„Je to období náročné, ale zároveň očistné“

„Myslím, že delší čas na přípravu je pro naše hudebníky cenný.“

„Naši zahraniční partneři věří, stejně jako my, že situace se v dohledné době uklidní.“

Vystoupení v Elbphilharmonie nebo na Pražském jaru a mnoho dalších projektů musela ve svém diáři škrtnout Česká filharmonie. I naše přední těleso je teď v existenčním ohrožení. Snaží se, stejně jako menší soubory a jednotlivci nejen přežít, ale i pomáhat. A dělá domácí úkoly. Orchestr totiž čeká výroční sezona, která bude umělecky nesmírně náročná, takže se hráči chystají na podzimní koncerty, říká mimo jiné v RozhovoruPlus ředitel České filharmonie David Mareček.

Kam až dokážete zatím dohlédnout? Dají se vůbec teď odhadnout důsledky současné situace na českou kulturu, potažmo na Českou filharmonii?

Důsledky dokážeme posoudit až s odstupem. Zatím nevíme, kdy budeme moci začít opět koncertovat doma, kdy se bude moci sejít na pódiu celý orchestr a v hledišti naše publikum. Nevíme, kdy budou moci do České republiky přijet umělci z ciziny a kdy bude orchestr smět vycestovat do zahraničí. Myslím, že jasnější představu budeme mít až na podzim, ale už teď je jasné, že důsledky budou pro českou kulturu tíživé, stejně jako pro řadu jiných oborů.

Jaké konkrétní dopady na Českou filharmonii očekáváte? Jste v ohrožení – ekonomickém, existenčním, jiném?

Ekonomicky je naše situace velmi nepříjemná, protože se ruší koncerty v Rudolfinu i zahraniční zájezdy. Jako příspěvková organizace Ministerstva kultury máme však oproti mnoha jiným umělcům výhodu silného a stabilního zřizovatele. Nejsme díky tomu v bezprostředním existenčním ohrožení, ale musíme pochopitelně vracet vstupné, sčítat ztráty ze zrušených zájezdů i pronájmů Rudolfina a vypořádávat závazky s našimi partnery. O to víc si vážíme reakce řady našich posluchačů, kteří nechtějí vrátit vstupné a pomáhají nám tím alespoň částečně zmenšit celkový finanční propad.

Ztráty jistě budou obrovské, i když pro Českou filharmonii věřím, že ne likvidační. Naopak menší profesionální tělesa mohou mít fatální problémy…

Nejen menší tělesa, ale i špičkové české komorní soubory a sólisté, kteří jsou závislí na příjmech z každého koncertu, jsou nyní v existenčním ohrožení. Jsme rádi, že ministr kultury Lubomír Zaorálek se této problematice věnuje, a chceme na ni upozornit mimo jiné přizváním kolegů z PKF – Prague Philharmonia a Collegia 1704 k našemu příštímu benefičnímu koncertu, jehož se zúčastní i Radek Baborák, stojící v čele iniciativy shromažďující finanční prostředky na záchranu nejvíc ohrožených českých hudebníků.

Ano, uspořádali jste velmi úspěšný koncert v Rudolfinu na podporu nemocnic, které se starají o nemocné koronavirem, vybralo se sedm a půl milionů korun… Chystáte tedy další podobné projekty?

Ano, připravujeme další koncert z Dvořákovy síně Rudolfina na konec dubna. Přesný program i benefiční zaměření zveřejníme zhruba týden před jeho konáním. Můžete se těšit na velmi zajímavé hudební tituly a atraktivní hosty, některé jsem poodhalil v předchozí odpovědi.

Jak jste se cítil v prázdném sále? To muselo být až tísnivé hrát s rouškou, bez potlesku, v potemnělém sále, při rozhovoru sedět o pět sedadel od Jiřího Vejvody.

Pocit v sále byl spíše intimní a soustředěný. Všichni jsme věděli, že máme publikum, které nás sleduje u televize nebo u počítače, a bylo příjemné hrát s vědomím, že přeneseme kus atmosféry ztišené Dvořákovy síně Rudolfina přímo k našim posluchačům. Všichni účinkující i filmový štáb si toho byli vědomi a koncert měl pro nás mimořádně silnou a neopakovatelnou atmosféru.

Jaké náhradní možnosti vlastně má těleso velikosti a prestiže České filharmonie v současné době? Tady jste na tom hůř vzhledem k počtu hráčů, domácí koncerty ani streamy nepřipadají v úvahu.

Chceme pomoci díky pravidelným benefičním koncertům z Dvořákovy síně. Využíváme přitom skvěle vybaveného televizního studia, které vzniklo v Rudolfinu za finanční podpory Ministerstva kultury. To nám umožňuje uspořádat jednou za měsíc benefiční koncert, který dokážeme prostřednictvím České televize přenést v nejvyšší kvalitě do českých domácností. Při přípravě i samotném přenosu dbáme přísných bezpečnostních opatření, ale i přesto se daří připravit atraktivní hudební programy. S jejich pomocí se snažíme pomáhat tam, kde je toho nejvíc zapotřebí, a potěšit naše posluchače, kteří nemohou přijít na živý koncert.

