„Nejde o placený kurz, jde o službu lidem, kteří ten čas doma musí nějak zvládnout a nezbláznit se.“

„Půjdu metodicky a přímočaře, aby si diváci po každé lekci mohli doma něco málo zahrát a měli z toho radost.“

„Po této epizodě se chci vrátit do života a učit hudbu tím nejlepším způsobem, naživo.“

Netradiční a za normálních okolností těžko představitelné projekty chystají známí hudebníci. A nejsou to jen domácí koncerty, ať už konané bezplatně lidem pro radost, nebo výdělečné. Například kytarista a skladatel Lukáš Sommer rozjíždí od pondělka internetovou školu hry na kytaru na svém facebookovém profilu. A jak vysvětlil v rozhovoru pro KlasikuPlus.cz, k nápadu ho inspiroval dárek, který dostal od dětí.

Kam hudebníka nezavede pandemie a karanténa, že, Lukáši? Dá se učit on-line?

Je to zcela nová situace pro nás všechny. Chci být téhle společnosti i v nových podmínkách něco platný. Když jsem se rozhlížel po svém bytě a dvoře, uvědomil jsem si, že mám v tomto opuštěném objektu starou nevyužitou zkušebnu. A řekl jsem si, že to bude takový můj ateliér, odkud budu dělat vše potřebné a šířit pozitivní vlnu. Na facebooku mám své pomyslné „Rádio Šťastný Luke“, a tak mi děti namalovaly plachtu „Šťastný Luke – zkušebna“. Místo Z ale napsaly „Skušebna“, což je krásně symbolické – „skousnout“ to totiž musíme všichni. Součástí Skušebny teď bude i výuka hry na kytaru pro veřejnost každé pondělí, středu a pátek. Nic víc dalšího neplánuju. Chci se teď věnovat dětem, mým blízkým a kompozici.

Nebude při takových lekcích chybět interakce žáka a učitele?

V této době bude chybět téměř každá interakce. Jsou to bojové podmínky a důležité je neklesat na duchu, o to se snažím a po ruce je jen to, co umím – hrát na kytaru a dělat muziku.

Jak lekce pojmeš, jak budou probíhat?

Budou to krátké lekce zaměřené vždy na jednu praktickou a jednu teoretickou část. Nebudu vysílat živě, protože jde o velký přenos dat i kvůli kvalitě zvuku. Lekce jsou předtáčené a budou prostě jen vždy v pondělí, středu a pátek v jednu hodinu k dispozici na mém facebooku. Půjdu metodicky a přímočaře, tak aby si diváci po každé lekci mohli doma něco málo zahrát a měli z toho radost. Pod videem na facebooku bude vždy jako první komentář přiložen soubor s notovou ukázkou. Lidé si tak mohou lekci pouštět opakovaně a s notovým souborem.

Ve škole se učí většinou 45 minut, jak budou dlouhé Tvé lekce?

Lekce musí být krátké a názorné, aby si je lidé mohli pustit vícekrát a probranému se naučit. Hodně dotazů mi přišlo i ohledně toho, zda to bude nějak odstupňované podle obtížnosti. Odpovídám stejně – ne, nedělal bych pak nic jiného. Není smyslem mého života sedět u facebooku a před videotechnikou, vlastně jsem díky této situaci musel prolomit svou nechuť zabývat se technickými věcmi okolo počítače. Bude to jedna páteřní výuka od úplného počátku.

Využiješ svoji učebnici, kterou jsi nedávno vydal? Respektive může být učebnice pomocníkem při on-line kurzech?

Kurz se podle ní jmenuje, „Chci být kytarista“. Nepřijde mi ale teď etické hnát lidi, aby si ji koupili. Navíc, aby se z ní člověk nějaké skladby naučil, to chce skutečně osobní vedení. Budu ale používat zkratky a některé principy z ní. Nejde o placený kurz, jde o službu lidem, kteří ten čas doma musí nějak zvládnout a nezbláznit se.

V jakém stádiu dovedností už výuka po internetu nemá smysl?

Nejde o online výuku v reálném časem, jde o návod, polotovar, který si každý musí doma dovařit sám. Budu ryze nepodnikatelský. Online smysl výuky není žádný krom krizového. Nic nenahradí živý kontakt, jde o to, aby hudebníci alespoň elementární cestou byli s lidmi a dali jim podnět. Až toto pomine, je potřeba, aby tento stát daleko více rozvíjel humanitní obory, jak vidno, a role ZUŠ je naprosto nezastupitelná.

Už předem víš, kolik lekcí uděláš? Máš to v hlavě jako projekt? Nebo je to zatím živelná záležitost?

Právě jsem vyzkoušel zvuk, synchronicitu techniky s počítačem, velikost souborů. Dělal jsem tedy půl dne věci, které naprosto nesnáším a teď se konečně vrhnu na notové ukázky. Odpoledne jsem to dal v mezipauze na facebook a přišlo mi padesát zpráv a otázek, což mne vyděsilo. Taky jsem hned kontaktoval internetové obchody s kytarami, zda vůbec fungují.. Projekt? Pokud nevypnou proud, nezkolabuje mi počítač, nepokazí se kamera, budu prostě jen lidi učit, jak hrát na kytaru. Myslím, že v těchto dnech je živelná záležitost úplně všechno. Ještě minulé úterý jsem měl letět do Košic na svou orchestrální premiéru, dnes se bojím, že mě někdo v lese uvidí bez roušky…

Nestálo by za to školičku rozšířit třeba na webovou stránku, možná ne každý má Facebook…

Já jsem zastánce přirozeného vývoje. Ta věc se buď rozkřikne, pak ji lze sdílet i jinými cestami. Já se ale chci i po této epizodě vrátit do života a učit hudbu tím nejlepším způsobem, naživo. Uvidíme, jak dlouho tento stav potrvá..

Možná se rodí nová platforma? Jistě to není srovnatelně hodnotná výuka, ale v nouzi nebo mimořádných situacích by to bylo skvělé. Uvažuješ třeba časem o vydání videoškoličky?

Mám zásadu, že v této situaci budu dělat vše zdarma. Nic tedy vydávat nebudu, budu to jen šířit, zatím opravdu nemám sebemenší potřebu „podnikat“. Když se rozhlédnu kolem sebe, po svém městě, kolik lidí tu bezplatně pomáhá tu s rozvozem jídel, tu s šitím roušek, tu se sociálními službami, není nějaká publikační činnost na pořadu dne.

Foto: Archiv L. Sommera, Anna Hladká