„My si vlastně můžeme točit, co chceme. Ale na financování nahrávek se významnou částkou podílíme sami.“

„Funguje to tak, že lidé, kteří stojí o to, aby ta která nahrávka vyšla, si ji prostě zaplatí…“

„Nahrát skladbu na CD nestačí. Je důležité ji také hrát na koncertech.“

Collegium 1704 se chystá vydat nahrávku Zelenkovy liturgické skladby Missa 1724. Dílo nově sestavil Václav Luks z jednotlivých samostatných částí mešního ordinária, které drážďanský hudebník českého původu napsal v první polovině 20. let 18. století. Do pokrytí projektu Collegium 1704 zapojilo i crowdfunding – skupinové financování, propojení kreativních lidí s těmi, kteří je chtějí podpořit. Na stránkách HitHit, jejichž prostřednictvím se dají „plnit sny“, se tak vybralo 173.082 korun, což bylo 115 procent cílové částky. A na platformě Indiegogo se týden před koncem roku, sedm dní před koncem podobné kampaně, rýsují téměř dvě třetiny z předpokládaných tří tisíc eur. Rozhovor Václava Lukse pro portál KlasikaPlus je i proto tentokrát hlavně o penězích.

Nahrávací společnosti už tolik nenatáčejí, nepředhánějí se, neperou se o umělce… Jak se s tím dá žit?

Situace na trhu s hudbou je úplně jiná než před dvaceti nebo více lety. Černá a pak kompaktní deska byla obchodním artiklem, předmětem podnikání, byznysem velkých firem. V dnešní době je CD spíše dokumentem činnosti umělců. A ve sféře klasické hudby ještě daleko víc než ve sféře populární hudby. Opravdu se nemůžeme spoléhat na to, že by vydavatelské firmy nahrávky komplexně financovaly. Nevyplatí se jim to, příjmy z prodeje nejsou tak vysoké, aby pokryly vysoké náklady související se vznikem nahrávek. Existuje proto dnes řada modelů financování, souvisejících i s filozofií toho kterého labelu. Naším hlavním dodavatelem je společnost Accent s německým vlastníkem. Má dlouhou tradici, původně jako belgická firma, kterou milovníci staré hudby určitě znají – vydala stovky krásných nahrávek, známých disků v oranžovém rámečku, hlavně těch z éry pionýrů, jako byli třeba bratři Kuijkenové a La Petite Bande…

Máte dobrou spolupráci?

Současný německý vlastník je do spolupráce s námi nadšený a já si jí velmi vážím, už proto, že máme naprosto volnou ruku. Nejsme omezování žádnými marketingovými strategiemi. Ty jsou nevýhodou pro umělce, kteří jsou u velkých firem, jako je třeba Deutsche Grammophon nebo Decca, kde marketingová mozaika přináší neúprosná hlediska a tvrdší zákonitosti. Tam velká svoboda neexistuje. My si vlastně můžeme točit, co chceme. Má to samozřejmě ale opačnou stránku – že se na financování nahrávek významnou částkou podílíme sami.

Jakými všemi cestami? Jak přesně?

Snažíme se svůj přínos pro nahrávku skládat z vlastních zdrojů, ale také zkoušíme novější metody, jako je třeba crowdfundingová kampaň… Zkušenost máme i s dalšími modely. Například s novou nizozemskou firmou s novým progresivním majitelem, s labelem Pentatone. Tam jsme realizovali s Magdalenou Koženou nahrávku našeho společného projektu Il giardino dei sospiri. Tahle společnost velkoryse financuje kompletně celou produkci nahrávky. Je to dáno tím, že jejich dramaturgie je strukturovaná díky soukromým mecenášům a sponzorům. Funguje to tak, že lidé, kteří stojí o to, aby ta která nahrávka vyšla, si ji prostě zaplatí…

To znamená, že fundraising je na straně firmy, ne na vaší.

Ano, mají pevnou strukturu investorů. Pak je ještě další model, kterého jsme se ještě zatím nezúčastnili, a to je ten obchodně nejdrsnější, kdy si umělci pořídí nahrávku a potom s masterem té nahrávky obcházejí vydavatelství a hledají, kdo jim ji vydá… Zpravidla za podmínek, že vydavatel věc vydá a už nic dalšího po nich nechce, ale většinou to není tak, že by jim něco zaplatil…

Ale soubor je přesto rád, že má dokument své činnosti…!

Přesně tak. Já tuhle formu spolupráce považuji za dost nespravedlivou, nicméně obávám se, že tímto směrem se to bude v budoucnu čím dál častěji ubírat.

