RozhovorPlus


IMG4140

„Dnes režiséři nepotřebují osobnosti, oni potřebují ‚tělo‘.“

„Mým úkolem je přenést bel canto do českého jazyka, protože pražština je naprosto odlišná od italštiny.“

„Já bych se mohl stát lakmusovým papírkem pro jevištní mluvu.“

S barytonistou Vladimírem Chmelem jsem se poznal před mnoha lety coby člen sboru v produkcích režiséra Martina Otavy, se kterými jsme jezdívali do zahraničí. Velmi dlouhou dobu jsme se neviděli a dohromady nás po letech svedla letošní premiéra Carmen v Národním divadle, ve které hlavní úlohu ztvárnila Ester Pavlů, která je Vladovou pěveckou svěřenkyní. Slovo dalo slovo a my jsme se s Vladem konečně setkali v rozhlasové kavárně. Povídali jsme si o pěvecké technice, o bel cantu, o italštině, ale i jeho krumlovských kurzech, o zpěvácích, těžké zkoušce osudu a také o jeho cestě k Metropolitní opeře a o mnoha dalších věcech.

 

0001

„Jsem ale moc ráda, že se i přes covidovou pauzu povedlo studium v USA završit osobně a měla jsem možnost se s New Yorkem pořádně rozloučit.“

„To nejtěžší mě ale teprve čekalo a to bylo shánění financí na život v New Yorku. Začátek studií jsem musela kvůli tomu o rok odložit.“

„Poslední koncert byl Mannes Sounds Festival v Carnegie Hall, což byl můj splněný sen.“

Sopranistka Kristýna Kůstková si svoji americkou zkušenost rozložila, i vzhledem ke covidu, na několik let. Odletěla tam poprvé ve dvaadvaceti jako mladičká začínající pěvkyně a vrací se jako ostřílená umělkyně. Její poslední koncert se konal ve Weill Recital Hall v Carnegie Hall, ale jak sama říká, vzpomínat bude především na velkou americkou zkušenost a lidi okolo opery a umění, které v zámoří potkala.

 

001

„Koncert ve Wigmore Hall 1. června bude streamován, takže bude dostupný na internetu.“

„Cením si, že navzdory změnám, kterými kvarteto prošlo, jsme nikdy nepolevili v našem standardu.“

„Na začátku jsme byli možná přímočařejší, nedali jsme vydechnout ani sobě, ani posluchačům, dnes zejména díky Veroničinu smyslu pro lyričnost, zpěvnost a barevnost usilujeme o co nejkomplexnější výkon.“

Pavel Haas Quartet letos oslaví dvacet let svého trvání. Během této doby se kvarteto stalo součástí mezinárodní interpretační elity. Významný britský hudební časopis BBC Music Magazine zařadil Pavel Haas Quartet mezi deset nejlepších smyčcových kvartet všech dob, a to po bok takových jmen, jakými jsou například Alban Berg Quartet, Amadeus Quartet či Borodin Quartet. U Supraphonu právě vychází jejich nahrávka Brahmsových kvintetů. O nich, ale také o Dvořákovi, vývoji interpretace a obměně souboru hovoří violoncellista Pavel Haas Quartet Peter Jarůšek.

 

0002

„Na mé vlasti mě upoutalo, jak je každá z těchto symfonických básní zvláštní a osobitá. Skoro jako by to byly jiné žánry.“

„Myslím si, že hudebníci se dostali do bodu, kdy plně Mou vlast chápou a dokážou její obsah převést do vlastního hudebního jazyka.“

„Barenboimův způsob, jak ztvárnit hudbu, zvuk, je v orchestru velmi silně zakořeněn.“

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro zahájí dnes večer Smetanovou Mou vlastí West-Eastern Divan Orchestra, který bude řídit Thomas Guggeis. Osmadvacetiletý německý dirigent nahradí Daniela Barenboima, zotavujícího se po nemoci. Guggeis působí v berlínské Státní opeře, v příští sezoně se stane hudebním ředitelem Frankfurtské opery. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví jen několik málo hodin před koncertem o Mé vlasti, o Barenboimovi i o svých momentálních pocitech.

