„Učinit operu přístupnou skutečně všem? Toho se dá dosáhnout pouze skrze umělecké obsahy a kvalitu.“

„Každá ze čtyř scén musí mít svůj jasný profil, ale uvnitř každého domu musí být přítomna rozmanitost.“

„Opera musí pojmout všechny formy umění – být zajímavá pro všechny lidi zajímající se o umění.“

Od srpna je uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Státní opery norský manažer a režisér Per Boye Hansen. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zdůrazňuje, že pražská operní dispozice se dvěma soubory, čtyřmi budovami a českými a německými tradicemi je snem každého ředitele… Post hudebního ředitele Státní opery začal od srpna vykonávat dirigent Karl-Heinz Steffens. Andreas Sebastian Weiser zůstává dirigentem české první scény, dirigent Jaroslav Kyzlink bude dál působit jako hudební ředitel Opery ND. Správní ředitelkou Opery ND a Státní opery je od června Bohdana Malik. Ředitel divadla Jan Burian však už řadu týdnů čelí v souvislosti s Hansenovým nástupem nesouhlasu odborů, hrozících dokonce stávkou.

„Vždycky jsem měl rád Janáčka, znal jsem Smetanu a Dvořáka, ale neviděl jsem do plné hloubky, jak velká je česká operní tradice, jak důležitá je hudba pro vaši kulturu a jakou roli hrála při formování vašeho národa v devatenáctém století. Neméně zajímavé bylo soutěžení mezi českou a německou operou, a to i po roce 1918, podnětné je, jak v Praze společně žili Češi, Němci a Židé,“ řekl Hansen. Je pro něj proto velkou poctou být v Praze a podílet se na tom, aby tyto tradice pokračovaly a rozvíjely se.

„Jedna instituce se dvěma soubory, třemi historickými budovami a Novou scénou k tomu je velká výzva – se všemi nevýhodami, ale hlavně výhodami. Věřím, že dokážeme každé budově dodat zcela jedinečný profil. Žádné jiné město na světě nemá takhle unikátní dispozici,“ prohlásil a dodal, že jde pro ředitele o „úplný sen“. Stejně unikátní podle něj je, že má nevelká Česká republika celou desítku operních scén.

„Opera je pro mě velmi živoucí druh umění, s obsahem a uměleckým profilem. Středobodem mé práce je výběr děl, umělců, pěvců, dirigentů, režisérů…,“ říká Hansen. Divadla potřebují mít také nové publikum, takže i to je samozřejmě součást manažerské práce – učinit operu přístupnou skutečně všem. „Toho se ovšem dá dosáhnout pouze skrze kvalitu a umělecké obsahy. Nejsme byznys, máme poslání,“ dodal.

Podle Hansena musí Národní divadlo mnohem víc než dosud zaujmout mezinárodní publikum, ale současně také musí získávat mladé lidi a pomáhat městu, aby bylo na svou operu hrdé, a inspirovat lidi žijící v Praze, aby chodili do opery pravidelně. „To jsou absolutní priority. Za důležité i proto považuji rozšíření nabídky různých estetik, reprezentovaných režiséry. Opera je mezinárodní umělecká forma, je třeba komunikovat se světem. Rozhodně nemíním vést soubory jen v jedné estetické linii. Každá ze čtyř scén musí mít svůj jasný profil, ale samozřejmě uvnitř každého domu musí být přítomna rozmanitost – jak inscenační, tak v přístupu dirigentských koncepcí…“

Jednu z cest, jak operu učinit ještě zajímavější, vidí v uvádění oper dvacátého století. Přinesl si tu zkušenost z Berlína i z Osla. Jde podle jeho slov učinit operní žánr relevantnější i pro lidi, kteří jí nejsou osloveni od dětství – pro publikum, které chodí na činohry, do kina a na muzikály, pro lidi orientované na vizuální umění. „Opera musí být moderní formou, která pojme všechny formy umění a která je zajímavá pro všechny lidi zajímající se o umění,“ tvrdí Hansen.

Chce se v Praze inspirovat mimo jiné i začátkem dvacátého století, kdy – jak upozorňuje – měli ředitele dobré oko na to, co je v Evropě zajímavé, nové a úspěšné. Do Prahy přicházela záhy po světových premiérách mnohá díla. Současní autoři se hráli nejen v Novém německém divadle, ale i v Národním divadle. A k tomu přistupuje silná wagnerovská tradice. „Praha je zcela jednoznačně mnohem víc navázána na středoevropskou než na východoevropskou kulturu, ať se podíváte na architekturu, na knihy, na umělecká díla…,“ podotýká Hansen.