Přesto jsou společnosti, ať finance řeší částečně s vámi, nebo mají své mecenáše, kterým ještě stále přijde dobré a možné nahrávky vydávat? Není to dosud úplně tak, že si jen rozdáváte CD jako své dokumenty, jako marketingové nástroje. Nahrávky ještě stále trochu jsou zbožím? Trh tedy není ještě úplně pryč!

Troufám si tvrdit, že fyzická nahrávka, kterou posluchač může mít v ruce, je u aktivních a koncertujících souborů něčím nenahraditelným. Nenahradí ji ani Spotify ani YouTube ani žádná jiná nová media, stejně jako čtečky nikdy úplně nenahradí knihy. Pevně věřím, že tomu tak bude i u CD. Jejich prodej se ale samozřejmě přesunul z kamenných prodejen na internet – a do koncertních sálů! Tam jich prodáme mnoho. Například když jsme poprvé na koncertě představili novou nahrávku Händelova Mesiáše, tak se jich v Rudolfinu prodalo téměř dvě stě kusů. Když si představíte, že je v sále nějakých tisíc lidí, tak si ji odnášel každý pátý! To je myslím úctyhodné…! A svá CD prodáváme samozřejmě i v zahraničí. Domnívám se, že živé koncerty jsou strašně důležité pro propagaci CD, která by zase měla sloužit tomu, aby se literatura, kterou objevíme a nahrajeme, živě uváděla.

Jinými slovy – nahrát skladbu na CD nestačí?

Je důležité ji také hrát na koncertech. Mít odvahu prosadit u pořadatelů třeba právě objeveného Zelenku a zahrát ho vedle Bacha. CD je produkt pro přesvědčené. Když někdo zná Zelenku a obdivuje ho, tak si koupí nové CD. Ale někdo, kdo o Zelenkovi nikdy neslyšel, do obchodu nepůjde, CD se jménem neznámého autora si nekoupí… Koncert má tu sílu, že si posluchač řekne, že Zelenka stojí na Bachově úrovni, a pak jde do obchodu, nebo si CD koupí po koncertě, případně si ho objedná na internetu…

V případě Zelenkovy Missy 1724 jste k crowdfundingu přistoupili poprvé?

Ne, děláme to už delší dobu; myslím, že první kampaň byla pro naši nahrávku Bachovy Mše h moll – a od té doby takhle postupujeme pro každou z našich nahrávek. Speciálně u Zelenky je to tak, že je docela zajímavým fenoménem. Jméno Zelenka kolem sebe vytvořilo komunitu zapřisáhlých milovníků jeho hudby a jakákoli aktivita v tom směru vyvolá poměrně velkou reakci. Takže tomu odpovídá i odezva v crowdfundingu. Částka, kterou vybereme pomocí této kampaně na HitHitu, ať už v českých korunách, nebo pro zahraniční partnery na Indiegogo, by moha být poměrně značná. A ještě něco. Nejenže vybereme peníze, které můžeme na profilu té kampaně na internetu vidět, ale řada dárců dá nemalé částky i vedle, pošlou je na účet. Sice je u kampaně jakoby nevidíme, ale jsou jejím přímým důsledkem.

Navíc asi jde svým způsobem i o reklamu pro přicházející desku, viďte?

Ano, veřejnost je na nahrávku upozorněna, informace cirkuluje po Facebooku, po internetu… Posluchači se těší. A když deska přijde, tak je už ornice dobře zoraná a zvláčená, je zaseto… Kampaň tedy není jen prostředkem k získání peněz, ale je i marketingovým prostředkem.

Kolik procent nákladů kampaní získáte?

Pokud budeme počítat, že náklady na CD jsou přes milion korun a vydavatel dá polovinu, tak druhá polovina, zhruba šest set tisíc, je na nás. Když do ní takto získáme ke dvěma stům tisícům, tak je to částka citelná.

A zbytek?

Vlastní úspory. Náš vklad.

Zisk z prodeje CD se nepočítá?

Zpravidla je stanoven počet CD, při kterém se vydavatel dostává s náklady na nulu, a u toho, co je přes, se pak o zisk nějakým způsobem dělíme. A od vydavatele nějaká CD vykupujeme a prodáváme je, z toho nějaký zisk také je. Ale pro nás ne tak podstatný.

Mše vyjde začátkem roku?

Řekněme, že v první čtvrtině roku 2020. Ještě nejsme úplně hotovi, záleží na tom, jak rychle půjde postprodukce.

