„Příroda patří k největším zdrojům inspirace.“

„Nestavím na sentimentálnosti a povrchnosti lásky.“

„V Bratislavě se otvírá výjimečný projekt pro mladé pěvce – Operní studio.“

Je jedním z nejmladších operních režisérů v česko-slovenském prostoru. Studoval na JAMU v Brně, má za sebou několik pěkných úkolů, včetně inscenace Prodané nevěsty v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Před sebou vidí další, ale hlavním úkolem nyní je a bude právě vznikající Operní studio při Slovenském národním divadle v Bratislavě, které od podzimu povede. Teď je však začátek léta a Marek Mokoš je v Nových Hradech. Pro nedaleký festival Smetanova Litomyšl tam společně s dirigentem Jakubem Kydlíčkem, pardubickým orchestrem Barocco sempre giovane, litomyšlským sborem KOS a s několika sólisty připravil Gluckovu operu Paris a Helena. V přírodním divadélku v zámeckém parku se ode dneška do 29. června mají odehrát čtyři představení. I o nich – a tím pádem i o inspiraci přírodou a o počasí – je náš rozhovor.

Už jste v kouzelném prostředí zámku v Nových Hradech na opeře pracoval a operu jste zde viděl a zažil?

Ještě jsem tu příležitost neměl. Na Nových Hradech jde o můj debut. A bohužel se mi tedy ani nepodařilo vidět tu živě některou z předchozích inscenací. Jen na videu. A to mě zpětně hodně mrzí, protože od prvního setkání, od prvního okamžiku, kdy jsem se sem na zámek dostal, to pro mě byla láska na první pohled.

Je venkovní zahradní divadélko hodně inspirativní?

To je víc než samozřejmé! Je unikátní a má v sobě genia loci. Příroda sama o sobě patří k největším zdrojům umělcovy inspirace. Spojení divadla a přírody je harmonií umění a tvorby. Co ale mají Nové Hrady navíc? To, že za tou krásou je tvrdá dřina, těžká pravidelná práce. Velké srdce a vizionářství majitelů zámku.

A je zahradní divadélko něčím omezující?

Omezující je počasí. Protože jde o operu, kde je víc složek podléhajících určitým – i přírodním – podmínkám, musí se dopředu zvažovat, jestli se představení bude moci odehrát jako open air, nebo jestli bude potřeba přesměrovat zážitek do intimního a romantického divadélka uvnitř. Vystihuje to pan Kučera, majitel zámku, když říká: „Neexistuje problém, který by se nedal nějak vyřešit.“ A tak není režírování v tomto prostoru komplikované, protože nacházíte množství možností, množství kreativních řešení, která jsou spíše obohacením než omezením.

Jak vnímáte Gluckovu hudbu? Je svoje? Je novátorská? V porovnání k Mozartovi…

Gluckův Paris a Helena je poslední reformní opera. Můžeme tu nejvíc vnímat, o co se Gluck snažil. Přesně, jak se ptáte: ano, tato opera předběhla dobu. Dala směřování a hluboký základ pro další růst a vývoj opery. Ovlivnila autory doby klasicismu. Mně osobně na opeře zajímá její příběh, vztahy a vnitřní svět postav. Přesně o to šlo Gluckovi: absolutní psychologizace postav, odhalování jejich vnitřního světa, silný příběh se vzkazem pro diváka. Nejde o ukazování pěvecké virtuozity, ale o vytvoření dialogu hudby a textu, kde výsledkem je emotivní příběh v co nejpřirozenější formě zpracování a v rovnocennosti všech složek opery.

Odkazuje téma Paris a Helena primárně k dobové zábavě? Co nabídnete – příběh, nebo naopak roztančenou fantazii?

