„Spousta mladých muzikantů organizuje festivaly například v místech, odkud pocházejí, a velmi se jim daří.“

„Koncerty jsou vyprodané i přesto, že vystupují převážně úplně neznámí interpreti. Naše „rodinné publikum“ nám ale důvěřuje.“

„Po několika minulých letech, kdy jsme měli strach, že éra velkých českých houslistů skončila a budou dorůstat pouze houslistky, se opět objevila generace „pánská“ a jsou úžasní.“

Před týdnem se uzavřely už 27. Svátky hudby – pražská přehlídka koncertů, za kterou po celou dobu stojí a chystá ji náš přední houslista Václav Hudeček. Většinu koncertů hostí sál Pražské konzervatoře, ty větší Rudolfinum nebo Palác Žofín a vystupují na nich významní interpreti i mladé hudební naděje. A jak portálu KlasikaPlus.cz Václav Hudeček potvrdil, hledá je nejen na své Akademii v Luhačovicích, ale „nehouslisty“ také na mezinárodních soutěžích nebo na doporučení kolegů pedagogů. Případně někoho zrovna slyší a zaujme ho.

Uzavřel se další ročník Svátků hudby… Jak bys ho zhodnotil teď, čerstvě po závěrečném koncertě?

Závěrečný koncert na Žofíně byl skvělý. Posluchači si vyslechli hudbu z českých filmů v mimořádných aranžích dirigenta, pianisty a skladatele Jana Kučery, který také řídil Plzeňskou filharmonii. Na koncertě kromě mě vystoupila i talentovaná a širokou interpretační všestranností nadaná pěvkyně Barbora Řeřichová. Uvědomili jsme si, jaké poklady skrývá právě tento žánr české hudební tvorby a jak je absolutně srovnatelný a v mnoha případech převyšuje světovou filmovou hudbu. Připomněli jsme si také 20 let od úmrtí velkého českého skladatele a přítele Luboše Fišera, jehož dílo v této oblasti je velkolepé. V neposlední řadě jsme šťastni, že i nadále pokračuje naše letitá spolupráce s městskou částí Praha 1, za což patří náš dík prvnímu místostarostovi, panu ing. Petrovi Hejmovi.

Každý ročník a v něm každý jednotlivý koncert má nějaké motto nebo průvodní myšlenku. Není těžké vymýšlet další a další nová po více než čtvrt století existence, to už je přeci jen hodně témat vyčerpaných, ne?

Mám velké štěstí, že mám mojí ženu Evu, která díky své bývalé profesi herečky a současné spisovatelky, má obrovskou fantazii a své nápady okamžitě vidí na pódiu. Na procházkách, nebo na cestách mně tyto nápady sděluje a já se pokouším její ideu propojovat s příslušnou hudbou a doplňujeme vše nejvhodnějšími interprety. Někdy je to opravdu velká zábava. Jindy je zase zapotřebí velkého přemýšlení a úsilí. Spokojené publikum a 100% účast na všech koncertech je sladkou odměnou.

Už máš nápad na tematickou linii 28. ročníku?

Myslím si, že se nám příští sezóna  povedla. Ale zatím neprozradím. Bude tam opět několik překvapení.

Posláním festivalu je i podpora mladých talentů a začínajících umělců. Je samozřejmé, že jednou z líhní je Tvoje Akademie v Luhačovicích. Ale kde hledáš mimo houslový obor?

Mladé interprety „nehouslisty“ vybíráme jednak podle výsledků na mezinárodních soutěžích, nebo na doporučení kolegů pedagogů např. z Pražské konzervatoře, se kterou máme už léta krásnou spolupráci. Ale i pedagogů z AMU a dalších uměleckých škol. Jindy je to jen náhoda, že zrovna někoho uslyšíme a zaujme nás.

Koncertuješ po celé republice, i po světě – jak moc je specifické pražské publikum Svátků hudby?

Dost často slýcháme od našich posluchačů, že mají pocit, jako by pokaždé přišli navštívit svoji velkou rodinu.  Především koncerty v sále Pražské konzervatoře tak vypadají. Máte pocit, že už se všichni znají osobně a jdou si poslechnout vystoupení svých dětí. Koncerty jsou vyprodané i přesto, že právě v sále konzervatoře vystupují převážně úplně neznámí interpreti. Naše „rodinné publikum“ nám ale důvěřuje a očekává po zkušenostech z minulých let, že z těch neznámých budou brzy taková jména, jakými byli kdysi i dnešní hvězdy koncertních pódií a své první krůčky prožili právě na Svátcích hudby v Praze. K dobré náladě a rodinnému pocitu sounáležitosti přispívá i osobnost hlavního organizátora Radka Hraběte a jeho ženy Karolíny, kteří o Svátky s láskou pečují. Výsledkem jsou šťastní muzikanti a šťastné a věrné publikum.