Připomeňte ještě prosím, jak skladba vznikla. Jde o vaši rekonstrukci?

Spíš bych hovořil o sestavě. V Zelenkově životní etapě po provedení velké kompozice Sub olea pacis et palma virtutis, tedy po korunovačních slavnostech Karla VI. v Praze, napsal v letech 1724 a 1725 řadu částí liturgických skladeb, mešních částí, které spolu zdánlivě nesouvisejí. V té době nenapsal žádnou kompletní velkou mši a mně přišlo škoda nevyužít faktu, že v těch částech máme vlastně kompletní mešní ordinárium.

Za jeho života tahle hudba zazněla?

Takto vcelku nikdy, protože jednotlivé části psal jako vložené do mší jiných skladatelů, což bylo tehdy běžné. Udělal jsem vlastně jakousi kompilaci. Zajímavé je, že hudba těch částí promlouvá stejným hudebním jazykem, souvisejí spolu i tonálně a mají podobnou instrumentaci. Zelenka tady velmi často používá trombony. V kontextu jeho díla jde spíše o raritu. Vytvořil jsem vlastně takovou imaginární mši, doplněnou dosud natočeným Salve Regina, které má také zajímavý osud: dochovalo se v opisu Johanna Gottloba Harrera, Bachova žáka a následníka v Lipsku. Vytvořenou mši jsem nazval Missa 1724 podle etapy Zelenkova života.

Máte v rukávu ještě něco podobného?

U Zelenky je to tak, že máme několik významných děl, která už byla nahrána, některá i vícekrát, a potom existuje řada menších liturgických skladeb, které natočeny nebyly; ale takovýto druh konceptu momentálně v šuplíku nemám. Vzhledem k tomu, že struktura Zelenkova odkazu je poměrně komplikovaná a mnohotvárná, tak ale úplně nemohu vyloučit, že se něco takového ještě může objevit.

Co máte v plánu natočit a vydávat v dalších měsících a letech?

Ve hře je řada projektů, které čekají na realizaci. Natočení CD souvisí s řadou věcí, jako jsou příležitosti koncertního provedení nahraných věcí… a také zajištění financování. Jak známo, náš rozptyl je docela veliký, takže bychom například rádi realizovali projekt s italským basistou Luigim Di Donato, který s námi teď na podzim vystoupil v Händelově oratoriu La Resurrezione a který s námi účinkoval v Hamburku v Monteverdiho Návratu Odyssea do vlasti… Takových pěveckých projektů, které čekají na realizaci a na model financování, máme řadu. Rádi bychom se do budoucna po Mesiáši věnovali i některému z dalších Händelových oratorií. Velmi by mě lákalo natočení oratoria Izrael v Egyptě, které u něj sice patří k těm nejdůležitějším, ale není příliš často nahrávané, jeho diskografie je ve srovnání s Mesiášem velmi malá.

Točíte i díla bez koncertní zkušenosti?

Snažím se, aby každý projekt prošel ohněm koncertního provedení, protože koncert mu dodá něco, co nemůže dát žádné zkoušení. V případě repertoáru, jako je naše Missa 1724, repertoáru, který neexistoval a nebylo ho proto možné předtím nabídnout, tam je koncertní provedení koncipováno jako nahrávací projekt, nahrávka vzniká už tam. Pokud se týká Missy 1724, tak koncert už byl v Ostravě, budeme ji hrát na Pražském jaru, také v Barceloně… Projekt dostane život.

Teď jste v Praze uvedli Mesiáše…

…a pak jsme s ním byli na turné, uvedli jsme dílo v Bruggách, Antverpách, v Caen, v královské kapli ve Versailles… Ale naše sezóna se ještě neuzavírá. Máme před sebou silvestrovský koncert v Praze a v Drážďanech s italskou hudbou. A pak nás čeká intenzivní leden, kdy budeme hrát Rameauovu poslední operu Les Boréades. Na třech velmi různých místech. Jedná se o koncertní provedení, to první bude ve Vídni v Theater an der Wien, potom v Královské opeře ve Versailles, kde také pořídíme nahrávku, a pak se ještě přemístíme do Moskvy. Je tam krásný nový sál Zaryadye, funguje první rok…

Tam jste ještě nebyli?

Nebyli. A pak například uvedeme Stradellovo oratorium San Giovanni Battista. Po Praze to bude v Amsterdamu, v sále Concertgebouw. Čekají nás tedy, jak vidíte, další a další pěkné adresy.

Foto: Archiv Collegia 1704