 

66

„Ono se to moc neví, ale Jihočeská filharmonie je první český orchestr, kde hrají, až na pár výjimek, všichni z tabletů.“

„Hudba se dá dělat dobře na různých místech a s různými lidmi.“

„Snažím se stále pomáhat, ať už v oblasti zdravotnických asistencí, při mimořádných událostech, zkrátka kde je třeba.“

Debutant Pražského jara. Jeden z nejvýraznějších dirigentů své generace, výborný klarinetista, dlouholetý člen Českého červeného kříže a muž, kterému není lhostejné utrpení druhých. Tyto vlastnosti určují umělecký i lidský profil mladého ostravského dirigenta Marka Prášila, který letos vystoupí poprvé na prestižním festivalu Pražské jaro. V rámci Národního divadla moravskoslezského Prášil nastudoval řadu ceněných muzikálů, nové úspěchy sklízí jako hlavní hostující dirigent Jihočeské filharmonie. Nyní se přestaví v metropoli 24. května po boku PKF – Prague Philharmonia a klavíristy Donghy Lee.

 

0003

„Portugalští skladatelé jsou často tragičtí, ovlivněni stylem fado, což jsou vlastně melancholické a emocionální písně.“

„Začala jsem se víc zajímat o klavírní skladby mně blízkého konce 19. století a zaujaly mne podobné rysy mezi českými a portugalskými klavírními skladbami v oblasti výrazu, klavírní techniky, kompoziční stavby nebo vyjadřování emocí.“

„Dala jsem tedy dohromady recitál z českých a portugalských protějšků.“

Původem brněnská pianistka Ingrid Sotolářová, která od roku 1992 pokračuje ve své umělecké činnosti ve Španělsku a Portugalsku, vystoupila v dubnu na třech klavírních recitálech s poetickým názvem „Prolínání“. Při osobním setkání otevíráme témata portugalské hudby, dotýkáme se současné situace uměleckého školství ve Španělsku a Portugalsku a osobních zkušeností Ingrid v těchto oblastech.

 

0009

„Myšlenkou festivalu vokální hudby je sdílení krásy a síly lidského hlasu.“

„V Praze všechno stálo strašně moc peněz a nervů, stresu bylo více než radosti.“

„Chceme odbourat obavy místních lidí z „vážnosti“ klasické hudby.“

První ročník festivalu vokální hudby nazvaný Hlasy tří světů nabídne přední soubory a umělce a hudbu všech stylových období. Začít měl dnes, 6. května, úvodní koncert v podání dua KCHUN se ale posouvá na 24. května. Zahajovacím večerem+ tak bude původně druhý v pořadí, koncert Q VOX 13. května v Chýnově. Festival se bude konat na pomezí tří krajů, Jihočeského, Středočeského a Vysočina, mimo jiné v Ledči nad Sázavou, Chýnově, Louňovicích pod Blaníkem a ve Vlašimi. Přehlídku uzavře na zámku Vlašim soubor Victoria Ensemble s madrigalovou komedií L´Amfiparnaso. Proč hlasy tří světů a jak složité je zakládat v současné době novou přehlídku, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz umělecká vedoucí souboru, sopranistka a sbormistryně Viktorie Kaplanová Dugranpere.

 

202

„Napriek nezhodám vo speváckom oddelení, ktoré som zažíval s mojou osobou, hodnotím štúdium na konzervatóriu kladne.“

„Peter Mikuláš vycítil, že sa dobre cítim v piesňach a koncertnej činnosti, a podporoval ma v nich. Profesor je excelentný interpret piesňovej tvorby a taktiež oratoriálnej, ktorá nemá ďaleko od barokovej tvorby.“

„Moje najväčšie šťastie bolo sa dostať do zborovej akadémie v Nemecku, kde som chodil circa dvanásť rokov a vypracoval som sa od zboristu na sólistu. Myslím, že toto bolo pre mňa kľúčové.“

Slovenský basbarytonista Tomáš Šelc nedávno vystoupil v Lobkowiczkém paláci se souborem Collegium Marianum. Velmi mě potěšil jeho zpěv i projev, a tak jsem se s ním po koncertu seznámil a požádal ho o rozhovor pro náš portál. Protože je v současné chvíli ve Francii, kde zpívá s Collegiem 1704, rozhovor jsme vedli na dálku.

 

0002

„Síla a hloubka Symfonie Kaddish mě opravdu překvapila.“

„V Rusku se mu prý smáli, že mluvil s polským přízvukem. Ruská kulturní obec ho teď ale považuje za svého třetího největšího skladatele.“

„Poláci velmi rádi hrají své skladatele. Myslím, že si budou Weinberga dobře hlídat.“

Pražské Národní divadlo v rámci projektu Musica non grata, mapujícího tvorbu skladatelů označovaných totalitními režimy dvacátého století za nežádoucí, uvede na sobotním večerním mimořádném koncertě v české premiéře 21. symfonii „Kaddish“ původem polského hudebníka Mieczysława Weinberga (1919-1996), dříve psaného Mojsze Wajnberg a v Rusku známého jako Moisej Samuilovič Vajnberg. Dirigent Tomáš Brauner v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje skladbu a její kontext, uvažuje o časovém odstupu, který pomáhá nacházet hodnotu děl, a vyjadřuje přesvědčení, že Weinbergovu hudbu bude publikum určitě ještě víc a víc objevovat.

