Následující dva koncerty košického abonentního cyklu A nabízí poměrně netradiční díla světového repertoáru. První večer 3. dubna v košickém Domě umění řídí šéfdirigent zlínské Filharmonie Bohuslava Martinů Robert Kružík ve skladbách Nielsena, Roty a Respighiho, o týden později košičtí filharmonici hrají díla letos jubilujícího Šostakoviče a také jeho přítele Weinberga.

Dánský skladatel Carl Nielsen je světu znám především díky svým šesti symfoniím, ale je také autorem dánské národní opery Maškaráda. Děj opery, která vznikla na motivy divadelní hry Ludviga Holberga, se odehrává v Kodani v roce 1723. Jde o příběh lásky a záměny charakterů se odehrává na pozadí řady blyštivých maškarních plesů. Ve vzletné předehře k opeře, která zazní v Košicích, dosahuje Nielsen podobného účinku jako Mozart ve Figarově svatbě, kdy posluchače okamžitě vtáhne do atmosféry opery plné romantických zápletek. Známý italský skladatel filmové hudby Nino Rota složil Divertimento concertante v letech 1967–1971 na počest kontrabasisty Franca Petracchiho. Dílo se skládá ze čtyř částí a zaujímá významné místo v sólovém repertoáru pro kontrabas 20. století. Bude příležitostí pro sólové projevení se kontrabasisty Romana Patkoló, známého slovenského virtuosa na nejhlubší smyčcový nástroj. Ve skladbě Římské fontány Ottorino Respighi vyjadřuje své dojmy z pohledů na čtyři fontány italského hlavního města a Římské pinie jsou druhou ze tří Respighiho symfonických básní oslavujících město Řím. Autor v ní využívá přírodu jako východisko k osvěžení svých vzpomínek a vizí. Pořad se svěží dramaturgií u Státní filharmonie Košice 3. dubna řídí designovaný šéfdirigent brněnské Janáčkovy opery Robert Kružík.

O týden později zazní pouze dvě díla. Koncert pro housle a orchestr č. 1 a moll Dmitrije Šostakoviče se skládá ze čtyř částí uspořádaných v obráceném, netradičním pořadí. První věta není komponována v sonátové formě, ale tvoří ji velmi citové nokturno. Druhá věta, rychlé Scherzo, staví interpreta před obrovské technické výzvy vyžadující virtuozitu a lehkost projevu. Šostakovič v této větě používá charakteristicky groteskní tón v dialogu mezi houslemi a fagotem. Následuje věta Passacaglia, tematicky kompaktní a zhuštěná, plná tragického výrazu hraničícího s patosem. K ní se připojuje polyfonická kadence, nesmírně náročná. Poslední částí je radostná Burleska, v níž jsou cítit vlivy ruské lidové hudby. V Košicích se sólového partu zhostí Dmytro Udovychenko. (Koncert do abonentního cyklu nedávno zařadila také Česká filharmonie, jak KlasikaPlus.cz informovala ZDE.) 

Polský skladatel židovského původu Mieczysław Weinberg uprchl před německou invazí v roce 1939 a většinu života strávil v Sovětském svazu. Spřátelil se s Šostakovičem, který jeho hudbu intenzivně propagoval. Weinberg složil Symfonii č. 3 v letech 1949–1950, tedy v době, kdy byla v plném proudu sovětská „antiformalistická“ kampaň. To autora však neodradilo a vytvořil půvabné, osobité dílo. Pyšní se lehkostí vzletných melodických linií a rytmickou pestrostí. Skladba čítá čtyři části. Ve vedlejším tématu první části skladatel použil běloruskou lidovou píseň, zatímco ve Scherzu cituje motivy podobné polské mazurce. Melancholické Adagio v mistrovské instrumentaci vyznívá ve smutné náladě a energické závěrečné finále obsahuje silné ozvěny Šostakovičovy hudby a rozvíjí materiál z předchozích částí. Dílům své pojetí 10. dubna vtiskne dirigent Felix Mildenberger. Stejný pořad bude k mání také o den později v žilinském Domě umění Fatra v rámci festivalu Allegretto.

Foto/zdroj: Vojtěch Havlík, archiv KlasikyPlus.cz, z archivů umělců