„Není náhodou, že i v noci se stanete součástí představení nového cirkusu na bruslích a zíráte na to, jak se tento otužilý národ včetně těch nejmenších dětí dovede během teplot, při kterých upadává nos, radostně posedávat v závějích sněhu a fandit spoře oděným tanečníkům na ledě.“
„Zřídka byl program hudby promíchán s klasikou 19. a 20. století.“
„Ať je to hudba, drama nebo tanec, kanadští umělci a organizátoři festivalů jsou ve své zemi velkoryse podporovaní a součástí rozsáhlého finančního zabezpečení jsou také výjezdy a rezidence kanadských umělců do zahraničí.“
„Měla byste přijet v létě“, radil mi italský prodavač bot v downtownu největšího města provincie Québec, v jehož obchodě jsem se ocitla z čirého zoufalství ve zničených polobotkách v důsledku několikadenní vánice a silného mrazu. Vysvětluji mu, že mě zajímá klasická hudba, hlavně ta soudobá, a že jsem proto ve správný čas na správném místě, na Montréal / Nouvelles Musiques. Posteskl si, že operní divadlo nemají a že jediná skutečná kultura je v Evropě. Měl i neměl pravdu, jak jsem se během týdenního pobytu v Montréalu stačila dozvědět.
„Mezi lektory mikulovských klavírních kurzů jsou osobnosti všeobecně známé a respektované.“
„Když za klavír usedl šestnáctiletý Jan Schulmeister a spustil klavírní sonátu Josepha Haydna, viděl jsem na tvářích jeho vrstevníků úžas.“
„NoTimers ani v nejtěžších písních neztratili půdu pod nohama, jejich vystoupení bylo živelné, plné nespoutané energie, uvolněné atmosféry a vtipného moderování.“
Jsou místa, která by člověk nevyměnil za nic na světě. Takové jsou i Klavírní kurzy Mikulov, jejichž třiadvacátý ročník se konal i letos v důstojném prostředí mikulovské Základní umělecké školy a v Zámeckém sále. Tradiční klavírní kurzy pod vedením zkušených lektorů jsou ovšem něčím víc než jen přirozenou motivací ke cvičení. Skvělému týmu organizátorů a podpoře rodičů se daří vytvářet rodinné prostředí, ve kterém vznikají krásná přátelství.
„Máme tady krátký čas, ale potom na tom všem dá pracovat celý příští rok.“
„Hru v orchestru máme pod vedením Tomáše Netopila jako bonus pro smyčcaře.“
„Čekali jsme, že první pětiletka bude formující, že se nám ukážou cesty, že se nám osvětlí tuzemský i mezinárodní trh, že se stabilizujeme. A skutečně ano.“
Kroměřížská konzervatoř a základní umělecká škola poskytly už pátým rokem zázemí Letní hudební akademii, kterou ve městě, kde dodnes žije, založil a vede jejich někdejší absolvent Tomáš Netopil. Jaký byl srpnový týden, který přilákal pětapadesát mladých muzikantů a v němž byli mezi lektory Kateřina Kněžíková, Ivo Kahánek, Barbara Maria Willi nebo Fedor Rudin? Letošní ročník i uplynulé roky, včetně covidových, bilancuje ředitelka akademie Jana Kubáčová. S portálem KlasikaPlus.cz hovořil i houslista Fedor Rudin. A mnohé podněty nabídly doprovodné programy festivalu Hudební Kroměříž i koncerty účastníků a lektorů, například ten, na kterém na dvě i na čtyři ruce hráli Ivo Kahánek a jeho výjimečná třináctiletá žákyně Nora Lubbadová.
„Po Přemyslu Špidlenovi ‚zdědil‘ Václav Pikrt jeho pracovní místo i nástroje. ‚To bylo největší požehnání v mém životě,‘ říká.“
„Na nástroje Václav Pikrta hrají houslisté v Japonsku, Macau, má objednávku do Kalifornie a enklávu zájemců na jižní Moravě.“
„Když člověk sáhne vedle, je to pro nástroj fatální, ta součást je k nepoužití a vy můžete začít znovu…“
Překvapení lektorům i studentům Ševčíkovy akademie připravil houslař Václav Pikrt. Do Horažďovic přijel nejen seřizovat nástroje, ale postavit i zbrusu nové housle. A to během pěti dnů.
„Člověk se musí neustále učit a zdokonalovat se, a to se v Horažďovicích naplňuje vrchovatě, říká houslistka Eliška Kukalová.“
„Je až dojemné sledovat, s jakou vážností brnkají čtyřletí caparti pizzicato na jedné struně, a současně vnímat profesionalitu dospělých studentů.“
„Jakub Hrůša v tom týdnu cestuje mezi Salcburkem, kde diriguje Káťu Kabanovou, a Horažďovicemi, kde vede orchestr mladých.“
Přátelská atmosféra, náročná práce, setkání s českými i zahraničními muzikanty-lektory, touha zdokonalit se ve hře i dozvědět se něco nového z přednášek a seminářů, vzájemné obohacování se, tím vším se vyznačuje Ševčíkova akademie, která probíhá v Horažďovicích, rodišti Otakara Ševčíka, paralelně se stejnojmenným festivalem. Letos od 8. do 18. srpna se koná už čtvrtý ročník – a podle ohlasů i stále se rozšiřujícího programu má akademie, kterou založili Tomáš Jamník a Josef Špaček, neustále stoupající úroveň.