 

115

„Hornisté jsou docela úzká komunita a pro účastníky je moc dobé se potkat.“

„Podobné kontakty je důležité udržovat, aby se studenti mohli posunovat dál.“

„Zámek není běžně veřejně přístupný, tak si myslím, že když se jednou za čas pro něco podobného areál otevře, může Liteň oživit.“

Zámecký areál v Litni na Berounsku, někdejší sídlo rodiny Daubků a pěvkyně Jarmily Novotné, oživí o víkendu Liteňské hornové dny. Pro několik desítek mladých hráčů na lesní roh z celé republiky jsou připraveny workshopy, přednáška, výstava žesťových nástrojů a hlavně společné hraní. Účastnické koncerty – a k tomu i nedělní vystoupení mysliveckých trubačů v zámeckém parku – jsou zároveň určeny veřejnosti. Hornista České filharmonie Jindřich Kolář, který setkání zaštiťuje a vede, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz jeho program i záměr.

 

99

„Jakési hledání pomyslného úsvitu u Ullmanna také bylo přítomno.“

„Rudolf Karel byl za svého života poměrně respektovaný, ale bohužel upadl v zapomnění. Já se snažím…“

„Vydali jsme s Irenou Troupovou komplet písní Hanse Winterberga, za první republiky respektovaného skladatele, který také prošel Terezínem, ale přežil.“

Páteční recitál klavíristy Jana Duška na Ullmannovských slavnostech v Českém Těšíně připomene terezínské autory, včetně politického vězně Rudolfa Karla. V programu je však i Duškova vlastní kompozice, sonáta s názvem Čekání na úsvit. Jak pianista a skladatel říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, inspiroval se k ní jak v hudbě Viktora Ullmanna, tak u něj samotného. Spíše s důrazem na slovo čekání, ne na slovo úsvit.

 

1114

„Jde o festival věnovaný Viktoru Ullmannovi a všem dalším nacismem i jinými represivními režimy pronásledovaným skladatelům.“

„Pracuji teď na překladu zatím jediné existující monografie, jejímž autorem je německý muzikolog Ingo Schultz, který se Ullmannovi intenzivně věnuje od poloviny devadesátých let.“

„Ullmann neuměl česky, ale stýkal se s řadou českých umělců, zejména s Aloisem Hábou, se kterým měl poměrně úzký vztah.“

V Českém Těšíně a Cieszyně, v česko-polském dvojměstí na řece Olši na Karvinsku, se od 21. do 24. dubna už potřetí uskuteční hudební festival Ullmannovské slavnosti. Vznikl k poctě tamního rodáka, významného rakousko-česko-židovského skladatele Viktora Ullmanna, kapelníka a sbormistra Nového německého divadla v Praze, jehož život se ve věku 46 let, po dvouletém pobytu v terezínském ghettu, uzavřel v říjnu 1944 v Osvětimi. Umělecká ředitelka festivalu Magdalena Živná, muzikoložka a překladatelka, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje letošní program i širší kontext festivalu, založeného v roce 2018.

 

0005

„Dávám přednost něčemu povznášejícímu, něčemu, co hladí duši… Mému naturelu je to bližší.“

„Quo vadis mě jako téma přitahovalo, skoro jako světlo můru, ale měla jsem zároveň obavu, jak tuto tematiku pojmout, jak ji zvládnout na jevišti, jak to udělat, aby to nebyl jen převyprávěný příběh, to opera nesnese…“

„Když skladatel nemá rozvrh, stavbu a text dobře postavený, tak v podstatě nemá absolutně šanci uspět. Základem je, že se posluchač nesmí nudit.“

Na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla bude mít 11. června premiéru nová opera Sylvie Bodorové s názvem Quo vadis. Libreto, které napsala ve spolupráci s režisérem Martinem Otavou, má základ ve stejnojmenném romantickém románu Henryka Sienkiewicze z roku 1895, jehož příběh je situován do antického Říma za vlády císaře Nerona. V hlavním motivu pronásledování prvních křesťanů nechybí ani milostná zápletka… Sylvie Bodorová, která už je autorkou dvou rozsáhlých biblických oratorií – Juda Maccabeus a Mojžíš – a také historické opery Legenda o Kateřině z Redernu, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz kompoziční tvůrčí proces, své úvahy o umění i námět a poselství nové opery a její obsah.