Pořádat přehlídku komorní hudby a vydržet to už více než čtvrt století, to je velký počin. Značí to, že to s komorní hudbou není až tak špatné, jak se často říká?

Svátky hudby nejsou jen o komorní muzice. Samozřejmě zahajovací koncert ve Dvořákově síni Rudolfina, nebo koncerty na Žofíně jsou vždy ve znamení něčeho „většího“.  Praha je velmi kulturní město a zvláště plné koncertů. Dělat další hudební cykly se schématem „předehra, instrumentální koncert, symfonie“ by asi takové množství publika neoslovilo. Pokud nechceš sklouznout do zábavního průmyslu a jde Ti o prezentaci kvalitní hudby v podání neznámých mladých muzikantů, musíš to dělat jinak. Já mám to štěstí, že mám ženu s obrovskou fantazií se vztahem k dobré hudbě. Bez ní bych to určitě nezvládl. S dobrou a neokoukanou prezentací kvalitní hudby můžeš zaujmout velký okruh publika a není k tomu zapotřebí jakýchkoliv nehudebních pomůcek.

Myslíš, že by se to podařilo třeba méně známému umělci bez „Tvého jména“, zkušeností…?

Určitě může s dobrou myšlenkou uspět každý. Bude-li mít kolem sebe lidi, kterým nejde jen o vydělávání peněz za jakoukoliv cenu, bude mít spolehlivé a věrné mecenáše, bude pečlivě vybírat skutečné virtuózy a opravdové pěvce a pěvkyně, potom si jeho koncerty určitě lidé najdou. Je potěšitelné, že spousta mladých muzikantů organizuje festivaly například v místech, odkud pocházejí, a velmi se jim daří. Za všechny bych jmenoval alespoň violoncellistu Petra Nouzovského, varhaníka Pavla Svobodu, nebo houslistu Jirku Partáka.

Blíží se Tvá každoroční Akademie v Luhačovicích. Rýsuje se silný ročník?

Po několika minulých letech, kdy jsme měli strach, že éra velkých českých houslistů skončila a budou dorůstat pouze české houslistky, se opět objevila generace „pánská“ a jsou úžasní.  Věkem už by mohli být potomky naší „velké trojky“ Mráček, Špaček, Vodička. Ten život opravdu letí.

Každým rokem tam přijíždějí noví talentovaní houslisté, procházejí Ti rukama, pak se zapisují do hudebních dějin jako výrazné osobnosti (už máš „na svědomí“ několik koncertních mistrů České filharmonie, několik laureátů prestižních soutěží), jací jsou ti nejmladší? Je šance, že se takový trend udrží?

Samozřejmě musím připomenout, že všichni absolventi naší Akademie jsou především žáky svých pedagogů, kteří s nimi celé roky pracují na jejich domovských školách.  Říkám, že jsem jejich letní učitel. Nicméně sám jsem také kromě svých vlastních studií u Davida Oistracha a Václava Snítila absolvoval pětkrát po sobě kurzy v Zurichu a houslového velikána Nathana Milsteina. Nedávno někdo k mojí nahrávce Čajkovského houslového koncertu z Tokijské Suntory Hall na youtube napsal, že mu moje hraní připomíná Nathana Milsteina. Každá zkušenost má smysl a je pro dobro věci. Jsem šťastný, že poslední roky o naše luhačovické studenty se mnou společně pečuje pan profesor Jiří Fišer, můj vzácný přítel a mimořádný pedagog. On je jedním z mála na světě, který dokáže vychovat houslistu od narození až po vítěze velké mezinárodní soutěže a velkého sólistu. Letos přijede do Luhačovic mimo jiné skupinka asi pěti klučinů od 11 do 15 let, kteří určitě o sobě dají brzy slyšet. Ostatně jeden z nich, patnáctiletý Kristian Mráček se před pár týdny stal absolutním vítězem mezinárodní soutěže Dr. Josefa Micky.

Jaké bude Tvoje jaro a léto?

Když opominu zmínit pracovní povinnosti, tak doufám  že bude hodně sluníčka a pár dní moříčka.

Foto: Radovan Šubín