich rutinou a stresem. Tady, uprostřed nedozírné zeleně, je možno se vyvázat z kravaty, vyzout z vysokých podpatků a užít si hudbu v kulisách zámku a pozvolného soumraku. Jedná se o zvané hosty, vstupenky se na tento koncert neprodávaly. Mezi nimi jsou zástupci partnerů, sponzorů, mecenášů, významných přátel orchestru. A třeba také ministr kultury či docent Marián Hajdúch, který – coby ředitel Ústavu molekulární a translační medicíny Palackého univerzity v Olomouci – stál u zrodu kloktacích testů na covid, které pilotně využívala právě Česká filharmonie. Těm všem orchestr a jeho vedení prostřednictvím sychrovského vystoupení adresovalo své neformální díkůvzdání.

Příběh letošního koncertu pod širým nebem měl dva začátky. Jeden relativně dávný, druhý naopak čerstvý. K prvnímu z nich mi podal vysvětlení generální ředitel České filharmonie David Mareček: „O náplni koncertu jsme začali přemýšlet zhruba loni na jaře. To jsme sice ještě netušili, kde se v červnu 2021 uskuteční, ale vytyčili jsme si tři cíle. Že na něm bude předána historicky třetí Cena Jiřího Bělohlávka, ačkoli jsme tehdy vůbec netušili, komu ji hodnoticí komise přiřkne. (Získal ji houslista Jan Mráček, pozn. redakce. Rozhovor s ním čtěte ZDE.) Že jej bude dirigovat letošní jubilant a častý host České filharmonie s taktovkou v ruce, nadmíru zkušený Petr Altrichter. A konečně že si objednáme pro tuto příležitost skladbu na míru, kompozici určenou speciálně pro tento večer ve formátu open air.“

Volba mezi mladými skladateli padla na muže, který jak díky svému etnickému zázemí, tak hlavně vlivem – z našeho pohledu – neortodoxního školení na proslulé bostonské Berklee School umí uchopit klasickou hudbu po svém. Klavírista, skladatel a aranžér Tomáš Kačo si ke mně přisedl na společenském setkání po koncertě a ochotně vysvětlil, jak vše probíhalo: „Vedení České filharmonie mě oslovilo, tuším, loni na podzim. Jejich zadání bylo vcelku jednoznačné. Koncert na Sychrově bude zaměřen na operní repertoár a bylo by vhodné, kdybych si s ním na úvod večera poradil po svém, nabídl svůj pohled na čelné české opery. Když prý jsem koneckonců ten jazzman, může to být zajímavé… Ohradil jsem se, že nejsem jazzman. A na otázku, co tedy jsem, mi přišlo nejpravdivější odpovědět, že se považuji za hudebníka mimo kategorie. Tak dobrá, odvětili, bereme. A dohodli jsme se na symfonické úpravě árií z oper Jakobín, Rusalka a Prodaná nevěsta.“

Tomáš tedy v závěru loňského roku sedl za mořem ke klavíru a příběh nabral obrátky. „Zprvu nikoli ke klavíru,“ opravil můj odhad, „protože já patřím k lidem, kteří napřed tvoří v hlavě, ať jsou kdekoli. To je ten úvodní, pro okolí neviditelný, ale pro mě nejdůležitější proces. Hledám, jak úkol uchopit, a když si to po týdnech přemítání ujasním, přijde druhá fáze. Kreativní i řemeslná. Komponovat, rozepisovat pro nástrojové obsazení…“

Následoval další nápad. Loni byl Cenou Jiřího Bělohlávka obdařen mladý dirigent Robert Kružík, který kromě jiného už také s Českou filharmonií spolupracoval. „I když,“ sdělil mi, „jen v procesu zkoušení, když mě o tuto výpomoc požádal osobně David Mareček.“ Na Sychrově proto Kružík dostal možnost stanout před naším prvním orchestrem během koncertu. Právě při provedení Kačovy kompozice. Poté se už na zbytek večera chopil taktovky Petr Altrichter. „Repertoár jsem víceméně navrhl a připravil,“ konstatoval během naší debaty v zákulisí, „ale samozřejmě jsme ho pak upravovali v součinnosti s pěvkyní a pěvci.“

Ozdobou koncertu byli totiž tři zástupci mladé pěvecké generace z Čech a Slovenska, kteří dobývají operní svět. Slovenská sopranistka Slávka Zámečníková nejenže je sólistkou Vídeňské státní opery, ale po nedávné premiéře Monteverdiho Korunovace Poppey tam sklidila znamenité kritiky. Český basbarytonista Boris Prýgl si vede neméně dobře v Bavorské státní opeře a tenorista Petr Nekoranec si od nové sezóny přidá k vystupování ve světě rovněž angažmá sólisty v Opeře Národního divadla v Praze. Všichni – a kromě nich třeba Štěpánka Pučálková či Lada Bočková – jsou ve svém oboru nastupujícími hvězdami. A být kultura tak sledovaná jako sport, psalo by se o nich co chvíli se stejnou intenzitou jako o Barboře Krejčíkové.