Paris a Helena, epický příběh, nám staví jakýsi základ pro tragédii lásky. Vnímám tuto epopej jako předobraz, jako velmi čistou, logickou a realistickou koncepci a strukturu vztahů, lásky a její náročnosti, problematiky osudových setkání, partnerství… Určitě nestavím na sentimentálnosti a povrchnosti lásky, ale snažil jsem se od tohoto příběhu dojít k hlubině vztahů a jejich konfrontaci s problémy, které nabízejí. Koncepce stojí na třech pilířích. Zaprvé – přechod z vnímání sebe sama v obrazu k obrazu pravdy a lásky, zadruhé – pokud je láska skutečná, tak je tragická, zatřetí – láska není harmonie, ale válka. Kdo je nejkrásnější? Otázka, na kterou musí Paris najít odpověď, aby rozsoudil spor mezi bohy. I my hledáme, co je nejkrásnější… Jako divadelní formu jsem zvolil pohybové performativní divadlo, proto příběh vyprávíme i pomocí pohybu a symbolu obrazu.

Jde o hodně „komorní“ projekt?

Samotný příběh je komorní, ani ne tolik po vnější stránce, ale obsahově. Jde o intimní vztah, o boj a konflikt mezi sebou samým a dialogem hlavních postav.

Kde jinde teď – na konci sezóny a na začátku nové – ještě režírujete? Na Slovensku – v Čechách…?

Po docela náročné sezóně jde o můj poslední projekt před létem. Po dlouhém čase budu mít konečně léto pro sebe, pro přátele a rodinu. Je důležité mít čas i na načerpání sil a nových inspirací. Věřím, že pokud se všechno podaří, mohl by se tento můj nejbližší cíl naplnit. A potom hned na začátku další divadelní sezóny mě čekají dva velké komerční projekty. Budu pracovat na hudebně- činoherním divadle Duch růže. S tímto dílem i krizi současného umění mě čekají celý měsíc zájezdy. Pak budu ve Slovenském národním divadle režírovat operetní večer – ve spolupráci s Kyjevskou operou.

Baví Vás práce s mladými pěvci, Vašimi vrstevníky? Otázka směřuje nejen teď do Nových Hradů, sem samozřejmě také, ale i k Opernímu studiu SND v Bratislavě, které na podzim začne pod Vaším vedením vyvíjet činnost…

Práce s mladými lidmi, s mými vrstevníky, mě velmi láká a zajímá. Nesmírně mě baví, když vidím, jak mi pod rukama roste a rozvíjí se nová umělecká osobnost. Vím sám, jaké nároky požaduji od současného operního zpěváka a jaké jsou v moderní opeře trendy. Mnohokrát se potkáváme s realitou nedostatečné přípravy na uměleckých školách. Jako režiséři musíme dodatečně suplovat chybějící hodiny herectví, pohybu a improvizace. Ve Slovenském národním divadle se od příští sezóny otvírá výjimečný projekt pro mladé začínající operní pěvce. Společně s ředitelem Opery Rastislavem Štúrem přinášíme Operní studio. Je to umělecko-vzdělávací dílna pro mladé umělce, pro jejich rozvoj a růst. Chceme mladým talentům poskytnout možnost prezentovat se a etablovat na slovenské první scéně. Kontinuální prací jim každý měsíc poskytneme čtyřdenní workshopy zaměřené na zpěv, tanec, pohyb, herectví, interpretaci, práci s režisérem… a tak dále. Výsledkem jejich práce bude jednak galakoncert, jednak budou výsledkem konkrétní operní tituly. Zároveň dostanou členové Operního studia možnost účinkovat ve vybraných inscenacích Opery Slovenského národního divadla. A v dalších letech chceme nabídnout podobnou možnost i pro mladé operní režiséry a hudební skladatele. Věřím, že se nám podaří dosáhnout ke kreativní a profesionální platformě, kde budeme pomáhat a nabízet možnosti, o které bude stále velký zájem…

Foto: Smetanova Litomyšl, Jakub Klecker

Tento rozhovor si můžete přečíst také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle.