„Mé pocity na startu nové sezóny jsou veskrze pozitivní, nevstupuju do neznámých vod.“

„Mou první inscenací bude Čertova stěna Bedřicha Smetany, ve spolupráci s Jiřím Heřmanem.“

„V příštím roce se uskuteční desátý ročník festivalu Janáček Brno. Myslím, že se může směle zařadit mezi nejvýznamnější operní festivaly světa.“

Po desetileté éře Marka Ivanoviće usedá na šéfdirigentské křeslo brněnské Janáčkovy opery Robert Kružík. Vedle vedení Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín umělec přijímá další roli v čele hudebního tělesa. Na startu sezony se dirigent ohlíží za svými předchůdci ve funkci a z rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz je patrné, že se na jejich činnost pokusí navázat s maximální péčí. Kružík rovněž poodkrývá hlavní body nastávající sezony.

Po deseti letech v týmu dirigentů Janáčkovy opery se stáváte od této sezóny jejím šéfdirigentem. Jaké jsou pocity?

Když jsem před deseti lety dostal od šéfa opery Jiřího Heřmana nabídku do angažmá, přišlo to pro mě v naprosto ideální čas. Byl jsem v té době v posledním ročníku Akademie múzických umění v Praze a nastoupit rovnou do angažmá bylo něco jako splněný sen. Pro mladého dirigenta nemůže být nic lepšího než si hned vyzkoušet v praxi, co mu bylo ve škole vštěpováno. A praxe v opeře je tou nejlepší možností. Proto když jsem opět od Jiřího dostal nabídku, zda bych od letošní sezóny zastával post šéfdirigenta, bylo to pro mě naprosto logické vyústění mého desetiletého vztahu s Janáčkovou operou. Moje pocity na startu nové sezóny jsou tedy veskrze pozitivní, nevstupuju do neznámých vod, ale pokračuju v kolektivu, který mi za ty roky přirostl k srdci.

Není svazující navazovat na tak velká jména, jako byl František Neumann, František Jílek či Jiří Pinkas?

Pro mě je to v prvé řadě velká čest navazovat na tak zvučná jména, která v minulosti budovala kulturní život v Brně, to bezesporu. Beru to osobně z toho pohledu, že je vždy výborné pokračovat v dobře nastavené linii a nechat se inspirovat minulostí. Zvláště u tak skvělého souboru, jakým ansámbl sólistů, sboru a orchestru Janáčkovy opery je! 

Co vás čeká v první sezóně v pozici šéfdirigenta?

Zítra nás čeká Zahajovací koncert, který se již tradičně odehraje ve čtvrtek 4. září na piazzettě před Janáčkovým divadlem. Letošní novinkou koncertu bude kromě vystoupení orchestru, baletu, sboru a sólistů také představení celého týmu dirigentů. Tedy mých vzácných kolegů Jakuba Kleckera, Ondreje Olose a nováčka v ansámblu, mladého a nadějného dirigenta Dominika Pernici. Mou první inscenací bude poté Čertova stěna Bedřicha Smetany, ve spolupráci s Jiřím Heřmanem. Premiéra nás čeká 6. února 2026. Když se však ještě vrátím do roku letošního, tak po dlouhé době uvedeme hluboké a niterné Requiem Antonína Dvořáka, a to na koncertě 12. listopadu.

Jakým směrem se bude ubírat soubor v dalších sezónách? Můžete společně s šéfem opery Jiřím Heřmanem utvářet její linii?

Mohu prozradit, že se posluchači mohou těšit v dalších sezónách například na Mistry pěvce norimberské, operu Richarda Wagnera. Bude se jednat o koprodukci s madridskou operou Teatro Real a kodaňskou Operaen. Premiéru chystáme hned v následující sezóně 2026/2027. Linii, kterou se bude ubírat Janáčkova opera dál, nemůžu zatím konkrétně prozradit, ale diváci se rozhodně mohou těšit jak na díla světového repertoáru, tak na díla českých klasiků. S Jiřím Heřmanem a dramaturgyní Patricií Částkovou nad celou koncepcí debatujeme a jsem rád, že mohu být součástí takového týmu.

Máte oblíbeného skladatele, který vás obzvlášť inspiruje?

To je velmi těžká a ošidná otázka. Nechtějte po mě prosím, abych vyslovil nějaké konkrétní jméno, muselo by jich být totiž mnoho. Spíše než na konkrétním autorovi mi vždy záleží na hloubce daného díla a to potom může být dílo napříč všemi slohovými obdobími. Motivace skladatele napsat tu či onu skladbu pro mě bývá velmi důležitá. Osobně se ale cítím nejlépe v repertoáru 20. století a na přelomu 20. a 21. století. Jsou to díla, která ve mně často po koncertě či představení dlouho doznívají.

