„Petr Vronský jako by patřil k mužům, kteří nestárnou a na koncertních pódiích jen zúročují své zkušenosti.“

„Felix Alexandre Guilmant je možná v Česku méně znám a hrán, než by bylo záhodno, o pozdního romantika jde však každým coulem.“

„Zuzana Ferjenčíková ovládá manuál a pedály s obdivuhodnou lehkostí, nicméně naprosto bravurně.“

Komorní filharmonie Pardubice zvolila pro své únorové abonentní koncerty program sestavený ze dvou děl vzniklých v období romantismu. Posluchače v Sukově síni Domu hudby čekala nejprve Symfonie č. 3 Es dur op. 97 Rýnská Roberta Schumanna. Po přestávce zasedla k varhanám slovenská interpretka Zuzana Ferjenčíková, která s orchestrem vedeným Petrem Vronským provedla První koncert Alexandra Guilmanta.

Aby hudba vrcholného představitele romantismu mohla zaznít v Pardubicích naplno, bylo pochopitelně nutné posílit obsazení místního orchestru. Naštěstí si Komorní filharmonie může vypomoci profesionálními hráči ze sousedního Hradce Králové, přičemž k dispozici bývají i talentovaní žáci pardubické konzervatoře. Ostřílenému dirigentovi, jakým je Petr Vronský, pak již nic nebrání, nastudovat dílo se vší poctivostí, bez jakýchkoli kompromisů. A tak Schumannova „Rýnská“ mohla k posluchačům promluvit v celé své velkoleposti a mistrovství. Petr Vronský precizně odstínil kontrasty, jimiž symfonie oplývá; mohutně znějící úvod a jásavost první věty střídá pohoda a lyričnost následujících částí díla, slavnostní charakter čtvrté věty přejde opět do optimistického finále. Pokyny dirigenta jsou přesné a důrazné, s citem pro každičký detail. Tok hudby radostně zaplavuje posluchače. Pardubické publikum si váží každé příležitosti, užít si romantismem prosycené skladby a dává to patřičně najevo, zvláště dostane-li se mu tak dobře nastudovaného provedení. A Petr Vronský jako by patřil k mužům, kteří nestárnou a na koncertních pódiích jen zúročují své zkušenosti, nasbírané za více, než půl století aktivní činnosti.

Pardubice jsou rovněž městem s dlouholetou varhanní tradicí. Mimořádné postavení má v tomto směru zdejší konzervatoř, soustavně vychovávající nové talenty daného oboru. Její pedagogové byli, a jsou, ve městě ctěni i jako vynikající hráči. Za všechny zdejší varhaníky jmenujme zakladatele novodobé tradice Václava Rabase a z jeho následovníků kupříkladu Václava Uhlíře, Josefa Rafaju či Pavla Svobodu. Úplný seznam vynikajících interpretů by samozřejmě byl mnohem delší. Pro širokou veřejnost je pak klíčovým místem k poslechu varhanních děl právě Sukova síň, disponující nejen moderním královským nástrojem, ale i dobrou akustikou. U mohutného manuálu se ovšem objevují především muži, proto je každé setkání s interpretkou ženského pohlaví očekáváno a vítáno s obzvláštním zřetelem. V případě Zuzany Ferjenčíkové, kterou předcházela pověst všestranné interpretky, ale také autorky řady zajímavých skladeb a mistryně improvizace, to platilo ještě více. A umělkyně, žijící a působící v současné době ve Švýcarsku, publikum rozhodně nezklamala.

Slovenská varhanice prokázala, že její zájem o období romantismu je založen na hluboké znalosti děl autorů tohoto období, na respektu k jejich postupům i na absolutním vcítění do nálady kompozice. Felix Alexandre Guilmant je možná v Česku méně znám a hrán, než by bylo záhodno, o pozdního romantika jde však každým coulem. Soupis jeho děl, převážně varhanních, vzniklých v Paříži, je přitom velmi rozsáhlý. Určitě by stálo za to, prostudovat jej podrobněji. Pro pardubické abonenty byl vybrán jeho zřejmě nejznámější a nejčastěji uváděný kus. Koncert pro varhany a orchestr č. 1 d moll op. 42. V půlhodinové skladbě dojde ke všemu, co od romantického díla čekáme. Výrazný zvuk varhan se prolíná s naplno znějícím orchestrem, v některých oddílech jsou sólista s doprovodným tělesem odděleni, jinde se velkolepě doplňují. Příval energie je vystřídán lyrickými částmi, kontrasty jsou přitom zcela funkční. Zuzana Ferjenčíková ovládá manuály a pedály s obdivuhodnou lehkostí, nicméně naprosto bravurně. Její interpretační virtuozita a souznění s autorem, ale i s možnostmi nástroje, působí naprosto přirozeně a živě, všechny složky do sebe dokonale zapadají. Petru Vronskému se suverénně daří oddělovat i spojovat jednotlivá témata a dosáhnout tím pozoruhodně vystavěného celku, jehož přesahy k hudbě postromantické jsou patrné i srozumitelné.

Sólistka je po svém vystoupení několikrát provolávána zpět k nástroji a přidává drobnosti svých milovaných romantiků. Na cestu domů zní ještě Schumann a Liszt. I tenhle koncert se v Pardubicích vydařil. Šlo o velký zážitek.

*******

Foto: František Renza