„Občas se setkávám s mylným názorem, že Liszt není tak kvalitní autor jako Schumann či Chopin.”

„My klavíristé jsme velmi závislí na kvalitě nástroje.“

„Přiznávám, že mám v českém repertoáru velké resty.“

Vlna streamů přinesla v uplynulých týdnech jedinou možnost slyšet živou hudbu. Jedním z těch, kteří si takové koncerty vyzkoušeli, byl i pianista Miroslav Sekera. V rozhovoru s předním českým pianistou jsme si povídali o úskalích, která na hudebníky online koncertů čekají, o uměleckých plánech a především o nových nahrávkách, které pořídil.

V čase, kdy vznikal náš rozhovor, jste pendloval napříč Českem z koncertu na koncert. Zdánlivě to vypadá, že o hraní nemáte v době koronaviru nouzi…

Mnoho koncertů bylo zrušeno, nebo se změnil termín a jedinou možností, jak navázat kontakt s posluchači, je streamování. Jsem velmi rád, že koncerty touto formou přinesly i finanční obnos pro dobrou věc. Naposledy jsme si tak zahráli s Josefem Špačkem v sídle Nadace Bohuslava Martinů pro Lékaře bez hranic.

Streamované koncerty často probíhají v různých, ne vždy komfortních podmínkách. Osobně považuji za nejprekérnější kondici některých nástrojů. Někdy je jejich zvuk už opravdu za čarou. Jak se s tím lze vypořádat?

My klavíristé jsme velmi závislí na kvalitě nástroje. A pokud není v dobré kondici, přesto musíme z daného nástroje vytěžit to nejlepší. Je to náš úděl, možná daň za to, že oproti ostatním instrumentalistům nenosíme své nástroje na zádech (smích). Navíc v této mimořádné době dávají organizátoři přednost hezkému místu, vzhledem k tomu, že jde o audiovizuální přenosy (divadla, apod., kde se ideální klavír sotva kdy najde).

V květnu Vám vychází nové album s hudbou Bedřicha Smetany a Franze Liszta. Jak dlouho natáčení trvalo a kdo se podílel na jeho realizaci?

Natáčení proběhlo během vánočních svátků v sále Martinů na HAMU a zabralo kupodivu jen dva dny, také díky skvělému natáčecímu týmu Jan Lžičar (mistr zvuku) a Jiří Gemrot (hudební skladatel a režisér).

Jak vyznívá Smetanova klavírní hudba ve srovnání s novátorem Lisztem?

Liszt byl pro mladého Smetanu velkým klavírním, ale i skladatelským vzorem. Z některých Smetanových děl je silný vliv Ference Liszta patrný. Konkrétně ve skice Macbeth a čarodějnice, kde používá mnoho lisztovských technických specifik. Přesto je Smetana ve svém vyjádření naprosto jedinečný.

Proč jste z Lisztova díla zvolil právě transkripce děl Mozarta, Verdiho a Wagnera namísto jeho autorských děl?

Jde o mé oblíbené skladby, které často hrávám. Občas se setkávám s mylným názorem, že Liszt není tak kvalitní autor jako Schumann či Chopin a přisuzuje se mu role pouhého demonstrátora ohromující klavírní techniky. Ve zmíněných transkripcích ale dokazuje, jaký byl geniální aranžér.

Avizovaný křest alba byl pochopitelně zrušen. Jak situaci řešíte?

CD vyjde na svět koncem května. Křest měl ale být již v dubnu po mém recitálu pro klavírní cyklus Hybatelé rezonance v půvabném Anežském klášteře. Proto album pokřtím nejspíš v rodinném kruhu.

Kromě sólového alba jste nedávno natočil ve spolupráci se slovenskou mezzosopranistkou Evou Garajovou 40 Slovenských lidových písní Vítězslava Nováka. Co je pro tuto Novákovu hudbu vedle jeho typických folklorních idiomů příznačné?

Velmi zajímavá práce. Novák nasbíral mnoho slovenských písní. Jeho kompoziční práce se mění. Některé písně zní velmi přirozeně, autenticky a jiné nezpochybnitelně „novákovsky“, myslím především jeho harmonické postupy. Eva Garajová umí trefně vystihnout náladu jednotlivých písní.

Budete ve znovuobjevování písní Nováka pokračovat i dál?

Prvních 40 máme natočeno a natáčení druhé řady 40 písní nás čeká koncem května.

Nedávno jsem se seznámil díky svému synovi, který hraje skladbu z cyklu Mládí, také s Novákovou klavírní tvorbou a byl jsem mile překvapen. Čím to je, že se jeho klavírní hudba, až na čestné výjimky (Vzpomínky, op. 6), tak málo hraje?

Přiznávám, že mám v českém repertoáru velké resty. Nutno ale dodat, že jsme velmoc, co se týká počtu vynikajících skladatelů, je z čeho vybírat a těžko zvládnout nastudovat takové množství zajímavých děl. Novák je proto možná až v té druhé vlně klavíristova výběru po Smetanovi, Janáčkovi, Martinů. Novákovy Vzpomínky op. 6 jsem hrál jako student na HAMU u Miroslava Langera, ale nikdy jsem je neprovedl veřejně. Snad to ještě napravím.

V květnu Vás čeká nahrávání s houslistou Josefem Špačkem. Tentokrát jste zvolili hudbu 20. století, jmenovitě díla Stravinského, Szymanowského a Martinů. O jaké skladby konkrétně půjde a co vás k jejich volbě motivovalo?

Příští týden točíme 3. sonátu Bohuslava Martinů, Stravinského Divertimento a Szymanowského Mýty. Výběr byl jednoduchý: natočit díla, která se tak často nehrají. Všechny tyto skladby s Josefem milujeme. Szymanowského Mýty jsme před pár lety již natočili v USA, ale chtěli jsme se k nim vrátit. Navíc, máte-li možnost natočit tato díla v nádherném místě Dvořákovy síně v pražském Rudolfinu a na perfektní klavír (úsměv)…

V srpnu obvykle učíváte v Japonsku na Masterclassech v malebné vesničce Oomori-cho. Jací jsou Vaši japonští studenti? Určitě mají svá specifika.

Jednoduše řečeno: jsou perfektní po technické stránce, hudební sdělení občas pokulhává. Snažím se s nimi nacházet ve skladbách příběh, který skladatel do děl vtiskl, protože hudba příběhy vypráví.

Myslíte, že Vám mezinárodní situace umožní vydat se do země vycházejícího slunce i letos?

Čekám, jak se situace změní nejen u nás, ale i v zahraničí, kde mají pochopitelně svá vlastní pravidla.

Jak budete trávit hlavní prázdniny? Jsou různé druhy relaxace – preferujete aktivní, nebo pasivní odpočinek?

Prázdniny bych rád prožil hlavně s rodinou už proto, že minulý rok mi to pro pracovní povinnosti moc nevyšlo. Nejlepší relaxace je pro mě v sedle kola silničního nebo horského.

Jaký program na Vás při dobré vůli čeká na podzim a do konce letošního roku?

Myslím, že nejen já, ale i mnoho mých kolegů prožíváme ve svých diářích hotový chaos. Mnoho jarních koncertů se zrušilo, nebo se přesunulo na podzim a dál. Moc se modlím, abych něco nepopletl. Čeká mě mnoho koncertů s mnoha uměleckými partnery, ale také zahraniční koncerty v Německu či opět v Japonsku. Ovšem nad vším visí velký otazník, zda-li se opravdu uskuteční.

Foto: archiv KlasikyPlus, archiv M. Sekery, Zdeněk Chrapek