Chystá se po úspěšné světové premiéře Here, I am Orlando Ľubici Čekovské (reflexe ZDE) opět nějaká novinka?

Nazkoušet a provést soudobou operu ve světové premiéře je v současné době něco mimořádného. Je vždy velmi důležité téma a tým tvůrců, u skladatele a libretisty počínaje, u režiséra a dirigenta konče. Myslím si, že Orlando je operou, která je živoucí a se svou nadčasovou předlohou může směle konkurovat na světových scénách. Do budoucna plánujeme v tomto konceptu pokračovat, ale konkrétní být nemůžu.

Můžeme se v Brně těšit na zahraniční pěvecké hvězdy, nebo půjdete směrem vychovávání si nové mladé české generace?

Myslím si že od každého kousek. Na zahraniční pěvce, ale i na skvělé renomované české se divák rozhodně těšit může. Jsem rád za velmi úzkou spolupráci s mladou začínající generací. Velmi dobře funguje propojení Národního divadla Brno s Janáčkovou akademií múzických umění. A to nejen v pozicích sólistů, ale také orchestrálních hráčů. Nelze také nezmínit debut čerstvého absolventa JAMU v oboru operní režie Vladimíra Johna, který dokázal své kvality v poslední premiéře minulé sezóny, v opeře Král Roger polského skladatele Karola Szymanowského. (Reflexi čtěte ZDE.) Dalším studentem brněnské akademie je již zmíněný Dominik Pernica, který nastupuje na pozici asistenta a dirigenta Janáčkovy opery. Zkrátka je skvělé, že se stále rodí a začleňují noví kolegové, kteří dotvářejí celkový obraz ansámblu.

Se kterým z režisérů budete v budoucnu spolupracovat?

Po Libuši, Růžovém kavalírovi a Here, I am Orlando nás čeká opětovná spolupráce s Jiřím Heřmanem. A to na již zmíněné Čertově stěně. Musím se přiznat, že spolupráce s tímto výjimečným režisérem je pro mě vždy velkou radostí a inspirací. Jsem šťastný, že společně vytváříme operní inscenace, které mají hloubku a smysl pro detail. Dále mě čeká spolupráce s francouzským režisérem Laurentem Pellym na Mistrech pěvcích norimberských. 

Velký úspěch v posledních letech sklízí Festival Janáček Brno. Vidíte smysl ve stálém opakování všech Janáčkových oper na každém bienále?

V příštím roce se uskuteční už 10. ročník festivalu a já se domnívám, že Janáček Brno se může směle zařadit mezi nejvýznamnější operní festivaly světa. Kde jinde než v Brně by se měly opery Leoše Janáčka s hrdostí uvádět i třeba „stále dokola“? Ale v minulosti se kompletním uvedením mohl pochlubit pouze ročník 2004 a 2018, kdy jsme slavili 100. výročí založení Československé republiky. Já bych se ale nepozastavoval nad ideou uvádění všech skladatelových oper na jednom festivalu jako nad něčím zvláštním. V německém Bayreuthu by nikoho ani nenapadlo pochybovat o smyslu stálého uvádění Wagnerových oper. To je zkrátka logické. Věřím, že si festival své publikum vždycky najde.

V minulé sezóně jsem byla na koncertě Strauss Gala, které jste dirigoval. (Reflexe ZDE.) Myslím si, že opereta jako žánr v Brně chybí. Chystá se pokračování?

Operetní žánr je mi velmi blízký. Je to vykročení úplně jiným směrem. Po zrušení operety, která se dlouhé roky tradičně uváděla v Mahenově divadle a v Redutě, přišlo Brno o možnost slýchat představení, která nesou menší dramatičnost než ta operní, ale rozhodně nejsou méně náročné. Na své interprety kladou někdy i více nároků, protože musí skloubit pěveckou složku s hereckou a taneční. Po úspěšném koncertě Strauss Gala uvedeme ve volném pokračování Offenbach Gala a diváci se také mohou těšit na nové nastudování Straussova Netopýra.

Na co se ve své nové pozici těšíte?

Těším se na vše, co nás v budoucnu čeká. Na skvělý ansámbl sólistů, korepetitorů, operního sboru a orchestru. Na navázání na linii, která v posledních letech vyprofilovala brněnské divadlo v jedno z nejlepších tuzemských divadel a jak se ukazuje – naprosto bez debat – konkurenceschopné ve světovém měřítku.