Druhý, ryze aktuální začátek středečního koncertu na Sychrově se začal projevovat koncem minulého týdne. Všichni, ať už organizátoři, či účinkující, hleděli s obavami na předpovědi počasí. A v předtuše možných problémů se začaly žhavit mobily: „Po loňské zkušenosti, kdy nám Sychrov propršel, musíme pro jistotu natočit naostro i odpolední generálku,“ sdělily mi dvě Adély – televizní asistentka režiséra Rezková a produkční Bartáková z České filharmonie. Jak se den D blížil, předpovědi se začaly opatrně zlepšovat: „Vypadá to, že to snad letos zvládneme,“ převládl mezi zúčastněnými názor, že generálka sice bude v kostýmech, ale – v případě pěvců – střídavě naplno a markýrovaná.

Přestávku mezi odpolední a večerní prací jsem vyplnil debatou s docentem Hajdúchem. Zdvořilý, nenápadný muž, který snad patří v komentářích ke covidu ke zdrženlivějším, byl přítomen kvůli další rovině koncertu. Dalšímu – svého druhu – díkůvzdání. Jak je v případě České filharmonie už od 28. března 2020 opakovaně zvykem, probíhala paralelně s hudbou též sbírka ve prospěch potřebných. Tentokrát těch, kterým pomáhají výsledky Nadace pro výzkum rakoviny České republiky, jíž je Marián Hajdúch čelným zástupcem. Během koncertu se mezi diváky ČT art vybralo přes 150 tisíc. Samosebou nesrovnatelně míň než kdysi v prvních týdnech pandemie, ale přesto pro Nadaci cenných jako morální povzbuzení, že mnozí lidé berou její úsilí vážně. Na moji otázku, jak vidí naši epidemiologickou budoucnost, reagoval vědec opatrně. Prý pokud by se k očkování uvolilo 80 % občanů, jsme za vodou; jinak nás mohou různé mutace časem ještě potrápit.

Rozhodně nás všechny během půlnočního návratu domů potrápila obava při pohledu na nebe plné hromů a blesků, z nichž se brzy vyřinul liják jako v tropech. Vraceli jsme se do zkázy, které se Sychrov vyhnul jen o fous. Letos si tedy velké díky za uskutečněný koncert zasloužilo i počasí.

Foto: Petr Kadlec

Jiří Vejvoda

Jiří Vejvoda

Publicista a moderátor

Pro Československý, respektive Český rozhlas natočil a odvysílal stovky pořadů, například 500 dílů cyklu Káva u Kische (1990 - 2000, s Otou Nutzem), Písničky pro uši i pro duši, za které získal v roce 1993 ocenění na mezinárodním rozhlasovém festivalu Prix Bohemia Radio. V letech 1990 a 1991 vysílal rozhlas jeho každotýdenní Hovory v Lánech s Václavem Havlem. Pro Československou, respektive Českou televizi uváděl cyklus Hudební aréna (1985 - 1990), nepřetržitě od roku 1993 Novoroční koncerty z Vídně a další přímé přenosy ze světa (Evropské koncerty Berlínských filharmoniků, Pařížské koncerty pod Eiffelovou věží, Koncerty letní noci ze Schonbrunnu atd.). V období let 2017 až 2019 opakovaně spolupracoval s týmem Placida Dominga na jeho pražských vystoupeních i na soutěži Operalia.  Od roku 2019 moderuje udělování cen Classic Prague Awards.  Během nouzového stavu v době koronaviru na jaře 2020 uváděl pro ČT Art koncerty Pomáháme s Českou filharmonií z prázdného Rudolfina, během nichž se podařilo vybrat 8,5 milionů ve prospěch nemocnic a seniorů. Na jevištích uvedl stovky koncertů včetně festivalových (Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Dvořákova Praha, MHF Český Krumlov, Zlatá Praha atd.) Je autorem několika knih, naposledy publikace Co vysílá svět z roku 2015 o rozhlasech všech kontinentů. Je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy,



Příspěvky od Jiří Vejvoda



Více z této rubriky