0

„Když sedím v Rudolfinu a poslouchám je, říkám si - škoda, že neučí.“

„S blížícím se večerem centrum dění pomalu přechází do kina Nadsklepí.“

„Začínají se vynořovat například otázky ohledně problémů s řadovým staccatem. Vždyť včera to ještě šlo…“

Vše pomalu končí. Už chybí doladit jen pár věcí, na vše se pokud možno co nejlépe připravit, pobrat ještě alespoň pár cenných rad… Poslední páteční výukový den kroměřížské Mezinárodní hudební akademie se totiž pomalu ale jistě uzavírá. Pak už jen zbývá předvést všechen svůj um v rámci pár posledních vystoupení. Ale i přesto je stále všude živo a veselo - jako by vše mělo teprve začít. Prostory zdejší ZUŠ, stejně tak jako konzervatoře, prostupují tóny řady rozmanitých a uchvacujících melodií v podání různých nástrojů. Housle. Trombony. Piano. Nechybí ani krása zpěvu a mnohé další. Kroměříž zkrátka i dnes plně patří hudbě.

 
Zveřejněno v ReportážPlus