Více nových inscenací, vyrovnanější výkony, posílení pražské opery v mezinárodním měřítku a oživení její historie, to jsou hlavní vize nového operního šéfa, v historii Národního divadla jedenatřicátého. Také chce ještě jasněji vyprofilovat oba soubory – Opery Národního divadla a Státní opery. Ale nebude to jenom tak, že ve Státní opeře se bude hrát Wagner, v Národním česká klasika a ve Stavovském divadle mozartovský repertoár. Nejjednodušší je to s Novou scénou, která má v historickém kontextu jinou úlohu než ostatní tři velká divadla; na ni se budou soustřeďovat aktivity kolem soudobých a experimentálních děl, včetně pravidelného festivalu současné tvorby. Praha má podle jeho názoru předpoklady k tomu, aby se stala významným městem opery a zařadila se tak po bok Vídně, Berlína, Paříže a Londýna.

Hansen hodlá v Praze podle svých vyjádření respektovat místní tradice, ale otevřít zároveň pražské operní dění mnohem víc dialogu se zahraničím a mezinárodní spolupráci. Plánuje zaměřit se na dramaturgii – chce uvádět klasiku i doposud opomíjené autory. Netají se obdivem k české hudbě. Jeho cílem je navázat na tradici, kterou Národní divadlo, a především opera, v českém prostředí má, výrazně také plánuje připomínat tradice Nového německého divadla, po němž má budovu Státní opera.

Galavečer k jejímu znovuotevření po generální rekonstrukci je ohlášen na neděli 5. ledna 2020 – přesně 132 let od prvního otevření v roce 1888. V přímém televizním přenosu připomene historii divadla, představí domácí soubor a přiláká publikum i na mezinárodní hvězdy. První premiéru opravené Státní opery budou pak za rok na podzim Wagnerovi Mistři pěvci norimberští, kteří zazněli i při zahájení její úvodní sezóny. Dalším z vrcholů sezony ve Státní opeře se pak má tát inscenace Szymanowského opery Král Roger.

Ve Stavovském divadle chce Národní divadlo uvést sérii Mozartových oper na libreta Lorenza da Ponteho. Dalšími Hansenovými plány jsou operní stálice jako Pucciniho Turandot a Čajkovského Piková dáma i české tituly – Smetanova Prodaná nevěsta, Weinbergerův Švanda dudák a v lednu 2021, sto let po premiéře, Janáčkova Káťa Kabanová, a to v režii Calixta Bieita. Novinkou mají být také červnové přehlídky novinek uplynulé sezóny.

Návštěva opery by měla být podle Hansena hlavním důvodem pro návštěvu Prahy. „České operní dědictví je jedním z nejvýznamnějších přínosů pro svět opery. Naše dva soubory, tři hlavní scény a Nová scéna pro experimentální a současná díla nabízejí vskutku unikátní rozmanitost,“ cituje Hansena také nejnovější tisková zpráva Národního divadla.

Už několik měsíců proti sobě nicméně Hansen má odborové organizace Opery Národního divadla a Státní opery. Požadují nové obsazení jeho pozice a pozice hudebního ředitele Státní opery. Vystoupily také proti řediteli divadla Janu Burianovi – žádají, aby se na jeho místo uskutečnilo transparentní výběrové řízení. Odbory v té souvislosti vyhlásily v červnu stávkovou pohotovost. Jejich zástupci považují řízení divadla za netransparentní a nekoncepční, ohrožující stabilitu opery i hospodářské a sociální zájmy zaměstnanců. Nespokojenost s Burianem a s ohlášeným nástupem Hansena vyústila na jaře rovněž v rezignaci dosavadního uměleckého ředitele opery Petra Kofroně a pak i ředitelky opery Silvie Hroncové.

Divadelní režisér a hudební manažer Per Boye Hansen, dvaašedesátiletý rodák z norské metropole Oslo, má za sebou dlouholetou spolupráci s německými operními domy. V roce 1990 založil uměleckou agenturu Oslo Arts Management. Od roku 1999 působil jako castingový ředitel Komické opery v Berlíně a několik let byl jejím správním ředitelem. V letech 2005 až 2012 zastával funkci uměleckého a provozního ředitele Mezinárodního festivalu v Bergenu, od dubna 2012 do července 2017 byl uměleckým ředitelem Norské národní opery.

Foto:  Národní divadlo, Jakub Fulín, Petr Veber, Wikipedia (VitVit – CC BY-SA 4.0)