 

0015

„Zažil jsem tenkrát JAMU ještě v největší síle.“

„Musím přiznat, že jako režiséra mě herectví hodně zajímalo a přitahovalo, takže to, že jsem si to mohl zkusit na vlastní kůži, vlastně nebylo špatné.

„To je další věc, která mě na opeře lákala – jak moc je možné se na opeře smát?“

Před dnešní brněnskou premiérou Kouzelné flétny jsme se k rozhovoru sešli s režisérem inscenace Miroslavem Krobotem. V zasedací místnosti Janáčkova divadla jsme si popovídali o jeho studiích v Brně, divadelních štacích, Dejvickém divadle, hereckých zkušenostech, o práci ve filmu i jeho uměleckém pohledu na slavné dílo pánů Mozarta a Schikanedera.

 

00004

„Naším snad největším klenotem je koncertní nástroj Steinway & Sons.“

„Činnost Atria má tři základní programové pilíře: galerii, komunitní program a hudební akce.“

„Stál přede mnou úkol zachovat kontinuitu, ale zároveň Atrium otevřít, dát programu systém, zpřehlednit nabídku.“

Multifunkční, komunitní, dynamické. A také čím dále otevřenější koncertům klasické hudby. Tak bych ve zkratce charakterizovala Atrium na Žižkově, komorní prostor, který se poslední dobou stává dějištěm zajímavých hudebních počinů. O tom, jak se z Atria daří budovat moderní kulturní středisko a jaká hudba zde zní, prozrazují více ředitelka příspěvkové organizace Za Trojku Marie Kašparová a hudební dramaturgyně Atria Kristýna Borecká.

 

00002

„Vznikl tak poměrně komplikovaný systém, který má kromě černých a bílých kláves ještě klávesy modré a nepodobá se ničemu, co jsem kdy viděl.“

„Měl jsem jen velmi malou zkušenost s tímto unikátním nástrojem, ale zároveň jsem byl jediným člověkem na světě, kdo na něj uměl alespoň trochu hrát.“

„Začali se mi ozývat skladatelé a milovníci mikrointervalové hudby z celého světa a postupně vznikaly nové nápady, projekty a skladby.“

Šestinotónové harmonium – znovuobjevený vynález Aloise Háby – vstoupilo na současnou hudební scénu v roce 2018 díky uvedení Hábovy opery Přijď království Tvé. Samotné harmonium ožilo pod rukama klavíristy Miroslava Beinhauera a i jeho zásluhou se ukázalo, že Hábovy hudební pokusy mají význam také pro dnešní hudbu. Miroslav Beinhauer, jediný na světě, kdo na harmonium s bílými, černými a modrými klávesami umí zahrát, vysvětluje šestinotónovou hudbu, přibližuje, jak se ji učil chápat a hrát, zamýšlí se nad manky ve výuce dějin hudby a blíže popisuje unikátní nástroj. Rád by měl vlastní nový – se vzácným muzejním se těžko cestuje.

 

3000

„Živý koncert nic nenahradí. Ale budeme připraveni použít některou z vymožeností, které jsme se všichni během covidu naučili.“

„Mistr zvuku Jakub Hadraba nám vyšel hodně vstříc a i na postprodukci, aby nahrávku vymazlil, strávil neskutečně mnoho času.“

„Nejaktuálněji úvahy směrují k vlastní malé koncertní řadě.“

Flétnista Oto Reiprich, hobojista Jan Souček, klarinetista Jiří Javůrek, fagotista Jan Hudeček a hornistka Kateřina Javůrková – dechové kvinteto Belfiato Quintet – během dvou let koronakrize nezaháleli. Výsledkem je CD s názvem Elements s hudbou Samuela Barbera, Paula Hindemitha, Arvo Pärta, Carla Nielsena a Henriho Tomasiho. Soubor se však také podílel na alternativních způsobech komunikace s posluchači, vymýšlel, co dál, a v nahrávacím studiu podrobně zkoušel, čím a jak posunout tradice chápání zvukového ideálu. O tom všem se jeho členové rozpovídali v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz.

 

00003

„Jsem šťastný, že jsem založil orchestr, ve kterém působí osobnosti, na něž se mohu ve všech ohledech spolehnout.“

„I výkonní umělci dokázali na situaci včas, adekvátně a zejména lidsky zareagovat.“

„Že Pardubické hudební jaro všechny těžkosti přežilo a vstupuje do svého 44. ročníku, byť v zeštíhlené podobě, je pozitivní zprávou.“

S Josefem Krečmerem, prezidentem Pardubického hudebního jara, jsme se měli sejít koncem února, měsíc před zahájením letošního ročníku festivalu. Když jsem ho v těch dnech kontaktoval, ozvalo se z mobilu: „Teď nemůžu, jedu na Ukrajinu.“ Dramatické události následující bezprostředně po vpádu ruského agresora do sousední země přiměly mnoho našich lidí k rychlé reakci. Josef Krečmer a jeho kolegové a přátelé z jím vedeného pardubického orchestru Barocco sempre giovane patřili k těm, kteří na nic nečekali. Naplnili potřebným materiálem čtyři dodávky a vyrazili na východ. Na vlastní pěst a vlastně ještě předtím, než v kraji začala mohutná organizovaná pomoc Ukrajině. „Jsem šťastný, že jsem založil orchestr, ve kterém působí osobnosti, na něž se mohu ve všech ohledech spolehnout. Nejen pokud jde o vlastní činnost tělesa, ale hlavně lidsky. Způsob, jakým se zachovali tváří v tvář událostem na Ukrajině, mě naplňuje hrdostí a dojetím,“ řekl mi Josef Krečmer po svém návratu.

 

99

„Když mne oslovil Václav Hudeček s pozváním na tento koncert, moc mne to potěšilo.“

„V úterý 29. března máme tiskovou konferenci, kde oznámíme kompletní program.“

„Cvičím, každé ráno sedám kolem 7.00 ke klavíru a ty ‚své tři až čtyři‘ hodiny dám. Pak řeším ‚úřad‘.“

Svátky hudby mají v pražském koncertním životě jedno specifikum. Každý koncert je tematicky zaměřený. Ústřední postavou je samozřejmě vždy Václav Hudeček a spolu s ním vystupují umělci, kteří odpovídají vybranému tématu. V úterý 22. 3. v sále Pražské konzervatoře, kdy se mimochodem bude hrát ve prospěch ukrajinských uprchlíků, to bude trochu jinak. Václav Hudeček sice koncert zahájí, ale hlavní postavou večera bude klavírista Jan Simon. Využili jsme této příležitosti, abychom si s Janem Simonem popovídali, a to nejen o Svátcích hudby, ale mimo jiné také o festivalu Dvořákova Praha.

 

304

„Vyjádření solidarity je tím nejmenším, co pro ukrajinské studenty můžeme udělat.“

„Ukrajina a její lid potřebuje podpořit finančně, ale i samotné gesto je důležitým prostředkem podpory.“

„Koncert nabídne posluchačům možnost poslat finanční prostředky humanitární organizaci Člověk v tísni.“

Orchestr a sbory Pražské konzervatoře s několika sólisty z řad studentů i pedagogů vystoupí dnes večer v sále školy na koncertě, majícím podpořit humanitární pomoc Ukrajině napadené Ruskem a vyjádřit solidaritu s jejími občany. Na konzervatoři studují děti z obou zemí. Ředitel školy Petr Čech, který se na programu podílí v roli klavíristy, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje program koncertu a říká, že jako pořadatelé samozřejmě neměli v úmyslu nezařadit kompozice ruských skladatelů. Trestali bychom tak jen sami sebe. Navíc nezapomínejme, že k nám směřují také uprchlíci z Ruska, kteří utíkají před režimem z důvodu hrozících represí, upozorňuje.

 

700

„Friedrich Gulda je pro nás klasické klavíristy jedním z nejzajímavějších jmen.“

„Co mě zaujalo úplně nejvíc: Jestlipak se v té Paříži Martinů a Gershwin nemohli třeba potkat...?“

„Je to skutečné závěrečné číslo, kdy se oba světy – svět klasiky a jazzu – propojují opravdu ve velkém stylu.“

Pianista Karel Košárek v Praze natáčel se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Tomášem Netopilem a s klavíristkou Dorou Novákovou dvě koncertantní skladby jejího otce Jana Nováka. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se však soustřeďuje na sólové vystoupení, které ho v Praze čeká 21. března v rámci cyklu Hybatelé rezonance. V Anežském klášteře zahraje hudbu skladatelů, a vesměs současně také klavíristů, kteří se pohybovali jak ve světě klasiky, tak více či méně i ve světě jazzu: George Gershwina, Friedricha Guldy, Earla Wilda, Nikolaje Kapustina, Luise Busche a Bohuslava Martinů.

 
Strana 1 z 24