Zkoušíte? Nebo mají filharmonici domácí úkoly?

Naši hráči využívají přerušení provozu k domácí přípravě na podzimní koncerty. Čeká nás výroční sezona, která bude umělecky nesmírně náročná. Budeme hrát velké Mahlerovy a Šostakovičovy symfonie, obtížné operní projekty s díly Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů a řadu novinek, které si Česká filharmonie objednala u českých i zahraničních autorů. Myslím, že delší čas na přípravu je pro naše hudebníky cenný, ačkoli by všichni daleko raději hráli na pódiu a přípravu si nechali na léto.

Současná situace je asi bezprecedentní i pro hudební manažery a staví před ně nečekané výzvy. Změnila se náplň a styl Vaší práce? Řešíte věci jinak?

Změnil se především styl práce. Daleko víc využíváme technologií pro komunikaci s šéfdirigentem, uměleckou radou, členy orchestru i k poradám managementu nebo virtuálním schůzkám s partnery. Kolegové mají práci hlavně s minimalizací škod, snaží se získat zpět co nejvíce peněz ze záloh na letenky a ubytování ze zrušených zahraničních cest orchestru. Zároveň ale máme s kolegy z managementu víc času na plánování příštích sezon, poptávání významných umělců, přípravu umělecké i obchodní strategie orchestru. Je to období náročné, ale zároveň očistné.

Jak vidíte budoucnost? Přišli jste a ještě přijdete o dost koncertů, nasmlouvanou spolupráci, to se ale bude těžko dohánět vzhledem k naplněným diářům umělců i míst, například Elbphilharmonie, že?

Ano, o část koncertů jsme přišli, ovšem zatím je to pouze zlomek aktivit, které máme nasmlouvány až do roku 2023. S Labskou filharmonií jsme sice přišli o dubnový projekt v letošním roce, další však máme domluvený už na rok 2022. Totéž se týká i koncertů v Praze. Smlouvy s dirigenty, instrumentalisty i pěvci máme až do roku 2024 a stále pracujeme na přípravě řady abonentních i mimořádných koncertů.

Navíc situace teď asi zmrazila vyjednávání o koncertech a zájezdech v budoucnu. Nebo probíhají? Má smysl teď plánovat, co bude za rok, za tři?

Určitě to smysl má. Naši zahraniční partneři věří, stejně jako my, že situace se v dohledné době uklidní a provoz orchestru se vrátí do původních kolejí. Plánujeme zájezdy do Asie i Ameriky, zároveň však připravujeme náhradní varianty, při nichž bychom mohli více koncertovat v České republice a v evropských zemích. Pokud by se možnost cestování pro Českou filharmonii na delší dobu omezila, budeme rádi hrát pro české publikum nejen v Praze, ale i v mnoha dalších našich městech.

Chtějí vlastně partneři plánovat, jaké jsou jejich reakce?

Většina z nich plánuje, i když jednání jsou pochopitelně mnohem pomalejší než obvykle. Stejně jako my se musí vypořádat s problémy v podobě rušení koncertů i celých festivalů, s výpadky příjmů a prací na zmenšení finančních a uměleckých škod.

Jaro už asi nebudeme řešit, ale co září?

Aktivity České filharmonie nyní plánujeme pouze v horizontu několika týdnů. Jsme v pravidelném kontaktu s kolegy z Pražského jara, Smetanovy Litomyšle, Dvořákovy Prahy i s dalšími českými pořadateli. Snažíme se provoz orchestru přizpůsobit tomu, co je v danou chvíli možné,  a připravujeme se na částečné uvolnění bezpečnostních opatření, kdy budeme moci hrát opět ve větším obsazení. Doufáme, že zářijové koncerty proběhnou již v plánovaném rozsahu, ale jasnější představu o tom budeme mít zřejmě až na přelomu června a července.

Myslíte tedy, že příští sezóna začne standardně?

Doufáme, že ano, ale jistotu nebudeme mít dříve než v průběhu léta.

Věříte, že se kultura v Česku, potažmo celkově vrátí do původního stavu? Případně za jak dlouho? Nebo něco už trvale zůstane jiné?

Bylo by předčasné o tom spekulovat. Myslím, že kultura u nás i ve světě prokazuje v současné situaci svoji životaschopnost i význam. Nemá smysl se teď dohadovat, co bude po skončení epidemie koronaviru, ale spíše sbírat síly, nápady a shromažďovat podporu proto, aby se kultura co nejrychleji vrátila do našich životů všemi formami a způsoby, jakými to půjde.

Foto: Karel Šanda, archiv KlasikyPlus, Fb České filharmonie