„Roman Válek si naplánoval oratorium pro dvacáté výročí kurzů už během prvního ročníku, kdy budoucnost Letní školy nebyla ještě vůbec jistá.“
„Letos se otevřelo 23 tříd. Zastoupeny jsou takřka všechny skupiny nástrojů, zkrátka nepřijdou ani zpěváci a postaráno je i o vzdělávání dorostu v dětské hudební a taneční třídě.“
„Šťastlivci, kteří se umístili na stupních vítězů, si budou moci zahrát také na příštím ročníku Hudebního festivalu Znojmo.“
Dvacátý ročník Letní školy barokní hudby uzavře Händelovo oratorium Triumf času a pravdy, a to na třech koncertech. V pátek na zámku v Holešově, o den později v kostele v Kelči a v neděli 14. srpna odpoledne pak v rámci Olomouckých barokních slavností v kostele Panny Marie Sněžné v hanácké metropoli. Provedení díla se v těchto dnech rodí na sólových a sborových lekcích. O nich, obecněji o znovuobjevování baroka i o tom, že některým účastníkům holešovské kurzy doslova změnily život, čtěte v ReportážiPlus.
„Pro estonské obecenstvo je Neeme Järvi ikona, velmi si ho váží a má ho rádo.“
„Festival v Pärnu pro zviditelnění estonské hudby a jejích interpretů dělá více než maximum.“
„Muzikanti se v Pärnu sbližují, uzavírají se tu přátelství, vytvářejí se skupiny na sociálních sítích, které pak fungují i jako prostředek pro další spolupráci.“
Před třemi lety jsem se do Pärnu, přezdívaného letní hlavní město Estonska, vydala poprvé. Zažila jsem vřelou atmosféru, byla jsem svědkem usilovné práce i přátelských setkání respektovaných dirigentů, vážených sólistů, hráčů světových orchestrů i mladých muzikantů na prahu kariéry. Podobně tomu bylo v estonském letovisku mezi 13. a 22. červencem i letos. Dokonce se zdálo, že atmosféra byla ještě vřelejší, koncerty ještě povedenější, mladí muzikanti ještě dychtivější. Možná to způsobila i dvě výročí členů rodiny, bez níž by festival neexistoval – Neeme Järvi slavil pětaosmdesát, jeho syn Kristjan padesátku. A koncem roku bude šedesát Paavovi – máme se tedy napřesrok na co těšit.
„Do předloňska jsem absolvoval pětatřicet letů ročně, konstatoval Steven Holl. Až loni mě covid přikoval k domovu. Ostravský pobyt je proto mojí první pracovní cestou po pandemii.“
„Nový koncertní sál zapadá jako vlajková loď do celkové transformace města, uvedl primátor Ostravy Tomáš Macura.“
„Když jsem postával na místě, které se má tak zásadně proměnit, zrovna si tam hrálo klubko dětí. Díval jsem se na ně a říkal jsem si, že pro ně tato stavba vznikne, shrnul Steven Holl.“
Vím, že název článku má mluvit sám za sebe; zde je však přece jen na místě ho úvodem reportáže rozklíčovat. Takže za prvé. Nová koncertní síň v moravskoslezské metropoli se má zjevně pyšnit jménem světoznámého skladatele, který se kousek odtud v Hukvaldech narodil a přímo v Ostravě zemřel. V angličtině coby globálním esperantu dneška bude tudíž její název znít The Janáček Hall. Jak ale odolat slovní hříčce, když její hlavní tvůrce, Američan s norskými předky, se shodou osudových náhod jmenuje Steven Holl? Což se vyslovuje skoro stejně jako Hall, jen s poněkud „kratším zobakem“, což ovšem místně vyhovuje… A za druhé? Když možná nikoli Brnu, které je – zdá se – s výstavbou koncertní síně přece jen dál či spíš hlouběji, Praze dá touto budovou Ostrava vítězný gól. Vždyť má stát mnohem dřív, ideálně roku 2025, než Vltavská filharmonie! Tedy – pokud se opravdu postaví. Protože o peníze jde vždy až na prvním místě – a v postcovidové éře s jejím zběsilým zdražováním dvojnásob. Ostravští na čele s primátorem Tomášem Macurou, jeho náměstkyní pro finance Zuzanou Bajgarovou a předsedou představenstva Domu kultury Janem Žemlou, který je zároveň ředitelem Janáčkovy filharmonie, už pět let dělají pro úspěch průlomového projektu maximum.
„Festival vnímám jako událost, která se výrazně profiluje, nebo dokonce specializuje na předvádění hudby ve zvuku co nejbližším epoše, v níž vznikla.“
„Pro Collegium 1704 byl krátký zájezd do Varšavy prvním větším zahraničním projektem po delší době.“
„Dramaturgicky velmi pozoruhodným počinem je uvedení Zelenkovi Missy 1724.“
„Poláci k hudbě přistupují jinak než Češi. Chopin je pro ně přímo světcem,“ říká Václav Luks během našeho setkání v ulicích Varšavy. S Collegiem 1704 a Collegiem Vocale 1704 zde v uplynulých dnech účinkoval na festivalu Chopin a jeho Evropa, se dvěma programy, které zahrnovaly jak polskou hudbu, tak i díla českých skladatelů.
„Přebírají certifikát, finanční cenu a pozvání koncertovat příští rok na akademii podobně jako letos Adam Klánský, loňský laureát.“
„Na mládence pozoruhodně podařená kompozice.“
„Na otázku, jestli už má roli zvládnutou celou, se usmívá. Na to je ještě dost času…“
Skončila Letní hudební akademie Kroměříž, setkání několika desítek studentů hudby s vynikajícími lektory, uspořádané už čtvrtým rokem. Vyučuje se tam hra na nástroje a zpěv, také hudební management… a letos poprvé i orchestrální hra. Jako Mladí filharmonici Dvořákovy Prahy vystoupí studenti v září v metropoli na mezinárodním festivalu. V tomto okamžiku je čas ohlédnout se za srpnovým týdnem. Byl naplněný hudbou až po okraj.
