„Naštěstí k přestavbě po zásahu památkářů nedošlo, ale varhany chátraly dál.“

„Janšta byl výborně připraven a jeho záměrem bylo ukázat varhany ve všech jejich barevných kombinacích.“

„Zdaleka ne všechny varhany v kostelích se dají koncertně využít, ale nástroj u sv. Ludmily jednoznačně ano.“

Cenné varhany u sv. Ludmily na pražských Vinohradech byly v neděli 7. října varhanním koncertem uvedeny po náročné rekonstrukci znovu do provozu. První koncertní vystoupení převzal absolvent AMU Jakub Janšta.

Kostel byl vysvěcen roku 1893. O pět let později byly postaveny třímanuálové varhany o 46 rejstřících, dílo Emanuela Štěpána Petra ze Žižkova jako op. 117. Tento varhanář postavil řadu cenných nástrojů v romantickém duchu, ale málokterý se dočkal dnešní doby bez pozdějších zásahů. Varhany u sv. Ludmily jsou jednou z mála výjimek.

Je možné, že stavitel kostela Josef Mocker navrhl i varhanní skříň. Kostel umístěný na centrálním náměstí byl trnem v oku totalitní moci. V osmdesátých letech byl uzavřen a při restaurování interiéru varhany značně poškozeny. V roce 1990 podala firma Rieger-Kloss nabídku na přestavbu nástroje, která by odstranila jejich „nedostatky“ ; nerespektovala by ovšem jeho historickou hodnotu.  Naštěstí k přestavbě po zásahu památkářů nedošlo, ale varhany chátraly dál.

Až od roku 2008 farní správa za účasti Spolku přátel kostela sv. Ludmily,  sponzorů, Městské části Praha 2 a pod záštitou ministra kultury ČR  dovedla rekonstrukci varhan do zdárného konce. Renomovaná varhanářská dílna Kánský-Brachtl z Krásných Louček u Krnova pracovala na obnově dva roky. Koncert ukázal všechny jejich přednosti – plnou a kulatou intonaci principálového sboru, jemné smyky, zpěvné flétny a velmi znělé a v akustice kostela zvukově nepřeexponované jazykové rejstříky.

Jakub Janšta, varhaník u křižovníků, byl výborně připraven a jeho záměrem bylo pochopitelně ukázat varhany ve všech jejich barevných kombinacích od pianissima do plena celého stroje. Program se skládal převážně z drobnějších skladeb a v první polovině z transkripcí Bacha a Händela od pozdně romantického německého skladatele a varhaníka Sigfrida Karg-Elerta, které však příliš charakteristických barev – s výjimkou Händelových variací „Veselý kovář“ – neukázaly. Mendelssohnova IV. sonáta B dur byla hrána vzhledem k akustice příliš svižně v krajních větách. Kvůli příliš rychlému tempu a příliš věcnému pojetí druhá  volná věta postrádala potřebný tempový kontrast. Ve třetí větě se občas   ztrácela melodie v levé ruce a byl slyšet jen šestnáctinový doprovod pravé ruky.

Závěrem zazněly dvě skladby pozdně romantického italského skladatele Oresteho Ravanella – Preghiera (Modlitba) a Variace h moll. Až zde se objevil ohňostroj barev a varhany se prezentovaly v nejlepším světle. Nabízí se otázka, zda nebylo vhodnější pro koncert volit skladby, které vznikaly v době postavení nástroje a které počítají s takovým charakteristickým zvukem, jaký Petrovy varhany u sv. Ludmily nabízejí. Z české varhanní tvorby třeba Josef Klička nebo Bedřich Antonín Wiedermann a nebyl by problém vyhledat obdobné skladby autorů jiných zemí, vzniklé okolo roku 1900.

Varhany u sv. Ludmily jsou momentálně ve výborném stavu. Je ale nezbytně nutné, aby tento stav byl udržován pravidelným laděním a kontrolami technických zařízení. Také závisí na duchovní správě kostela, aby se krásný nástroj mohl uplatnit mimo bohoslužby i na koncertech. Zdaleka ne všechny varhany v kostelích se dají koncertně využít, ale nástroj u sv. Ludmily jednoznačně ano.

V pondělí se pak uskutečnila slavnostní mše ke 125. výročí posvěcení kostela, spojená s žehnáním restaurovaných varhan. Bohoslužbu  doprovodil Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy pode vedením Jakuba Zichy, dále účinkovali mezzosopranistka Stanislava Jirků a basista František Zahradníček, oba sólisté Národního divadla. Na varhany hrál  Jan Kalfus, pedagog Pražské konzervatoře. Zazněly Biblické písně a vybrané části oratoria Svatá Ludmila od  Antonína Dvořáka.

Foto ludmilavinohrady.cz