„Atmosféru na všech soutežích jsem zatím vnímala jako jednoznačně přátelskou.“

„Nový koncert čínského soudobého skladatele dělat na dvě zkoušky není až tak jednoduché.“

„Dovolená bude nutná.“

Spojené státy, Česká republika a Ukrajina, to je pořadí vítězů letošní mezinárodní houslové soutěže Isaaca Sterna v Šanghaji. Se stříbrnou „medailí“ přijela domů pětadvacetiletá Olga Šroubková. Na jaře vystoupila jako sólistka Brahmsova houslového koncertu na festivalu Pražské jaro, o rok dříve vyhrála i jeho interpretační soutěž a ceny sbírala i na mnoha dalších soutěžích. S KlasikouPlus.cz se podělila o čerstvé dojmy těsně poté, co získala druhé místo.

Olgo, byla jste druhá z kolika soutěžících?

Přes nahrávku se nás dostalo třicet šest, ale přijelo nás nakonec jen dvacet sedm. 

Od počátku o sobě říkáte, že jste soutěživý tip, vyhrála jste i soutěž Pražského jara. Jak těžká byla teď soutěž Isaaca Sterna? 

Soutěž byla především velmi dlouhá a museli jsme dohromady zahrát opravdu hodně repertoáru. Nicméně, ano, jsem už jsem celkem ostřílená a přibližně jsem si dovedla představit, jak to asi bude vypadat.

Ale přeci jen Šanghaj – jiné prostředí, domácí půda asijských hráčů, kteří jsou silně soutěživí… Jak jste se tam cítila?

Neřekla bych, že Asiaté jsou nutně více či méně soutěživí, je to o konkretním charakteru človeka. V Šanghaji se mi líbilo! Samozřejme východoasijské klima je pro Evropana vždy poněkud šokem, především ze začátku, ale já jsem už v Číně v roce 2015 byla, takže jsem věděla, co mě čeká.

Jaká panovala atmosféra? Spíš konkurenční, nebo přátelská?

Já zatím vnímala atmosféru na všech soutežích, na kterých jsem byla, jako jednoznačně přátelskou. Když si povídáme s ostatními soutežícími, rozhodně nikdy nepociťuji žádnou rivalitu. Spíš mě těší poznávat nové kamarády a kolegy. Někdo je člověku hned sympatický, někdo méně… stejně jako jindy v životě.

A spolupráce s korepetitory, orchestrem a dirigentem Vám vyhovovala? Lišila se něčím od evropského prostředí?

Myslím, že to bylo velmi podobné. Organizace souteže byla v naprostém pořádku, měli jsme dostatek času na zkoušení s klavíristy. S orchestrem to bylo ve finale trochu napjatější – přeci jen nový koncert čínského soudobého skladatele, který jsem samozřejmě hrála poprvé, dělat na dvě zkoušky není až tak jednoduché. Ale protože i dirigent (Michael Stern) i orchestr (Šanghajský symfonický orchestr) byli opravdu skvělí, připravení a pohotoví, nebyl to nakonec žadný problém.

Kolik bylo třeba nastudovat skladeb a kolik z nich bylo povinných? Byly zvoleny hodně zákeřně?

No, první kolo obsahovalo dvě věty z první Sonáty J. S. Bacha, povinně Siciliano a Presto, pak dvě libovolná capriccia Paganiniho, Mozartovu Sonátu KV 301 a Ysayeovu Sonátu č.4, obě povinné, bez možnosti výběru. Druhé kolo pak mělo tři části: v oblasti komorní hudby to byla 1. věta z Haydnova Smyčcového kvartetu op. 76 (opět povinná, všichni jsme tedy hráli stejnou), pak jsme si mohli vybrat buď 3. sonátu Beethovenovu nebo 2. sonátu Brahmsovu nebo skladbu od Kreislera, kterých bylo na výběr hodně a výčet by trval dlouho, a třetí částí byl Mozartův koncert s doprovodem orchestru. Opět byl povinný konkretní, a sice KV 219. Nakonec se dostavám k finale, kde byl tedy povinný soudobý koncert ‚The joy of suffering‘ čínského skladatele Qiganga Chena (*1951) a libovolný romantický koncert.

A všechny byly známé od počátku, nebo některé skladby pořadatelé odtajnili až postupujícím soutěžícím, aby prověřili, jak rychle jsou schopni nastudovat novou skladbu?

Ne. Všechny jsme věděli od začátku.

Kolik času celkově jste tedy měla na přípravu?

Těžko zodpověditelná otázka… Čajkovského koncert studuji jaksi nepřetržite od roku 2014, ale některé věci jsem naopak začala hrát teprve nedávno. Nemohu asi zmínit konkrétní datum, odkdy jsem se začala plně věnovat pouze souteži, snažím se cvičit prostě průběžně… ale řekněme, že jsem repertoár tak nějak cvičila od začátku roku 2018, něco dříve, něco pozěji. Soudobý koncert jsem začala cvičit až v červnu, například.

Jak Vám tato soutěž změní profesní život? Čekáte nebo přicházejí nové nabídky? 

Zatím nic nového, ale je to ještě krátce po soutěži. Předpokládám, že by se mohlo něco časem rýsovat v Čině, ale je to zatím ještě zcela ve hvězdách, proto nechci předbíhat.

Na jaký nástroj vlastně hrajete?

Na soutěži jsem hrála na nástroj italského mistra jmenem Januarius Gagliano, ovšem mám ho pouze zapujčený od jednoho houslaře pracujícího v Hannoveru. Můj vlastní nástroj je český, Rasti da Martin, 2009.

Druhá cena s sebou nese i finanční hotovost, neuvažujete třeba o novém nástroji?

Zatím jsem popravdě vůbec neuvažovala o finanční výhře a o tom, co s ní, kromě nějaké dovolené, která jistě bude nutná, až se vše trochu uklidní.

Uvažujete ještě o nějakých dalších soutěžích?

Chystám se teď v říjnu ještě na soutěž Josepha Joachima v Hannoveru, kde studuji, a příští rok bych ráda také nějakou zvládla, zatím jsem ale nic neplánovala napevno.

Jaká Vás čeká sezóna 2018/2019? Kde Vás uslyšíme?

Jistě perná… jako vždy (směje se). Měla bych mít příležitost spolupracovat znovu s Českou filharmonií na postu koncertního mistra, na což se velmi teším, mám sjednané koncerty v Čechach a na Slovensku a potřebovala bych dokončit bakalářské studium. Snad to zvládnu!